Anime World CZ/SK - Příběhy

4. Třetí den

Když jsem se Zorem dorazila k plavečáku, tak tam byla Cori s Daikim. Janey s Lawem tak ještě nedorazili. Už jsem se začínala bát, že se něco stalo. Ale čekali jsme pět minut a ti dva dorazili. Hned se mi ulevilo.

„Omlouváme se, ale museli jsme se vracet.“ omluvila se za sebe i Lawa Janey.

„V pohodě. Hlavně, že jsme tu všichni.“ usmívala se Cori. Pak jsme vyrazili na plavečák.

 

Janey zaplatila vstup kartičkou a všichni jsme dostali čipy na skříňky, kam jsme si odložili věci a převlékli do plavek. Chlapi byli v jíné šatně, než my ženy. Do deseti minut jsme byly hotovéa šly jsme k bazénu. Tam na nás už chlapi čekali.

 

Vlezli jsme do vody a šli do vodního víru. Chtěli jsme vyzkoušet všechny atrakce, které tu byly. Ve víru jsem se párkrát ponořila do vody, jak mě to stáhlo, ale Zoro byl za mnou a vždy mě vytáhl ven. Cori zase musela pomáhat dostat z pod vody Daikiho, který se taky potápěl. Janey a Law byli vedle sebe a drželi se za ruce. Byla jsem za to ráda, protože, jsem si myslela, že ti dva se zase pohádali. Ale vypadalo to dobře. Po víru jsme šli opičí dráhu.

 

Samé provazy, kde jsme museli šplhat, nebo spíš ručkovat, abychom jsme se dostali na konec opičí dráhy. Dali jsme si podmínku, že když se jeden z nás potopí, nebo prostě spadne do vody, musí začít od začátku. Janey byla z nás nejlepší. Ale to měla z práce archeloga, protože hodně často šla na expedice, kde museli i šplhat. Na druhém místě byla Cori, pak Law, Zoro, Daiki a nakonec já. Když jsem do vody spadla asi potřetí, tak přišel Zoro a pomohl mi, takže jsem to přelezlacelé bez pádu.

 

Pak jsme šli na tobogány. Bylo jich tu pět. Šli jsme na všechny. Nejdřív jsme jezdili samostatně, ale pak jsme kombinovali různé dvojice a jel se dvojitý vláček. Když jsem jela s Cori, tak jsem se při jedné zatáčky praštila do hlavy.

„V pořádku, Robin?“ zeptala se mě Cori starostlivě.

„V pohodě. Jeden bouchanec mi neublíží.“ uklidnila jsem Cori. Hlava mě bolela i tak, ale díky těmto aktivitám jsem tu bolest nevnímala. Nebo aspoň ne tolik.

 

Po tobogánech jsme se Zorem šla do sauny. Janey, ani Cori se moc nechtělo. Chtěly jít do výřivky. Law s Daikim zase nechtěli nechat své polovičky osamotě, tak šli taky taky do výřivky. Já a Zoro jsme byli v sauně sami. Chvíli jsme mlčeli.

„Pamatuješ si něco z dnešní noci?“ zeptal se náhle Zoro.

„Jenom, ten sex. Jinak mám okno.“ přiznala jsem pravdu.

„Moc se mi to líbilo.“ řekl pravdu Zoro.

„I mně se to líbilo. A jak to vidíš? Vztah jenom se sexem, nebo něco víc?“ zeptala jsem se Zora. „To je blbost co jsem řekla. Protože nic z toho víc nemůže být.“ hned jsem se opravila.

„Já v tom vidím víc, než jenom sex. Ale na to, co chci nemáme moc čas. Bohužel. Už jenom sedm dní.“ přiznal Zoro. Takže mi došlo, že by se mnou chtěl chodit. Že ke mně něco cítí, stejně jako já k němu. Škoda toho málo času. Snažila jsem nebrečet, ale přeci mi pár slz ukáplo po tváři. Zoro mi je setřel. „Užijeme si spolu. A už o tom nemluve. Souhlas?“ zeptal se mě. Já jsem jenom přikývla na souhlas a hlavu si položila na rameno Zora. Zoro mi dal pusu do vlasů. V sauně jsme trávili patnáct minut. Pak jsme vylezli a šli jsme za ostatními do výřivky.

