Legendy ožívají VII.část
Informace:
Tak je tu další pokračování,zde se vysvětlí pár věcí .. které jsou neobjasněné,budou zde i smutné chvilky .
Snad se vám bude další část líbit :) můžete zanechat klidně i koment :3
Vydala jsem se na cestu ven z jeskyně,neustále jsem měla před očima svůj vzhled a myslela jsem na to co jsem vlastně zač,vyšla jsem ven,pootočila jsem hlavu a viděla že Sebastian je kousek za mnou,měla jsem z toho všeho smíšené pocity, venku už se setmělo a na oblohu se vyhoupl velký měsíc který byl právě v úplňku,bylo mi smutno a cítila jsem prázdnotu,pokračovala jsem dál sněhem,došla jsem až na vysoký útes kde jsem měla úplněk jako na dlani,došla jsem až na konec a posadila se,chvilku jsem se dívala na měsíc a pak jsem otevřela tlamu a zařvala,můj řev byl hluboký a dost hlasitý,nesl se tmou,doprovázený ozvěnou která narážela do skal,při řevu mi z tlamy mi koukaly dlouhé špičaté bílé zuby,Sebastian stál za mnou a hleděl na mě ,,Měli by jsme jít,cítím že Kirra je blízko " otočila jsem se na něj,zvedla se a kráčela zpět,při tom jsem se mu otřela hlavou o nohu,natáhl ruku a pohladil mě po hlavě a posléze po celém těle,jeho dotek byl tak jemný,cítila jsem jak se mi narovnává srst zase zpět. Seskočila jsem z malého můstku a pokračovali jsme až do sídla,šel těsně vedle mě,vypadali jsme jako lovec a jeho zvíře,nesla jsem se hrdě,ale zároveň smutně,můj pohled je pohled zabijáka i přes zavřenou tlamu mi čouhají bílé tesáky a mou hlavu doplňují špičaté uši které mám nastražené,fouká vítr a mě to není příjemné. Už budeme skoro u sídla, za celou cestu jsme nepromluvili ani slovo,chci se nějak odreagovat tak na něj promluvím ,,Jak víš že je Kirra blízko ? " ,, No něco mi došlo,ale ještě to musí dojít i mému pánovi " Odpověděl mi ,, Hmmmmm " zabručím si, měsíc tak září jako ještě nikdy,jeho svit je tak silný že tvoří stín našich postav,jenže v tom je o jeden stín navíc,prudce se otočím a vidím jaký si stín jak tam je,ale pak zase rychle zmizí. Nedělám si z toho nic.Dojdeme do sídla,Sebastian otevře dveře já vejdu, ale najednou se zarazím ,, Tak to jsi ty " řekne mi menší postava zahalené do tmy,Sebastian okamžitě poklekne na kolena a jednu ruku pokrčí a dá jí před sebe ,, Můj pane " ,, Sebastiane !! Věděl jsem že podlehneš ! Teď je musím zabít obě ! " ,, Ale pane to nejde oni jsou ... " ,, Dost ! nebudu s tebou mrhat časem " řekne mu a vyjde ze stínu,zadívám se na něj .. Malý chlapec ? je to chlapec, pomyslím si,pozorně si ho prohlížím je malý,hubený,vlasy má černé jako havran,jedno oko má přikryté páskou a druhé má průzračně modré,jeho rty jsou skleslé a pobledlé. Na sobě má bílou košili,okolo krku má modrou šálu která vykukuje jen malinko,je zakrytá jakým si zeleným sakem,černé kalhoty a černé naleštěné boty,v ruce drží jakou si tenkou hůl přímo na jeho velikost,je dřevěná a na konci zakončená jakou si kuličkou která má na sobě vyryté nějaké znaky,jak jí svírá všimnu si velkého modrého prstene který zdobí jeho ruku. ,,Sebastiane vezmi ji do mé pracovny musím si s ní promluvit " řekne,otočí se a odchází ,, Pojď se mnou " řekne mi Sebastian,mlčky ho následuji. Jdeme po točitých schodech,které jsou pokryté červenou látkou,na zdi visí obrazy na kterých je krajina,rozhlížím se kolem sebe,přijde mi to malinko ponuré,ale raději nic neříkám,vyjdeme schody a pokračujeme dlouhou chodbou,míjím malé stolky na kterých jsou malé truhličky různých barev,na dalším stolku je tác a na něm konev a malé šálky,teď nějaká velká almara se zámkem,dojdeme ke dveřím, Sebastian zaťuká ,, Zde je můj pane " řekne,ukloní se a postrčí mě dovnitř,zasyknu na něj,tenhle chvat se mi ale vůbec nelíbil,vejdu tedy a Sebastian za mnou zavře dveře.Ten malý chlapec stojí u okna a ruce má za zády,to okno je naprosto ohromné, zdobí ho modré závěsy,za chlapcem je velký masitý stůl z dubového