Povídky Robin and Zoro - Za deset dní zemřeš - 9. kapitola
Informace:
Všichni pro Robin chystají překvapení. Proto část dne tráví s každým osamotě. S Cori je na pouti. S Lawem je v cirkusu, s Daikim v 3D, s Janey na střelnici, kam ještě nikdy nikoho nepustila a se Zorem na gondole. Pak je přichystaná oslava. Všichni slaví u Janey a Lawa v baráčku, kde i přespí. Další den chce jet navštívit své rodiče.
9. Osmý den
Vzbudil mě něčí hovor. Otevřela jsem oči a viděla, jak Zoro telefonuje. Posadila jsem se na posteli a čekala, až hovor ukončí a já zjistím, co se děje. Zoro když si všiml, že jsem vzhůhu, tak rychle hovor ukončil. Jako by měl nějaké tajemství.
„Dobré ráno, jak dlouho jsi vzhůru?“ zeptal se mě hned Zoro.
„Dobré ráno. Jenom chvilku.“ usmála jsem se na Zora.
„Já za chvilku budu muset dejít ale přijde Cori, tak můžete něco podniknout.“ řekl mi Zoro, ale víc neřekl. Poznala jsem, že vážně něco tají. Ale řekla jsem si, že vyzvídat nebudu. Když bude chtít, řekne mi to sám.
„Dobře. To se ani nenasnídáš co?“ zeptala jsem se Zora.
„Ale jo, to si dáme společnou snídani, ale po ní hned pomažu pryč. Ale vyrazím až dorazí Cori.“ vysvětlil mi Zoro a usmál se na mě. I já se usmála na Zora. Šla jsem použít sprchu a Zoro mezitím se oblékl a šel dělat snídani.
Zoro udělal k snídani míchaná vajíčka s chlebem a čajem, nebo kávou. Já si k tomu dala čaj a Zoro zase kávu. Já jedla v klidu a pomalu, ale Zoro hltal, jako by už někde měl být. Když dojedl a já po pěti minutách taky skončila s jídlem, ozval se zvonek.
„To bude asi Cori.“ řekl Zoro a šel tevřít. Já sklidila ze stolu a šla jsem udělat nádobí.
„Ahoj Robin a to nádobí dělat nemusíš.“ řekl Zoro, políbil mě a odešel. Cori stála opřenáo futra.
Ahoj Robin, tak co podnikeme?“ zeptala se mě Cori.
„Ahoj Cori, to nevím. Já myslela, že máš něco vymyšleného ty.“ řekla jsem Cori a začala mýt nádobí.
„Vždyť Zoro říkal, ať to necháš být.“ připomněla mi Cori.
„Vím, ale nerada tu nechávám po sobě binec.“ řekla jsem, jak to cítím.
„Ty se nepoučíš.“ zasmála se Cori. I já se pousmála. „Tak co ty a Zoro?“ zeptala se mě na můj vztah se Zorem.
„No, nejspíš spolu chodíme, a to jsem se tomu bránila, ale od té diskotéky jsme spolu.“ řekla jsem pravdu, nebo spíš, jak to vidím já.
„To je náhodou dobře. Aspoň jsi šťastná a za to jsem ráda.“ usmála se na mě Cori. Já rychle dodělala nádobí.
„Tak můžeme vyrazit.“ usmála jsem se na Cori. „A co vlastně podnikneme?“ ještě jsem se Cori zeptala.
„Nech se překvapit.“ ušklíbla se Cori. Já se jenom usmála. Šli jsme se obout.
Zoro naštěstí klíče nechal doma, tak jsem byt mohly zamknout. Obuly jsme se a vyrazily ven.
Cori mě vedla přes park. Pomalu mi začínalo docházet, kam jdeme.
„Neříkej, že jdeme na kolotoče.“ zděsila jsem se.
„Jo jdeme. A žádné protesty. Musíš prožít to boží kouzlo kolotočů.“ trvala na svém Cori.
„Jestli budu zvracet, tak si za to poneseš odpovědnost.“ napomenuje jsem Cori.
„Neboj. Vše bude v pohodě.“ snažila se mě uklidnit Cori. Pak jsme si různě povídali. Hlavně o vztahu mezi mnou a Zorem a mezi ní a Daikim.
