Lovec- 2, kapitola
6
Informace:
A máme pokračování.Na scénu přichází Kia ale víc vám neprozradím. Přeji hezké čtení.
Akční
Fantasy
Dál už jsme nemluvili. Po chvilce koukání na hvězdnou oblohu jsem usnula. Zdály se mi divoké sny a najednou jsem se s trhnutím vzbudila. Posadila jsem se. Uvědomila jsem si, že bez ohně a hlídky můžeme být v nebezpečí. Hlavně před predátory, kterých tu musí být spousty. Chvíly trvalo, než jsem se rozkoukala. Byla jasná noc a půl měsíc krásně svítil. Podívala jsem se k Roninovy a takřka se lekla toho, co jsem uviděla. Snažila jsem si to nějak spojit. Ronin spal a nad ním se vznášel nějaký předmět. Tvarem připomínal krystal o velikosti pěsti. Vyzařoval lehce namodralou barvu. Nevěděla jsem jestli mám zakřičet nebo co? Podívala jsem se ke koním a i nad nimi se vznášel stejný krystal. S úlekem jsem se podívala nad svojí hlavu. Proboha i nade mnou byl. Snažila jsem si poskládat myšlenky. Aha, už vím. Ty krystaly nad námi bdí. Bude to strážnékouzlo, co seslal Ronin, určitě. Lehla jsem si a sledovala krystal nad sebou. Lehce se pohupoval ze strany na stranu. Přemýšlela jsem, jak asi fungují?Koutkem oka jsem postřehla pohyb, něco letělo tmou a mým směrem. Pokusila jsem se na to zaostřit, ale bylo to moc rychlé a malé. Když už to bylo ode mne asi pět kroků, krystal nade mnou se rozzářil jasněji a to co letělo ke mně, se zastavilo. Jako bynarazilo na neviditelnou stěnu. Spadlo to na zem. Podívala jsem se, co to bylo. Na zemi leželo malé noční stvoření a jestli mě mé oči neklamaly, tak to byl netopýr. Nevěděla jsem, jestli je mrtvý nebo jen omráčený, ale bála jsem se ho dotknout. Ne, že bych si myslela, že by mi ublížil, ale nevěděla jsem, jak by zareagoval ten krystal nad mojí hlavou. A jestli to stvoření žije, tak bych ho mohla ještě ohrozit. Lehla jsem si a chvíli pozorovala krystal. Byl to dobrý strážce. Teď jsem ležela v klidu, nic se k nám nepřiblíží. Žádný vlk, had čí štír. Zavřela jsem oči a s klidem usnula. Když jsem se vzbudila, Ronin už byl sbalený a připravený na cestu.
,,Proč jsi mě nevzbudil?" Zadívala jsem se na zem, kam v noci spadl ten netopýr, už tam ale neležel. Byl jen omráčený, nic se mu nestalo.
,,Nebyl důvod tě budit. Je lepší, když budeš odpočatá. Stejně, nás čekají hodiny cesty v sedle. Už to je únavný až dost." Pojedla jsem trochu ze zásob, poskládala přikrývku, pod kterou jsem spala a připevnila ji k sedlu. Mužem vyrazit řekla jsem.
Vyhoupli jsme se oba do sedel a vyrazili na sever. Jeli jsme nehostinnou plání.
V mé mysli se vynořila vzpomínka. Bylo my asi šest let, když moje kamarádka onemocněla. Jako děti jsme si hrávaly u lesa a v lese. A jednou, když se vrátila z lesa, vypadala děsně. Měla rudé oči a šedou kůži. Kousala a škrábala, dospělí ji zavřeli v jednom domě. Byl tam čaroděj, který asi jen projížděl přes naši vesnici. Řekl, že jí zkusí vyléčit. Vskutku se mu to povedlo, o pár dní později jsme si hrály a až do osudného dne kdy... Ne už dost, ty vzpomínky bolí. Ale jak se ten čaroděj jmenoval? Ko-Ko.. Korin, už vím. Vždycky jsem měla pocit že je to dívčí jméno, divné ale u čarodějů je možné vše.
,,Ronine! Můžu se na něco zeptat ohledně mágu a kouzel?"