dřeva a červená židle s vysokým opěradlem,před stolem je zelený koberec na kterém stojím a čekám co se bude dít. Na zdech starodávné obrazy,kousek od dveří je stoleček a na něm hořící svíčka,uchvacuje mě plamínek třepotající se ze strany na stranu. ,, Ty víš proč jsem tě chtěl vidět ? " najednou na mě promluví,zatřesu hlavou a začnu vnímat ,, Ne ! " stroze mu odpovím ,,Tak hele mohl jsem tě nechat zabít " vykřikne na mě otočí se a praští do stolu až nadskočí papíry co tam jsou. ,,Co si o sobě myslíš? Držíš mě tu proti mé vůli a ještě mi vyhrožuješ ? " zařvu na něj ,,Jsi bláhová " odpoví mi a zasměje se ,,To mě na stvůrách jako jste vy vážně baví " zasměje se,odtáhne si židli a posadí se na ní. ,,Já ti dám stvůru " rozeběhnu se a vyskočím na stůl vše co na něm je popadá, zařvu mu do obličeje, v tom vidím jak znejistí ,, Hahaha nemůžeš mi ublížit " ,, A to jako proč " otevřu tlamu a ukážu mu své tesáky ,,Klidně bych ti mohla ukousnout hlavu !" ,, Haaha my jsme stejní " řekne mi a sundá si pásku co má přes oko,v tom mu spadnou vlasy do obličeje,zatřese hlavou,pozvedne ji a zahledí se na mě ,, Co že ? " couvnu,podjede mi tlapa a já spadnu na zem ,, Jsme stejný chápeš ? Jsi svázaná mým démonem jako já " ,, To není možné " ,, Ale ano je " chvilku se odmlčí a řekne ,, Nelze mi ublížit,proto že on je tu pro mě,on je tu pro to aby mě ochraňoval,takže než by jsi stihla něco udělat byl by tu ! za oplátku si pak může vzít mou duši " ,, Kdo by jí chtěl ! " Vykřiknu na něj,zvednu se a oklepu. ,, Právě že Sebastian " řekne mi a otočí hlavu a nasadí si pásku. ,, A proč jsi mě teda nezabil ? " ,,Proto že tě potřebuji a potřebuji i Kirru " ,, A to jako proč ? " ,,Potřebuji aby jste ho zabili " ,, Koho ? zabili co jsi normální ? " zeptám se ho,kdybych mohla poklepu si rukou na čelo ,, Toho co mi zabil rodiče a zničil domov " ,, A proč k tomu potřebuješ nás ? " ,, Poto že jen jeho touha po vaší smrti ho sem přivede, a vy jako prastará legenda ho můžete zabít,proto že nejste obyčejní, ty jsi nečistá a Kirra je Dreiwolf" ,, Tak to jsi na omylu Kirra se nemůže proměnit na wolfa už nějakou řádku let " ,, Ano já vím,ale já mám něco co jí to umožní,něco po čem legendy ožijí " Stojím tam a nechápu o čem to mluví,snažím se vstřebat všechny informace .
Mezitím:
Démon se na Kirru usmál,pustil Sedrickovo tělo které padlo do sněhu,mávl křídly a odletěl,při vzletu ještě mrsknul ocasem. Kirra doběhla,padla na kolena,uchopila Sedricka a přitiskla si ho na hruď ,, Nééé prosím ne, neber mi ho " křičela Kirra přitom držela Sedricka a z očí ji tekly slzy,cítila strašnou bolest,před očima viděla vše,vše se jí promítlo jako film,od doby co do sebe vrazili před krčmou,koulovačku na zamrzlém rybníku až po boj s nemrtvýma. ,,Prosím Sedricku " vykřikla, z očí jí tekly potoky slz,Sedrick odkašlal,dráždila ho krev která se mu kupila v krku,démon mu propíchl drápem krk a ještě mu rozerval hruď ,, Prosím vydrž buď silný " řekla mu s rozklepaným hlasem, přitom se mu dívala do obličeje na který mu padali Kiřiny slzy,Sedrick natáhl ruku ještě z posledních sil jí přiložil Kiře na tvář a otřel jí slzy ,, Prroos..si..m,ne...pla..č" ještě ze sebe dostal Sedrick ,jeho ruka padla vysílením na zem ,, Nééééééé " zakřičela Kirra a přitiskla si ho k sobě,snažila se mu pomoci,chtěla ucpat jeho ránu v krku z které mu neustále tekla krev,Kirra byla celá od rve,tělo,obličej všechno,bylo jí to jedno,odtrhla si kus ze svého oblečení,ucpala tím ránu na krku ,, Prosím vydrž " šeptla mu do ucha a políbila letmo na tvář,Sedrick se ještě z posledních sil usmál ,, Ciee...l mu...si..me tam " řekl a polkl potok krve. Kirra neváhala,vstala, vzala ho do náruče roztáhla křídla a letěla směr Cielovo sídlo. Když vzlétla mávla tak silně křídly že popadaly až větve stromů.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
