Povídky pro Robin and Zoro - Duchovní propast - 4. kapitola
Informace:
Skupinka se rozděluje na páry a každý musím projít třemi zkouškami lásky. Jenže jsou tu páry, co k sobě nic necítí, nebo snad ano? A budou všichni souhlasit s touto hrou a budou riskovat nejen své, ale i svého parťáka život?
Tak snad se vám to bude líbit a uvidíme jestli se u toho nasmějete jako já :D Omluvte mé chyby :)
4. Tři pasti+Dvacet jedna úkolů
A jak jsme nakonec dopadli na zem, tak nejen, že se nám nic nestalo, ale byli jsme rozděleni do dvojic a každý plnil svůj úkol.
Luffy and Nami:
Dopadl jsem na zem. Když jsem se chystal se postavit, tak někdo na mě dopadl. Znovu jsem ležel na zemi.
„Au...“ ozval se dívčí hlas. Podíval jsem se, kdo to je. Byla to Nami. Nebyla těžká, ale přesto se mi nepovedlo se posadit.
„Nami...“ ozval jsem se, abych ji upozornil,že tam není sama. Nami se na mě podívala.
„E-eh, promiň.“ omluvila se Nami a slezla ze mě. Oba jsme se postavili na nohy. Rozhlédl jsem se kolem dokola. Nahře nic, napravo nic, přede mnou nic, ale po levé ruce vedla cesta. Vyrazil jsem tím směrem. „L-Luffy, kam to jdeš?“ dostala ze sebe Nami.
„Jdu najít cestu ven.“ zazubil jsem se na Nami.
„Nenechávej mě tu samotnou.“ řekla Nami a hned byla u mě. Čapla mě za ruku. Byl jsem překvapen, ale po chvílijsem se vzpamatoval a chtěl vyrazit dál. Když se v tom ozval mužský hlas.
„Vítejte v mém testu lásky. Čeká vás tři úkoly. Jste v mé pasti. Pokud projdete, tak bude naživu, pokud ne. Oba zemřete.“ ozval se mužský hlas. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Nami se mě chytila pevněji.
„Muž, co tu straší a zabijí deset tisíc let.“ dostala ze sebe Nami vyděšeně.
„Jdeme dál.“ rozhodl jsem se a na Nami se zazubil. Ta byla strachy bez sebe, že jenom přikývla a my vyrazili.
Šli jsme cestou, která nás dovedla k místu, kde byly tři cesty. Rozcestí. Podíval jsem se na Nami. Pak jsem vyrazil do té prostřední jeskyně. Nami bez řečí šla se mnou.
Daiki and Cori:
Už jsem to viděl tak, že zemřu, tím pádem, ale dál jsem žil. Dopadl jsem zem. Hned jsem se postavil. V tom letěla další osoba. Hned jsem ji zachytil. Zjistil jsem, že je to Cori.
„Cori, jsi v pohodě?“ zeptal jsem se Cori, a stále ji držel v náručí.
„J-jo.“ přikývla Cori. Došlo mi, že ji stále držím v náručí. Hned jsem ji pustil na nohy s rudými tvářemi.
„By mě zajímalo, kde to jsme.“ pronesl jsme a rozhlédl se kolem dokola.
„To nevím, ale co zkusit tuto cestu?“ zeptala se Cori. Podíval jsem se, kam ukazuje. Ukazovala na jedinu cestu. Moc se mi to nezdálo, ale jiná možnost nám nezbývala. Chytil jsem Cori na zuku. Bál jsem se, že se vytrhne, ale ona mi tu ruku stiskla. Už jsem se chystal udělat krok, když se v tom ozval čísi hlas.
„Vítejte v mém testu lásky. Čeká vás tři úkoly. Jste v mé pasti. Pokud projdete, tak bude naživu, pokud ne. Oba zemřete.“ ozval se mužský hlas. Já i Cori jsme se na sebe podívali. Hlas ztichl.
„Co to mělo znamenat?“ zeptala se Cori.
„Podle mě tu stále straší ten chlápek, o kterém mluvila Robin.“ řekl jsem ze srandy, i když jako sranda to nevyznělo. „Půjdeme dál, ne?“ zeptal jsem se proto Cori. Ta přikývla na souhlas.
