Anime World CZ/SK - Příběhy

*Kdo pro nás přijede?

*Nevím přesně, ale odveze nás na místo našeho pobytu. Domluvil jsem to telefonicky ještě ve vlaku.

*Aha, tak se necháme překvapit viď Lollo.

*Jo, jo, a jaké bylo jídlo koukám že máš už na sobě zas iluzi. Takže jsi plná syl?

*Ano to jsem.

 

Čekají na kraji chodníku a vyhlížení auto co by je mělo odvézt. Každou chvilkou tu nějaké projede ale nezastavuji. Holky jsou už nervózní a přešlapují. Itachy kope do kamínku co se poflakují u cesty. Jedno auto za druhý tu projíždějí. Jedno je velké druhé zas malé nebo protáhlé, staré i nové. Pár luxusních vozidel projelo a i zelený autobus plný cestuících co civí ven znuděně. Teď dokonce projíždí i černá dlouhá a leská limuzína snad toho nejnovějšího typu. Všichni tři na ní zírají a kochají se tím úžasným pohledem na tu nej úžasnější káru. Kam pak asi jede napadne všechny tři a stále jí hypnotyzují. Dokonce visvitne sluníčko a osvětlí jí. To přinutilo Lollu zamhoužit očima jelikož jí ten odraz moc dobře nedělá.

Jenže ta limuzína příjíždí ke kraji a zastavuje kousek od nich. Je to šokující vidět jí takhle z blízka. Sjelo okénko dolú a tam sedí vysmátý blonďatý mladík.

 

*Itachi, Kirra a Lolla prosím naskočte. Odvezu vás k uviverzitě.

*Dobře, tak holky nasedáme.

 

Zavelel Itachy a nasedl dovnitř jako první. Holky jen zíraly. Lolla nakonec vlezla hned po Itachim už proto, že bude přič z toho slunce. A pak i Kirra, která si musela dát pozor na rohy málem se zas prštila a od stropu měla opravdu jen pouhé 2 centimetry.

Itachi se pohodlně uvelebyl, pak se posadila Lolla a oddechla si od slunce, byl tu příjemný chládek. Kirra to tak pohodlné zas něměla kvůli rohům ale trochu se posunula aby nemusela tak dávat pozoor.

Někdo si odkašlal na druhé straně limuzíny. Až teď si to uvědomily, že tam nejsou sami a otočily se tím směrem.

Seděl tam jakýsi malý kluk. V černých rukavičkých, modrém sáčku a kalhotech též modrých. Na hlavě cilindr a v rukách jakousy zdobenou hůlku. Přez oko měl pásku. Odkašlal si a tím na sebe upoutal veškerou pozornost.

 

*Rád vás poznávám. Jak už jsme byli předem domluveny přez telefon, tak vy budete něco jako mentoři v mé akademiji neboli univerzitě.

Lolla čuměla na něj jak z jara a chvilku nechápala.

*héééééééj ty jsi ten fracek co neumí ani poděkovat za záchranu.

*Ach zdravím. Netušil jsem, že zrovna ty budeš jedna z těch tří. Přijmy mou omluvu ale nikdo mě nebude nazííívat malím, a ještě k tomu frackem. Děkuji. Teď bych se rád představil, jmenuji se Ciel Fantomhaile a jsem ředitel akademie pro bohaté a výmečné lidi.

 

Všichni jenom přikyvovali a poslouchaly ho až na Kirru ta mírně pošeptala Lolle otázku v tom smyslu jestly ho už potkala. Na to jí Lolla vše vysvětlila pomocí telepatie. Pak to Kiře už dávalo smisl a na nic se neptala.

 

*Tak v Univeritě budeme tak za 3hodinky teď se kidně prospěte. Až tam dorazíme bude vám přidělen nějaký pokoj, záleží co budete pak chtít. Vaším úkolem bude dohlížet na studenty a pomáhat jim jak to bude možné ale nesmíte za ně nic dělat. Máte něaké otázky?

*Jo, já mám jednu. Mám tam mít iluzi normální holky nebo mohu chodit tak jaká jsem.

*Můžeš tak jaká si všichni studenti jsou na téhle škole s tím, že to není normální škola. Takže nesmí nic prozradit okolnímu světu. Je to diskrétnost sama. Ještě nějaká otázka?

