Docela fajn tábor - kap. 4 konec
Informace:
No takže tohle je poslední kapitola mé povídky :D doufám že se vám všechny díly líbily. Už jsem to ukončila rychle, protože bych se chtěla věnovat jiným povídkám. Byl to takový můj první soubor něčeho... ani nevím čeho, prostě jsem psala to co mě napadlo. Užijte si poslední kapitolu ,,tábora" :3
Den šestý…
Bylo krásné ráno a já se musela vyhrabat z postele už o půl šesté. Od toho co se stalo s Honzou, mi probíhaly hlavou dvě myšlenky. Ta první byla… chodíme spolu? Mám to brát jako vztah nebo něco podobného? A ta druhá o něco horší myšlenka byla… co po tom? Budeme spolu dál? Nebo prostě on půjde svojí cestou a já zas tou mojí? Střídalo se to jako počasí a já nemyslela na nic jiného.
Když jsme chystali další disciplínu Honza mi dal pusu, zní to normálně, ale on ji mi dal přede všema co tam byli. Všichni byli překvapení, ale ne tak moc jako já. Brutálně jsme zčervenala a dívala se na něho jako bych říkala ,,Ti jebe?“ ale mu to bylo jedno.
Po obědě jsem se ho chtěla zeptat, jestli spolu chodíme, ale neměla jsem na to odvahu. Při dalěích disciplínách a hrách jsem se ho na to zeptala…
,,Tak já si myslím že je to jasný“ odpověděl a lehce se pousmál.
,,A jak to bude potom?“ zeptala jsem se ještě na tohle.
Ale to už neodpověděl, jen se znovu pousmál a odvrátil zrak. Nevěděla jsem co si o tom myslet a tak jsem mlčela. Přišel čas na zabalení všech tašek a kufrů. Od rozhovoru s Honzou jsem měla takovej divnej pocit prázdnoty, smutku a neštěstí něco jako když dokoukáte úžasný anime.
Den sedmý…
Už bylo vše zabaleno a my všichni jsme mohli vyjet. Jen že já jsem měla pořád ten zvláštní pocit. Už jsem ani neviděla Honzu. Tak jsem se zeptala Tomáše…
,,Nevíš kde je Honza“ řekla jsem vážným hlasem.
,,Mám pocit že odjel včera pozdě večer“ odpověděl s úsměvem.
Do očí mi vyhrkly slzy a tak jsem se rychle rozloučila a spěchala na vlak. Nemohla jsem uvěřit, že to mohl udělat a ani se nerozloučit. Celý rok jsem na Honzu myslela a když jsem se snažila najít jeho profil, poptat se ostatních nikdo neodpověděl… pomalu se mi začal vytrácet z mysli. A tak končí příběh, že už jsem ho nikdy neviděla.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