Došli jsme na rozcestí. Tak a teď kudy? Se mi honilo hlavou. Podíval jsem se na Cori.
„Jdeme středem.“ rozhodla, aniž by se se mnou poradila a už mě tam táhla.
Law and Janey:
Dopadl jsem na nohy, ale v tom někdo na mě spadl a já ztratil rovnováhu a spadl jsem na zem. Když jsem se tak nějak vzpamatoval, tak jsem nadzvedl hlavu. Byla to Janey. To Janey na mě spadla. Když se na mě podívala, tak hned ze mě slezla.
„P-promiň.“ dostala ze sebe omluvu. Líbilo se mi, že když uzná svou chybu, že se dokáže omluvit. Kde kdo to neumí.
„V pohodě.“ řekl jsema postavil se taky na nohy. Janey si prohlížela místnost. I já se rozhlédl a kromě jednoho průchodu tu nic nebylo.
„Jak jsme se tu ocitli a kde jsou ostatní?“ zeptal jsem se nahlas.
„Mě se neptej. Sama jsem zmatená jako ty.“ odsekla mi Janey. Musela jsem se ušklíbnout. Ještě nebyla připravena. Nebyla připravena na to, že jí vyznám lásku. Čekal jsem na vhodný okamžik.
„Já se ptal obrazně, ne přímo tebe.“ ohradil jsem se. Musela jsem sehrát svou roli. Bez citného, arogatního člověka.
„Tak příště něco řekni dopředu, nebo to budu brát jako teď. Osobně.“ dostala ze sebe podrážděne Janey. Chtěl jsem něco pronést, ale v tom se ozval hlas.
„Vítejte v mém testu lásky. Čeká vás tři úkoly. Jste v mé pasti. Pokud projdete, tak bude naživu, pokud ne. Oba zemřete.“ ozval se mužský hlas. Podíval jsem se na Janey a Janeyna mě.
„To je pěkné, ale láska tu nepanuje a zemřít nehodlám.“ pronesla chladně Janey.
„Tak vyražme na zkoušku. Na zkoušku života a smrti.“ nabídl jsem Janey variantu, proč tak nějak spolupracovat.
„Musím uznat, že si vymyslel úžasný plán.“ zazskočilo mě to. Janey mě pochválila. „Ale nemysli si, že tě za to budu mít ráda.“ dodala. Byla to ta Janey, jakou znám. Jenom jsem se ušklíbl a s Janey jsme vyrazili jedinou cestou, která tu byla, až jsme došli na rozcestí tři cest.
„A co teď?“ zeptal jsem se Janey, jestli ji něco nenapadá.
„Abychom přežili musíme jít spolu. A teď buď doprostřed, nebo vlevo nebo v pravo.“ řekla Janey a tím pádem mi řekla, vyber cestu.
„Tak tu nalevo.“ rozhodl jsem. Janey se na mě podívala a přikývla. Oba jsme vyrazili cestou na levo.
Robin and Zoro:
Chtělo se mi křičet, ale nešlo to. Měla jsem zavřené oči. Když v tom jsem dopadla na měkký. Podívala jsem se domů. Ležela jsem na Zorovi, který leželna zemi.
„Ježiši, promiň.“ hned jsem se Zorovi omluvila a slezla jsem z něho. Zoro se posadil.
„V pohodě. Jsi v pořádku?“ zeptal se Zoro starostlivě.
„Díky tobě jsem. A ty?“ odpověděla jsem Zorovi a zeptala se i jeho, jak je na tom.
„Taky v pohodě.“ odpověděl mi Zoro. Zoro se postavil na nohy. Oba jsme se rozhlédli kolem sebe. Oba jsme si všimli jedné cesty. Podívala jsem se na Zora a ten na mě. „Nic nám nezbývá, než jít.“ dodal a chystal se udělat krok, když se v tom ovzal čísi hlas.
„Vítejte v mém testu lásky. Čeká vás tři úkoly. Jste v mé pasti. Pokud projdete, tak bude naživu, pokud ne. Oba zemřete.“ ozval se mužský hlas. Se Zorem jsme se na sebe podívali.
„Takže ta legenda existuje.“ řekl Zoro úžasle.