,,No, poslouchám." Odvykládala jsem mu ten příběh a na konci položila své otázky.
,,Co jí vlastně bylo? A znáš toho čaroděje Korina?" Ronin mě celou dobu bedlivě poslouchal a ani jednou mě nepřerušil.
,,V tom lese jí posedl démon, proto tak vypadala a Korina znám. Je to uznávaný mág a je členem rady Kirin Thor. Vlastně, on je ten, co mě poslal na tuhle misi."
,,Aha a co je vlastně naším úkolem?" Ronin se na mě podíval.
,,Vlastně hrozná nuda. Za elfským územím je prý zvýšená aktivita démonů, mám zjistit, o co jde. Pozorovací mise."
,,Aha," odpověděla jsem, ,,to fakt nezní nijak noblesně." Obyčejný řadový úkol jako to, že ho mám doprovázet. Nic, čím bych se mohla proslavit nebo zviditelnit v očích svých velitelů.
,,A teď se zeptám já," začal Ronin, ,,nevypadáš na to, že bys byla nadšena ze zařazení k hraničářům."
,,Já, dřela jsem a byla nejlepší. Chtěla jsem ke Královské stráži. Nosit Královský erb na uniformě a dostat se blíž k bojům."
,,Proč k bojům? Obvykle se jím každý vyhýbá a ty se do nich ženeš? To musí mít důvod? Jako pomstu třeba?" Naše oči se setkaly, odpověď z nich vyčetl, jen přikývl.
,,Ano pomsta, to je důvod."
Pak jsme dlouho oba mlčeli, než Ronin prolomil ticho.
,,Víš Sirýno, Královští vojáci a rytíři patří mezi tupce a snoby. Jsou přesvědčeni o své nadřazenosti a snad i nesmrtelnosti. Klidně se jako stádo ovcí vrhnou vstříc démonům a myslí si, jak je svými meči rozsekají. Hlupáci. Já osobně jsem rád, že k ním nepatříš a Hraničáři jsou slavní. Vybojovali víc úspěšných bitev než Královští rytíři. Pohrdavě o nich mluví jen ti, co je neznají a nebo jim závidí. Raději bych šel do bitvy z hrstkou hraničářů než z celou Královskou jízdou." S těmi slovy se Ronin zas odmlčel a já přemýšlela. Ano, já vlastně o Hraničářích nic moc nevím. Z Roninových slov, však vyzařovala úcta a respekt k Hraničářům.
Na obzoru se objevil obrys hor. Pohoří Ashenwale. Teď už musíme jet obezřetně. Směrovali jsme k místu, kde vedl průsmyk mezí pohořím, jediná snadná cesta do Ashenwale.
Asi čtyři kilometry před průsmykem jsme sesedli z koní, uvázali je ke stromu a vydali se dál pěšky. Zbýval nám asi kilometr od ústí průsmyku, když se před námi rozprostřelo tábořiště skřetů. Velcí, hnusní, zelení. Před očima se mi zatemnilo a už jsem sáhla po luku, když mě Roninova ruka chytla za zápěstí.
,,Co to děláš? Je jích moc, přes sto. To nedám ani ze svými kouzly. Zrak i rozum se mi vrátily, kývla jsem na souhlas a dali jsme se na ústup. Vrátili jsme se ke koním, odvázali je a vyhoupli do sedel. Musíme těžší cestou, přes hory. Dorazili jsme k úpatí pohoří, jeli jsme podél něho směrem od průsmyku. Hledali jsme cestu skrz skály. Po hodině jízdy jsme narazili na úzkou cestu směrující do skal. Vydali jsme se po ní. Sesedli jsme s koní a bedlivě zkoumali cestu, po které jsme stoupali vzhůru. Já se dívala po skrytých pastích a stopách skřetů nebo horských trollů. Ronin zkoumal cestu také, aby odhalil magické nástrahy. Byly jsme na tolik soustředěni sledováním cesty pod nohama, že jsme vůbec nezpozorovali hlídku trollů. Ze soustředění nás vytrhlo zatroubení na roh. Ronin zaklel a v jazyce, kterému jsem nerozuměla, něco vyslovil, při tom rukou ukázal na oba trolly. V tom okamžiku se pod oběma trolly rozevřelo ohnivé jezero z rozžhavenou masou. Jen to zasyčelo, ani jeden z nich nestihl vykřiknout.
