Povídky Robin and Zoro - Za deset dní zemřeš - 5. kapitola
Informace:
Všichni jedou na výlet k pěti jezerům, které si vybrali z několika jezer, které v Japonsku jsou. Janey všem řekla krátký příběh z historie o těch jezer. Jen o Aken jezeru nevěděla nic a nějaké informace jsme taky nenašli. U jednoho jezera se k nim připojila rodina, když Janey dávala výklad a pak se i s tou rodinkou musela vyfotit. Všichni zažili další úžasný den.
Omluvte mé chyby a krásné počteníčko. Tato kapitola je taková kratší :)
5. Čtvrtý den
Když mě mobil probudil, tak jsem se podívala, kdo to volá. Byl to Daiki. Při rozhovoru s Daikim se probral i Zoro. Zjistila jsem pár informacích a po pěti minutách jsem hovor ukončila.
„Co chtěl Daiki?“ zeptal se mě Zoro, který byl zcela probuzen.
„Kvůli jezerům, kam máme nanímřeno. Máme vymyslet nejmíň pět jezer a pak se vybere, jaké návštívíme.“ řekla jsem Zorovi, co mi sdělil Daiki.
„Já se na to podívám.“ navrhl mi Zoro, že se o to postará. Byla jsem ráda. Přikývla jsem na souhlas a šla pod sprchu.
Ve sprše jsem si dala vlažnou vodu. Do deseti minut jsem byla hotová a i převlečena. Když jsem vylezla z té koupelny, tak Zoro dopisoval poslední název jezera, která ho zaujala.
„Můžeš jít se vykoupat.“ promluvila jsem na Zora. Zoro přikývl a papírek si vzal sebou, tak nevím jaká jezera vybral. Nejspíš chtěl, aby to bylo překvapení pro všechny.
Když se Zoro vykoupal a oblékl, tak jsme šli ven čekat na Lawa s Janey a Cori s Daikim. Janey mi po třech minutách volala, které jsem se Zorem trávila před barákem, že jsou na cestě k nám. A opravdu za pár minut tu byli oba dva. Se Zorem jsme nastoupili a jeli ještě pro Cori a Daikiho.
U baráku Cori jsme se všichni řekli, jaká jezera nás napadla. Hodně se opakovalo jezero Tazawa a Aken. Tak bylo rozhodnuto, že tato dvě jezera určitě navštívíme. Pak se vybralo jezero od Lawa s Janey Soroma. Od Cori s Daiki jezero Towaka a od Zora a mě, ale spíš od Zora, jezero Mašú.
Jako první jezero bylo Saroma, protože byla nejblíž. Cestou jsme si povídali o minulém dnu, který byl sportovní. Všem se to moc líbilo. Jen škoda, že si to už nemůžeme zopakovat všichni, ale byl to moc krásný zážitek. Law na cestě za jezerem Saroma pustil písničky, které vypálil na CD, které písničky vybral společně s Janey. Byly tam songy, které byly nejoblíbenější Lawa, Janey, Zora, Daikiho, Cori i mé. Takový mix.
Když jsem dorazili na místo, tak jsme si vystoupili a Law zaplatil parkovné. Cori koupila mampku, kterou rozložila na kapotě Lawova auta a všicchni jsme se zadívali na tu mapu. Hlavně ji studoval Law, který se dobře orientoval. Asi z nás všech nejvíce.
„Tak tudy půjdeme.“ řekl nám Law a složil mapku. „Cori, já si tu mapku půjčím.“ otočil se na Cori.
„V pohodě, klidně si ji nech.“ usmála se Cori na Lawa. Law přikývl na souhlas, a my pak vyrazili podle Lawovi navigace na jezero Saroma.
Cestou jsme si povídali. Zoro mě celou tu dobu stále držel za ruku. Daiki držel za ruku Cori. Law by určitě taky držel Janey, ale stále se díval do mapky, jestli vážně jdeme správným směrem, tak ji držet nemohl. Ale Janey přesto šla ve předu s Lawem. Nechtěla ho rušit, tak na něho moc nemluvila. Věděla, i já jsem to věděla, že když Law něco studuje nemá rád, když někdo na něho mluví. Že se pak moc nesoustředí. Což byla pravda. I já bych se na tu mapku nesoustředila, na místě Lawa.
Saroma je jezero s braktickou vodou, což je jezero, které obsahuje mořskou sůl a je slané, ale zase na tak moc jako jsou slaná moře. Měla i nasládlou chuť. Jezero je v národním parku Abashiri Quasi. A taky mezi obcemi Kitami, Saroma a Jubecu. Rozloha jezera je 151,9 km čtverečných. A na ostrově je největším jezerem a třetí největší v celém Japonsku. Jeji hloubka dosahuje až 19,6 m.
Tady se bohužel musel platit vstup, ale Cori to zaplatila za nás všechny. Vzala skupinovou vstupenku, což vyšlo levněji, než když by si každý vstupenku koupil sám. Jezero naštěstí nebylo na vrcholu, že sice do kopce se šlo, ale ne tak prudkého. Všichni jsme šli pohromadě a povídali jsme si.