„N-nejspíš.“ dostala jsem ze sebe. Nemohla jsem tomu uvěřit.
„Tak pojďme do toho.“ řekl Zoro a čapl mě za ruku a táhl dál. Ani se nezeptal kudy bychom měli jít a hned šel do toho pravého tunelu, nebo-li cestou.
Usopp and Brook:
Padal jsem s jekotem na zem. Už jsem se viděl rozplácnutého někde pod skalou a hlavně, že jsem mrtvý. Ale i když jsem dopadl do tvrdého a narazil si zadnici, tak nic jiného se mi nestalo. Pak něco žuchlo a já se svalil na zem.
„Au...“ taklel jsem a otevřel jsem oči. Byl to Brook, který zrovna spadl na mě.
„Au můj zadek. I když já zadek nemám. Hohohoho.“ zasmál se Brook, který celý pád pro ječel.
„Brooku, slez ze mě.“ zaskřehotal jsem, jak Brook, i když je to kostlivec je těžký. Brook se na mě podíval.
„Omlouvám se Usopp-san.“ omluvil se Brook a hned byl na nohou. I já jsem se postavil. Oba jsme se rozhlédli kolem sebe. Viděli jsme jen jeden východ. Podívali jsme se na sebe a mlčky přikývli. Udělali jsme kroka v tom se ozval hlas.
„Vítejte v mém testu lásky. Čeká vás tři úkoly. Jste v mé pasti. Pokud projdete, tak bude naživu, pokud ne. Oba zemřete.“ ozval se mužský hlas. Zbělal jsem hrůzou a rozklepala se mi kolena.
„Z-z-zemřít?“ dostal jsem ze sebe stejně s Brookem.
„L-l-láska?“ dodal jsem stále vyděšen.
„To myslel nás dva?“ překvapeně se zeptal Brook. Oba jsme se na sebe podívali.
„NIKDY!“ křikli jsme nastejno. Ale věděl jsem, že budeme muset jít dál, pokud nechceme zemřít.
„Půjdeme tedy, Usopp-san?“ zeptal se Brook na to, na co jsem se chětla zeptat já. Jenom jsem přikývl hlavou na souhlas. Oba na stejnou jsme vyrazili dál. Pak jsme došli k rozcestí. Jakou stranu vybereme? Honilo se mi hlavou.
„Ta prostřední.“ řekl jsem zase nastejnou s Brookem. Přikývli jsme a sklepajícíma nohama jsme šli tou prostřední cestou.
Chopper and Franky:
Padal jsem s křikem stále dolů. Měl jsem zavřené oči a myslel jsem si, že hlavou mi proběhne můj dosavadí život, ale nic takového se nestalo. Už jsem přestal padat. Dopadlo jsem na něco měkkého. Otevřel jsem oči podíval jsem se po své pravici. Zjistil jsem, že sedím na Frankym. Hned jsem z něho slezl.
„Franky, v pořádku?“ zeptal jsem se Frankyho, jestli nepotřebuje ošetřit.
„V pohodě.“ přikývl Franky a taky se posavil na nohy. „Tak a co teď? Kde to vůbec jsme?“ ptal se na tyto otázky. Už jsem se chystal ozvat se, když jsem si všiml východu. Tedy pokud to východ je.
„Hele chodba.“ řekl jsem nahlas. Franky se podíval a pak se podíval na mě.
„Tak jdeme ne?“ vyzval mě Franky. A v tom se ozval hlas.
„Vítejte v mém testu lásky. Čeká vás tři úkoly. Jste v mé pasti. Pokud projdete, tak bude naživu, pokud ne. Oba zemřete.“ ozval se mužský hlas. Jakmile domluvil tak jsem celý strachy skočil na Frankyho ramena.
„C-c-co to bylo?“ dostal jsem ze sebe.
„To je SUPER.“ zajásal Franky a v tom mu to došlo. „Láska?“ dostal ze sebe překvapeně. „Choppere, pojď dál. Ať víme, že to přežijeme.“ rozhodl. Já zůstal na jeho rameni a ještě jsem se klepal strachy. Prošli jsme chodbou až jsme došli na rozcestí.
Oba jsme se na sebe podívali. Nejistě jsem přikývl a s Frankym jsme vyrazili tou prostřední chodbou.