,,Sakra, ten roh museli slyšet až skřeti u průsmyku," řekl Ronin, ,,rychle!"
Pozdě. Z kopce po kamenité cestě se na nás už řítilo asi dvacet trollů. Část se jích zastavila a vypálila na nás z luků. Sledovala jsem, jak šípy letí na nás. To je konec, pomyslela jsem si. Ronin mě chytil za ruku a přitáhl mě k sobě, luskl prsty a kolem nás to zablesklo. Šípy dopadly na neviditelný štít kolem nás, sjely po něm všemi směry. Ronin zvedl ruku, v jeho dlani se objevila ohnivá koule, kterou mrštil proti přibíhajícím trollům. Ohnivá koule letěla rovně přímo do jejích středu ale najednou se otočila a letěla proti nám. Ronin něco zamumlal a mávl druhou rukou ve vzduchu před sebou. Ohnivá koule, která už byla skoro u nás, se zastavila a spadla na zem zmrzlá. Poprvé v životě jsem viděla oheň zmrznout.
,,Je mezi nimi šaman," řekl Ronin, ,,bude sabotovat všechny moje kouzla."
Nemusel nic víc říkat, rozuměla jsem perfektně. Ronin zaměstná toho šamana a na mě bylo těch devatenáct dalších. Už jsem jen přemýšlela nad tím, co mě asi zasáhne první. Sekera, meč nebo kopí...? Vše se zpomalilo, trollům zbývalo jen pár kroků od nás. Kolik vteřin nás dělí od smrti? 5... 4... 3...
Kolem naších hlav zasvištěly šípy. Odkud? Zezadu? Čekala jsem jen kdy ucítím bolest od zabodnutého šípu v mém těle. Ale místo toho se k zemi poroučela první řada trollů, co se řítila na nás. Kolem našich nohou něco proletělo rychlostí blesku a udeřilo přímo do protivníka před námi. V té rychlosti jsem nemohla ani rozpoznat co, jen to že to trolly trhá na kusy. Kolem našich hlav proletěla další salva šípů, na zem dopadlo poslední tělo trolla roztržené vejpůl. Teď jsem zaostřila na to, co před našimi zraky zmasakrovalo tlupu trollů. Dva vlci, jeden sněhově bíly ze šlehajícími blesky z očí. Druhy vypadal jak vlčí duch, modro fialový a částečně průhledný. Oba zkrvavený tlamy i tlapy. Démoni, pomyslela jsem si. Co muže být horší? Zemřít rukou trollů nebo démonů.
Otočila jsem se k Roninovy, ten kráčel po cestě zpět, vstříc místu odkud přiletěli smrtonosné šípy pro útočící trolly.
Z keře před Roninem vyšla postava zahalená v plášti s kápí, viděla jsem jen zelené oči. Ruce podél těla v levé držela luk, v pravé neměla nic. Kráčela vstříc k Roninovy. Čekala jsem, co bude. Ronin rozpřáhl ruce, to samé i tajemný příchozí.
,,Rád tě zas vidím Kio," řekl Ronin. Oba padli do obětí.
,,I já tebe Ronine, je to už hodně dlouho." Podívala jsem se k oběma vlkům, stále stály u těla mrtvého trolla a nervozně přešlapovaly. Bylo zřejmé, že se jím nelíbí, že Ronin stojí tak blízko u jejích paní. Příchozí pravou rukou sejmula kápi a mě se zastavil dech. Před Roninem stála elfka, bíle vlasy sepnuté stříbrnou sponou do ohonu. Teď vynikla její postava, byla stejně vysoká jako Ronin, na elfku přímo obr. Osvalená ale přitom si udržela i ženskou křehkost, pokožku měla dost bledou, ale to je prý u elfu normální. Čišela z ní síla i něžnost. Vypadala tak na dvacet osm ale mohlo jí být i dvě stě let. Elfové stárnou pomalu.
,,Kio, představuji ti hraničářku Sirynu. Siryno, Kia lovec, stopařka a mnoho dalšího." Kia se pousmála, podala mi ruku. Měla pevný stisk.
