Miluješ mě? - 2. kapitola - Kde je hrobka Alexandra?
Informace:
Naše čtyřka se rozdělila do dvojic, aby našli hrobku Alexandra Velikého. Které dvojici se to podaří? Která najde hrobku Alexandra? A proběhne vše v pořádku?
Tady je druhá kapitola, příjemné čtení a omluvte mé chyby :)
2. Kde je hrobka Alexandra?
Venku jsme čekali asi deset minut, než dorazily auta. Byla to totož dvě auta. Což mě a Robin překvapilo. Law buď překvapen nebyl a věděl co se tu děje, nebo topřekvapení nedal na sobě znát. Na zádech jsem měla batoh se svými nástroji a v ruckou držela arch papíru, kde byly mé vypisky o Alexandu Velikém. Auta zapakovala u našich nohou.
„Tak teď se rozdělíme. Já s Robin a ty Janey s Lawem. Vy dva pojedete do Saqqari a já s Robindo Alexandrii. Jak víme, na jednom z těchto dvou místech je hrobka Alexanda Velikého.“ rozdělil nás na dvě skupinky a vysvětlil, o co tu jde. Já s Robin jsme přikývly, že rozumíme. Já s Lawem jsem nasedla do prvního auta a Zoro s Robin do toho druhého. A jelo se na stanoviště.
Alexandrie:
Robin se Zorem jeli v jednom autě do Alexandrie, hledat hrobku Alexandra Velikého. Jakmile vyjeli, tak se Robin přitulila k Zorovi. Ten ji objal kolem ramen a přitiskl si ji blíž k sobě a dal jí pusu do vlasů. Ti dva spolu už nějaký ten čas chodili. Robin i Zoro si vyčítali, že Janey a Lawovi nic neřekli, ale ještě ten vztah chtěli ututlat. Zoro věděl, že Law kouká po Robin, a taky věděl, že jeho sestra Janey kouká po Lawovi. Sice Janey by jim to přála, ale báli se reakce Lawa, proto to tutlali. Bohužel i před Janey, i když té věřit se dá. Do Alexandrie jeli autem tři hodiny. Oba jak vijeli od hotelu usnuli.
Probudili se, když auto zastavovalo na místě vykopávek. Byli tu egyptští pomocníci při vykopávkách. Jeden je přišel přivítat.
„Dobrý, já jsem Rabef a jsem něco jako průvodce.“ představil se jim jejich průvodce.
„Dobrý, Zoro a Robin.“ představil sebe a Robin Zoro. Všichni tři si podali ruce. Rabef představil Zorovi a Robin ostatní členy. Pak se ti tři chopili přístroje vyhledávání podzemních budov, hrobek a dalších věcí. Každý měl vymezený svůj prostor, kde hledal s přístrojem. Všichni se dali znovu do práce.
Asi po třech hodinách se ozvala Robin.
„Něco jsem našla.“ křikla na všechny. Všichni se shlukli u Robina prohlédli si, co našla.
„To může být hrobka Alexandra, ale i nemusí.“ zamumla Zoro.
„Vím, ale proč to nezkusit?“ zeptala se Robin.
„Jasně. Vemte lopaty a jde se kopat.“ zavelel Zoro a všichni si šli pro své lopaty a začali kopat. Asi po dvou hodinách se dostali k otevření kopky.
„OBĚD!“ někdo zakřičel. Všichni se po sobě podívali.
„Tak to nechme až po jídle.“ usmál se Zoro. Všichni odložili lopaty a šli se opláchnout, nebo spíš umýt ruce. K jídlu jim přinesli pizzu. Všichni se dali do jídla. Na pizze si všichni pochutnali. Pak si dali na chvíli šlofíka. Seděli v písku a povídali si. Robin myslela na Janey s Lawem, jak se daří těm dvěma.
Saqqara:
Nasedla jsem do prvního auta a Law vedle mě. Oba jsme cestou mlčeli. Nevěděla jsem co mám říct. Stále mě bolelo u srdce, že miluje Robin a ne mě. Ale lásce se neporučí a já se s tím musela smířit. Ale bolelo to. I Law mlčel. Ale když jsem se na něho podívala, tak spal. Proto byl z ticha, jinak byl pořád samá legrace, nebyla prostě s ním nuda. Když jsem si všimla, jak podřimuje, tak jsem se musela pousmát. Byl tak roztomilý. Vzala jsem ty papíry, a začala je studovat. I když to bylo k prdu, protože oba tu historii známe. Ale abych jsem se přes noc nenudila, tak jsem si to sepsala do několika listů papíru.
