Příběh Vlka I.
Informace:
Tak tady je pokračování snad se vám bude líbit.
3.Kapitola
Sedím na barové židličce a snídám to co uklohnil. Moc dobře vaří tak si to vychutnávám. Hypnotizuji ho svímy očima. Jsem beznadějná, zase ho hypnotyzuji. Není se čemu divyt je k sežrání. Kor když tu zase tape jen v kalhotech. Široká a svalnatá ramena, plochá bříško s vyrýsovanýma svalama. Radost pohledět na tak dobře udržované mužské tělo. Ach jo na co to zase myslím. Je to zoufali, ale musím si urdžovat udstup je to můj šév přeci jen ale stál by za něakej ten chřích to rozhodně.
Itachi
Před chvilkou jsem se spolu dohodli, že pujdeme ven se proběhat. Když máme ten výken volnej. Už se těším, jsem jak malej kluk co se těší na cukrovou vatu. Mám jí rát, za tu dobu co tu je se osvdčila v práci na 130%. Překvapila mě tím. A kor že máme stejné názory. A y úplňky to je neskutečný. Nikdo se mnou takhle neblbnul. Každá která byla v úplňku se mnou na nic takového neměla náladu. Všichni si jen lehly a chtěli jen spát což je nuda. S ní se ale vyblbnu, jsem jak malé štěně co si našlo kamaráda na hraní. No a co že mi je 59 jako vlk jsems tále mlád a dlouho ještě budu a to i jako muž.
Už jsem po snídani a Kira právě dojídá svojí snídani. Zatím tu tak trochu pouklízím jen aby to tu nepřekáželo. Cítím na cobě Kiřin pohled, zase mě hypnotizuje. Pousměju se, to mě těší. Aspoň vím že u ní mám šanci. Ale nemohu nic uspěchat. Když už se k někomů zavážu tak musím vědět že to je ta pravá každým coulem. Přeci jen se mi vlci vážem na doživotí a u nás to je dlouhá doba. Zatím za celou dobu se o nic sama nepokusila coč mě překvapuje, celou dobu co tu bylí stále chodím jen v kalhotech a cítím na sobě její pohledy co mě propalují a hypnotizují. I když se snaží to něak skrýt moc jí to nevychází. Ale dělám že o ničem nevím.
Tak co vyrazíme na cestu zasněná. Mrknu na ní zase ja v tom tranzu zasnění. Tochu sebou trhne.
Co co jo jasně už jdu. Zvedla se a šla zadníma dveřma ven k lesu. Tady vždy jdeme když jdem běhat do lesa. Je předemnou tak 3 metry nejdu za ní vím co teď bude. Vždy to tak je a já to chápu také to dělám. Vislékne si šaty a položí je na lavičku co je vedle ní. Ví že tu jsem a pozoruji jí, ale přesto pokračuje ví až moc dobře, že nic neuvidím že jí zakrijou její dlouhé husté vlasy. Vyslékla se a přeměnila na vlka. Je to nádherný počit sledovat jak se předemnou oběvuje bílí vlka s krvavíma tádama a ušima co trčí k neby. Nikdy jsem jí ještě neviděl že by je měla sklopené vždy je má nastražené a pečlivě poslouchá své okolí.
Když je hotová odběhne do lesa ví že já zase zaostávám a až teď se budu přeměňovat. Nikdy jsem jí nepřistihl, že by mě sledovala asi by sčervenala i pod srstí.
Zachvilku jí doběhnu. Ve vlčí podobě můžem spolu normálně mluvit což je dobře.
Poběž za mnou něco ti chci ukázat ale casta bude trochu delší.
Běží vedle mě a užívá si to a já také. Jsem rád že souhlasila. Ukážu jí mé nejmylejší místo a to v horách. Cesta nám zabere asi tak 3 hodiny běhu. Dorazíme na místo akorát v poledne. Kdy je slunce skoro nahoře.
Kira
Ach, tady je nádherně. Zavedl mě do hor na skálu odkud jde vidět široko daleko. Jdou vidět kopce pokryté zelení, hory s jemným nánosem sněhu na úplných vrškách stromi hrajícími všemi odstíny zeneňe.
Je tu nádherně.
Ano to je, tohle je moje tajné místo, kam se chodím někdy schovat. Ještě jsem ho nikomu neukázal jsi tu první co to tu vidí.
