Wolf přichází I.
Informace:
tak je to tady :) mám tu první dílek a doufám že se vám bude líbit.
Kirra cestuje už delší dobu bez ustání, se potlouká spustošeným světem. Putuje ve své Vlčí podobě. Je to pro ní takhle snažší a pohodlnější. Kupodivu zvířata všechna přežila a teď se jim daří moc dobře.
Velká černá vlčice měřící tak metr a půl v kohoutku. Má černou srst s nepatrními bílími nitkami které se sem tam oběvují. Má žlutě svíticí oči které všechno zahlídnou. Na čumáku má pak červeně zbarvený škrábnutí. Má ho už od samého začátku a neví proč ho tam má.
Pomalu prochází lesem který lidi už dávno opustily. Teď se mu daří přímo skvostně a zvířátka tu mají svůj klid a pohodlí. Žádné sekání dřeva ani povyk nebo bordel. Nádhera. Už jde celí den a má pomalu hlad a tak se rozhodne že si něco uloví. Začenichá ve vzduchu a zatím nic. Sehne se tedy k zemi a začne čenichat dokud nenarazí na stopu jelena a srnek. Následuje ten pach až na nedalekou mítinku plnou luční trávi a květin. Vítr fouká smerem k ní takže o ní zatím nikdo neví. Přikrčí se a pozoruje je, snaží se najít ten nejslabší článech ve stádu. Vítr stále fouká jejím směrem a tráva se tak I mihotá. I když na některých místech je už okousaná a spasená. Už si jednoho vybrala a čekala na spávnou chvýly. Už chtěla vyrazit ale vítr se obrátil opačným směrem a stádo to zacítilo. Vyplašilo se a začalo zdrhat do lesa. Kirra neváhal už ani sekundu a vyrazila, vystartovala jak střela a to je ještě více vypsašila. Naštěstí k jejímu dobru. Ten nejšlabší článek se od stáda oddělil a prchá opačným smerem. Pronásleduje ho vytrvale a nez ústání. Kličkuje všemi zatáčkami a I probýhá husté křoví a výmoly od kořenů stromu. Už byla malej kousek od něho. Zabrala ještě více zadníma nohama, úplně se všechny svaly na ráz napnuly a ona vaskočila asi tak dva metry do vzduchu a s otevřenou tlamou a vytasenými drápi padal na svojí kořist. Rychle se zakousla a ukončila mu život aby se zbytečně netrápyl. Už ho chtěla rvát na ksy když si uvědomila že jeho kůži může využít.
Přeměnila se spět do lidské podoby. Byla celkem vysoká a štíhlá. Člověk by čekal že bude mít něco podobné ze své vlčí podoby ale nebylo tomu tak, vlasy měla býlé a dlouhé do půly zad. Nosila je volně a měla ráda když jí mýrně padaly do obličeje. Oči měla rudé, hned na první pohled poutaly pozornost ale ještě to bylo v normě. Rty měla trochu užčí a odhalovyly špičaté zuby. Nosila černé oblečení jako jsou kalhoty a mikynu s velkou kapucí. Schovávala svoje vlasy nechtěla na sebe moc poutat pozornost. Pak měla jednoduché boty z kůže. Spíš připomínaly něaké pradávné až domorodské boty nebo jako ponošky připomínaly. Měla je tak ráda byla více v kontaktu se zemí. Vstala a vytáhla svůj nůž, a ulovenou srnu stáhla z kůže. *Ta se mi bude ještě hodit, možná jí I prodám. Řekla si pro sebe nahlas. Kůři nechala vyschnout a roudělala sy oheň, opekla sy maso a krev povařila s vnitřnostmi na těch si pochutnala jako první. Vyuřila I kosti z těch si také něco vyrobyla. Jako jsou nožíky nebo něco ozdobného co pak prodá v nějakém městě a tak. Byla nasycená a zbytek masa ještě ryrového zabalyla do již vyschlé kůže. A vyrazila k nejbližšímu městu.
Cítila ho po větru a věděla že to bude trvat asi dvě hodiny cesty. Mohla by běžet ale nechtělaryskovat že narazý na některé lidi. Tak šla po svých.
Mezitím někde ve městě: V prázdné místnosti seděla v koutě s pokrčenýma nohama. Byla hladová a unavená. Doufala, že se od sud brzo dostane. Chytly jí, už zase, a to doufala že bude moct v tomhle městě žít poklidný život. Byla obdařená a nebo spíše prokletá. Narodila se jako normální děvčátko ale jak rostla a dospívala její ženské rysy trochu zdivočely.
Její uši jaksi vyrostly do špičky a do šířky. Normálně trčely do stran, ale díky nim jí nic neuteklo slyšela toho docela dost I to nejemnější tkaní pavouka pavučinu. Nebo máchání křídly od drobného hmizu. Její oči měly svítivě zelenkavou barvu a úzkou duhovkou. Byla vysoká na normální holky a také měla krapet delší ruce.
Všichno okolo ní jí začaly vyhánět a odsuzovat že je stvůra a že tam nepatří. Její vlastní rodiče jí zavrhly a prodaly někomu kdo jí odvedl do jiného města. Tam mu utekla a snažila se splinout. Pokaždé jí našel a chtěl ospoutat a ochočit. A tak pořád dokola.
