Povídky Robin and Zoro - Za deset dní zemřeš - 8. kapitola
Informace:
Law chce udělat pro svou partnerku Janey radost. Navrhne nejen jí, ale i všem besedu s nejuznávanějším spisovatelem, kterého Janey má v oblibě. Všichni souhlasí, i Cori, která knihy nesnáší. Po besedě Janey zůstává v knihovně a ostatní jdou na ni čekat ven. Law jim oznámí, že přichystal pro Janey osobní rozhovor s tímto spisovatelem i jeho věnování do jedné z jeho knih. A taky se ostatním přizná, že Janey chce požádat o ruku. Což těžce nese Robin, protože toto nikdy nezažije. Později má Robin prosbu na Zora.
Omlouvám se za krátkost této kapitoly. Přeji krásné počtení a omluvte mé chyby :)
8. Sedmí den
Ráno jsme se probudly tak nějak nastejno. Žádný alkohol jsme neměly, ale i tak jsme se všechny cítily, jako po flámu. Po brobuzení Janey se rychle probrala a šla dělat snídani ze surovin, které tu našla. Díky těm výletům jsem neměla čas jít nakoupit. Ale Janey se přesto povedlo vytvořit dobrou i krásnou snídani. Byly tousty s vajíčkem a tuňákem. Když byla snídaně hotová, tak se Janey šla ospršit a převléci. Já a Cori jsem čekali u stolu na Janey. Ta do patnácti minut dorazila.
„Měly jste už začít jíst. Nemusely jste na mě čekat.“ oznámila nám s úsměvem Janey.
„Víme, ale my chtěly.“ uškíbla se na Cori na Janey. Janey zasedla ke stolu a daly jsme se do snídaně, u které jsem si povídaly. Když bylo po snídani, tak začal Janey zvonit mobil. Podívala se na displej a hned to vzala.
„Ahoj, promiň, že jsem se neozvala, ale usnula jsem u Robin.“ hned se Janey do telefonu omlouvala. Pak chvilku poslouchala. „Dobře, zeptám se holek a pak se ti ozvu. Zatím pa.“ rozloučila se rychle Janey. Když ukončila hovor, tak se na nás podívala. „Volal mi Law, že dneska v knihovně bude beseda se spisovatelem Ryuem Murakamim. Nechcetetam dneska zavítat, jako náš plán na výlet?“ zeptala se nás Janey a tím pádem jsme věděli o čem Janey mluvila s Lawem.
„Tak mně je to jedno. Podřídím se, i když knihy nesáším.“ řekla Cori. S Janey jsem věděla, že Cori nerada čte knížky.
„Tak já bych tam ráda zavítala.“ souhlasila jsem. Janey přikývla.
„Tak Law ještě mluví s Daikim i Zorem, tak mu jenom napíšu smsku, že souhlasíte.“ řekla Janey a sledovala ještě Cori, jestli si to nerozmyslí. Cori přikývla, že souhlasí. Janey rychle napsala smsku Lawovi. Za deset minut jí přišla zpráva obratem. „Tak je to od tří v knihovně a tentokrát se vstupné neplatí. Je to zdarma. Máme tu zůstat a v půl třetí se pro nás chlapi staví.“ řekla Janey, co jí napsal Law. Já i Cori jsme příkývly.
„Nezahrajame nějakou hru a k obědu neobjednáme pizzu, nebo čínu?“ zeptala jsem se dívek.
„To nezní špatně.“ souhlasila Cori.
„Přesně tak. Dobrý plán. Jen já bych brala k jídlu čínu.“ řekla Janey, co by ráda k jídlu.
„Tak já s Cori si dám pizzu a tobě objednáme čínu.“ usmála jsem se na Janey. Ta mi úsměv oplatila. Šla jsem pro jednu hru. Rozložila jsem ji v obýváku na zemi, kam jsme si i my sedly a začaly jsme hrát. Hrály jsme asi tři hry a všechny vyhrála Cori. Jednou jsem byla druhá a jinak poslední. Ale nevadilo mi to. Byla u toho zábava. K poledni jsme si objednali pizzu a čínu. Po příjezdu jsme se daly do jídla a povídaly si u toho. V půl třetí Janey zazvonil mobil. Nebo spíš prozvánění. Byl to Law. Šly jsme se doobléci a šli čekat před barák.
Law přijel do pěti minut. Nasedly jsme do auta a jeli pro Zora a Daikiho. Když jsme byli všichni jeli jsme ke knihovně.
V knihovně bylo plno, že jsme se museli rozdělit a sednout každý jinam. Já naštěstí seděla před Janey a ta seděla vedle Lawa, protože to byly jediné dvě místa vedle sebe. Nejdřív Janey s Lawem tvrdili, abych jsem si tam sedla se Zorem, ale já řekla, ať tam jdou oni dva. Na dohady čas nebyl, tak jsem to nechali tak jak to bylo. Spisovatel Ryu za chvíli dorazil.