Ohromeně se na nej podívám. To jako opravdu tu jsem jako první. Proč by mi něco takového ukazoval. Že by, ne to neí možné. Ale přes to?
Proč se sem chodíváš schovávat? Před kým?
Před nápadnicemi co mě furt uháněly.
Aha. Na chvýly se odmlčím. Proč jsi mě sem vzal? Polknu jen co tu otázku položím.
Protože ti věřím, protože mi rozumíš jako nikdo jiný, protože..............tě mám rád.
Při těchto slovech jsem na něj pohlédla. Měl sklopenou hlavu a koukal do země jako by se bál co odpovím. Že by to myslel vážně. Je pravda že poslední dobou byl dost zamyšlený a nad něčím uvažoval. A celou dobu se sním cítím dobře a v bezpečí.
Ty mě máš rád? Trochu ho potrápím abych zjistila jestly to myslí vážně.
Ano. Mám tě moc rád. Jsi jediná s kým si takhle dobře rozumím a spolupracuji zároveň. Nikdy jsem se s nikým takto necítil. A, a nechci tě stratit.
Při těchto slovech moje srdce skáče radostí. Nelže mluví pravdu tohle mi vlci vycítíme a to je naše plus. Usmeju se na něj.
Vím co tím myslíš. Cítím to stejně. Zvedl hlavu od země a pohlédl mi do očí. Mám ráda jeho oči jsou tak hřejivé a hypnotycké. Nejspíš nečekal, že tohle odpovím. Přistoupil ke mně blýž až k mmu rudému uchu a pošeptal mi do něj.
To jsem rád, že to takhle cítíš. Takže se tě mohu zeptat na to, jestly bys byla má družka. Polkne moc dobře to sliším to mi neušlo. Pousměju se nad tím. A také mu něco do ucha pošeptám. To si piš, že bych ráda byla tvojí družkou. Na to ho mírné a lehce kousnu do ucha a utěču. Hned se na to za mnou rozeběhl a takhle jsme blbly až do setmění. Lehly jsme si na tu skálu a pozorovali vycházející srpek měsíce. Leželi jsem vedle sebe a užívali si vzájemné teplo.
Lola
Snažím se ho najít, ale marně zase někam zmizel. Ach jo, takhle mě bude celou dobu pronásledovat, to mě tak sere. Pohodlně se uvelebím v trávě a zavřu oči, jsem unavená z toho všeho. Usnu ani nevím jak. Probudí mě sluníčko co mi svítí na čumák. Protáhnu se, zívnu si a vstanu. Porozhlédnu se kolem ale nikdo nikde a nikoho necítím. Zatím, to určitě nebude trvat dlouho a pak se zase oběví. Pokračuji dál ještě jsem nenašla místo kde bych se usadila. Ale stále mě něco táhne dál tak své nitro poslouchám a pokračuji. Netrvá to dlouho a zase ho ucítím. To mě už nasere otočím se a zařvu. To mě jako hodláš celou dobu sledovat a ani se neukážeš. To jsi pěknej ubožák. Vím je to zbtečné ať to je člověk nebo vlk v lidské podobě nebude mi rozumět ale musela jsem to vypustit ze sebe. Ticho tak jak sem předpokládala. No nic jdu dál, něco mě ale zarazí.
Promiň!
To mě šálil sluch nebo jsem právě slišela že někdo řekl promiň. Otočím se, nikdo tu není. Pozoruji okolí jestly něco nezahlédnu. Teď, teď už vidím v dálce. Postava docela hubená a zároveň statná postava. Jen tohle jde rozernat. Nelíbý se mi to, blíží se pomalu ale směrem ke mně. Promiň, že tě tu celou dobu sleduji. Tak je to on co mě celou dobu pozoruje a pronásleduje. Proč mě sleduješ?
Promiň, já nechtěl jen jsem se stratil a doufal jsem, že mě dovedeš někam k městu. Přeci jen jsi také člověk.
Cože to. To jako fakt mě sleduje jen kvůli tomu že se stratil. Tak to zírám.
To ti nikdo neřekl, že sledovat někoho je neslušné? Stále se pomalu přibližuje a teď už i rozeznávám že má krátké černé vlasy, zortřepené do všech stran. Černé kalhoty a býlou košily s dvěma knoflíčky zozepnutými. Odhaluje to jeho vypracovanou hruď. Musela jsem polknout jinak bych nezačala slintat.
