Lovec - prolog

pic
Autor: Odo
Datum přidání: 29.01.2017
Zobrazeno: 546 krát
Oblíbené: 1 krát
6
Pro hodnocení se musíš přihlásit.

Informace:
Ten to příběh vznikl díky kamarádce a je jí i věnován. Je to smyšlený příběh ve stylu WoW.


Akční
Fantasy

Prolog


Příběh se odehrává v dávných časech, kdy se o Zemi dělilo víc než jen jedna rasa. V době, kdy magie vládla dnům i nocím a chladná ocel byla pádným argumentem. V těch časech vznikaly příběhy a legendy které upadly v zapomnění ...... v běhu času.
Hlavní postavou je Siryna, právě ukončila vojenský výcvik a byla přidělena k jednotce Hraničářů. Jejích úkolem je průzkum a střežení svěřené oblasti. Dost často dělají doprovod zásobování či poradce místního terénu vojenským jednotkám. Jejich zbroj je lehká, kožený oděv, lovecký nůž, vrhací nůž, luk a lehký meč určený spíš k prosekání zarostlé cesty než k boji. Siryna ze svým umístěním spokojená není, hluboko v ní jí žene touha po pomstě a krvi těch co jí ublížili.
Druhá postava v našem příběhu je čaroděj, jednající na přímé rozkazy Kirin Thor (nejvýší rada čarodějů). I on v sobě nese bolest a utrpení po nedávném boji proti zlu. Démonům, skřetům a všemožným přisluhovačům zla.
A nyní naše třetí postava příběhu, zahalena rouškou tajemství .....     lovec a stopař.
Ale víc se dozvíte až z příběhu......
 
,,Sirýnoo! Máš jít hned k veliteli!"
,,Ano pane." Byla jsem zrovna na cestě do skladu když mě zastavil pobočník velitele. Byla jsem překvapená, po prvý a vlastně naposledy se mnou mluvil velitel při mém příchodu k hraničářům a to už jsou tři týdny. Celou tu dobu mám buď službu v jídelně nebo hlídku u brány. Jasný! To že má mezi ostatníma holku se mu nelíbí ale byla jsem nejlepší z výcviku, tak co? Přešla jsem přes tábor a došla k dřevěné budově. Nad vchodem na dřevěný trám byla přibita královská vlajka u dveří stala stráž ale jinak nic nenaznačovalo, že jde o velitelské stanoviště. Vešla jsem dovnitř, zavřela za sebou dveře. Vyrazila jsem přímo ke stolu, zastavila krok před ním a.: ,,Hlásím se na váš rozkaz! Pane."
Velitel zvedl oči od listu papíru, co ležel na stole před ním, opřel se o židli a zkoumavým pohledem si mě prohlížel od hlavy k pasu a zas zpátky.
Velitelem Hraničářské jednotky ke které jsem byla přidělena je Thralk, hodnost kapitána k němu moc neseděla. Vzrůstem byl malý snad o hlavu menší než já. Dlouhé prošedivělé vlasy měl až po ramena, drsná tvář kterou zdobilo pár malých jizev. Jen jeho černé oči, byla v nich vidět moudrost i šibalství.
,,Siryno, mám pro tebe úkol, jen se tě zeptám jaký máš názor na čaroděje?"
,,Já? názor? Hm....v podstatě žádný, pane." Odpověděla jsem. ,,Respektuji je a asi jsou důležití, v boji proti démonům je meč k ničemu....jen kouzla a magie. Pane."
,,Ano, to s tebou souhlasím Siryno, jen takových jako jsme my je málo. Většina lidí se jich bojí a rytíři jimi pohrdají. Proto se na mě obrátila s prosbou Kirin Thor. Potřebují někoho kdo by jednoho čaroděje doprovázel z neutrálního přístavu Ratchetu do pohoří v Ashenwale, ale Kirin Thor může ještě změnit cíl cesty. Mág sám rozhodne kdy se máš vrátit."
No bezva pomyslela jsem si, tak nakonec mi pude velet čaroděj. Sakra, a co ještě? ,,Ano, pane." Odpověděla jsem. ,,A kdy se mam vydat na cestu?" Thralk se pousmál....
,,Kirin Thor si představují že tam budeš hned teď, ale podle mne stačí když vyrazíš zítra po úsvitu. Stejně než se připravíš tak to zabere čas. Vem si jídlo na pět dní a teplé oblečení, půjdete přes hory."
,,Pane! Ashenwale je území elfu? V jakém vztahu jsme s nimi?" Thralk se zamračil.
,,V podstatě neutrální ale jisté neshody mezi naším králem a jejích jsou. Nevím Siryno, nepřátelští by byt neměli, ale zas s nějakou pomocí od nich taky nemůžeš počítat. Kirin Thor si udržuje z elfy dobré vztahy tak z čarodějem po tvém boku by jsi neměla mít problémy. Thralk mi podal dopis co obdržel od Kirin Thor. Zde se dočteš vše potřebné a současně je to i tvé potvrzení že od teď spadáš pod velení Kirin Thor."
,,Ano pane." Zasalutovala jsem, otočila a odešla. Musela jsem se jít nachystat na cestu.
 
