Povídky pro Robin and Zoro - Duchovní propast - 3. kapitola
Informace:
Všichni se vylodí a jdou prozkoumat ostrov. Janey je plná vzteky a s nikým o ničem mluvit nechce. Robin si přeci jedné maličkosti všimne. Když Janey nechávají osamotě tak Robin jde se Zorem a povídají si. Až nakonec dojdou k útesu, kde je nádherný výlet na moře a jejich lodě. Jenže se zvedne a vítr všechny shodí dolů z útesu.
Je to kratší kapitola, tak si ji užijte a omluvte mé chyby :)
3. Rozdělení
Když jsme byli všichni z lodích venku, tak se Law a Luffy šli poradit co se dál podnikne. Podívala jsem se na Janey. Všimla jsem si, že má co dělat, aby se ovládla. Nami ani Cori jsem neřekla, o čem jsem předešlou noc mluvila. Za prvné nebyl čas a za druhé jsme nebyly sami, takže by nás moh kdokoliv slyšet. Šla jsem k Janey, abych na ni radši dohlédla, aby neudělala nějakou kravinu. Nami i Cori šli se mnou. I ony si všimli, že je Janey v napětí.
„Janey, v pořádku?“ zeptala jsem se Janey, jestli vše zvládá.
„Jo, vše v cajku.“ odpověděla odměřeně Janey, než by chtěla. „Promiň.“ omluvila se hned.
„V pohodě.“ řekla jsem v klidu.
„Tak můžeme vyrazit?“ ozval se Luffyho hlas. Všichni jsme se na podívali na Luffyho a Lawa.
„Jeane, ty tu zůstatneš na hlídku.“ řekl chladně Law. Jeane Bart přikývl hlavou na souhlas. A my vyrazili v parou před.
Šli jsme lesem. Vonělo to tu i po kvítí. Ale nikde vidět nebyly. Když jsem se podívala na Nami, tak jsem si všimla, jak po očku sleduje Luffyho. Pousmála jsem nad tím, protože i já pokukovala po Zorovi. Janey sledovala zem. Takže, kdyby se přední objevil strom, vrazila by do něho. Daiki se k nám připojil.
„Ahoj, mohu?“ zeptal se Daiki. Všichni až na Janey jsme se na něho podívaly.
„Jistěže.“ usmívala se Cori. Jediný ti dva se k sobě měli, jako by spolu chodili. Cori je odvážnější, a když chce, tak trávi čas s Daikim i osamotě. Nikdy nám neřekla, jesli spolu už chodí, ale myslím si, že by nám to řekla. Janey šla mlčky a sledovala zem.
„Janey, v pořádku?“ zeptala se Nami Janey.
„V pohodě.“ odpověděla Janey, aniž by se na Nami podívala a sledovla zem.
„Janey, neměla by si dávat pozor na cestu?“ zeptala jsem se opatrně Janey.
„Pokud jde přede mnou, tak budu sledovat zem.“ odsekla mi Janey. Kypěla v ní zlost. Zamyslela jsem si. Přišlo mi, že i když Lawa nesnší, tak zároveň ho miluje. Že jenom žárlí. Ale radši jsem mlčela. Nechtěla jsem, aby se Janey rozčílila a začala křičet.
„To se na něho stále zlobíš, kvůli tomu zápasu?“ začala Cori provokovat Janey. Chtěla jsem do ní šťouchnout, ale Daiki byl rychlejší.
„Nech to být, Cori. Nechceme přeci, aby Janey vybuchla vzteky, ne?“ napomenul Daiki Cori, protože věděl, že při naštvání Janey by teď začala vyvádět.
„Lidi, díky za společnost, ale radši budu sama.“ požádala nás Janey o samotu. Všichni jsme to receptovali a šli stranou pryč. Ale nepřestala jsem Janey pozorovat.
„Promiň Janey.“ omluvila se ještě Cori a taky šla s Daikim stranou.
Šli jsme stále lesem. Ani jsme nešli do kopse, ale po rovince. Když jsem se podívala na Luffyho a Lawa, tak jsem si všimla, že Law se každou chvíli podíval na Janey. Začala jsem o tom přemýšlet. Vždyť Law je do Janey zamilovaná. Došlo mi to. Včera se o Janey dost zajímal a dneska ji pozoruje.
„Robin, v pohodě?“ vytrhl mě ze zamyšlení mužský hlas. Podívala jsem se, kdo to byl. Byl to Zoro.
