Úplně obyčejný život, úplně obyčejné holky- důvěřovat, nebo ne?
Informace:
Druhý díl věnován vlkům a těm, co vlky mají rádi :3
Teprve ted se díl rozjíždí!
A ano, bude další díl 9 dní do smrti jenomže mě nenapadá pokračování a už jsem měla dva plné koše, popsaných papírů. Takže další díl bude za úctihodnou chvíli.
Omlouvám se za gramatické chyby, nejsem dobrá v čj :3
Příjemné čtení!
Tohle už je hodně staré, nehodlám pokračovat.
C... Co... Co to sakra bylo!? Z černého vlčáka se stal člověk? A ještě k tomu to byl kluk ze skate parku? V té chvíli jsm měla štěstí že jsem neomdlela! Netušila jsem že existují lidi se stejným DNA jako já! Hned jsem se proměnila zpátky, protože jsem měla spoustu otázek a vlci česky neumí. Neumí mluvit vůbec. Ten kluk co si říká Kíro však začal mluvit dřív. ,,Máš stejné DNA jako já." Nejradši bych mu řekla." Toho jsem si všimla!" Jenomže to zřejmě nebylo na místě. Pak Kíro začal znovu mluvit,,Hledám takové jako jsi ty nebo já a tvoříme velké plány." To mě zajímalo a tak jsem zvedla a přestala si prohlížet svou ruku plnou škrábanců, modřin, a pořád ještě krvavích rán. Bylo to z rvaček které se odehráli v nedávném čase. To co říkal bylo zajímavé, jenže moc přesvědčivě to neznělo. A to mě donutilo říct ,,Jenže já nikam nejdu.". Řekla jsem, i když mě všechno navádělo k tomu jít. Přece každého by nudil školní život.
Najednou ve mě něco hrklo. Kíro začal mluvit. ,,Taky jsem byl takhle nepřívětiví. Ale uvidíš, že to stojí za to." Teprve ted jsem se mu podívala do tváře. Už nemluvil jako dospělí, nebo někdo, kdo si myslí že je lepší než ostatní. Mluvil jako normální školák co chodí na gympl nebo střední, s klidností v hlase, protože byl moc unavený ze školy. Teprve ted jsem si všimla jeho světle zelených očí a přívětivého úsměvu. Měl také krátké hnědé vlasy otáčející se po větru ale kdyby nefoukal, ofina by mu padala do očí.
,,Tak dobře, jdu." Řekla jsem se a následovala jsem Kíra. Po nějaké chvilce jsme se ocitly v klikatých uličkách města. Pak mi z úst vyjela otázka, na kterou jsem se chtěla zeptat už dlouho. ,,Kdy ti došlo že jsem jako ty?" Bylo to ze dvou důvodů. Za prvé, chtěla jsem vyplnit to ticho mezi mnou a Kírem. Ano, jistě, byl tam hluk. A za druhé, sama nevim.,,V tom skate parku." Odpověděl mi celkem v klidu Kíro.,,A jak si to poznal?",,Instinkt" A já se pousmála protože to Kíro považoval za vtip. Pak mi otevřel dveře které odemčel a já vešla dovnitř. Rozsvítila jsem a zjistila jsem, že je to v tom domě hodně vymakaný. Byly tam věci které neprodávaj ale lidi si to vyrobili doma. ,,Za chvíli přijde zbytek party!" Řekl a chtěl mě provést po domě. Já jsem však odmítla a vešla do nejbližších dveří se jménem "LABORATOŘ".
Začla jsem dělat pokusy a za chvíli přišel Kíro se slovy. ,,Už přišli."
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