„Co to studuješ?“ ozval se Lawův hlas. Podívala jsem se na něho. Oči měl stále zavřené.
„V noci jsem si sepsala veškeré informace o Alexandrovi. Nemohla jsem spát, tak jsem si udělala takový několikastránkových referát.“ odpověděla jsem Lawovi.
„Ukaž, podívám se.“ nastavil Law ruku a já mu ty papíry podala. Naše ruce se dotkly. Hned mi zrudly tváře a hned jsem se odtáhla. Zadívala jsem se z okna. Když jsem se po očku podívala na Lawa, tak to důsledně četl. Četl řádek po pářdku, slovo po slově. „Moc dobré. Máš krásné písmo a taky to má hlavu a patu. Já bych to tak nesepsal. Mohu si to nechat?“ zeptal se Lawa s úsměvem se na mě podíval. Já se na něho taky podívala.
„J-jo, i když nevím k čemu ti to bude.“ souhlasila jsem s tím.
„Uvidíš.“ ušklíbl se Law. „Ale měla by sis odpočinout, pokud si nespala celou noc.“ doporučil mi s úsměvem. Měl tak krásný úsměv.
„Nejsem unavená.“ zalhala jsem. Unavená jsem už byla, ale nechtěla jsem přiznat svou slabotu.
„Ale kdyby přišla tak si ty oči zavři.“ znovu mi doporučil Law. Jenom jsme přikývla na souhlas a dívala jsem se oknem ven. Cesta nám celkem dala zabrat s menší přestávkou asi čtyři hodiny.
Únava na mě už dopadala, ale nechtěla jsem dát nic najevo. Teď nás čekala práce a já nechtěla jít spát a být neužitečná. Což byla má chyba.
Vystoupili jsme z auta a přišel k nám jeden Egypťan. Já si stoupla vedle Lawa. Rozdíl mezi naší výškou yl obrovský. Law měřil sto devadesát jedna a já já sto padesát pět. Takže dost velký rozdíl.
„Ahoj, já jsem Kamose.“ hned přešel ten Egypťan k tykání.
„Law a Jane.“ představil sebe a mě Law. Law mi nikdy Janey neřekl. Zoro i Robin mi tak říkali, ale Law jenom Jane. Podali jsme si ruce. „Co jste našli?“ zeptal se hned na to Kamoseho.
„Podle našich radarů je tu velký podzemní prostor. Mí hoši už začali kopat.“ oznámil nám Kamose.
„Tak se taky dáme do práce, ne?“ navrhla jsem Lawovi.
„Jasně.“ souhlasil Law a oba jsme ze sebe sundali batohy. Z nich jsme vyndali lopaty a krumpáče a šli na druhý konec ohraničení kopání.
Dali jsme se oba do práce. Mlčky jsme kopali a ani jeden z nás nepromluvil. Já přemýšlela o tom, jak se smířit s tím, že Law miluje Robin. Nemohu ho nutit, aby miloval mě, ale i tak to bolelo, že miluje jinou. Únava byla dost silná, ale nedávala jsem na sobě nic znát. Pot mi tekl z čela, tak jsem se párkrát otřela čelo a narovnala jsem se a protáhla jsem si záda. Pak jsem se dala zase do práce. Law si dokonce svlékl triko, které měl na sobě a pracoval do půlky těla svlečenej. Musela jsem ho po očku sledovat. Tak krásné svalnaté tělo. O tom, že je skoro všude potetovaný jsem věděla, ale přesto mi to nikdy nedalo a obdivovat ho. Já žádné tetování nemám, ale jednou bych jsem se chtěla nechat tetovat.
Za dvě hodiny nás všechny zavolali k jídlu. Nebo spíš k obědu. Podávali se tuňákové sendviče. Každý dostal dva. Při jídle jsme popíjeli vodu. Krásnou chladivou vodu. Bylo to příjemné.
„Jane, vše OK?“ zeptal se mě Law, když dojedl svůj příděl.
„Jo, vše je OK.“ zalhala jsem. Byla jsem úplně vyčerpaná. Law jenom přikývl. Naposledy jsem se napila a všichni jsme šli zase pracovat.
Kopali jsme pomalu a opatrně. Nechěli jsme nic poničit. Ostatní kopali na druhém konci ohraničení. Takže já byla na to kopání samotná s Lawem. Věnovala jsem se své práci, když jsem zaslechla nějaký hluk. Přestala jsem kopat. I Law to zaslechl a přestal kopat. Oba jsme se na sebe podívali. V tom to nám došlo, co je to za zvuk, ale bylo pozdě. Oba jsme se propadli dolů.