Nejdřív panoval rozhovor o jeho životě a jeho dílech. Pak na řadu přišly otázky od nás návštěvníků. Pár lidí dostalo odvahu. Já a Janey jsme nevěděly na co zeptat a Cori to nezajímalo, tak se taky neptala a chlapi nevěděli taky co na to říct, nebo spíš se zeptat. Pak došlo na čtení úryvku z jeho knihy s názvem Hanto o Dejo, neboli Opuťte poloostrov. Tento román získal literární cenu Noma Bungei sho.
„Tak pro dnešek končíme, ale je tu ještě jedna prosba. Vyskytuje se tu paní, nebo slečna Jane Mizuki?“ ozval se pořadatel besedy, který vyspovídal Ryue. Janey se postavila a všichni se na ni podívali.
„Ano, to jsem já.“ řekla jistým tónem Janey, ale poznala jsem na ni, že je maličko nervózní.
„Pojďte k nám blíž. Ostatní můžete odejít. Je nám to líto, ale beseda už skončila.“ řekl pořadatel a my všichni jsme museli odejít ven. Mohli jsme si prohlédnout ještě knížky a půjčit si je, ale já bych nic nepřečetla. Law taky moc nečte a Cori vůbec. U Zora jsem nevěděla, jestli rád čte, nebo ne. Nakonec jsme se dohodli čekat na Janey venku.
Venku před knihovnou jsem si sedli na lavičku a čekali jsme.
„Zajímalo by mě, co po Janey chtějí a jak věděli, že tam bude.“ zajímalo zamyšleného Daikiho.
„Tak já vám to řeknu. Stejně i Janey se to dozví, tak co. Ryu je nejoblíbenější spisovatel Janey. A já když zjistil, že je tu s ním beseda, chtěla jsem Janey udělat radost a domluvil, že se s ním může sejít a popovídat si, a taky ji bude věnovat knihu s věnováním.“ přiznal se nám Law.
„To je moc pěkné od tebe.“ řekla jsem Lawovi. „Jsem ráda, že vám to zase klape.“ dodala jsem a usmála se na Lawa.
„Díky tobě, je to vše OK, zase.“ usmál se na mě Law.
„Wow, to bych do tebe nikdy neřekl.“ hvízdl Zoro překvapeně.
„Vím. Taky bych to do sebe neřekl. Ale řeknu vám ještě jendo tajemství, ale o tom Janey ještě neví. Chci ji požádat o ruku, ale nevím kdy a jak to udělat. Aby to bylo romantického a hlavně, aby to nečekala.“ přznám se nám Law. Chtělo se mi brečet. Štěstím, ale i smutkem. Protože se její svatby nedožiju a ani já sama svoji svatbu mít nebudu. Ale moc jsem jim to přála.
„To nevím, jak ti poradit. Sám nevím jestli někoho požádám o ruku, nebo ne.“ ušklíbl se Daiki. Ten taky měl v plánu si Cori vzít, ale nechtěl, aby to čekala, tak to zakamufloval tak, že Cori řekl, že neví jestli se jí chce vzít, nebo ne. Ale já to prokoukla, že požádat o ruku ji chce, ale ještě ne teď. Asi jsme na lavičce u knihovny čekali dvě hodiny.
Janey po dvou hodinách vyšla ven. Hned s knížkou v ruce se vrhla na Lawa. Div ho neporazila.
„Miluju tě. A moc ti děkuju.“ řekla Janey a políbila Lawa. Law jí polibek oplatil.
„Tak co teď podnikneme?“ zeptal se Daiki. Law držel Janey za ruku a usmíval se. Byl rád, že své partnerce udělal radost.
„Já bych šla něco sníst.“ ozvala se Cori. Zjistili jsme, že vyhládlo nám všem. Tak jsme vyrazili do restaurace u knihovny.
Po jídle, které bylo moc vynikající, jsem se šli projít parkem, který byl blízko a povídali jsme si. Každý se držel s někým za ruku. Janey s Lawem, Cori s Daikim a já se Zorem. Nakonec to dopadlo tak, že jsme doprovodili pěšky Cori a Daikiho do bytu Cori a pak Janey s Lawem doprovodili mě a Zora do bytu Zora. Pak se oba museli vrátit pěšky ke knihovně pro auto a jeli domů.
U Zora jsem hned skočila do vany. Daiki mi ji sám napustil. Jen jsme oba litovali, že je malá, že se tam nevejdeme spolu. Ale nevadilo nám to. Daiki seděl na okraji vany a povídali jsme si.
„Mám k tobě prosbu Zoro.“ požádala jsem Zora o laskavost.
„Povídej, jakou?“ zeptal se Zoro.
„Zíta večer chci zavolat našim, že k nim další den přijedu. Ale bude to můj předposlední den. Chci se rozloučit s rodiči. Díky vám a výletům jsem na to úplně zapomněla.“ řekla jsem s brekem.
„Jasně pojedeme tam spolu. Ostatní se zabaví jinak, ale chci se ten večer vrátit domů. Pokud by to nevadilo.“ souhlasil a slíbil mi Zoro.
„Jasně, to i já se chci ten den ještě vráttit. Nechci, aby rodiče viděli mou smrt.“ souhlasila jsem se Zorem. Zoro mi stíral slzy z tváří, které se tam kutálely. Po výborné relaxační koupeli jsme se Zorem šli spát. Užíli jsme si sexu a pak usnuli k sobě přitisknutí.