Povídky Robin and Zoro - Za deset dní zemřeš - 6. kapitola
Informace:
Zoro najde místo kempu koňský statek. Tak se rozhodnou, že tam pojedou. Starší lidé, co na statku bydlí jim nabídnou, že tam smí přespat a v sobotu dopoledne pomáhají staříkům a odpoledne si udělají krásný výlet na tandemu.
Snad se vám i tato kapitola bude líbit :) A omluvte mé chyby :)
6. Pátý den
Zoro ještě ten večer hledal na internetu nějaký ten kemp. A jeden i našel. Šlo o koňskou farmu Tomikawa. Všichni jsme zvířata měli rádi, tak problém bych v tom neviděla. Zoro pro jistotu ještě hledal, ale nic kloudného nenašel. Ve většině kempů už bylo obsazeno. Nebo nebyly dobré recenze na nějaký ten kemp. Tak nakonec bylo rozhodnuto. Všichni museli souhlasit s tou farmou. Než jsem šla spát nařídila jsem si budíka na pátou hodinu, abych jsem šla domů si sbalit veškeré své věci na víkend. Pak jsme šli oba dva spát. Byli jsme zase KO.
Ráno mě vzbudil budík. Hned jsem ho vypla, aby nevzbudil Zora. Podívala jsem se na něho. Byl tak sexy, když spal. Musela jsem se pousmát. Pak jsem vstala oblékla jsem se a napsala lísteček pro Zora, že jdu domů si zabalit své věci. Pak jsem potichu odešla.
Domů jsem dorazila poměrně vdobrém čase. Doma jsem vlezla pod sprchu a oblékla si nové oblečení. Pak jsem vyndala tašku a šla balit věci na víkend. Už jsem se těšila. Když jsem si dělala snídani, tak mi zazvonil mobil. Byl to Zoro.
„Dobré ráno, Zoro.“ popřála jsem Zorovi. Chvíli jsem posouchala co mi říká. „Nechtěla jsem tě budit. Jsi tak roztomilý, když spíš.“ oznámila jsem Zorovi. Zoro slíbil, že zavolá Lawovi, aby vyzvedli s Janey nejdřív mě a pak jeho. Po chvíli jsem hovor ukončila a nasnídala jsem se. Svačinu jsem si dělat nechtěla, protože jsem tušila, že se někde na jídlo budeme stavět. Okolo deváté mi volala Janey, že už jedou pro mě. Udělala jsem rychle nádobí a šla jsem i se svou taškou čekat ven. Zamkal jsem byt a šla před barák. Janey s Lawem zrovna přijeli, když jsem vylézala z baráku.
Nastoupila jsem do auta jeli jsme vyzvednout Zora, Cori a Daikiho. Mě vyzvedávali jako první, protože jsem od nich bydlela nejblíž. Nejdál bydlel Daiki. Tentokrát Daiki spal ve svém bytě a Cori zase ve svém. Kvůli tomu, aby si mohli zabalit věci. Já kvůli tomu od Zora odešla tak brzo. Byl to blbý nápad přespat u Zora, ale ten večer jsme byli tak KO, že nám to nedošlo. Ještě štěstí, že jsem si večer uvědomila, že si musím zabalit věci, tak jsem měla nařízeného toho budíka.
Po vyzvednutí Daikiho a kdy jsme byli už všichni pohromadě. Law ještě nevyjel, protože se nevědělo kam.
„Tak Zoro, co si našel?“ zeptal se Zora Law.
„Našel jsem koňskou famu v Tomikawě. Jinde místo nebylo.“ oznámil Zoro všem.
„Tak jedeme na farmu.“ usmál se Law a vyjel. Naštěstí tentokrát znal cestu, protože tam byl párkrát s Janey. Nebo spíš byli spolu v Tomikawě. Na koňské farmě nebyli. Cestou jsme tentokrát jenom poslouchali písničky a pomalu všichni až na Lawa usnuli. Moje hlava klesla na rameno Zora.
Law nás všechny musel probudit, když zaparkoval u nějaké hospůdky. Chvíli jsme čekali v autě, abychom se rozkoukali. Za pět minut jsme vyrazili do té hospůdky.
V hospůdce jsme si našli volná místa. I zde měli polední menu. Tak jsme si ho dali, kde jsme si každý objednal nějaké to jídlo a pití. Tentokrát to zaplatil Zoro. Po jídle jsme se zase rozjelina cestu do Tomikawě.
Tentokrá nikdo neusnul. Protože jsme si povídali a u toho jsme i poslouchali písničky. Plánovali jsme, co tam podnikneme.