,,Ahoj Siryno, Kia je přezdívka, ale všichni mi tak říkají. Pojďte, brzy přijde noc a ve skalách to pro vás bezpečný není." Vedla nás cestou zpět, kterou jsme přišli. Ronin nic nenamítal, sešli jsme k úpatí pohoří. Zde k velkému kameni byla přivázaná obrovská kočka šedé barvy z černými pruhy se sedlem na hřbetě. Velká jako naše koně a možná i mohutnější. Dlouhé tesáky jí vyčnívaly z tlamy a budily respekt. Nejedná se jen o dopravní prostředek ale i o smrtonosnou zbraň. Kia jí odvázala, pohladila po hlavě a vyhoupla se do sedla. Mě se v hlavě honily otázky. Proč se vracíme? Odkud se ti dva znají?
Narazila jsem na stopy a vyčetla z nich, že jde o muže a ženu. To vzbudilo mojí zvědavost. Tady bych čekala cokoliv ale ne tohle. Vyrazila jsem po stopách a pak jsem uslyšela troubit roh. Bylo mi jasný, že ti, které sleduji, se dostali do maléru. Rozběhla jsem se tím směrem. Najednou se přede mnou rozprostřelo bojiště. Mnou sledované osoby se tiskly ke skále, od trollů k ním letěla ohnivá koule. Náhle se zastavila a spadla na zem. Bylo mi to jasné a protože znám jen jediného mága, co mrazí oheň a má rudé vlasy... Kia se zasmála.
,,Ronine, měli jste štěstí. Proč jste vlastně zvolili tak nebezpečnou cestu? Necelé dvě hodiny jízdy odsud začíná průsmyk, který vede přímo do naší říše.
,,Neměli jsme moc možností!" Odpověděl Ronin. ,,Průsmyk je střežen skřety!"
,,A kolik asi?" Zněla otázka Kii.
,,Zhruba stovkou," jsem odpověděla, abych se zapojila do hovoru. Kia jen přikývla a po chvilce dodala.
,,To se brzo změní."
Jeli jsme necelou půl hodinku kolmo od skal, když Kia zastavila. Zde se utáboříme na noc. Než jsem se nadála měla rozdělaný oheň a rozloženy kožešiny kolem něho, aby jsme neseděli na zemi. Kde vzala dřevo na oheň? Jsem si říkala. Kia jako by četla mé myšlenky.
,,Vždy sebou mám nějaký to polínko na oheň, abych si mohla uvařit čaj. Bez něho nedám ani ránu," usmála se a mrkla na mě.
,,Ne ni to nebezpečný?" Zeptala jsem se.
,,Ne není, trollové ze skal nevylezou a skřeti jsou dost daleko a sami pálí ohně jak při oslavě nového roku. Musela bys jim ten hořící klacek strčit do zadku, aby si ho všimly." Řekla škodolibě Kia. Na ohni už stál kotlík z bublající vodou. Kia sáhla do brašny, co ležela vedle ní a vytáhla několik kousku sušeného masa. Nějaké zelené, červené a žluté plody, též sušené a vše hodila do kotlíku na ohni. Po chvilce se už linula nádherná až opojná vůně. V žaludku mi to zakručelo jak se protočil, už jsem měla hlad jako vlk. Na sucho jsem polkla.
,,Za chvilku už to bude," řekla Kia. Já se rozhlížela po okolí, abych zabila čas, než bude jídlo. Sledovala jsem oba vlky. Chodily v kruhu kolem nás, každý v jiném směru. Uši našpicované a každou chvilku větřili. Obdivovala jsem, jak jsou vycvičení a všimla jsem si, že Kia jím dává příkazy aniž by vydala sebemenší zvuk. Že by telepaticky?
,,Už to je!" S těmi slovy nám Kia už nabírala do misek. Já i Ronin jsme se na ty misky doslova vrhli. Zarazili jsme se a všichni jsme se tomu zasmáli. Napětí i strach byly pryč. Zavládla uvolněná přátelská atmosféra, cítila jsem se jako mezi starými přáteli.
,,Proč jedete do Ashenwale?" Zeptala se Kia Ronina.
