Povídky pro Robin and Zoro - Duchovní propast - 2. kapitola
Informace:
Janey, Robin, Cori a Nami, si povídají, kdo koho má rád, kdo koho miluje. Pak Slamáci se potkávají se Srdcovými piráty, kteří mají stejně směr. Luffy uspořádá oslavu. Janey nemůže vystátá kapitána srdcových pirátů, tak aby slavila s ostatníma, tak jde na hlídku. Robin vede přátelský rozhovor s Lawem, kde sama je překvapena.
První kapitola, tak snad se bude líbit a omluvte mé chyby :)
2. Přistání na ostrově
Když Sanji podával na stůl oběd, tak ti čtyři byli stále bledí strachy. I když u Brooka to poznat nebylo, ale i u něho bylo poznat, že je ještě vystrašen.
„Neboj Nami-swan, já tě ochráním.“ řekl zamilovaně Sanji, když viděl, jak na tom Nami je. Já se nebezpečí nebála, ale z nějakých dobrodružství šel mráz po zádech. A tady jsem tušila, že půjde i o naše životy víc, než kdy jindy. Luffy, Zoro, Daiki, Cori a Janey jedli, jakoby se nic nedělo. Že jde o normální oběd, jako vždy. I když v podstatě to pravda byla. Po obědě jsme se v kajutě sešly já, Janey, Cori a Nami.
Seděly jsme v postely Janey a Cori. Nami už měla svou barvu, ale bylo poznat, že se bojí. Přemýšlela jsem o čem si povídat, abychom Nami pomohli, aby na to nemyslela. Ale Cori byla rychlejší a něco vymyslela.
„Tak, do koho jste zamilované?“ zeptala se nás Cori. Docela mě tím zaskočila. Toto jsem od ní nečekala, že se bude ptát na chlapi.
„Mně se líbí Luffy.“ překvapila nás všechny Nami. Jak byla ještě mimo, tak Cori řekla pravdu. Po chvíli jí to došlo. „Eh...Teda...“ koktala a nevěděla, jak to zamaskovat.
„To už neskryješ. Miluješ Luffyho.“smála se Cori.
„Neboj, zůstane to jenom mezi námi.“ ujistila jsem Nami. Janey jsem si všimla, že by něco řekla, ale byla navážkách. Asi jsem tušila na co se chce zeptat. Janey spatřila, že ji pozoruju, a já zakývala hlavou, že ne. Janey se usmála a přikývla, že rozumí.
„A co vy?“ zeptala se nás Nami.
„Já? Nikoho. Všechny miluju, ale není to láska jako láska.“ ušklíbla se Janey. Svým způsobem měla pravdu, ale svým způsobem se i pletla.
„Já možná. Jistá si nejsem. A asi víte o koho jde, že?“ řekal Cori. Uvědomila jsem si, že více času tráví s Daikim.
„Daiki, co?“ řekla jsem nahlas. Cori jenom přikývla.
„A teď ty, Robin.“ řekla Janey a všechny se na mě otočily.
„Řeknu to takhle a promiň Nami, že to vytahuju.“ omuvila jsem se Nami, že se budu zmiňovat o tom ostrovu. „Na ten ostrov Duchovní propast taky nechci jít, protože z toho ostrova mám blbý pocit. Ale kam jde Zoro, jdu taky.“ řekla jsem a tím vlastně vyzradila, že miluju Zora.
„Tak, kromě Janey jsme zamilované všechny.“ pronesla Cori. Ale něco mi říkalo, že se teď plete Cori. Že i Janey je zamilovaná, ale ještě si toho není vědoma, jako my tři. V tom někdo zaklepal o futra.
„Smíme dál?“ zeptal se hlas, který jsme hned poznali. Byl to Daiki. Aniž jsme stihly odpovědět, tak Luffy vstoupil dál. Daiki, Usopp a Chopper nezůstali pozadu a vešli taky dál.
„Co probíráme?“ zeptal se Luffy a sedl si na postel Janey a Cori hned vedle Nami. Janey i Cori sledovali, jak bude Nami reagovat.
„N-nic.“ dostala ze sebe Nami a radši se podívala na Janey.
„LOĎ NA OBZORU!“ ozval se křik Frankyho. Všichni jsme vylétli z postele a běželi na palubu.
Všichni jsme se sešli na palubě. Všech dvanáct. Sledovali jsme, jak se zmoře vynořuje loď. Nebo-li ponorka.
„Srdcoví piráti.“ procedila skrz zuby Janey. Až na kapitána jí posádka nevadila. Nenáviděla Lawa Trafalgara, protože podle ní byl arogantní bručoun bez citů. Ale stejnou povahu měla i Janey. Občas arogantní, obřas i bručounek a občas i bez citů. Ale mlčela jsem. Nechtěla jsem nějak Janey našvat, když už ten vztek měla.