Asi za dvacet pět minut jsme byly u kolotočů. Moc lidí tu nebylo, což bylo skvělé. Ale kolotoče byly spuštěny v plném proudu.
„Tak pro začátek něco lehčího. A to jsou houpačky.“ rozhodla Cori. Podívala jsem se na ty houpačky. Řekla jsem si, že by to nebylo být tak hrozné. Cori zaplatila a my si sedly do houpaček. Majitel tohoto kolotoče nás rozhoupal a pak to bylo na nás. Cori se houpala až skoro do nebes. Já jenom trošku vysoko. Více jsem se bála. „No tak Robin, houpej se víc. Nebuď srab.“ pobízela mě Cori.
„To se ti řekne, když se ti neklepou kolena ani ruce.“ křikla jsem na Cori. Po deseti minutách majitel kolotoče nás zastavil a my si vystoupily. „Tak jaké to bylo?“ zeptala se mě s úsměvem na rtech.
„Pěkné, ale jako ty se tak houpat nikdy nebudu.“ usmála jsem se na Cori. Všimla jsem si, že i když Cori je veselá, tak v očích jsem jí četla smuteka bolest. „Neřeš to Cori, je ještě spoustačasu.“ snažila jsem se Cori uklidnit.
„To nic není.“ zakývala hlavou, čapla mě za ruku a táhla na další atrakci.
Došli jsme k bouracím autíčkům. To jsem musela uznat, že by taky nemuselo být tak strašné, jako byly ty houpačky. Každá jsme si sedli do jednoho autíčka a po pár minutách se atrakce sputila. Cori na mě najížděla jak divá. Já sotva řídila to autíčko. Ale smála jsem se u toho. Jedou do mě drcla tak, až jsem povyskočila v autíčku. To jsem se hned lekla, ale vše bylo OK. I v Cori t hrklo, ale když viděla, že jsem v pohodě, tak začala zase na mě narážet, ale už měkce. Za deset minut tato atrakce skončila.
„Promiň za tu silnou srážku.“ hned se mi omluvila Cori.
„V pohodě. Byla to aspoň zábava.“ usmála jsem se na Cori a poplácala jsem ji po zádech. V tom Cori přišla smska.
„OK, tak jdeme do strašidelného hradu a pak tě předám Lawovi.“ řekla Cori, čapla mě za ruku a odtáhla ke strašidelnéhmu hradu.
Cori zaplatila a my vyrazily. Strašidel jsem se vždy bála. I když jsem věděla, že to jsou figuríny, nebo obyčejní lidé s maskami na sobě. I tak jsem se vždy bála a stále bojím. Držela jsem se Cori jako malé děcko. Každou chvíli na nás něco vybaflo a já zaječela jak siréna.
„Hele jestli chceš křičet tak ne mně do ucha.“ napomenula mě posměšně Cori. Já mlčela. Čekala jsem, kde se objeví zase další strašák. Cori jsem mezitím několikrát zase zaječela do ucha, ale Cori mě už nenapomínala. Protože něco pochopila. Došlo jí, že už žádné příště nebude. Tak mě pořádně stiskla ruku a šly jsme dál, směr konec.
Venku na nás čekal Law. Cori se snažila potlačit smutek a tak se podivně culila.
„Tak máš ji jenom pro sebe.“ řekla vtipně Cori a mastila pryč.
„Ta tě musela vyděsit co?“ zeptal se Law a nesměle se usmál. „Pojď dáme něco k pití, ať se ti uleví.“ dodal s úsměvem na tváři.
„Dobře. Ale buď sám sebou. Nepřetvařuj se.“ napomenuje jsem Lawa. Ten jenom přikývl a vyrazili jsme na něco k pití.
Nakonec jsme si koupili tříšť. Law tříšť moc nemusí, ale kvůli mně si ji vzal. Chtěla jsem protestovat, ale Law mě předběhl.
„Jednou za čas si ji musím dát.“ řekl a už mě táhl pryč.
„Co podnikneme my dva?“ zeptala jsem se Lawa.
„Jdeme do blízkého cirkusu.“ oznámil tak ledabyle Law.
„C-cirkus? Vždyť ho nesnášíš.“ byla jsem dost překvapena.