 

Skoro jsme se tam všichni nevešli, ale dokázali jsme se na sebe namačkat. Různě jsme si povídali dokud nevrpšel čas a my už museli končit. Šli jsme do šaten, ale nejdřív pod smrchu umýt se, převléknout se a sraz jsme měli před plavečákem.

 

Když jsme se sešli, tak jsme šli do nejbližší restaurace na jídlo. Z toho plavání nám vyhládlo. Dnešní den byl sportovní, což miloval zase Law. Zoro nevím, jestli ho to baví, nebo ne. Neznala jsem ho tak dobře. Daikive sportu byl dobrý, ale moc ho to nebavilo. Když jsme byli po jídle, šli jsme na pískový volejbal do sportovního areálu.

 

Law vše zaplatil. Chodil na této arény s Janey dost často, tak oba měli na vše nějakou tu slevu. Janey nám ukázala, kde jsou šatny na převléknutí a Law je zase ukázal Daikimu a Zorovi. Převlékli jsme se všichni do tílek a šortek a šli na písek, kde byla připravena síťka i míč.

 

Rozdělili jsme se na dvě skupiny po třech. Já byla ve skupině s Janey a Zorem a proti nám byl Law, Cori a Daiki. Nejdřív jsem začali hrát o míč, která skupina začne podávat jako první. Janey i Law byli maličko soutěživý typi. Proto se oba snažili, aby jejich tým vyhrál. Míč jsme získali my. Janey podávala jako první. Hráli jsme celkem tři sety. Vyhrála Lawova skupina, ale jenom o dva body. Janey nás všechny pozvala na pohár. Což měla být odměna pro Lawa a jehoskupinu, protože ti dva se vsadili, že kdo prohraje platí všem pohár. Ale Janey porážku brala sportovně. I Law by ji bral sportovně, i když soutěživí byli, tak tu porážku neprožívali tak silně. Brali to jak to je. Law byl v ohledu sportů lepší než Janey.

 

Všichni jsem sidali broskvový pohár. Byl moc vynikající. Po poháru jsme šli do jiného areálu, který byl vedle tohoto areálu, kde jsme si šli zahrát minigolf. Tady jsme byli jeden za jednoho ane ve skupince. Každý měl svoji hůl, asi pět růzých golfových míčku a lístek s tužkou na zapsání výsledku. Minigolf byl asi jediný sport, který mi šel. Povedlo se mi vyhrát. Janey byla druhá a Daiki třetí. Po mini golfu jsme si sedli venku a dali si pivo. Sice nás ještě čekali inline, ale to pivo jsme si zasloužili a to všichni.

 

U piva jsme si povídali. Hlavně jsme probírali dnešní sporty, jak se nám líbili, jestli jsme si to užili atd...Každému se to líbilo a každý si to užil. I já. Díky těmto aktivitám jsem si svou nemoc nepřipouštěla a ani na ni nemyslela. Byla jsem veselá žena, která si užívá života. Pi vypití pivu jsme šli na poslední akci, dnešního dne. Šli jsme na inline.

 

Na těch jsem nikdy nestála. Proto jsem si půjčila nejen inline, ale i chrániče. Chrániče měla i Janey, protože jednou se tak vymlátila, že týden zůstala v nemocnici na pozorování.

 

Sice byla jenom sedřená, ale Law se o Janey bál, tak byla pod dohledem v nemocnici. A podle mě jejím doktorem byl Zoro. Pak byla ještě týden doma, kde se o ni staral Law. Já i Cori a Daiki jsme Janey navštěvovali. V nemocnici byla slušná, ale když byla doma, tak maličko zlobila. Už ji nebavilo jenom ležet a nedělat nic. Proto s Cori jsme jí půjčili knížky, které během toho týdne přečetla.