Law složil mapku a povídal si s námi. Nastudoval ji tak dokonale, že už znal kudy se má jít. Cestou jsme potkávali různé lidi. Páry, rodiny s dětmi, nebo i se psem. Dokonce jsme potkali slepce s psovodem, pro nevidomé. Obdivovala jsem oho muže. Šli jsme lesíkem a skoro všude tekl potůček. Když měl někdo žízeň napil se ze studánky. Voda byla studená, ale osvěžující. A taky zdravá, než voda z vodovodu, neo kupovaná.
Asi za půl hodiny jsme byli na místě. Jezero bylo úžasné. Janey nám řekla menší historii o tom to jezeru, které znala. Ale ne moc, protože se to v dějepise neučí, ale Janey se zajímala o celkovou historii. I o částech historie, které ji nebavily, jako byly například chrámy. Ale byli jsme všichni vděční, že Janey nám pár věci vysvětlila, která jsme neznala. U jezera jsme se chvilku sdrželi, protože jsme si dali nanuka a kochali jsme se přírodou a tím jezerem. Po snězení nanuka, jsme vyrazili zpátky k autu a jeli na další jezero.
Toto jezero Towada bylo kousíček od jezera Saroma. Stále jsme si povídali. Měli jsem si stále co říct. A to takhle jsme na výlety nejezedili. Nebo ano jezdili, ale ne každý den. Jen jednou za víkend, nějaký ten výlet se uskutečnil.
Toto jezero je na hranici prefektur Aomori a Akita. Na severu ostrova Honshu. Vyskytule je v kaldeře vyhaslé sopky v pohoří Ou. Jeho rozloha je 62,2 km čtverečných a dosahuje maximální hloubky 326,8 m. Leží v nadmořské výšce 400 m.
Za chvilku jsme tam byli. Zjistili jsme, že je tam ještě jedno jezero a to Tazawa. Toto jezero je taky v prefektuře Akita na severu ostrova Honshu. Má rozlohu 25,8 km čtverečných. Jezero se nachází v nad mořské výšce 249 m. Jeji maximální hloubka je 423,4 m a je nejhlubším jezerem Japonska. Díky své hloubce nezamrzá.
I u těchto dvou jezer nám Janey řekal něco z historie. U jednoho jezera se k nám připojila jedna rodinka, které ta historie zaujala. Janey byla trénovaná a nervózní nebyla. Nebo to nedávala najevo. Když Janey skončila s historií, tak hlava té rodiny, otec, požádal Daikiho, jestli by je nevyfotil i s Janey. Janey se chtěla bránit, že se fotit nebude, ale ta rodina byla nepřípustná a Janey nezbývalo nc jiného než se s nimi vyfotit. Ta rodina pak Janey i Daikimu poděkavala a každý šel svým směrem. Když rodinka zmizela, tak Cori se rozesmála a tím nakazila nás všechny. Janey se ohrazovala, že vtipné to není a sama se taky smála.
Když jsme se vrátili od jezer na parkoviště, tak nám zbývala ještě dvě jezera. Mashu a Aken. Ty byly od sebe daleko, ale my měli před sebou ještě nějaký ten kus času. Ale nejdřív jsme si zajeli do hospůdky na oběd. Všem nám už vyhládlo.
Po vydatném obědě jsme se rozjeli za jezerem Mashu, protože byl o něco blíž než Aken. Toto jezero je navýchodě ostrova Hokkaido v Japonsku. Má rozlohu 19,2 km čtverečných a dosahuje maximální hloubky 211,4 m. Leží v nad mořské výšce 351 m. Jezero tvoří kaldera vyplněná vodou.
Janey věděla další historické poznámky, které nám řekla. Lawa ta historie moc nebavila, ale mlčel. Věděl, že Janey to taky moc nebaví, ale chce pro nás udělat měnší vzdělavací den. A my se u toho bavili. Když jsme si prohlédli i toto jezero, chybělo nám jezero Aken. Nasedli jsme do auta a jeli na jezero Aken.
O jezeru Aken, není moc informací a ani Janey o něm moc nevěděla. Bylo to neznámé a tajemné jezero. Dokonce mi maličko nahánělo hrůzu, ale nebála jsem se, protože tu se mnou byla Janey, Law, Cori, Daiki i Zoro, který mě po celou tu dobu držel za ruku.
Po prohlídce posledního jezera jsme jeli na večeři do další hospůdky. I tady jsme si všichni pochutnali. Jídlo bylo vynikající. Říkala jsem si, že všude vaří líp, než vařím já. V hospůdce jsme se i všichni zamysleli, co podnikneme další den. Law navrhl, že bychom mohli jet tak na dva dny pod stan. Nikdo neprotestoval a tak bylo dohodnuto. Zoro slíbil, že se podívá po nějakém tom kempu, kde by měli ještě volno. Cestou domů jsme všichni usnuli, až na Lawa, který se věnoval řízení auta. Nejdřív vysadil Cori s Daikim a pak mě se Zorem. Tentokrát jsem spala u Zora.