„Vím, ale Janey s tebou jít nemůže do cirkusu, tak požádala mě, abych tě tam vzal.“ vysvětlil Law. „A já to pro tebe udělám rád. Jsi má nejlepší přítelkyně. Něco jako sestra.“ vysvětlil své city, které ke mně cítil. Chtělo se mi brečet, ale potlačila jsem slzy. Jenom jsem přikývla hlavou. Law mě nesměle chytil za ruku, jako bychom byli pár, ale věděla jsem, že je to přátelské povzbuzení. Byla jsem za to ráda a jeho ruku jsem stiskla. Law málo kdy uměl vyjádřit své city, ale když to udělal stálo to zato.
Došli jsme k cirkusu. Law koupil lístky a než představení začalo, mohli jsme si prohlédnout zvířata, která byla v klecích venku. Já i Law jsme vypadali, jak pár, jak jsme se drželi za ruce. Ale já i Law jsme věděli, jak je to doopravdy. Jen jsem se maličko bála, aby se neurazila Janey, nebo nežárlila. Law, jako by vycítil mou nervozitu.
„Neboj, sama mi řekla, že s tebou mám dělat co chci, že mi věří.“ zašeptal mi do ucha. Přikývla jsem s úsměvem. To byla celá Janey. Řekne, dějel si co chceš, ale aby řekla, nevěru neodpouštím už neřekne. Ale my ji všichni už známe a jak znám Lawa, ten by Janey nikdy nepodvedl. Na to ji moc miluje. U Cori s Daikim to bylo to samé, jen Cori vždy varovala hned.
Po prohlídce jsme šli do hlediště a sedli si na svá místa. Představení za deset minut začínalo. Byly tu opice, psi, sloni, meďvěd, koně, klauni, artisté a principál. Bylo to úžasné představení. Trvalo to asi hodinu a půl. Při loučení přišla Lawovi smska.
„Teď se o tebe postará Daiki.“ oznámil mi Law a já jsem jenom přikývla.
Vylezli jsme z cirkusu a u brány na mě čekal Daiki. Law mě předal a pospíchal pryč.
„Tak co ty sis na mě vymyslet?“ zeptala jsem se Daikiho.
„Hodinový film ve 3D. Jmenuje se to Mořský svět.“ oznámil mi Daiki.
„Je ten film ve 3D jsem vždy chtěla vidět.“ usmála jsem se radostí.
„To jsem rád. Bál jsem se, že to odmítneš, že je to jenom pro děti.“ ulevilo se Daikimu.
„Ne, Law mě vzal do cirkusu, kde jsou více děti, než nějaký dospělý člověk. Tohle je stejný jako ten cirkus a my v sobě ještě ty děti máme.“ vysvětlila jsem Daikimu, jak to vidím a cítím já. Daiki se jenom usmál a vyrazili jsme do centra, kde bylo 3D kino.
Cestou jsme si různě povídali. Daiki mluvil jaké má plány s Cori. I řekl, jak to mysel tehdy u té knihovny, jak řekl, že neví jestli se kdy ožení.
„Já vím. Poznala jsem, že Cori chceš požádat o ruku, ale později, ne teď.“ usmála jsem se na Daikiho. „Přeci tebe a Lawa znám už dost dlouho na to, kdy poznám, že lžete a kdy ne.“ zasmála jsem se.
„To je fakt.“ usmál se Daiki.
Došli jsme ke kinu 3D. Daiki zaplatil dva lístky a my jsem dostali 3D brýle a šli si sednout na svá místa. Film za pár minut započal. Byl to úžasný zážitek. Nikdy bych nečekala, že se dočkám toho, že se má přání splní. I když jenom jednou za život a na krátkou dobu. Ale řekla jsem si, že brečet nebudu tak jsem potlačila slzy a věnovala se filmu.
Po hodině jsme vylezli z 3D a tam na nás čekala Janey.
„Střídání.“ oznámila Janey Daikimu. Daiki mě objal a dal n čelo pusu a pospíchal pryč.
„Tak co my dvě podnikneme?“ zeptala jsem se Janey.
„Nejdřív se najíme. Umírám hlady.“ řekla Janey. Musela jsem uznat, že i já už mám hlad.
