Legendy ožívají VI.část
Informace:
Další pokračování příběhu :3
Kirro máš se na co těšit :*
Itachi Kirru objal a snažil se ji zahřát svým tělem ,, Měli by jsme se prospat ať máme sílu na zítra " řekla mu Kirra a tím mu dala najevo že se o tom nechce dál bavit. Itachi zavřel oči i když se mu moc spát nechtělo, ale nechtěl se Kirry dál vyptávat jelikož věděl že je to pro ni nepříjemné. Přiložili do ohně, zavřeli oči a chystali se ke spánku.
Mezitím :
Do očí se mi dere sluníčko a nutí mě je otevřít,protáhnu se zažmouram očima,zívnu si. Jak se tak začnu probírat cítím že je něco jinak,mé tělo je nějaké svalnaté a pevné drápy jsou pryč asi to byl jen sen pomyslim si a posadim se . Jak se zvednu vidím ho jak sedí u mé postele ,,Jak jsi spala ?" Zeptá se mě a podává mi tác ze snídaní ,,Celkem dobře " odpovím mu ,,Dneska tě čeká zajímavý den,najez se a půjdeme se projít " projít ? To je moje šance utéct pomyslím si. Zvedne se a odchází aby mě nechal v klidu nasnídat ,, Jo a nemysli na to že by jsi mi utekla " ,,Cccc" odfrknu si, zatím se najím a obléknu do šatů co byli v almaře ..Jsem připravena vyjít ven z pokoje pomalu otevřu dveře které mírně zavrzaji kousek od dveří je schodiště už se vidím jak jsem venku neváhám a přijdu blíže , můj plán byl zmařen on stojí pod schodama a kouká na mě ,, Konečně čekal jsem tě " řekne mi a podává mi jeho nataženou ruku, chytím se jí a scházím dolů. ,,Tak a teď malé vysvětlení proč jsem to udělal " řekne mi a Rozejdeme se směrem ke vchodovým dveřím, otevřou se a mě se zmocní pocit svobody. Venku je tak bílo a tak čistý vzduch , vidím vločky poletující vzduchem zasněžené stromky obalené do sněhového kabátu . Rozejdeme se směrem ven, je to úžasný pocit cítit jak mi sníh křupe pod nohama, vločky co mi padají do vlasů a ten vzduch, zhluboka se nadechnu a užívám si tu krásu. ,, Neudělal jsem ti nic špatného ba naopak kdyby jsem to neudělal to zvíře uvnitř tebe by tě roztrhalo a cesta Kirry pro tebe by byla zbytečná " nechápavě na nej hledím a čekám co mi řekne dál ,,Proto jsem to udělal ted jsi spíš více šelma než upírka,to zvíře v tobě muselo na povrch věznila jsi ho moc dlouho, schválne zkus to " pobídne mě a ukáže rukou na rozlehlou pláninu posetou sněhem. Rozeběhnu se a najednou to cítím tu sílu, rychlost a energii běžím jak o život skáču ze strany na stranu vidím velkou hroudu sněhu skočím do ní, hrouda mě celou pohltí a v tom se to stane,celá zahalená ve sněhu nechápu co se děje když mnou najednou projede neskutečná bolest, snažím se vyhrabat ven,když se tak stane vidím ho tam stát a zírat na mě ,,No tak to jsem nečekal".
Hledí na mě v úžasu ,, To snad není ani možné " s otevřenou pusou mi tiše řekne, nechápu co se děje jen vím že stojím na čtyřech,a vše nějak dobře slyším když se podívám do dálky obraz mám čistý jak hladinu moře,moment tady je něco špatně, sklonim hlavu a vidím velké bílé tlapy ,,Sakra co to je " vyděsím se,ohlédnu se a vidím jak se za mnou podezřele něco hýbe ,, To je ocas ?" Vyděšeně na nej hledím ,,Asi půjdeme " řekne mi ,,Ne chci vidět jak vypadám " vyhrknu ze sebe ,, No tak jdeme " a vydá se na cestu. Jsem mu v patách, je to zvláštní pocit jít po čtyřech a citit sníh jak se mi zarývá do tlapek vykračuji pomalu a z lehka jako bych byla na obláčku.Vítr fouká a já cítím jak se mi otírá o srst ,, Zvláštní nic takového jsem ještě necítila " řeknu mu ale on mlčí a jde dál. Pokračujeme v cestě mlčky,vůbec nevím co se mu stalo,jak jde přede mnou tak sleduji jak mu vítr cuchá vlasy ,jak tak jdeme vítr mi přivane pod tlapky peříčko z nějakého ptáčka, rozzáří se mi oči a začnu si s ním hrát, vyhazuji ho tlapou do vzduchu skáču na něj, tlapkama ho mačkám k zemi, dělám takové blbosti až mi vítr odvane peříčko dál než jsem chtěla , číhám na něj a jsem připravená a skáču, jak po něm skočím zapadnu do sněhu který vyletí na něj , otočí se a vidí jak mám hlavu vraženou ve sněhu a zadní tlapky mi koukají ven ,zasměje se ,,Jsi jak malé kotě " řekne mi a vytáhne mě ven .Když mě vytáhne vidí jak mám v puse peříčko,je mi trapně, tak ho vyplivnu jak mile tak učiním oslintané peříčko se mu přilepí na oblek ,ušklíbne se a sundá ho. Pokračujeme dále v cestě ,,Ještě jsi mi neřekl ani své jméno " otočí se a jen krátce řekne ,,Sebastian a ty ? I když to moc dobře vím ale povidej " ,,Lolla,Lolla Collins " usměji se a z tlamy mi vylezou špičáky. Zarazí se ,,A ona je Kirra,Kirra Darkness ?" ,, Ano proč?" ,,No to bude zajímavé " řekne a jdeme dál ,, Za chvilku tam budeme " zavolá na mě, blížíme se k nějaké skále,vítr přidal na síle všude poletuje poprašek sněhu ,je mi to nepříjemné tak přihmouřím oči ,,Jdeme dovnitř " řekne a pobídne mě rukou vcházíme ,rozhlédnu se, všude je led co připomíná zrcadla, je sice tma ale já nějak dobře vidím ,táhneme se úzkými chodbami až dojdeme do cíle ,,Tady koukni se " a ukáže mi na ten nejčistší led co jsem kdy viděla ,,Páni to je ale průzračné " Přistoupim blíže a v tom to vidím ... Bože já jsem ..
