Jiná-kapitola 2
Informace:
Anine Cooper: Drake Wilson:
výška: 160cm výška: 179cm
váha:45kg váha: 69kg
věk: 15let věk: 15let
datum narození: 11.11.1999 datum narození: 21.8. 1999
Postava začala bušit do okna, její prsty zanechávaly na okně černé čáry. A i přes sklo okna jsem cítila pach spáleniny ...
Nemohla jsem spustit oči ze stvoření bušícího na sklo. Děsilo mě jako pokaždé když se zjevilo. Vídám je často, a nejsou vždy stejní. Myslím jsi že jsou to duchové.. nebo spíš démoni. Nevím toho o nich moc, akorát že vždy sou jinak cítit, myslím si že smrdí jako věc díky které zemřeli. A když se mě dotknou... vidím jejich smrt. Vím že je nikdo jiný nevidí, teda alespoň o tom člověku nevím. Nevidí je ani moji rodiče. Protože lidé se kterými žiji nejsou moji rodiče, nejsem adoptovaná, oni mě jako miminko našli ležet samotnou v lese, zabalenou do staré deky. A jelikož Elena nemůže mít děti tak si mě se Samem nechali. Tato stvoření se mi začala zjevovat okolo 4 roku života. Po chvíli zjistili že je vidím a párkrát na mě i zaútočili, teda alespoň se o to pokusili. Prvně na mě zaútočili když mi bylo 10. Šla jsem ze školy domů sama, obloha byla zatažená a blížila se bouřka. Náhle se to přede mnou zjevilo bylo to vyšší než já, a mělo to ženské rysy. Smrdělo to hnilobou a rybinou. Chytila mě za ruku a já jsem náhle před sebou spatřila mile vypadající mladou dívku se zlatými vlasy a modrýma očima v tyrkysových plavkách. Vedle ní stál vysoký kluk s atletickou postavou, čokoládovou pletí a rozcuchanými tmavě hnědými vlasy. Vypadali šťastně, drželi se za ruce asi spolu chodili. Kolik jim mohlo být? 17? Pak se obraz změnil viděla jsem tu zlatovlasou dívku utíkat k jezeru.Náhle jsem uviděla zlatovlasou dívku jak zaklínila si nohu mezi kameny na dně jezera. Z úst jí ucházely bublinky, křečovitě se svíjela a pokoušela se vyprostit nohu, ale nedařilo se jí to, začaly se jí protáčet oči, až nakonec bylo vidět jen bělmo. Noha nepodařila vyprostit a její tělo bezvládně vyselo ve vodě, jediná věc co se stále pohybovala byli její zlaté vlasy rozprostírající se okolo její hlavy tak že připomínaly svatozář. Cítila sem jak mi po tvářích tečou slzy. Podařilo se mi vyprostit ruku ze sevření té věci. Nahrbilo se to a vydalo to divoké zavrčení, rozhodlo se to znova zaůtočit tentokrát tomu ale narostli dlouhé drápy. Spadla sem na zem a rozbrečela jsem se. Stvoření vydalo další zuřivé zavrčení a rozběhlo se ke mě, křečovitě jsem zavřela oči a připravila sem se až do mě stvoření zaboří své drápy a rozpáře mi břicho. Když se dlouhou nic nedělo opatrně jsem otevřela oči, okolo sebe jsem viděla zářící bariéru přes kterou se to stvoření ke mě nedokázalo dostat. Bariéra se začala zvětšovat a nakonec stvoření pohltila...
:" Na co tak koukáš?"zeptala se mě druhá blondýna, s trhnutím jsem k ní otočila hlavu : N-na nic! '" Rychle jsem se otočila a chtěla jsem odejít ale omylem jsem zakopla o svoji vlastní nohu. Kdybych před sebe nestihla dát ruce tak bych spadla na obličej. Za mnou se ozval sborový smích. Oči mi zalili slzy. Nevím co bolelo víc, moje tělo nebo fakt toho že se mi všichni smějí. Posadila jsem se a promnula jsem si oči abych zahnala slzy.Ne,nebudu před nimi brečet. Začala jsem si sbírat učebnice a sešity co se po mém pádu váli všude okolo mě. Náhle okolo prošel kluk který nedával pozor na cest a kopl mi do penálu. Když si toho všiml uchechtl se a šel dál. Měla jsem chuť vstát a jednu mu vlepit. Místo toho jsem penál sebrala a poskládala si všechny věci do přehledné pyramidy, na vrch jsme si položila rozvrh a odešla do třídy.
Zazvonilo. Ale ne! Budu se muset představit!. Nikdy jsem neměla v oblibě když jsme musela stát před celou třídou, a po dnešním pádu se mi tam nechce už vůbec. Náhle vešla do třídy učitelka:"Ztište se!" Rozhlédla se po třídě, její pohled spočinul ne mě. Usmála se : Slečna Cooprová že ano?" přikývla jsem: Pojďte se nám představit k tabuli!" Sakra. Vstala jsem a šla jsme k tabuli. Náhle někdo zakřičel: "Bacha, hlavně nespadni!! " ozval se zpěvný smích těch dvou blondýnek. Kousla jsem se do rtu a dělala jsem jako že to neslyším. Došla jsem ke katedře, učitelka mi podala křídu, čímž naznačila že mám napsat své jméno na tabuli. Chvíli jsem přemýšlela jestli mám napsat své celé jméno nebo jenom jméno a přímení. Nakonec jsem se rozhodla pro celé: "Anine Adele Cooper". Otočila jsem se ke třídě a řekla jsem jim pár základních informací o mě. Pak učitelka požádala třídu aby mi řekli svá jména, zapamatovala jsem si akorát že ty dvě blondýny jsou: Anabelle a Isabelle a jsou to sestry, Drake toho jsi pamatuji. A pak tu byla jedna holka která na mě působila zvláštně, jako by z ní vyzařovala negativní energie, jmenovala se: Corinne. Byla vyšší než já měla kratší černé vlasy Zbytek jmen jsem zapomněla. Vrátila jsem se zpět na mé místo a začala jsme poslouchat výklad učitelky.
Zazvonilo na přestávku, vstala jsem a rozhodla jsem se že se pokusím najít dívčí záchody.Po asi dvou minutovém hledání jsem je konečně našla. Vešla jsem dovnitř a náhle jsem uslyšela vzlykání, chvíli jsem hledala očima odkud vychází a náhle jsem uviděla na konci místnosti sedět Corinne. Mám ji utěšit?! Zeptat se co jí je?! Nebo odejít? Ne to ne... Zeptám se jí. : Corinne?Neboj se to jsem já Anine, ta nová. Co se ti stalo?" Klekla jsem si vedle ní a položila jsem jí ruku na rameno. Vzlykot se náhle změnil ve smích. Znejistěla jsem. Něco není v pořádku! Corinne ke mě otočila svůj obličej, její oči byli celé černé....
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