Janey mě zavedla do mé nejoblíbenější restaurace. Byla jsem ráda, že ještě jednou ji uvidím a najím se tu. Při jídle jsem vyprávěla co jsem s kým zažila. Dokonce jsem i Janey řekla, jak jsem se držela s Lawem za ruku.
„Nevadí. Vím, že miluje, ale jako sestru. Takhle miluju Daikiho se Zorem. Jako své bratry a tebe mijulu i Cori jako své sestry. Jen Lawa miluju z celého srdce, jako chlapa.“ vysvětlila mi Janey a usmívala se. Poznala jsem, že něco tají.
„Ty něco tajíš, vid?“ zeptala jsem se Janey narovinu.
„Ano, ale zatím o tom chci pomlčet. Ale než umřeš, tak to zjistíš.“ řekla Janey a měla co dělat, aby se jí netřásly hlasivky.
„Dobře, ale je to slib.“ usmála jsem se na Janey. „A nemluvme o tom.“ dodala jsem. Janey se usmála a přikývla. Po jídle jsme vyrazili na střelnici. Janey totiž z nás jako jediná má zbrojní pas.
Nikdy nikoho do zbrojnice nevzala. Ani Lawa ne. Prý je to nebezpečné, ale mně tam tentokrát vzala. Byla jsem překvapena.
„Chci, aby sis zastřílela. Uleví to tvé napětí.“ vysvětlila mi Janey. Nasadily jsme si brýle a sluchadla a Janey mi ukázala a vysvětlila, jak se odjišťuje, nabíjí a střílí ze zbraně. Měla nějaký revolver. Janey vypálila všechny náboje a terč přijel blíž. Všechny kulky letěly do středu hrudníku. Kdyby tam byl člověk tak je už po první ráně hned mrtvý. Byl tá zásah do srdce. Pak jsem si to zkusila já. „Střílíš jak profík.“ pochválila mě Janey, ale když přijel výsledek mé střelby byly mimo terce, ale jedna byla skvělá. Být to člověk, tak bych se trefila přímo do hlavy. „Na poprvé je to skvělý výsledek.“ řekla mi Janey.
„Tak nemůžeš to porovnávat. Nikoho sem nepouštíš.“ řekla jsem Janey.
„Vím, já porovnávám tebe se sebou. Já na poprvé se zranila na ruce a střílela jsem mimo, nebo do terčů ostatních.“ vysvětlila mi Janey a já se musela zasmát. I Janey se zasmála. Uklidili jsme brýle a sluchadla a vyšli ven.Tam na mě čekal Zoro.
„Tak tady ji máš.“ mrkla Janey na Zora a odešla. Přímo pospíchala. Podívala jsem se na Zora.
„Tak co podnikneme my?“ zeptala jsem se Zora.
„Půjdeme na gondoly.“ oznámil mi Zoro. Vzal mě za ruku a táhl k vodě, kde se půjčovali gondoly. S gondolami se proplouvá romantickými místy. Těšila jsem se.
Došli jsme na místo. Zoro zaplatil a pak u gondoly pomohl nasednout. Sedl si vedle mě a gondolysta nás vezl romantickými místy. Já se přitulila k Zorovi. Mlčeli jsme. Mluvili jsme jako by svými těly. Říkaly, jak se milujeme, jak si navzájem budeme chybět atd...Ale nikdo nic nahlas neřekl. Oba jsme věděli, že je o poslední romantická chvíle, kterou trávíme spolu. Za dva dny jsem měla umřít.
Když jsem vystupovali, tak mě Zoro táhl k Lawovi a Janey do baráčku. Vešli jsme dál. Všude byla tma. Zoro otevřel dveře a rozsvítil. A v tom se ozval jásot.
„PŘEKVAPENÍ!“ vykřikli ostatní. Já byla v šoku a začaly se mi kutálet slzy. Každý mě objal a políbil. Pak začala hrát hudba a párty započala. Bavili jsme se, popíjeli pití, jedli jsme i tančili. Tuto noc jsme i u Janey a Lawa přespali všichni. Než jsme šli spát, tak jsem všem řekla, že další den jedu za svými rodiči do Osaky. Ostatní to chápali a tušili to. Proto ta párty. Na rozloučenou.