„Tak určitě za pohoštění bychom jim mohli pomoci na farmě.“ navrhla Cori, což nás všechny překvapilo, protože Cori je tak trošku nepořádná a všude má bordel. I ve své práci.
„To zní dobře. A třeba se budeme moci projet na koních.“ přidal se Daiki. Law se podíval na Janey. Hned jsem si toho všimla. Janey se na Lawa jenom usmála. Něco mi tu nesedělo. Ale vyptávat jsemse nechtěla. Nebyla to má věc.
„A pokud by to šlo, tak bychom by jsme mohli jet na kolech kolem dokola.“ navrhla Janey.
„To taky nezní špatně.“ souhlasil Law s Janey. Ani já, Zoro, Cori ani Daiki jsme neprotestovali. Jeli jsme asi ještě hodinku a půl, než jsme dorazili ke koňské farmě. Law zaparkoval auto a všichni jsme vystoupili z auta.
Zoro šel k vratům od statku a zazvonil na zvonek. Chvíli se nic nedělo, ale po chvíli přišel postarší muž, který otevřel dveře.
„Dobrý den, co si přejete?“ zeptal se ten postarší muž.
„Dobrý den, na internetu máte inzerát, že sem můžeme zajet. Můžeme tu na dvě noci zůstat? Nejen, že si tu zažijeme výlety, ale rozhodně vám i pomůžme.“ zeptal se Zoro. Uvědomila jsem si, že Zoro sem vůbec nevolal. Modlila jsem se v duchu k tomu, aby nás vzali.
„Jistěže pojďte dál.“ vybídl nás postarší muž. Všichni jsme vstoupili dál do domečku, kde bydleli ti starci.
Byl skoro večer a na plotně vonělo jídlo. Hned jsem nasála tu vůni a bylo mi hezky. Všichni jsme šli do kuchyňky, kde se dovařívala polívka. Všichni jsme si sedli ke stolu.
„Co si dáte k pití?“ zeptala se nás postarší paní. Všichni jsem se schodli na kávě. Jenom Janey a Cori si daly rozpustnou a my ostatní turka.
„Nechcete s něčím pomoct?“ zeptala se Janey postarší paní.
„Ne, děkuji.“ odmítla pomoc postarší paní.
„Promiňte, ani jsem se vám nepředstavili. Já jsem Zoro Roronoa. A to je má přítelkyně Robin Nico, a přátelé Janey Mizuki, Law Trafalgar, Cori Ozawa a Daiki Aomine.“ představil sebe i nás Zoro. Hodně mě překvapil, když mě nazval jeho přítelkyní. Ale po chvíli jsem byla zase při smyslech. Ale rozhodně jsem si o tom chtěla se Zorem promluvit. Ale až bychom byli spolu sami.
„Já se jmenuji Ran Nakajima a to je má ženuška Maeko.“ představil sebe i svou ženu postarší muž. Po chvíli byla káva hotová a už hrnečky s kávou stáli na stole před námi.
„Nedáte si polívku? Zrovna jsem ji dovařila.“ nabídla nám jídlo Maeko.
„Rádi, ale nechceme nějak otravovat.“ řekla jsem a zároveň jsem souhlasila s jídlem. Věděla jsem, že i ostatní, nejen já máme hlad.
„Neotravujete nás. My jsme rádi za každou společnost.“ usmál se Ran a Maeko nám šla nandat polívku. Všichni jsme dali hrnky s kávou dál od stolu, aby se tam večer talíř s polívkou. Ran nám nakrájel krajíc chleba. A když měli nandáno všichni i Maeko s Ranem, tak jsme se všichni dali do jídla.
Po jídle jsme Maeko pomohly s nádobím. Teda já a Cori. I Janey chtěla pomoct, ale už bychom se tam motaly.
„Tak vy by jste chtěli tady být jak dlouho?“ zeptal se nás Ran.
„Jenom na dvě noci. S prací na statku bychom vám pomohli a na večer bychom si udělali nějaký ten výlet.“ odpověděl Law.
„Tak víte co? Pohostinství si odpracujete každé dopoledne prací na statku a odpoledne a večery budete mít volné. A je i hezké počasí a jestli se vám chce můžete spát v seníku, ale samosebou jsou tu i pokoje ro hosty.“ nabídl nám Ran. Všichni jsem se po sobě podívali.
„Dobře, souhlasíme.“ řekl za nás Law.