*Kdo všechno studuje tady na té škole?

*Velice dobrá otázka. Většinou jsou to normální lidé ale z dost bohatých rodin. Ale samo sebou jsou tu i tací co jsou jako vy i když je jich po málu a snaží se to skýt. A proto jsem souhlasyl s tím, že budete u mě ve škole, že těmto studemtům zvednete sebevědomí.

 

To jim jako odpověď stačilo a už se na nic neptaly. Itachy během jeho mluvení usnul jako pařez až skoro i začal chrápat. Lolla si zavřela oči a přemíšlela jestly ještě potká Sebastiana. Tolik jí chyběl, chtěla ho zase vidět držet ho za ruku. Procházet se sním a toho tolik mu říci. Ale kde je jemu konec to nevěděla mohla jen doufat.

Kirra seděla u okna a opět koukala z okna na míhající se les. Koukala na něj zasněně a přála si z hlouby srdce se zas proběhnout, tak moc jí to chybělo. Ten výtr zas cíti v kožichu a hlínu mezi packami. Hmm kééžby. Věděla moc dobře co by se muselo stát aby byla zase volná. Ale toho se právě bála. Musel by se oběvit někdo kdo by obstál v tom být jejím partnerem a to nemohl být jen tak někdo.

Kirra by byla schopmá ho vycítit ale jedině srdcem a né čicem nebo touhou a to jí právě moc nešlo.

 

Už se blížily k sýdlu univerzity. Lolla drkla do Itachiho a ten se jen mírně zavrtěl. Drkla do něj ještě jenou ale stále nic. Pevně ho stiskla za paži a zatřásla s ním. To ho hned probralo až zanadával že to nebylo nutné. Lolla se usmála a nic mu na to neřekla. Limuzína projížděla branou a pak ještě kilometr než přijely až k obrovskému hradu, který na první pohled budí takový záhadný až tajemný nádech. Je na nějakých místech porostlý břečťanem a někde má trochu zpadlou omítku. Ještě že byl den protože kdyby byla noc asi by si chvilku myslely že je to něaké sýdlo psychopata z hororo.

Vystoupily a prohlížely si na první pohled rozpadající rujnu ale to byla jen kamufláš, ňijak rozbořený nebylo ba naopak bylo celkově zrekonstruované ale spíše zevnitř.

 

Cijel vystoupil hned za nimi a počkal až ho zase budou vnímat. Nakonec si opět odkašlal.

*ehmm ehmm, já jsem tady. Tak teď vás zavedu do jedno menšího křídla kde budete bydlet aspoň prozatím než se rozhodnete kde chcete být natrvalo ano. Pojďte dovnitř.

Všichni šli za ním. A obdivovaly ty vyskoké stropy, dlážděnou podlahu a nádherné tapety na zdech. Nechyběli tu i staré, ručně malované portréty a obrazy. Sem tam nějaká skříňka se šuplýky z masytého tmavého dřeva, které bylo vyřezávané. Osvětlení bylo tlumené a lampy tu měli starší vzhled jako by se člověk ocitl ve starším období. Nešli přílyž daleko už byly na místě. Ciel jim ukázal dveře od jejich pokoje kde budou prozatím.

*Odpočiňte si a zýtra se domluvíme kde chcete bydlet.

Odešel a nechal je samotný. Kirra si to náramně užívala nemusela se tu bát o svoje rohy které tu měli dost prostoru. Lolla si připadala jako princezna někde na hradě tak velké stropy a místnosti bylo to okouzlující. Itachi tomu to bylo jedno byl unavený a hladový. Otevřel dveře a vešel jako první. Moc se nerozhlížel ale jakmile uviděl postel přišel k ní. Vyslíkl se do trenek a zalezl do postele a v tu ránu usnul jak nemluvně. Lolla s Kirro šli za ním ale ty se ještě šli osporchovat a pak také zalezly do postele a usnuly.