Promiň, já nechtěl. Netušil jsem, že ti to bude tolik vadit.
Povdech nu si. Neomlouvej se pořád, už ses omluvil snad 100x. Jak to, že mi rozumíš? Nejsem v lidsk podobě abys mi rozuměl. Tohle mě dost zajímá. Jak to dělá že mi rozumí a přesto je člověk tedy doufám nebo aspoň si to myslím, podle pachu to tak je.
Já vím. A ano rozumím ti. Rozumím ti co říkáš. A po pravdě jsem nevěděl, že bych toho byl schopen.
Nevypadá to že by lhal to bych poznala. No budiž. A co jsi zač?
Já jsem Sebastian Michaels. Jsem člověk ale můj otec byl přeměněný vlk.
Ahá, tak to by hohlo vysvětlovat to proč mi rozumíš.
Usmál se, a podrbal se na hlavě. Vypadá jak něaké střeštidlo a vůbec se nebojí. Ach jo co mám dělat. Asi se ho jen tak nezbavím. A když utěču tak mě zase oběví. Nemá to cenu asi ho doprovodím do něakého města a pak mi snad dá pokoj.
Tak dobře já tě dobrvodím do nejbližšího města a pak mi dáš pokoj jasný.
Dobře ale nechci jen tak do města už jsem si vybral kam chci jít.
Pozvednu obočí, co že to. To si jako bude ještě vybýrat. Ach jo.
A kam bys tak rád?
Zazubí se. Chci za nevlastním bratbem. Do města kde je velká klinika tam prej pracuje. A je to vlk takže bys ho měla v pohodě vicítit. Ach jo kam sem se to dostala?
Výš asopoň jakým smerem to je?
Pokud si to pamatuji správně tak někde ve vnitorozemí. Přihlouple se zakřenil.
Tak dobře pojďme. Ale budeš ticho jasný. Důrazně jsem mu pohrozila.
Přikývl na souhlas a rozešli jsem se mlčky směr do vnitrozemí.
Ach jo, tak ho teď mám na krku. A navíc míříme do vnitozemí. Daleko od mého oblíbeného moře. Naštěstí je potichu ale furt po mě hází spoje zvědavé pohledy. Nemohu vo vydržet musím s tím něco udělat.
Co je? Proč na mě furt tak vejráš. Jsi snad nějakej Výr či co.
Jen to s ním škubne jak nečekal že promluvím. Co? Já, né nevejrám na tebe nebo snad ano.
Ano, vejráš tu na mě pořád a furt. Tak se ptám co se děje to mám rozchuchaný kožich nebo co?
Ne ne jsi hezká nejsi rozcuchaná.
Tak proč na mě furt čumíš? Vyklop to. Hlasitě polkne.
Nooo, já se nemohu nabažit tvé krásy.
Aha, no tak dobře ale nezíre na mě furt je to nepříjemné.
Už jdeme skoro celí den. Kdybych běžela byla bych tam za chvilku. Ale on běžet nemůže tak rychle jako já tak nám cesta zabere více času než bych předpokládala.
Začíná se stmívat a začínám mít pěkně velký hlad. I u mého společníka zjišťuji že začíná být řádně unaven a začíná mu kručet v přiše.
Tady se pro dnešek utáboříme. Rozdělej oheň ať ti není zima. Já jdu něco ulovit.