 

Když jsme byli všichni oblečeni, tak jsme vyrazili na dráhu. Law hned chytil Janey za ruku, protože se o ni bál, aby se zase nevymlátila, i když má chrániče. Janey by protestovala, jako vždy, když se jí pokoušel nějak Law pomoci. Odmítala tu jeho pomoc, ale teďneprotestovala a nechala se držet za ruku a jela s Lawem. Cori a Daiki jeli sami vedle sebe. Zoro mě taky chytil za ruku a jeli jsme spolu. Byla jsem za to ráda. Byla jsem na nich prvně. Buď to Zoro věděl od Lawa, nebo dívek, nebo mi chtěl jen tak sám pomoci. Ale byla jsem za to ráda. Jeli jsme asi deset koleček. Cori s Daiki byli daleko od nás a Law s Janey byli před námi. Ale byla u toho sranda. Jen škoda, že si nestihnu zabruslit na ledě. Což byl taky můj sen. Ale aspoň jsem jela na těch inlinech.

 

Po desátém kolečku jsme se vzuli a vrátili inline a chrániče. Pak jsem se chystala zeptat, co se podnikne dál. Ještě jsem domů nechtěla jít. Kdybych byla sama,tak bych jsem se zrhoutila, jak bych myslela na tu svou nemoc.

„Teď pojďme do dina. Dávají nějaký pěkný film. Želvy Ninja.“ navrhl Zoro. Byla jsem překvapena, že se mulíbí želvy Ninja.

„Skvělý nápad. Tady Robin ten film chtěla vidět.“ zajásala Cori. Všichni jsme s tím souhlasili a šli pěšky do kina.

 

Jednoho jsem se bála. Že bude už vyprodáno. Ale cestou jsme si povídali. Zoro si všiml, ménepřítomosti, tak mě objal a já se vrátla do reality.

„Myslíte, že budou ještě lístky?“nakonec jsem se zeptala nejistě nahlas. Na Zorovi bylo vidět, že se mu ulevilo, že jsem myslela na něco jiného, než na svou nemoc.

„Určitě budou mít. Je to sice premiéra, ale věřím, že lístky ještě budou.“ ujistil mě Daiki.

„Daiki tam má známého.“ upřesnila to Cori. Takže mi došlo, že půjdeme zdarma, nebo jen za menší poplatek.

 

Nakonec se má první teorie potvrdila. Lístky už nebyly, ale Daikiho kamarád nás tam dostal bez lístku a zdarma. Seděli jsem v poslední řadě, na očích jsem měli tři dé brýle, v rukou nápoj a popkorn. Za pár minut film začal.

 

Film se mi moc líbil. Byla tam sranda, akce i napětí. I ta romantika tam byla, ale ne moc velká. Což mi ta romantika vadila, že ji tam nebylo tolik, ale věděla jsem, že Janey ani Cori moc romantiku nemají v lásce, tak byly nadšeny z tohoto filmu.

 

Po filmu jsme se před kinem dohodli, že další den pojedeme k jednomu jezeru. Podívat se na jeho historii, současnost i budoucnost. Na to jsme se těšilivšichni. Rozloučili a každý šel do svých domovů. Daiki doprovodil domů Cori a tentokrát šel do svého domova bez Cori. Janey žila s bytě ve městě s Lawem, tak se nemuseli loučit a domlouvat se, kdo koho doprovodí domů. Já šla domů se Zorem. Tentokrát se šlo ke mně.

 

Když jsme byli u mého domu, tak jsem se zastavila a otočila se na Zora. Ten se díval zase na mě. Zoro se chystal něco říct, ale já ho předběhla.

„Nechceš jít dál?“ zeptala jsem se Zora.

„Rád.“ přikývl s úsměvem Zoro. Vešli jsme do vchodu a pak do mého bytu.

 

Chtěla jsem udělat kávu, ale místo toho jsme skončili v posteli. Po sexu jsem se k Zorovi víc přitiskla a on mě objal. Svou hlavu jsem měla položenou na hrudi Zora. Pomalu jsme oba usnuli. Byli jsme po dnešním náročném dni unaveni. I Zoro odpadl. A spali jsme až do druhého dne. Ráno nás vzbudil můj zvoníc mobil.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.