Legendy ožívají IV. část
Informace:
Zase něco málo z příběhu,píšu to většinou při cestě do práce a z práce :D
Tento příběh je věnován Kiře Darkness ♥
Kirra a Sedrick spolu dovádi v oblacích,létají sem a tam,nahoru a dolů, snaží se jeden druhému dokázat kdo je rychlejší,Sedrick vyletí až nad vysokou skálu,tam si sedne a čeká na Kirru,ta vylétne hned za ním rozhlíží se,ale nikde ho nevidí,chvilku kouká ale nic, tak se rozhodne letět zpět dolů,v tom se Sedrick odrází a skočí na Kirru , tak se tak lekla že se stihla otočit směrem k Sedrickovi, padají v objetí střemhlav dolů, vzájemně si hledí do očí,krajina se kolem nich míha tak rychle . Sedrick zatáhne křídla aby padali ještě rychleji pevně ji stiskne a otočí je hlavou dolů ,,Co blbneš !" padají směrem na zamrzlý rybník ,všude je ticho, sníh jim hladí tváře a vítr tlumí tlukot jejich srdcí když už to vypadá že spadnou na zledovatělý rybník Kirra zavře oči a ještě víc se k Sedrickovi namáčkne, jenže v tom on roztáhne křídla ,odpor větru je vynese zase víš ,, Paráda " řekne Sedrick a přistane na rybníku.
Kirra mu do zad zapíchla drápy a drží se ho jako klíště ,, Emmm Kirro" pošepta ji Sedrick ,, Přistáli jsme " Kirra otevře oči a vidí že nemají ani škrábanec ,,Co to " zděšeně se ho ptá a vytrhne své drápy z jeho zad .. ,, Moje specialita " řekne jí Sedrick a začne se smát , smíchem se základní a drží se za břicho. To Kirru naštve a zatím co Sedrick nedává pozor tak se sehne, udělá si sněhovou kouli a hodí ji po něm,Sedrick se přestane smát a začne Kirra ,, Hahaa už nejsi takový hrdina co " Směje se mu jelikož to nečekal a Kirra měla přímou ránu do obličeje, to si Sedrick nenechá líbit a už hází po Kiře kouli,koulují se tam spolu jako malé děti. Jsou spolu na zamrzlém rybníku, který je pokrytý sněhem,okolo jsou stromy s kterými si pohrává vítr ,usedají na ně sněhové vločky které tančí ve větru.
Leží na sobě a vzájemně si hledí do očí, srdce jim tlučou jako o závod možná je to tou zimou nebo napětím mezi nimi,jen tak tam spolu leží a kolem nich poletují sněhové vločky, rozpouští se při dopadu na je Sedrickovi křídla, kterýma je přikrývá .. Kirra se nadechne , ve vzduchu jde vidět její zmrzlý dech. ,,A dost musíme jít " řekne a srazí Sedricka že svého těla .. ten to nečeká a padá na svá rozevřená křídla ,,Musíme to stihnout " Řekne Kirra a už chce vyletět vzhůru jenže silný odpor větru ji to nedovolí, začíná zase chumelit ,sníh zahlazuje jejich stopy a vítr roznáší vločky všude možně ,,Z toho bude vánice " zavolá na ni Sedrick ,,Budeme se muset někde úkryt " Kirra to také nevidí nadějně přece jen už nebyla delší dobu ve své podobě a je dosti vysílená ,,Dobře něco si najdeme " Rozejdou se podél rybníka a hledají kde by přečkali noc.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