Jsem šelma,velká bílá šelma se zelenýma očima, prohlížím se, na boku mám měsíček ve fialové barvě, stejně jako pentagram co jako člověk mám v oku. Srst mám huňatou a hebkou, ocas dlouhý a mohutný, zírám na sebe jak opatřená, vynadívám se na sebe ,,No tak jdeme " řeknu mu a vydám se ven.
Zatím nedaleko skal, lesů a vod se začala Kirra probouzet,otevřela oči,protáhla se,rozhlídla se kolem sebe a v tom zjistila že je tam sama ,, Sedricku ?" zavolala, její hlas se nesl skálou společně s ozvěnou,v jejím hlase šlo slyšet mírné napětí,nezaváhala a vstala s tím že se půjde podívat ven. Zvedla se , překročila vyhaslý oheň a byla připravená vidat se hledat Sedricka, jak vycházela ze skály zavadila rohama o vršek ,,Kruci " vykřikla a rozmrzele vyšla ven,v tom zahlédla Sedricka jak se vrací a co si nese na zádech přišel blíže ,,Tady naše nebo spíše tvoje snídaně " řekl jí a hodil před ní mrtvého divočáka ,,Já už jsem po jídle " řekl jí a usmál se, z úst mu vykouzly tesáky od krve ,,Jo to vidím " řekla Kirra, přišla blíže a ze rtů a tváří mu setřela krev. Dívala se mu na jeho smyslu plné rty a toužila se do nich zakousnout, plno myšlenek ji lítalo hlavou, Sedrick byl nervózní a ještě mu bylo trapně jak mu Kirra stítala krev, viděla jak napjatě polknul tak až mu jeho ohryzek vystoupil ještě víc .. mezi nimi bylo takové napětí že by se dalo krájet. ,,No tak ho asi nějak usmažíme " řekl Sedrick a odtáhl se, jelikož se začal červenat. Kirra si toho všimla, ale dělala že nic, přece jen chce být chlapak ,,Usmažíme ?" Zeptala se zvědavě Kirra a pootočila hlavou zmateně do strany. ,,Ano přece to nebudeš jíst tahle " ,,A proč ne ?" Kirra poklekla k divočákovi zlomila mu nohu, zakřupalo to . Sedrick jen stál a hleděl na ní , Kirra divočákovi zlomila nohu a odtrhla ji od těla,vystříkala krev na tu se Sedrick mlsně olízl až mu zrudly oči ,Kirra vzala nohu stáhla z kůže a pustila se do jídla ,,To jsem netušil že jíš syrové maso" řekl jí a sledoval jak si mlsně pochutnává ,,V krajní mezi proč ne ,přece jen když jsme byly s Lollou " odmlčela se ,,Ach Lollo doufám že jsi v pořádku " řekla a ukousla si další sousto. ,,Za chvilku vyrazíme " řekl jí znepokojeně Sedrick ,,Dobře " Kývla na souhlas ,,Nejsme tu sami " ,,Co že ?" Vyptávala se Kirra ,, Něco nás sleduje " Řekl jí a nasál vítr ,,Jak to víš ?" ,,Viděl jsem stopy krve ,které ovšem nebyli zvířecí to já poznám " Kirra nechápavě poslouchá ,, Jsem sice upír, ale lidskou krev já napiju to jsem si odpřísáhl a tak už to držím několik let " ,,A co to teda je ?" Vyptáva se ,,Vzhledem k tomu co jsem viděl tak bych typoval démoni " ,,A co jsi viděl ?" Nervózně se ptá Kirra ,,Mrtvá lidská těla naházena na jedné hromadě " ,,Brrr" ošije se Kirra, utrhe poslední kus masa a vyskočí na nohy ,, Jdeme " a rozejde se s posledním kusem,Sedrick ji následuje . Kirra snědla divočáka skoro celého zůstala jen hlava a kůže kterou Kirra nejí, nechala ho válet se ve sněhu kde se vytvořila krvavá mapa . Celou cestu bylo ticho Kirra si přemítal co vše jí řekl a snažila se spojit souvislosti.Celou cestu je doprovázelo ticho ,Kirra přemýšlela proč nepije lidskou krev, vždyť je to pro upíry lepší má vysokou výživovou hodnotu, celou cestu nad tím dumala ,Sedrick neřekl ani slovo a jen šel tiše vedle ní.