Než stačil něco říct tak jsem pryč. Nachvulko zas mohu býti volná. Běžím si po cestičce podél potůčku až narazím na jezero. Je nádherné ve svitu měsíce. Aaaa je tu nějaká chutňoučká zvěř. Přikrčím se abych nešla vidět. Pomalu se blížím blíž a blíž. Jen aby mě nezaslechly. Vyberu si jeden z menších kousků ať tu nezbydou zbytečně zbytky. Připlížím se ještě trochu blíž abych ho měla skoro na dosach. Už, už se chystám vyrazit když v dálce za sebou usliším něčí volání. Sakra co je zas. Někdo mě volá a ten hlas poznávám, je to ten Sebastian. Ach jo co je co se zase stalo. Snad to vydrží. Nastěstí můj neulovená kořist se stále nepohnula. Vyskočím z mého úkrytu a žačnu ho pronásledovat. Je hbytej a střihá si to samé zatáčky. Schválně ho nasměruji směrem tam odkud šlo volání. Beží přímo tam kam chci a hodlám ho zardousit kousek od tárořiště abych se sním pak netahala. Už vidím toho volajícího. Nic mu není spíš jen dostal strach že jsem vzala mohy na ramena. Ale jakmile mě zmerčil a toho kolucha předemnou uhánějícího pochopil co mi tak dlouho trvalo. A mám ho, zatnu do něj svoje tesáky, ještě sebou škube ale má to marný ještě stvrdím svůj stisk. Povoli už je po něm má to za sebou. Bude to dobrá večeře. Přiběhne ke mně Seastian a ohromeně se dívá na mě a na kořist. Promiň já myslel žes vzala roha. A žes mě tu nechala.
Hele slíbyla jsem, že tě tam dovedu tak tě tam dovedu. Nemusíš mít strach. Tady uřízni si co chceš a upeč si to já to ráda syrové a za čerstva. Už jen pomišlení na jídlo se mi zbýhají slyny. Musím je oblíznou. Sehnul se ke kořisti a ukrojil si kus který následně hodil na vařící kámen velice blízko k ohni. Já se pustila s chutí do úlovku.
Aaaa, tobyla mňamka. To mi bodlo. Přijdu blíže k ohni a lehnu si. Stále se mu to na tom kameni peče a prská. Kouká do ohně. Ted vlastě mám možnost si ho prohlédnout. Hmm jako první mě upoutá jeho oblíčej. Vypadá mladě a tak mladý je až na ty lícní kosti co mu vistupují ty ho dělají trochu starším. Černé vlasy se ve světle ohně trochu lesknou. A jeho oči, jeho oči jsou nádherně modré jako dvě křišťálové studánky. Hmm jaké by ty oči byly kdyby byl také vlk. Asi ještě hezčí než jsou už teď. Pověz proč chceš jít za svím bratrem?
4.Kapitola
Sebastian
Jsem ztracen. Nevím kam mám jít. Tak se brouzdám lesem. Když v tom zahlédnu něco co kolem mě proběhlo. Bylo to rychlé ale stihl jsem to sledovat.
Je to Vlk, veliký Vlk. Ach, to je nádherné stvoření. Už mi je jedno že mi před nedávnem zemřela Matka. Je mi jedno že bych měl jít za svím jedinným bratrem co je spíš nevlastní. Je mi vše jedno. Hlavně když mohu pozorovat tak úchvatn stvoření. Je to to nejkrásnejší na světě co jsem kdy spatřil. Musím vidat velké úsily abych jí nestratil.
Už jí sleduji pár dní a úspěšně. Ale málem jsem jí před chvilku stratil, naštěstí jsem jí našel. Uf, stačími jedinný pohled na ní a hned se cítím líp hned se cítí o milion lehčí a svobodnější. Něco se děje to se mi nelíbý, vypadá něak jinak nebo spíš její chovaní se už nejeví tak klidné jako do posud. Zarazím se když usliším někoho řvát.
To mě jako hodláš celou dobu sledovat a ani se neukážeš. To jsi pěknej ubožák.
Kdo to byl. Kdo to tak zoufale řval tyto slova. Stále pozoruji tu nádhernou vlčici chvilku tam stojí a rozhlíží se. Otáčí se a pomalu odchází. Že by, že by to byla ona? To ale přeci nejde nikdo vlkům nerozumí. Ale musím něco skusit.
Promiň. Řeknu to dost nahlas abych se ujistil že to dolehne až k ní. Zarazí se a otočí. Opravdu to byla ona. Už se nebudu skývat pomalu jdu k ní. Promiň, že tě tu celou dobu sleduji. Pokusím se jí omluvit a pomalu jdu k ní. Opravdu pomalu se k ní přibližuji nechci ay utekla. Na to je moc nádherá než abych si jí nechal utéct.
Proč mě sleduješ? Zazní její otázka, která je ke mně nesená větrem.