,,Na severu za Ashenwalem jak začíná Felwood je zvýšená aktivita démonů," odpověděl Ronin. ,,Korin chce vědět jestli démoni nezkouší otevřít portál do říše chaosu."
,,To by znamenalo, že elfská říše by byla první na řadě, kdyby došlo k invazi démonů." Řekla Kia znepokojeně. ,,A to si Kirin Thor nechávají pro sebe? Tak důležitou informaci?!" Na Kii bylo vidět, jak jí tahle zpráva pobouřila, ale dokonale se ovládala. Ale být tu ten Korin nebo někdo jiný z oné magické rady, vsadím se, že by to pěkně schytal.
Dál se hovořilo o událostech, ke kterým došlo ve světě. Když nastala chvilka odmlky, zeptala jsem se.
,,Kio, co jsou vlastně zač?" A podívala se na oba vlky kroužící kolem nás. Kia se usmála a odpověděla.
,,To ti tedy musím povědět celý příběh ...
Ten bílý se jmenuje Hati a patřil bohu Odinovy, dostala jsem ho za pomoc v boji proti démonům."
,,Proto má v pohledu ty blesky," poznamenala jsem. Kia přikývla.
,,Ten druhý je Dark. Kdysi jsem bojovala s trollím šamanem a on mě svým kouzlem přesunul do světa mrtvých. Myslel si, že od tam se nedostanu a zahynu. Bylo to drsný, sápaly se na mě duchové a všelijaká neživá havěť. Když tu najednou přiběhl on a všechny ode mě odehnal. Zeptala jsem se ho, jestli by šel se mnou a byl mým parťákem. Dark svolil. Tak mám dva služebníky nad které není. Meč ani šíp jím neublíží a mají sílu a moc která jím dovolí trhat na kusy i démony." Poslouchala jsem v úžasu, teď jsem si je mohla dobře prohlídnout. Byly opravdu dokonalý a nádherní. Oba jen uslyšely svá jména a už přišly ke Kii. Otřeli se o ní a ona je na oplátku pohladila. Dark si to pak zamířil k Roninovy, otřel se o něho a sedl mu k nohám. Ronin ho začal hladit přes hlavu a krk. Jen poznamenal ,,magie přitahuje magii". Všichni jsme se zasmáli. K mému překvapení ke mě došel Hati, sedl si vedle mě a čekal, že ho pohladím. Podívala jsem se na Kiu se strachem v očích.
,,Neboj, klidně ho pohlaď. On sám přišel za tebou tak ti nic nehrozí, ale hlaď ho po srsti, nikdy proti. Dostala bys zásah jak od blesku a celkem to bolí. Chvíly mi trvalo než jsem na to přišla." Podívala jsem se na Hatiho a pomalu mu položila ruku na hlavu. Byl to zvláštní pocit. Měl srst jemnou a načechranou jako oblaka, cítila jsem, jak v jeho srsti proudí energie. Jak jsem jela pomalu rukou dolu po hřbetě, za mojí rukou to sem tam v srsti zajiskřilo. Pochopila jsem, jak to Kia myslela, při pohlazení po srsti zůstane energie v ní, kdybych však rukou zajela proti tak ta energie... Brr, děsivá představa.
Dál jsme si povídali a kolem půlnoci jsme šli spát. Usnula jsem snad dřív, než jsem dolehla na zem.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
Odo
-
04.02.2017
Všem vám moc děkuji. Je to má prvotina a jsem až překvapen jak se vám libí. Slibuji že soubojů a kouzel přibude a dám si záležet při jejích popisu. Poodhalím i kouzelnou moc obou vlků...
-
03.02.2017
Super jako hráč wowka se těším co bude dál :D a kdo všechno se tam ještě objeví :)
-
02.02.2017
super! ale nezapomínej na uvozovky... pak si musím domyslet co ještě říká a co si myslí Syrina a to je občas dost těžký... jinak fakt super!
-
01.02.2017
Co může být lepší než kouzelníci, elfové, hraničáři, démoničtí vlci a gigantické kočky? Perfektní, těším se na další. ^^
-
31.01.2017
Moc zajímavé a určitě pokračuj těším se na další díl :) Jsem do toho děje dost vžita :)