Povídky pro Robin and Zoro - Duchovní propast - 11. kapitola
Informace:
A je tu poslední úkol. Je stejný pro všechny. Uspějí všichni, nebo odmítne splnit tento úkol a nechá se pohřbít zaživa?
Příjemné čtení a omluvte mé chyby :)
11. Třetí a poslední úkol
LuffyXNami:
Šli jsme vedle sebe a mlčeli jsme. Já nevěděl co mám Nami říct. Věděl jsem, že ji musím poděkovat a pochválit, jak dokázala nad těmi nanoroboty zvítězit. Jenomže jsem nevěděl kde začít. Nerozuměl jsem sám sobě. Vždy jsem dokázal říct člověu co si o něm myslm, co cítím, ale u Nami to bylo jiné. Tady jsem neměl potuchy, jak Nami poděovat a pochválit. Kdyby tu byla Janey, tak by mi určitě poradila, ale ta tu nebyla. Byl jsem tu jenom s Nami.
„N-Nami?“ vysoukal jsem ze sebe. Nami se na mě podívala.
„Ano?“ řekla Nami. V tom se ozval ten mužský hlas.
„A poslední úkol je vyznat si vzájemnou lásku a zakončit to polibkem.“ oznámil nám ten hlas. O to jsem se teď snažil. Pomyslel jsem si.
„T-tak jo. Dejme se do toho.“ řekl jsem a otočil si Nami směrem k sobě.
„L-Luffy, nemusí to dělat. Nějak zvítězíme jinak.“ řekla mi Nami, že to nemám dělat.
„Ne. Musím ti to říct.“ dodal jsem si odvahu.
„Jen se chci zeptat, co je to za pocit, když jsi s někým, buší ti přitom srdce, máš v žaludku mravenčení a nedokážeš nic kloudného říct?“ zeptal se Nami na tento pocit, který jsem měl už delší dobu.
„L-láska.“ vysoukala Nami ze sebe.
„Tak tento pocit mám u tebe. Takže to znamená, že tě Nami miluju. Chci být jenom s tebou. Hýčkat tě, snést ti modré z nebe a ochraňovat a nasazovat svůj vlastní živt.“ vyznal jsem se Nami. Nami vyhrkly slzy. „Eh...Promiň, rozbrečet jsem tě nechtěl.“ hned jsem se omlouval, když Nami začala brečet.
„N-ne, neomlouvej se. Jsou to slzy štěstí.“ vysvětlila mi Nami.
„Štěstí?“ nechápal jsem to. Nami se zasmála.
„Ano štěstím. Víš, už je to delší doba co tě miluju, jen jsem neměla odvahu ti to říct. A omlouvám se za své chování vůči tobě. Že tě mlátím a křičím na tebe.“ omlouvala se mi Nami.
„Ne, já si to dost často zasloužím.“ nesouhlasil jsem s Nami. Pak jsem přešel k Nami blíž, přitáhl jsem si ji k sobě, zavřel jsem oči a něžně ji políbil. Po chvíli mě políbila i Nami.
„Vítězství je vaše. Gratuluji. Můžete jít.“ ozval se hlas. V tom jsme se oba ocitli venku na pláži. A nebyli jsme jediní.
CoriXDaiki:
S Daikim jsme šli ruka v ruce. Cítila jsem se šťastně. Ale asi přiznat to, to jsem asi odvahu neměla. I Daiki mlčel. Už jsem to chtěla mít za sebou. Konec této hry, i když mi dala hodně. Dala mi přítele, kterého miluju a vypadá to, že i on mě.
„Zastavte se. Tady vás čeká poslední úkol.“ ozval se hlas. Já i Daiki jsme se zastavili a stále se drželi za ruce. „Vařím úkolem je, vyznat si lásku a nakonec polibek.“ oznámil nám hlas. S Daikim jsme se na sebe podívali.
„Zrovna jsem to měl v plánu, Cori.“ řekl mi Daiki. „Chci ti říct, že tě moc miluju. Je to pěně dlouhá doba, ale neměl jsem odvahu ti to říct. Nechtěl jsem poslouchat, ale jednou jsem tě slyšel, jak si řekla, že nikoho nechceš. Tak jsem to vzdal a jenom jsem tě tajně miloval. A teď díky této otřesné hře se ti mohu vyznat. Díky Cori.“ poděkoval jsem a vyznal se Cori. Bylo poznat, že Cori je překvapena.
„V-víš, věděla jsem, že posloucháš, nebo to slyšíš. A já nechtěla, aby si věděl, že to tebe miluju. Neměla jsem odvahu ti to říct. Miluju tě Daiki.“ vyznala se mi Cori. Byl jsem překvapený. Nečekal jsem, že o mě ví. V tom mě Cori políbila. Překvapila mě tím, ale pak jsem políbi i já ji.
„Vítěžství je vaše. Hra skončila a jste vítězové.“ ozval se hlas a my se objevili na pláži s ostatníma.