Ponorka se vynořila celá a otevřely se dveře. Zevnitř ponorky vylezl lední medvěd. Jmenoval se Bepo. Luffymu vždy zářila očka, když Bepa viděl. Postupně vylezili i ostatní z posádky. Což byl Shachi, Penguin, Jean Bart a jako poslední vystoupil kapitán Srdcových pirátů Law Trafalgar. Všimla jsem si, jak při pohledu na Lawa dala ruce v pěst. Měla vztek, že ji jednou Law porazil v souboji.
Stalo se to před půl rokem, kdy jsme se potkali se Srdcovími piráty. Law se chval chladně, což Janey vytáčelo, tak si s ním chtěla pohovořit. Nevím co mu řekla a co Law řekl Janey, jeno jsme pak viděli, jak oba tasili katany a jejich boj započal. Jenže Law použil svou moc ďáblova ovoce a Janey nejen odzbrojil, ale rozpůlil vejpůl, že Janey se na nic nezmohla. Od té doby Lawa nenávidí. I když při jejich pohledu jsem to viděla jinak.
„Taky plujete na tento ostrov?“ zeptal se s úsměvem Luffy Lawa. Law si proměřil Janey pohledem a pak se věnoval Luffymu.
„Potřebujeme nabít Log Pose.“ přikývl chladně Law. Jsme přátelé. Ne jednou jsme si zachrnili navzájem život. Tak se z nás stali přátelé.
„My taky.“ přikývla tentokrát Nami. „Zítra k ránu tam budeme.“ dodala směrem k Lawovi. Ten jenom přikývl hlavou na souhlas.
„Pojďte, budeme dnes slavit u nás.“ pozval Luffy Lawovu posádku. Law se podíval na Janey. Všimla jsem si, jak se Law ušklíbl.
„Rádi.“ zněla jeho odpověď. Což mě překvapilo, ale došlo mi, že chce naštvat Janey.
„Jdu do kajuty.“ oznámila všem Janey a ani nezůstala, až se ti čtyři nalodili k nám. Chtěla jsem jít za Janey. Nechtěla jsem ji nechat osamotě. Ale něčí ruka mi v tom zabránila. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Zoro.
„Nechoď. Ona přijde sama.“ pošeptal mi Zoro. Jenom jsem se zmohla na přikývnutí hlavy na souhlas. A tak jsem to nechala být.
Sanji se dal do vaření večeře. Slavnostní večeře, nebo spíš párty. Po hodině trucování dorazila Janey. Ulevilo se mi, ale jenom na chvilku.
„Sanji-kun, prosím až bude jídlo hotové něco mi přines na hlídku. Budu hlídkovat.“ oznámila Janey Sanjimu. Nejen že mě překvapilo, že chce hlídkovat celou noc, ale hlavně to, jak nazvala Sanjiho. Sanji-kun? To nikdy neřekla. Sanji se rozplýval.
Ano, Janey-chan.“ souhasil Sanji. Janey se hned čertila, když ji Sanji nazval Janey-chan, ale tentokrát Janey si vzala z lednice limonádu a odešla. Nerozuměla jsem jí a chtěla jsem si s Janey určitě popovídat. A jak jsem se tak dívala na Nami s Cori, tak ty měly stejné úsmysly.
Když oslava byla v plném proudu, tak jsem se pomalu vytratila za Janey. Nami i Cori si mě všimly, ale rozhodly se zůstat a slavit. Cori měla už něco upito a taky aby na ni někdo dohlídl, by to nepřehnala zase až moc.
Než jsem vstoupila dál, tak jsem zaklepala. Sanji jí tam dávno přinesl jídlo. Nečekala jsem, až se ozve dále, prostě jsem vstoupila dál.
„Janey, mohu?“ zeptala jsem se u dveří. Talíře, které sem přinesl Sanji byly prázdné. Janey se na mě podívala.
„Jistě.“ přikývla hlavou a posunkem ruky naznačila, abych jsem si sedla vedle ní. Dala stranou prázdné talíře a podívala se na mě. „Jestli chceš mluvit po tom divném stvoření, tak nemám zájem.“ upozornila mě hned. Tím divným stvořením měla namysli Lawa.
„Možná na to najede řeč, ale já se chci zeptat, co to s tebou je. Nevadilo ti, že tě Sanji nazval Janey-chan, že sis vzala službu, i když ráda paříš až do rána. Zachovala ses nějak divně. Jako by si to nebyla ty.“ řekla jsem narovinu, jak to vidím já. „A nejen já, ale i Cori s Nami si toho všimly.“ dodala jsem, že nejsem jediná.
„Nevím, ale to divné stvoření nemohu ani vystát. Nedokážu být v jedné místnosti s ním.“pokrčila rameny Janey.
„Možná, že...“ nedořekla jsem svou myšlenku, ale jakoby Janey věděla, co mě napadlo.