Promiň, já nechtěl jen jsem se stratil a doufal jsem, že mě dovedeš někam k městu. Přeci jen jsi také člověk. Říkám to první co mě napadá z části to je pravda že jsem se stratil ale sleduji jí z jiného důvodu. To ti nikdo neřekl, že sledovat někoho je neslušné? Řekla to až torchu nepříjemně. Chápu jí nemám jí co sleovat ale já si prostě nemohl pomoct. Už na ní dobře vidím. Je ješt hezčí z blízka než jen z dálky. Celá černá jako noční obloha. Má jen ocásek a vnitřek oušek modrej a také pacičky, ale ty vypadají jako by si je omilem mírně smočila do modré barvi. Pousměju se je fascinující a ty její oči hypnotyzují mě. Ona si mě prohlíží. To mě těší ještě víc že se také zajímá.
Promiň, já nechtěl. Netušil jsem, že ti to bude tolik vadit.
Povdechla si. Neomlouvej se pořád, už ses omluvil snad 100x. Jak to, že mi rozumíš? Nejsem v lidské podobě abys mi rozuměl. Jsem rád že bere na vědomí že se jí snažím oluvit. I když tak trochu neohrabaně.
Já vím. A ano rozumím ti. Rozumím ti co říkáš. A po pravdě jsem nevěděl, že bych toho byl schopen. Tohle se mi fakt ještě nestalo nebo to bude jen tím že jsem ještě Vlka nepotkal. Jen o nich dost vím z viprávějí od matky. Můj otec byl totiž přemměný vlk.
No budiž. A co jsi zač? Ona se o mě zajíma. Juu to je pěkné.
Já jsem Sebastian Michaels. Jsem člověk ale můj otec byl přeměněný vlk.
Ahá, tak to by hodně vysvětlovat to proč mi rozumíš.
Usmál jsem se, a podrbal se na hlavě.Tak dobře já tě dobrvodím do nejbližšího města a pak mi dáš pokoj jasný.
Dobře ale nechci jen tak do města už jsem si vybral kam chci jít.
A kam bys tak rád?
Zazubí se. Tak to vipadá že si budem společne cestovat aspoň něakou chýli.
Chci za nevlastním bratbem. Do města kde je velká klinika tam prej pracuje. A je to vlk takže bys ho měla v pohodě vicítit.
Výš asopoň jakým smerem to je? Zeptala se mě ale nevipadá zrovna nadšeně.
Pokud si to pamatuji správně tak někde ve vnitorozemí. Uchechtnu se nad vzpomínkou jak mi to mamka vyprávěla.
Tak dobře pojďme. Ale budeš ticho jasný. To mi nevadí aspoň jí budu moct sledovat.
Co je? Proč na mě furt tak vejráš. Jsi snad nějakej Výr či co.
Fuj to jsem se lek, asi jsem z toho až poviskočil. Něak jsem se zmislel. Co? Já, né nevejrám na tebe nebo snad ano. Hraju blbého.
Ano, vejráš tu na mě pořád a furt. Tak se ptám co se děje to mám rozchuchaný kožich nebo co? Rozcuchaný kožich, hmm nd tou přectavou se rozplívám.
Ne ne jsi hezká nejsi rozcuchaná. Rychle vyprsknu odpověď.
Tak proč na mě furt čumíš? Vyklop to. A sakra co teď mám se přiznat nebo zapírat, no co rysknu to.
Nooo, já se nemohu nabažit tvé krásy.
Aha, no tak dobře ale nezíre na mě furt je to nepříjemné. Přijala to nějak lehce, ufff. To jsem si oddechl.
Už cestujeme celý den, jsem strašně unavený a ona ta má asi dost energie. Ale nedávám to nasob znát. Nechci přidělávat potíže. Najednou se zastaví a rozhlédne se.
Tady se pro dnešek utáboříme. Rozdělej oheň ať ti není zima. Já jdu něco ulovit.
Než jsem stačil něco říct byla přič. Ach jo snad mě tu nenechá to bych nechtěl. Co že to říkala. „rozdelej oheň“ no jo to se lehko řekne než udělá. Nasbýrám si malí klacíčka a pak i velký. A pustím se do rozdělávání ohně.
Měl jsem štěstí netrvalo mi to dlouho. Tak se posadím a budu čekat. Zaposlouchám se do zvůku lesa. Je tu klid a ptáčci si tu prospěvují. Hmm něco mě děsí mám takoví nutkání si ověřit jestly tu ještě vůbec je.