Sanji and Bepo:
Letěl jsem vzduchem až jsem dopadl něco měkkého. Pode mnou se ozval čísi hlas. Podíval jsem se pod sebe a vyděl jsem bílou huňatou srst.
„Bepo?“ dostal jsem ze sebe a rychle z něho slezl.
„To byl teda dopad.“ zabručel Bepo. Musel jsem uznat, že má pravdu.
„Díky.“ proto jsem Bepovi poděkovat za měkký dopad. Vytáhl jsem cigaretu a zapálil jsem si.
„K-kde to jsme?“ zeptal se Bepo. Poznal jsem, že má maličko strach.
„To nevím, ale musím zachránit Nami-swan, Robin-chan, Janey-chan a Cori-chan.“ řekl jsem rozhodným hlasem. Byl jsem rozhodnut tyto čtyři dívky ochránit.
„Tady je nějaká cesta.“ ukázal na cestu Bepo.
„Tak na co tady ještě čekáme?“ řekl jsem a chtěl jsem vyrazit, když se v tom ozval hlas.
„Vítejte v mém testu lásky. Čeká vás tři úkoly. Jste v mé pasti. Pokud projdete, tak bude naživu, pokud ne. Oba zemřete.“ ozval se mužský hlas. Podíval jsem se na Bepa.
„MY?!“ dostal jsem ze sebe. „Ty sráči, já jsem na ženský a ne na tanuki.“ rozzlobil jsem se.
„Půjdeme. Jinak si asi životy nezachráníme.“ řekl Bepo a já musel uznat, že má pravdu. Sice se mi příčilo, že to nenapadlo mě, ale přesto jsem potáhl z cigarety a šel za Bepem.
Došli jsme až ke třem tunelům. Podíval jsem se na Bepa a ten na mě. Oba jsme se navzájem očima ptali, kam teď.
„Bude lepší se držet při sobě.“ řekl jsem nakonec. Bepo jenom přikývl na souhlas.
„Tak kudy půjdeme?“ zeptal se Bepo.
„Tudy.“ řekl jsema už jsem nás vedl do levého tunelu.
Shachi and Pinguen:
Při dopadu jsem dopadl na tvrdou zem. Což by nebyla samo o sobě tak strašné, ale když na vás spadne člověk, tak je tohorší. Když jsem se vzpamatoval z prvního pádu, tak na mě hned spadl můj kolega Penguin.
„Hej slez ze mě, jsi těžký.“ obořil jsem sena Penguina.
„Neboj, už lezu.“ zasyšel Penguin. Jenže při zvednutí se dotkl mého přirození, takže jsem maličko zaječel.
„Kurva, díval se kde se chytáš.“ byl jsem podrážděný. Pocítil jsem, jak mi zrudly tváře.
„Jo, promiň.“ byl taky Penguin podrážděný. Když ze mě vstal, tak jsem se na nohy i já postavil. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Kromě jednoho vchodu, nebo spíš tunelu nikde východ nebyl. „Asi musímejít tudy.“ řekl a ukázal směrem, na který jsem se díval. Jenom jsem přikývl na souhlas. Oba jsme udělali krok, když se ozval hlas.
„Vítejte v mém testu lásky. Čeká vás tři úkoly. Jste v mé pasti. Pokud projdete, tak bude naživu, pokud ne. Oba zemřete.“ ozval se mužský hlas.
„C-COŽE?!“ dostal jsem s Penguinem ze sebe.
„To si dělá prdel, ne?“ dostal ze sebe podrážděně Penguin. Já se zamyslel.
„Jestli chceme přežít, musíme hrát tuto hru.“ dostal jsem ze sebe zamyšleně. Penguin se na mě podíval.
„Dobrá půjdeme, ale jestli to bude kravina, tak zabiju já tebe dřív, než ten maniak.“ řekl zhurta naštvaně Penguin. Přikývl jsem a šli dál.
Došli jsme ke třem tunelům. A co teď? Blesklo mi hlavou. Penguin aniž by se poradil šel na pravou stranu. Já ho mlčky pronásledoval. Radši jsem mlčel, abych Penguina ještě víc nenaštval, než byl. T bych nechtěl. A tím jsme se všichni pustili do nebezpečné hra maniaka.