„Zor?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. „Ale nic se neděje. Jenom mě trápí chování Janey.“ řekla jsem Zorovi pravdu.
„Pravda, chová se divně. Ale to od té doby, co se tu zjevil Law.“ souhlasil Zoro a zazíval, protože střídal Janey z noční hlídky. Ale i Janey byla nevyspalá. Nejen Zoro.
„Právě. Něco mi tu nesedí. I Law se chová divně.“ řekla jsem Zorovi. Všimla jsem si, že se zadíva na Zora.
„Nic nevidím. Podle mě se chová normálně.“ zavrtěl hlavou Zoro. Ach ty chlapi. Řekla jsem si pro sebe.
„Neřeš to. Je pravda, že má tvář stále stejnou.“ připustila jsem, že Zoro má pravdu, ale já si za svou pravdu tak, že jsem si všimla, jak Lawpokukuje po Janey.
„Dobře.“ souhlasil se mnou Zoro. „Zajímalo by mě, kdy kam dojdeme.“ řekl Zoro. V jeho hlase jsem poznala, že mu jde spíše oboj s nepřítelem, něž nějaký pozorování a procházení.
„To i mě. Je to dlouhá cesta, ale naštěstí se nejde dokopce.“ připustila jsem, že i mě to zajímá.
„Tak ty máš výhodu. Můžeš použít svou mc ďáblova ovoce, a dostat se kamkoliv, nebo aspoň myslím.“ řekl nesměle Zoro. Všimla jsem si v jeho hlase, že je maličko nervózní. Pousmála jsem se nad tím.
„To je sice pravda, ale časté používání této schopnosti klesá hladina energie.“ snažila jsem se to nějak Zorovi vysvětlit. Zoro přikývl, že rozumíl. „A nebo můžeme požádat Luffyho, aby nás dostal dál, než jsme.“ dodala jsem, co mě zrovna napadlo.
„To radši ne. Je moc zbrklý a nemuselo by to dopadnout dobře.“ zamítl tuto možnost Zoro. Musela jsem se na chvilku zavzpomínat. Pravda, je jak zdivokých vajec. Dokonce touto schopností použil jednou tak silně, že Janey rozsekl čelo. To Janey málem Luffyho zabila. Dokonce se i honili po celé lodi. Janey s krvavým čelem a Luffy omluvami. Až je nakonec sklidnil Franky, a Chopper moh ošetřit čelo Janey. Bylo to na dva stehy. Druhý den se u rány udělala namodralá modřina i boule. Chopper donutil Janey odpočívat, a aby ránu ledovala. A nejen Chopper, ale i já, Cori a Nami jsme na Janey dávaly pozor. Už jsme ji znaly dva roky a věděly jsme, že vklidu nevydrží ani den. „Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se mě, když si všiml, že mlčím a jsem tak nějak zamyšlená.
„Vzpomněla jsem si na tu situaci, kdy Luffy rozsekl čelo Janey.“ přiznala jsem, nad čím jsem uvažovala. I Zoro se zamyslel.
„Pravda, už si vzpomínám. Janey pak honila Luffyho po celé lodi.“ vzpomněl si Zoro. „Luffy je moc nevyzpytatelný.“ dodal a pousmál se.
„Přesně tak, ale k boji se mu to hodí víc, než když se nás snaží zachránit.“ souhlasila jsem se Zorem.
„Právě. Když se snaží dostat nás, tak bych ho nejraději zabil.“ přiznal Zoro.
„Chápu, ale nejsi jediný.“ připustila jsem.
„Vím, ale i tak mě to rozčiluje, i když mi tím třeba zachrání kůži.“ připustil Zoro. Já jsem jenom přikývla na souhlas. Pak jsme šli vedle sebe, ale mlčky. Ani já jsem nevěděla co říct a Zoro byl určitě na tom stejně.
Nakonec jsme dorazili na konec lesa. Viděli jsme útesy, ze kterých byl úžasný výhled na moře. Viděli jsme i naši loď i loď Srdcových pitátů
„To je...To je nádhera.“ žasla Nami nad tou krásou. Všichni jsme se postavili k útesům. I Janey si stoupla a podívala se na horizont. Ten výhled byl k nezaplacení. Jenže pak se to stalo. Zvedl se vítr natolik, až se zdálo, že do nás strká. Ale bylo to tak silné, až jsme všichni padali z toho útesu dolů.