Kirra se rozhodla prolomit ticho ,, Proč nepiješ lidskou krev ? " ,,Coo ?" otočil hlavu Sedrick ,, No slyšel jsi dobře,proč nepiješ lidskou krev ?" ,, To je na dlouhé povídání a my před sebou máme ještě kus cesty,letět nemůžeme,jelikož nám počasí nepřeje " řekl jí odměřeně,takhle ho Kirra ještě nezažila ,, Hmmm " zamručela Kirra. Vítr silně foukal,mračna putovala po obloze za nimi vykukovalo sluníčko,vše bylo tak bílé a krásně prosvícené,jen ten studení vítr Kiře vadil,na rozích se jí začali tvořit rampouchy ,Sedrick pokračoval mlčky a vracel si co bylo dříve , co vše si musel prožít, Kirra ho v duchu proklínala ,dotklo se jí jak jí Sedrick odsekl po tom všem ,, Cccc " sykla Kirra za jeho zády a třela si ruce o sebe . Brodili se sněhovou závějí , která né a né opadnout, v tom tichu se mohla Kirra soustředit na tlukot jejich srdcích , jen že v tom jí něco vyrušilo,uslyšela prasknout větev nedaleko nich,nastražila své dlouhé uši ,, Slyšel jsi to ? " zavolala na Sedricka ,, Emm co ? " ten nic neslyšel jelikož byl ponořen do svých myšlenek, Kirra nad tím mávla rukou, jenže po chvilce jí to vyrušilo znova ,, A dost " otočila se ze stromů co byly kolem nich padal sníh ,, Nejsme sami " zakřičel Sedrick, jen to dořekl a ze stromů začali skákat podivně zmutovaná stvoření ,, Co je to zač ! " zakřičela Kirra když v tom jednoho kopla kopytem do obličeje ,, Tak né démoni ! ale nemrtvý " Vrhly se na Sedricka dva ho chytili za ruce a kousli ho,Sedrick zakřičel, vytočil se , v tom se mu podlili oči krví,jeho košile začala praskat a narostly mu ještě větší svaly,odhodil ty dva co se mu zakousli do ruky,letěli až ke Kiřře , ta si toho nevšimla,měla své práce dost, jeden jí totiž skočil na záda a tahal za rohy, dva se jí pověsili na nohy ,, Do háje !! jste otravní ! " vykřikla a ty dva za svých nohou čapla drápy za hlavu až jim prorazila lebku,toho co jí visel na zádech narazila o strom,přibývalo jich čím dál více,Sedrick neváhal a vytáhl svou střelnou zbraň , střílel je přímo do hlav,každý je zabíjel z jedné strany až do sebe Kirra a Sedrick narazili ,otočili na sebe hlavu,pousmáli se a vrhli se na ně,Kirra se rozeběhla vyskočila,dva chytla za hlavu a narazila je o sebe,Sedrick vystřelil poslední náboj,tak tasil dvě dýky,bodal jim je do hlav a ještě od jakého si zeleného slizu je vytahoval,všude byli rozpadlá zmutovaná těla z kterých vytékal sliz , najednou se na Sedricka vrhli čtyři,jednomu zabodl dýku do hlavy,na dalšího se prudce otočil a zlomil mu vaz,jako další přišel na řadu nemrtvý jen s jedním okem,Sedrick vyskočil praštil ho do zátylku, nemrtvý přepadl, otočil se a Sedrick mu vyrval oko,když se chytil za důlek co mu zbyl, Sedrick vzal druhou dýku a zapíchl mu jí lebky a rozřízl , další raději utekl .Kirru mezitím obklopovali dva slizcí nemrtvý jeden neměl ruku a ten druhý jí měl ulomenou a táhl jí za sebou ,, Fuj jak nechutné " vyštěkla Kirra , přeskočila je, jednomu v letu zlomila vaz tak že mu otočila hlavu až na druhou stranu ,když dopadla na zem její kopyta zaduněla,odtrhla ruku nemrtvému a vrazila mu jí mezi žebra,pak sevřela jeho lebku tak pevně že z ní zbyl jen prach. Kirra se otočila na Sedricka aby mu řekla jak dobře to zvládli otočila se a viděla jak ho drží v náručí jaký si zmutovaný démon ,, Néééé ! " vykřikla rozeběhla se,viděla jak mu Sedrick leží v náručí,hlavu svěšenou dolů a od úst mu teče krev ,, Ty bastarde pusť ho !!!" Křičela Kirra,jeho bezvládné tělo tam leželo a oddávalo se pomalu smrti.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