Pokoj byl veliký s křišťálovím lustrem, třemi postelemi, a třemi almaramy. Byl tu i velký stůl s židlemi a soukromá koupelna s velikánskou vanou. Vše bylo do barvi dřeva a také že to i ze dřeva bylo. Podlha měla tmavé parkety tak jako spříň i postel. Postele měly vyřezávané sloupky se závěsy. Jako z pohádky a vtomhle se dobře usínalo.

 

Kirra se pomalu probouzí, než otevře oči otočí se a otevče oči. Vidí postel Lolly která ještě spí celá odkrytá. Opět se odkopala. Posadí se a promne si oči. Takhle dobře se dlouho nevispala. Vstane a protáhne se. Šla se umít do koupelny.

Mezitím se probral Itachy, posadil se a zívl si na celou místnost. Bylo mu jedno, že si nedává ruku před pusu. Ale trochu toho litoval když mu na jazyk přistála moucha. Hned jí vyplivl jak mu to bylo nepříjemné. Vstal a šel do koupelny kde narazil na Kirru která si akorát zrovna oplachovala obličej. Už byla hotová a oblečená. Uvolnila mu tedy mýsto.

 

Kirra došla spátky do pokoje a Lolla stále ještě spala. Ležela na břiše a obličej měla přikrytý polštářem. Jako by se chtěla schovat. Kirra přišla k ní a sebrala jí polštář. To se Lolle moc nelýbylo a začala špátrat rukama kam jí zmyzel. Nic ale nenacházela. Tak si sedla ale do obličeje jí nešlo vidět měla před očima své dlouhé a husté vlasy. Musela si je dát na stranu a zažmourat než zahlédla Kirru držící polštář.

*Dobré ranko Lollo, jak ses vyspala, ospalče.

*Hmmm, joo dobře ale spala bych je moc světlo.

*Nic takového. Vstávej dneska se tu jdem přeci projít a zjistit co a jak.

*Hmmm, tak dobře no.

Vstala a pomalu se dobelhala již do volné koupelny a také se upravila. Ještě si česala vlasy když někdo zaplepal na dveře. Kira došla ke dveřím a otevřela je. Toho koho uviděla nečekala. Usmála se, a zakřičela na Lollu.

*Lollo pojď sem okamžitě!

*Co jeee, češu si ještě vlasy.

*Tak si pospěš a to extrémně.

*Prooč hoří snad.

*Noo něco takového se dá říci také. Pojď sem a uvidíš.

*No jo, no jo. Kdyť už du.

 

Lolla došla za Kirrou která stála ve dveřích. Lolla nic přez Kirru neviděla a tak se zaptala co je. Kirra poodstoupila aby jí uvolnila ve výhledu. To co spatřila jí vyrazil dech.

Stál tam Vysoký madík oblečený ve sloužícím obleku z mírně rozcuchanýma vlasama.

Pomyslela si, že sní a nebo je to pravda. Stála tam s otevřenou pusou a jen zýrala. Pomalu natáhla ruku k té postavě chtěla se ho dotknout aby zjistila jestly se jí to nezdá. Dotkla se jeho hrudi přesně tam kde má srdce a zaposlouchala se, sliší jak mu buší srdce a ještě zrychlilo co mu položila ruku na hruď.

*Sebastiane kde jsi byl? A co tu děláš?

*Má paní, měl jsem práci s připravováním věcí k vašemu příjezdu. A Jsem zde komorníkem Pana Ciela.

*Ty tu pracuješ? To jsi mi neřekl. Já tomu nerozumím.

*Neboj vše se časem vyjasní. A teď pojďte jde se do jídelny kde je snídaně a kde budete všichni přdestaveny všem žákum.

Odstoupil ode dveří a počkal až všichni vyšly. Sebastian je vedl dlouhou chodbou do jídelny. Kde už všichni očekávaly jejich příchod.

Lolla měla na sobě opět svoje oblýbené latexové černé kalhoty a s košilý rozeplou tak, že jí šel vidět výstřih. Vlasy měla rozpuštěné a při její chůzy vlály. Rty měla výzarně rudé a oči jí zářily štěstím. Celou dobu sledovala Sebastiana a každý jeho krok.

Itachy byl oblečen do ryflí a bílého trika které rýsovylo jeho svalnaté tělo. Vlasy měl seplé do volného culíku. Jeho hruď doplňoval řetízek.