Už jí to nebavilo a rozhodla se. Nenavídí lidi za to co jí provedly. Vstala s kručícím břichem. Přišla ke dveřím a poslouchala jestly je někdo poblíž. Naštěstí všude ticho a prázdno. Otevřela dveře a potichu se vykradla ven. Na nic nečekala prošla chodbou co vedla ven z domu. Když vyšla hned jí spatřily a začaly na ní křičet. *Kam si myslíš že zase deš, počkej mi ti dáme nikam nám zdrhat nebudeš. V očích se jí zaleskl strach a zoufalstvý. Byla ovšem plně odhodlaná. Rozeběhla se pryč do lesa a dál od lidí. Rěžela jako o závod a chvilkami o škobrtnula a málem zakopla, její vůle být svobodný byla sylnější. Srdce jí bušilo o závot a čím dál rychleji až to bylo divné a neobviklé. Najednou instinktivně skočila jako by chtěla skočit na svoje ruce a v tu chvíly se proměnila. Byla to její první proměna. Nevnímala to a stále běžela dál a dál. Ti chlápci to už vzdaly a šli naspátek. Když to vicítila že jí už nepronásledují tak konečně zastavila a snažila se vydýchat.
Uvědomila si že stojí na všech čtyřech. Vydělila se ale nakonec se uklidnila. Prohlýžela si svoje býlé tlapi. Ale byla tak vyhladovělá a unavená že omdlela. Spadla na zem a jak spadla tak také ležela. Spala úplně vyřízená a unavená.
U Kirri:
Míří pomalu k městu když v dálce před sebou zaslechne něaké žuchnutí na zem. Zastaví se a poslouchá. Nic, ticho. Jde dál a čím dál jde tím cítí zvláčtní pach který ještě necítila. Člověk to nebyl tím sy byla jistá na 100%. Když pak zahlédla úchvatnou býlou kočku ležet bezvládně na zemi rozeběhla se k ní. Skontrolovala jestly dýchá. Ulevila si když zjistila že žije. Byla trochu vyhublá ale jinak byla pěkně mohutná, a kdyby stála měla by urřitě něco přez jeden metr. Její uši ale nebyly jako u normálních koček byly protáhlé a špičaté. Byla sametově bílá až na záda tam měla znak půlměsíce v jemně nachově modré barvě. Její ocas byl až nezvikle dlouhý, měl stejnou dýlku jako její tělo a na konci měla něco prpomínající chumdelatou prachovku také so té nachově modré barvy. Její drápi bylo obrovské snad I větší než měla ona sama a jak byly ostré. Všimla si ještě že z tlami jí čouhají oprovitánské špičáky.
*Týý jo, tak tyhle čelisti by zardousyli jedním stiskem I bůvola.
Zamyslela se jak by tu šelmu mohla probrat. Pak si uvědomila že v báglu má vak s masem. Položila bagl a vytáhla maso zabalené v kůži. Rozbalyla ho a začala s ním jemně mávat před čenicem té velké šelmy.
Šelma zahejbala čenicem a nasála vzduch s pachem. Zamlaskala a pomalu se probouzela. Pomalounku zvedala hlavu a otevřela svoje velké zelené oči z úzkou čárkou uprostřed. Závla si a tím otevřela s vu tlamu dokořán. Umožnila tak se Kiře podívat dovnitř na tu haldu ostrých zubů a ty dva dlouhé sylné a masyté špičáky. Šelma vykulila oči už ze dvou důvodů. Ten první byl ten že viděla člověka jak před ní sedí a mává kusem flákoty před její tlamou. A ten druhý důvod že cítila divný pach který jí nutil se celou naježit.
*Neboj se a sněz to jsi nějak vyhublá.
Položila před ní kus masa a sedla si opodál aby byla trochu jistější. Pozorovala jí a nezpouštěla z ní oči. Šelma si byla nejistá ale hlad byl větší a sylnější. Maso zblajzla jako malinu a stále měla hlad. Chtěla se zvednout ale neměla sílu si stoupnout na všechny čtyři nohy.
*Počkej chvilku určitě máš ještě hlad, něco ti seženu jo tak počkej tady. A abys mi věřila že nezdrhnu tady nechám svůj bágl ano.
Šelma nechápala ale vstát nemohla a tak si zas položila hlavu a odpočívala. V hlavě se jí motaly otázky. Kdo to je? A proč se o mě stará? Kdyď vipadá jako člověk? Ale je tu sítit divný pach. Tak kdo je zač. Mohu jí věřit?
Ptala se sama sebe ale odpověď nenacházela. Když jí v tom vyrušilo šustění lastí a dusod něčeho velkého. Zbastřila oči a sluch tím směrem. Zahlédla něčí obrovská černá a chlupatá záda. Ten pach co cítila před tím byl teď ještě o tolik silnější. Trachu zacouvala až narazila na stom. Prohnula se a vycenila zuby. Instinktivně zasyčela a zařvala hlubřím hlasem. To co se k ní blížilo byl vlk. A byl obrovský, větší než ona samotná. A něco táhla zabaté zvíře vypadalo to jako jelen. Teď už to nechápala vůbec. A neměla sílu na to se bránit.
Už se smířila s tím že zase padne do něakého zajetí.
Vlk mezitím dotáhl Jelena skro až k ní. Pustil ho a oklepal se. došel k báglu a chňapl ho du tlami. To se šelmě moc nelýbylo měla to hlídat.
*To….to… není tvé. Pokusila se to nějak ze sebe dostat ale netušila jestly jí bude rozumět.
Vlka to zaujalo a pohlédl na ní. *Neboj to jsem já. A pomalu se proměnila zase spátky. Stála tam opět ve své lidské podobě. Přišla k jelenovi a zařalaho opět slíkat z kůže a porcovat tak aby se snadno přenášel. Šelmě dala obrovitánský kus aby se pořádně najedla. Ta byla ještě v šoku co teď viděla a už se tolik nebála. Byla podobná jí a už věděla že není člověk. Snědla vše co jí dala a pak blaženě usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