Janey and Law:
Law po ošetření mě vzal zase za ruku a šli jsme na poslední třetí úkol. Cítila jsem se nejistě. Cítila jsem se ja kv sedmém nebi, ale bála jsem se, že Law to udělal kvůli té hře. Že to byla lež, ale něco mi říkalo, že říkal pravdu. Prostě jsem si nebyla jistá.
„Jste u třetího a posledního úkolu. A váš úkol je ten, aby jste si vyznali lásku a políbili.“ ozval se ten hlas. S Lawem jsme se zastavili. Law mě chytil za obě ruce a podíval se na mě. I já se dívala na Lawa.
„Chtěl jsem si o tom promluvit po této bláznivé hře, ale vypadá to, že to vysvětlím ted.“ mluvil klidným, milým hlasem Law. „Jak jsme se viděli prvně, kdy si mi spadla na ostrově Sababody v té aukční síni, k nohám, tak ses mi hned zalíbila. A pak jak jsme spolu byli ty tři dny tak jsem se do tebe zamiloval. Ale svou povahu asi nezměním. Jak si mě nazvala psím čumákem. Ale pokusím se změnit, protože tě opravdu moc miluju a nechci tě ztratit. Miluju tě Janey.“ vyznal se mi Law. Po tvářích mi tekly slzy.
„N-nechci, aby ses měnil. Jsi sice psí čumák, ale můj. A nikoho jiného.“ řekla jsem a slzy nechávala jsem téct po tvářích. Law mi pustil ruce a začal rukou stírat slzy.
„Dobře.“ řekl Law a sehnul se a políbil mě. Po chvíli jsem ho taky začala líbat.
„Dobrá práce. Zvítězili jste. Hra je u konce.“ ozval se hlas. V tom jsme se objevili na pláži. A nejen my dva, ale i ostatní.
Robin and Zoro:
Zoro mě zase táhl cestou necestou. Cítila jsem, že jsem stále rudá. Ale bylo to příjemné, jak mě drží za ruku. Věděla jsem, že za chvíli to skončí. Že ta přetvářka skončí. Chtělo se mi brečet. Ale potlačovala jsem slzy. Nechtěla jsem brečet před Zorem. Šli jsme stále dál.
„Zastavte se. Jste na místě. Tady vás čeká poslední úkol. Vyznejte si lásku a polibte se.“ řekl ten hlas. Zoro se zastavil a podíva se mi do očí a já do těch jeho.
„A-asi musím s pravdou ven.“ dostal ze sebe Zoro. Dívala jsem se mu do očí a čekala co řekne. „Vím, měl jsem to udělat dřív, ale za ty dva roky, co jsme se neviděli, jsem myslel jenom na tebe. Věděl jsem, že je to láska, ale nedokázal jsem se ti vyznat. Proto jsem hrál, že se o ženy nezajímám. Ale pravda to není. Miluju tě Robin.“ vyznal se mi Zoro. Nemohla jsem tomu uvěřit. On mě vážně miluje? Byla jsem překvapena a cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy. Zoro mi začal ty slzy stírat.
„Miluju tě, Zoro.“ vyznala jsem se Zorovi. Zoro se přiblížil a políbil mě. A já jeho.
„Vítězství je vaše. Vyhráli jste tuto soutěž. Gratuluju.“ řekl nám hlas a my se Zorem jsme se objevili na pláži. A naštěstí jsme tam byli všichni.
Brook and Usopp:
S Usoppem-san jsme šli dál po cestě. Šli jsme takovým pomalým loudavým tempem, protože jsme oba dva měli strach, co nás zase čeká. Jedné věci jsem se bál a to té, že se budeme muset políbit. A toto tvrzení se mi i potvrdilo. Nakonec jsme došli tam, kde nic nebylo a ozval se hlas.
„Zastavte se. Jste na místě. Tady vás čeká poslední úkol. Musíte si navzájem vyjádřit lásku a políbit se.“ oznámil nám ten hlas. S Usoppem-san jsme se na sebe podívali.
„COŽE!“ vyhrkl jsem nastejno s Usoppem-san. Pak jsme se na sebe podívali. Hlas se už neozval.
„J-já tě mám rád, ale jenom jako kamaráda dobrého přítele. Nic víc nic míň.“ dostal ze sebe Usopp-san.
„I já to tak cítím.“ řekl jsem pravdu. „Co takhle dát si jenom pusu, jako přátelé?“ navrhl jsem Usoppovi-san. Usopp-san se zamyslel.
„D-dobře.“ souhlasil nejistě Usopp-san. Chytil jsem Usopp-san za ruce a naklonil se k němu. Klidně bych zavřel oči, kdybych je měl. Hned na to jsem dal pusu na pusu Usoppovi-san a hned se od něho odtrhl.
„Zvítězili jsme, gratuluji.“ ozval se hlas a my s Usoppem-san jsme se objevili venku na pláži stejně s ostatními.