Došli k velkým a masivním dřevěným dveřím z velmi dráhého a vzácného dřeva. Sebastian do nich zatlačil. Hned na první pohled bylo jasné, že budou těšké. Dveře se pomalu otevřely dokořán a oni vstoupyly dovnitř. Ta místnost byla obrovská, připmínala tou velikostí tělocvičnu. Všichni žáci tu seděli u různých stolků a už jedly.

 

Na druhé straně byl stůl u kterého seděl Ciel a pár dalších lidí. Rozešli se tím směrem. Jenom že, při každém kroku Kirry se ozíval dusot kopit a zacinkání řeťezů. To zaujalo všechny co tu seděli a otáčely se knim, prohlížely si je a obdivovaly.

Kirra měla na sobě kožené černé kalhoty s páskem z řetězů. Bílé tílko a černou košilý kterou měla rozeplou. Rohy niak nezakrývala a ani ocas který se vlnil. Na krku měla také řetízek z mohutnější chyrurgické oceli. Její vlasy sahaly do k lopatkám byly hnědé a chvilka mi se zalesky rudě.

Všeichni žáci měli vykulené oči, někteří údivěm a nadšeím ale někteří ze strachu. Lolla to okamžitě vycítila, že někteří mají strach a oblízla se. Zahýbala svími prsty a tím upoutala pozoznost na svoje drápy. Poodhalila své špičáky a přejela po nich jazykem. Žáci co byli co nejblíře k ním a všimly si toho, tak hlasytě polkly. Kirra měla také drápi a ještě větší než Lolla ale při pohledu na ní se žákum ježily chlupi i ty co ještě neměly. Kirra se pousmála a na žáky mrkla a zahýbala laškovně lopatkami. Ale nevitáhla křídla nechtěla tu nic sméct ze stolů. Itachy se všem jevil jako normální člověk až na to že měl nějak moc zubů v puse, když se usmíval. A byl nějak blízko u Kirry.

 

Došly až ke stolu kde byl Ciel. Sebastian je všechny usadil a servíroval na stůl.

Kiře velký a krvavý flák masa. Lolle sklenici a džbán s krví. A Itachimu normální jídlo. Všichni se v klidu najedly a pak Ciel vstal a došel a řečnickému pultíku co tu je. Přisunul si stoličku a stoupl si na ní aby byl vyšší a všichni ho viděly.

*ehmm, ehmm, tak milí studenti. Teď vám představím naše nové konzultanty. Jako první tu je Itachi Uchiha, bude mít na starst kuchyni tak když budete potřebovat něco naučit ohledně vaření ptejte se jeho.

Itacho čuměl jako z jaro tohle nečekal. To je podpásovka.

*Jako druhou vám představuji Lollu Colinsovou, opatrně je to prastará úpírka a je zběhlá ve veškerých sváděcích technikách. Bude tu jako náš noční školník a hlídač. Kdyby něco obraďte se na ní určitě se vším ráda pomůže.

Lolla jen co to slišela tak začala pěnit a už chtěla něc říct když jí v tom zastavila Kirra. Když už se uklidnila tak si najednu stranu zas řekla, že aspoň bude mít klid od toho sluníčka.

*A jako třetí a poslední je tu Kirra Darkness. Všichni už dobře znáte tu legendu kterou nemusím opět zmiňovat. Jen dbejte na to že too není všechno takové jaké se říká. Kirra bude mít na starost veškerý zvěřinec a lesy přiléhající k uviverzitě. Budte prosím zdvořilý a nesnažte se jí zbytečně nějak vynervovat. Nechceme to tu mít podpálené že.

Dodal na závěr.

*Tak to si vyprošuji. Nebudeš mě tu srovnávat z legendou co je stradá 2 tisíce let. A navíc to byla chyba jedině lidí to co se stalo.

Vstala a odešla rozhořčeně pryč z jídelny. Při každem kroku to zadunělo a bylo nadmíru jasné že není radno se jí teď plést pod nohy. Její ocas švihal ze strany na stranu že po cestě smetl i pár hrnků ze stolu. Až nakonec práskla dveřmi. Itachi na nic nečekal a rozeběhl se za ní. Byl rychlí a to všechyny přehvapilo.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.