První sluneční paprsky projasnili obzor, když jsem se vyhoupla do sedla svého koně. Thralk mi z okna pokynul rukou na šťastnou cestu. Pobídla jsem koně a projela bránou. Směr sever do přístavu v Ratchetu. Nebylo ještě ani poledne, když jsem zastavila na molu a dívala se do dálky na mořskou hladinu. Výhled byl krásný ale ten smrad. Neuvěřitelné jak rybářská vesnice s přístavem muže tak smrdět. Zapach mrtvých ryb a schnoucích chaluh se zažíral do oblečení. Musím pryč od sud. Sraz z mágem měl byt u krčmy na kraji přístavu. Do špinavé hospody plné rybářů a námořníků se mi nechtělo. Na jejích oplzlé řeči nemam náladu. Vyhlídla jsem si místečko odkud na krčmu dobře uvidím. Asi šedesát kroků od ní směrem do pustiny stál strom a pár prořídlých keřů. Koně jsem uvázala ke stromu a sedla si do trávy. Naštěstí vítr vál od pevniny, tak zápach mrtvých ryb se ke mě už nedostal ale stejně jsem měla pocit, že ho stále cítím. Lehla jsem si a přemýšlela nad tím, co mě čeká. Usnula jsem.
Vzbudilo mě zafrkání koně, vyskočila jsem na nohy. Sakra, luk i meč jsou v sedle koně! Kruci, taková hloupost a hned na začátku! Tasila jsem aspoň oba nože, co jsem měla při sobě. Rozhlížela jsem se, ale nikde nikdo v žádném směru. Najednou jsem ucítila ruku na svým rameni a hlas. ,,Ty jsi ta hraníčářka, co mi má dělat doprovod?" Tuhle větu příchozí dořekl už s mým nožem na krku. Zastavila jsem se a prohlížela si ho. Byl o hlavu vyšší než já. Rudé vlasy mu lehce vlály do mořského vánku. Měl hnědé očí, ve kterých se odrážela hloubka magie, kterou vládl. Byl pravým opakem toho, jak jsem si čaroděje představovala. Urostlý a mladý, hádala jsem něco přes třicet. Oblečen ve standardním rouchu s kápí v šedo černé kombinaci. Vypadal spíš jako potulný mnich nebo žebrák, ale to byl zřejmě úmysl.
Osopila jsem se na něho. ,,Jo jsem ta hraničářka, co ti má dělat doprovod a mám jméno, víš!? Siryna, a tohle už nikdy nedělej."
,,Hm. Dobře, já jsem Ronin. Jak dlouho sloužíš?"
,,Asi třetí týden co jsem u hraničářů z výcviku." Až teď mi ta jeho otázka do cvakla, herdek bude mě mít za absolutně neschopný ucho.
,,Hm a hádám že je ti tak osmnáct."
,,Nee, dvacet." Vyštěkla jsem. Sakra co se děje? Jak se to chovám? Jsem úplně vyvedena z míry. Můj výcvik trval pět let, učila jsem se zacházet z většinou zbraní, co se používaly. Ve střelbě z luku jsem byla nejlepší, vlastně ve všem jsem překonala ostatní. A co z toho, místo brnění z královským znakem mám na sobě hnědo zelenou uniformu hraničářů. Zvedla jsem hlavu, podívala se Roninovy do očí a zašeptala. ,,Omlouvám se, chovám se nepatřičně." Ronin si mě prohlížel a pak jen tlumeným hlasem řekl.: ,,Jedem, raději přenocuji v pustině  než v téhle díře." Vyrazili jsme směr na západ. Jeli jsme stepí, sem tam osamocený strom nebo keř. Krajina rovná a přehledná. Bylo vidět na kilometry daleko, jeli jsme dokud nepadla noc.
,,Není z čeho rozdělat oheň prohlásila jsem."
,,To nevadí, oheň nutný není." Pojedli jsme něco ze zásob a uložili se ke spánku.
Přemýšlela jsem nad příštím dnem, když najednou Ronin promluvil.
,,Siryno? Já, nejraději pracuji sám. Lidé co nerozumí magii jsou spíš na obtíž. Musím je hlídat jako malé děti. Nemám nic proti tobě nebo hraničářům, jen mě naštvalo že Kirin Thor mi přidělila garde, jako nějakému učni."
,, Rozumím pane," odpověděla jsem.
,,Nech toho 'pane'! Siryno. Poslední čím si připadám, je velitel. Říkej mi jménem, Ronin."

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.
user profile img
-
18.03.2017
Super už si aj idem prečítať ďalšiu časť.
user profile img
-
02.02.2017
nooo tak tohle mě mile překvapilo jen tak dal
user profile img
-
02.02.2017
moc pěkný. zajímalo by mě, jestli její kůň má také ten "zvláštní" výcvik. jinak moc povedený :)
user profile img
-
01.02.2017
Tahle tematika ve mně vyvolává hezké vzpomínky.. ^^ Jen tak dál, skvěle sepsané. ))
user profile img
-
30.01.2017
Moc zajímavé a těším se na pokračování. :) Fakt úžasné :)