Franky and Chopper:
S Chopperem na rameni jsem vyrazil kupředu. Šli jsme mlčky. Nevím o čem přemýšlel Chopper, ale já přemýšlel o tom, co nás čeká v tom posledním úkolu.
„Myslíš, že budeme muset zase bojovat?“ zeptal se mě Chopper.
„Myslím, že ne.“ přikývl jsem, protože jsem tušil něco jiného. Ale nechtěl jsem Choppera děsit, když jsem si tím jistý nebyl.
„Dobře.“ přikývl Chopper spokojeně, i když strach měl stále.
„Zastavte, jste na místě třetího úkolu.“ promluvil hlas. Zastavil jsem se. „Teď si vyznáte lásku a políbíte se.“ řekl další úkol. Bylo to přesně to, čeho jsem se bál.
„Jestli nás to zachrání, tak to udělám.“ promluvil Chopper, což mě překvapil. Seskočil z mého ramene na zem a proměnilse do lidské podoby.
„Tak připraven, Choppere?“ zeptal jsem se Choppera. Chopper přikývl, že jo. „Dobrá. Mám tě moc rád, miluju tě jako svou rodinu.“ vyznal jsem se Chopperovi.
„Taky tě mám rád. Obdivuju tě, jak si velký a silný. Miluju tě, jako člena mé rodiny.“ vyznal se mi Chopper a dali jsme si jenom pusu na pusu.
„Výborně, jste vítězové. Gratuluju vám. Můžete jít.“ ozval se hlas a my se ocitli na pláži spolu s ostatníma.
Bepo and Sanji:
Se Sanjim jsme šli chodbou. Bál jsem se, co nás dál čeká. Jaký bude o třetí kolo. Bojovat jsem už nechtěl. Ale kromě boje mě nic nenapadlo, co by se mohlo dít. Sanji popotahoval z cigarety. Šel mlčky. Měl vztek, ale věděl jsem, že ne na mě, ale na ten hlas. I já měl na ten hlas vztek, ale nedával jsem to nějak najevo. Stačilo, že jeden znás ten vztek dává najevo.
Šli jsme mlčky, když se v tom znovu uslyšeli ten hlas.
„Tak jste na konci hry. Vaším posledním úkolem je, vyznat si lásku a políbit se.“ řekl hlas a vytratil se.
„COŽE?!“ vyhrklem jsem na stejno se Sanjim.
„NIKDY!“ dodal vzápětí naštvaně Sanji.
„S-Sanji, já se odtud chci dostat.“ zaškemral jsem Sanjiho, aby do toho úkolu šel.
„Dobrá, ale bez pusy.“ souhlasil Sanji, protože nechtěl prohrát v této hře. „Ale začni ty.“ dodal a oba jsme si stoupli naproti sobě.
„Sanji, neznám tě moc dlouho, ale mám tě rád. Miluju tě, ale jako svého nejlepšího přítele. Nic víc, nic míň. Jenom přátelství.“ dostal jsem ze sebe. Čekal jsem, co řekne Sanji. Sanji chvíli byl zticha. Jako bych ho vykolejil svými slovy.
„Bepo, beru tě jako nejlepšího přítele, je na tobě roztomilé, jak se snažíš překonat svůj strach. Mám tě rád, kamaráde.“ řekl mi Sanji. Dojalo mě to, protože tohle mi nikdy nikdo neřekl. Rychle, než stačil Sanji reagovat, jsem ho čapl a dal pusu na pusu a pak se rychle odtáhl.
„C-co...“ nedořekl Sanji, protože jsme se objevili na pláži. Ulevilo se mi. My to všechno zvládli a přežili jsme.
Penguin and Shachi:
Shachi měl o čem přemýšlet. Ale jsem rád, že jsem se mu omluvil. Nemohl za tuto hru a já svůj vztek si vybyl na něm svou protivnou náladou. Ale při tomto druhé úkolu jsem mu snad dal najevo, co k němu cítím. Nebo aspoň doufám. Na Shachiho jsem se při chůzi ani nepodíval. Soustředil jsem se na cestu, kudy nás vede. Shachi jinak měl velkou dlaň. O něco větší, než ji mám já.
„Stát, tady je vás čeká poslendí, třetí úkol. Vyznejte si láskua polibte se.“ vyzval nás hlas. Zastavil jsem se a podíval se na Shachiho.
„Určitě sis všiml, co jsem napsal na tu zeď.“ řekl jsem Shachimu. Ten jenom přikývl na souhlas. „Myslel jsem to smrtelně vážně. Od té doby tě doopravdy miluju.“ vyznal jsem se Shachimu. Shachi chvíli na mě koukal překvapeně. Pak nakonec promluvil.
„Já taky.“ zašeptal Shachi, že jsem mu rozuměl. Chytl jsem ho rukou za bradu a něžně ho políbil. Shachi mi polibek vrátil.
„Gratuluji jste vítězové. Prošli jste a teď jste volní.“ ozval se znovu ten hlas a my dva se zničeho nic objevili na pláži společně s ostatními.