Už jí vidím. To jsem si odechl. Nezdrhla mi. Co počkat to je kolouch. A běží, a ona za ním. Jo takhle asi hledala něco k ulovení. Ale proč běžel kolouch až sem? Hm no nechám to radši bejt. Bravůrně ho skolila. Až se mi zatajil dech. Přiběhnu k ní, nemohu z ní spustit oči je ještě hesčí když jí mohu vidět takhle v akci.
Promiň, já myslel žes vzala roha. A žes mě tu nechala.
Hele slíbyla jsem, že tě tam dovedu tak tě tam dovedu. Tohle na mě trochu vyštěkla. Posmutním mrzí mě že jsem o ní pochyboval. Ale na druhou stranu jí chápu asi nemá ráda lidi a já jsem člověk. Ach jo mám to ale těšké. Nemusíš mít strach. Tady uřízni si co chceš a upeč si to já to ráda syrové a za čerstva.
Uřízl jsem si kus masa ze stehna. Je to dost velký kus který mi bohatě postačí. Trochu si ho pokořením. Nosím sebou základní věci a sůl a pepř k tomu zajist patří. Jeden kámen jsem posunul blíž k ohni a na to to maso položil. Teď už stačí počkat až se opeče.
Jen co vlčice dojedla tak přistoupila blíže k ohni. Lehla si a prohlíží si mě. Sjíždí mě pohledem a vipadá zamyšleně. Je nádherná, nemohu si pomoct musím se nad ní pousmát. Jak se asi jsemnuje ještě se mi nepředstvila. Musím se jí na to zeptat.
Nadechnu se abych se odvážíl a zeptal se ale přeruší mě její slova.
Pověz proč chceš jít za svím bratrem?
Ttuhle otázku jsem nečekal. Povzdichnu si. Co, cojí mám říct. Nemám co stratit třeba se mi pak torochu otevře.
Protože nemám kám jít. Sklopím hlavu a obej mi si kolena. Posmutním při té vzpomínce. Mamka mi umřela, je to měsíc spátky. Její poslední slova byla abych šel za bratrem a stal se vlkem. Že to tak pro mě bude jednodušší.
Jednodušší?
Ano, jednodušší jako člověk, jako syn vlka mám problém se kamkoliv zařadit. Mám lepší smysli jako vlk, jsem rychlejší ale né zas tolik, a i výrdž mám větší než normální člověk. Ale nemohu se proměńovat a týt vlkem plnohodnotným. Takhle jsem jen paskvil co nikam nezapadá. Je to veku, očekávám posměch a nadávky jak jsem zvyklí. Nic z toho ale nesliším. Je ticho. Zvednu hlavu a podívám se jí do očí. Kouká se na mě a nevěřícne na mě kouká. Asi je to pro ní něco nového.
Díky těmto schopnostem jsem byl schopen tě sledovat. Promiň mi to, ale v tvé přítomnosti se cítím konečně porví svobodný a to mě jen utvzuje v tom že chci být plnohodnotný. A ptoro mířím za bratrem. On je čistokrevný. Když mě přemění do úplna budu také čistokrevný ale musíto být jedině on. Říkala mi to matka ješt před tím než umřela.
Promiň to jsem nevěděla. A upřímnou soustrast. Jsem rád že mě pochopila a dál se mě na nic neptá. Akorát se mi dodělá maso a já ho sním. Bylo moc dobře. Lehnu si k ohni aby mi bylo teplo ale pořád mi je chladno. Trochu se klepu. Jo to je jedna z věcí co mi zcází horkokrevnot vlků bak by mi zima nebyla.
Usliším zašustění neotáčím se ležím dál, vím že je to ona asi vstala. Snažím se usnout ale něk mi to nejde. Kéžbych měl sebou něco teplého.
Trhnu sebou když ucítím za sebou něco teplého. Otočím se a spatřím její velikou hlavu jak je položená na vělkých tlapách. Lehla si za mě aby mě hřála. Opravdu to udělala. Jsem rád aspoň vím že jí nejsem jen tak lhostejný.
Mohu se tě na něco zeptat?
Ano.
Jak se jmenuješ? Ještě ses mi nepředstavila.
Jmenuji se Lola. A teď už spi.
Dobrou. Popřeju jí. Má pěkné jméno. Klíží se mi oči usínám v hřejivém kožíšku mé společnice.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