„Na to zapomeň. Já ho nemiluju.“ skoro na mě křikla Janey.
„Vždyť taky nic neříkám.“ bránila jsem se.
„Ale chtěla jsi.“ nedala se Janey.
„To možná jo.“ musela jsem uznat, že Janey má pravdu. Chtěla jsem to říct nahlas.
„Ale zamysli se. Co když ho fakt miluješ?“ zeptala jsem se přesto Janey.
„No coment.“ byla odpovědí Janey. Když řekla no coment, znamenalo to, že se o tom nehodlá bavit a bavit nebude. Byla moc tvrdohlavá. Pak jsem si s ní podívala do dvou hodin do rána. Když jsem šla spát, tak pár lidí ještě slavilo. Ale dost jich odpadlo. Nami už dávno spala ve své posteli a Cori popíjela s Daikim a Zorem. Došla jsem ven na čerstvý vzduch.
Zadívala jsem se na měsíc a pořádně se nadechla a vydechla. Byl úplněk. Venku trošku byla zima, od jarního vánku.
„Smím s tebou mluvit?“ ozval se za mnou hluboký tichý hlas. Když jsem se otočila byl to Law.
„Povídej. Buď budu ochotna odpovědět, nebo ne.“ řekla jsem nejistě. Law si ke mně přistoupil a chvíli sledoval obzor se mnou. Chvíli pamovalo ticho. Zajímalo mě, co Lawa trápí, ale nechtěla jsem na něho naléhat.
„Ty máš ráda Zora, že?“ zeptal se tak náhle, až mi vyrazil dech.
„J-jak to víš? T-to Cori, nebo Nami něco řekly?“ soukala jsem ze sebe překvapeně.
„Ne, ani jedna mi nic neřekla. Všiml jsem si toho.“ přiznal Law. Trochu se mi ulevilo, že to holky nevyžvanily. Ale když to poznal Law, tak pro to nepozná i Zoro? Ptala jsem se sama sebe.
„Aha. Je to můj sen být se Zorem, ale asi se nesplní. Já nemám odvahu se mu vyznávat a on se mi určitě taky nevyzná. Miluje boje a ne ženy.“ svěřila jsem se Lawovi.
„Tak kdyby se ti třeba něco stalo, uvědomil by si to.“ řekl mi Law, jako by mně naváděl, abych jsem narafičila svůj únos, nebo vraždu. Nevěřícně jsem se na Lawa Podívala. Měl kamennou tvář, tak nebylo poznat, jestli to myslí vážně, nebo ne.
„T-to myslíš jako vážně?“ dokázala jsem ze sebe dostat. Law se na mě podíval.
„Jen obrazně. Co si myslela?“ zeptal se chladným hlasem Law.
„Radši nic. Janey má pravdu, když říká, že jsi studený jak psí čumák.“ řekla jsem maličko naštvaně. Nevím co mě naštvalo, ale abych pravdu řekla, vadilo mi, jak je chladný. Člověk nikdy nepozná, co myslí vážně a co ne.
„Ona o mě mluvila?“ zeptal se Law. V jeho hlase bylo maličko poznat, že je překvapen.
„Jen když se máte vidět, ale spíš nadává a uráží.“ mávla jsem nad tím rukou, že není o co stát.
„Nevíš, jak si ji udobřit?“ zeptal se náhle Law. V jeho hlase zněly rozpaky, ale obličej byl stále stejný.
„To nevím. Porazil si ji v boji. Porazil jsi její důstojnost. Ona myslela souboj, jako katana, proti katane a ne jako katana proti ďáblovu ovoci.“ snažila jsem se to Lawovi vysvětlit, proč ho tak Janey nemá v lásce. „Vy chlapi dost často jste nechápaví.“ řekla jsem Lawovi. „Ale jedno ti radím. Vyhýbej si ji, jako čert kříži.“ vyrovala jsem Lawa. „No nic, jdu si už lehnout. Ty se hezky bav. Dobrou.“ popřála jsem dobrou Lawovi a šla do kajuty do postele si lehnout.
Než jsem usnula přemýšlela jsem, proč se Law vlastně vyptával na Janey. A v tom mi to došlo. On ji měl rád. Jako já Zora, tak Law Janey. Jenže u Zora jsem šanci neměla. Ten se o ženy nezajímal. Jedině, že by se ze mě stala katana, tak by pak možná měl zájem. A u Janey a Lawa jsem to viděla na ostří nože. Tomu jsem se musela pousmát. Nakonec se mi povedlo usnout.
Druhý dne, jsme si ještě dali snídani. Všichni pohromadě. Janey nakonec ve tři hodiny ráno byla vystřídána Zorem, aby byla aspoň vyspala. Takto to rozhodl Luffy, když jsem měla rozhovor s Lawem. A pak jsme zakotvili a vylezli z lodě na břeh. A naše nové dobrodružství započalo.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