„A vyspíme se v tom seníku.“ odpověděla jsem zase já. Nikdo neprotestoval. Pak po udělaném nádobí jsme si sedli ke stolu i Maeko a povídali jsme si. Hlavně Maeko byla zvědavá a ptala se kde bydlíme, jak jsem se poznali atd...Bylo to příjemné. Okolo desáté jsem se postupně všichni umyli a naše šestice šla do seníku si lehnout.
Seno v seníku bylo vyhřáté, že deky jsme nepoužili, které nám přinesla Maeko. Jen polštáře jsme použili, protože jsme nechtěli mít slámu ve vlasech. Na kraji spal Daiki, vedle něho Cori, já, Zoro, Janey a na druhém konci Law. Chvilku jsme si ještě povídali, jak tito lidé jsou milí a příjemní, až nakonec jsme odpadli všichni a usnuli jsme. Spali jsme do šesti, kdy nás vzbudil kokrhání kohouta.
Po snídani chlapi šli na pole orat půdu a my dívky se postarali o domácnost a dobytek. Dojily jsme krávy a kozy. Daly najíst slepicím a sebraly jejich snesená vejíčka. A taky dali najíst psům, kočkám, koňům a prasatům. Janey s Cori se s radostí vrhli na dojení kos a krav. Já se maličko bála, tak jsem s Maekou nasytila snídaní ostatní zvířata. Janey a Maeko pak vařili pro nás oběd. Janey ráda vaří a je z ní výborná kuchařka, tak jsme to s Cori nechali na těch dvou. A my se daly na úklid domečku. Chlapi orali celé dopoledne. Přesně ve dvanáct, bylo vše hotové a my se dali všichni do jídla. Jídlo bylo vynikající. Oběma ženám se to opravdu povedlo. Po jídle jsem s Cori udělala nádobí. Ran při orání doporučil chlapům různá místa, kde se dá co vidět. Po obědě nám ty návrhy řekli a my souhlasily, že se můžeme pokusit navštívit všechna místa.
Měli jsme půjčené od Maeko a Rana tandemi. Já, Cori i Janey jsme seděly vzadu a chlapi ve předu a jeli jsme. Já byla ve dvojici se Zorem, Cori s Daikim a Janey s Lawem. Chlapi šlapali a my dívky si prohlíželi okolí.
„Hele Janey, pomoc mi trochu.“ postěžoval si Law. Janey teda začala taky šlapat, protože se dohadovat s Lawem nechtěla a sama uznala, že pomoc se hodí, i když Law by to zvládl sám. Nakonec i já začala šlapat, abych jsem pomohla Zorovi. Jediná Cori nešlapala a hověla si.
Za odpoledne jsme oběli rybník, co tu byl a navštívili jsme jeden místní kostel. Janey o tomto kostelu slyšela prvně, tak se přiučila jako my, když jsme dostali průvodce a ten nám vyprávěl o historii toho kostela. Když jsme se vrátili z výletu, tak jsem si oblékli všichni plavky a šli si zaplavat a zablbnout do rybníka. Ran se k nám dokonce připojil. Maeko dělala večeři. A od nás žádnou pomoc nechtěla, že si máme užívat poslední večer naší víkendové dovolené.
K večeři byly steaky nakládané v dresingu. Byly moc dobré. Po večeři jsme udělaly nádobí a pak si šli zastřílet ze vzduchovky, kterou nám Ran půjčil. Ve střelbě všechny převalcovala Janey. Dokonce i Lawa převálcovala. Když jsme si povídali v seníku, tak si Law stěžoval, že ta vzduchovka byla nakřivo, ale Janey trvala na svém, že byla v pořádku, že jenom neumí přijmou prohru. Kdyby byli spolu sami, tak by si tu noc užili jinak, ale oba se krotili. Law jenom zamručel, že jde spát. Nakonec jsme se shodli, že i my půjdeme spát. Každý po tom dni byl unaven, tak jsem všichni usnuli ani ne zaminutu.
Druhý den jsme vstávli na zakokrhání kohouta. Sbalili jsme si věci a po snídani vyrazili na cestu domů, ale ještě jsme se stavěli na pár hradů a zámků, na které jsme při cestě narazili. Domů jsme se vrátili až v devět večer. Tentokrát jsem spala ve své posteli i Zoro spal ve své posteli. Ale než jsme se všichni rozloučili, tak jsme se domluvili na další den co podnikneme. A byl to zase sportovní den. Tentokrát jsme měli lézt po horolezecké stěně, tenis a večer jít se podívat na hokejový zápas mezi Japonskem a Kanadou.