Anime World CZ/SK - Příběhy

Po chvilince jsem sklopila hlavu, a rozpovídala se. „No, vlastně jsem utekla z domu.“ „Cože??“ „Slyšíš dobře.“ Objal mě. Tak rychle. Že jsem si ani nevšimla, jak se ke mně tak rychle přitiskl. Objala jsem ho taky, a ukápla mi slza na jeho vlasy. Nejspíš to ucítil, protože zvedl hlavu, a pohladil mě po tváři. „Nebreč.“ Řekl, a políbil mě na ruku. „Chtělo se mi brečet ještě víc. „Co teď se mnou bude, kam půjdu?“ To teď neřeš, a jestli potřebuješ, tak se radši vybreč, nevydržela jsem to a rozbrečela jsem se.

Objal mě a sevřel ještě pevněji, a utěšoval mě. Po chvilce už to bylo lepší a tak Nick pokračoval v otázkách. „Proč jsi utekla?“ Neřekla jsem nic, jen mi opět začaly stékat slzy. „Copak je to tak strašné?“ Přikývla jsem. „Nemusíš se stydět, ani brečet, jen mi v klidu a pomalu řekni co se dělo. „Z..začalo to už v 7 třídě, jen jsem o tom nikomu neříkala. Nebylo komu. Matka..ona…začala pít a mlátit mě, bratr mě znásilnil ve čtrnácti, a otec málem taky, kdyby se neporval s bratrem. Doma se nedělo nic jiného než pití, a týrání, a do toho všeho bral bratr drogy, a začal okrádat rodiče. Dneska to vyvrcholilo hádkou mezi mnou a otcem, pak se přidal i bratr, a nakonec i matka, tak jsem jen práskla dveřmi a utekla.“ „Chudáčku. Jak jsi tam mohla být? Taková krásná holka, uprostřed takového chaosu.“ „J…Je…to rodina“ zalykala jsem se. „Nebo spíš byla.“

Chtělo se mi znovu brečet. Nick mě opět objal. „Víš, rodiče teď nemám doma, tak můžeš přečkat u mě, a pak vymyslíme, co dál.“ „To nemůžu,“ začervenala jsem se “vždyť kromě pozdravení ve škole se pomalu ani neznáme.“ „Pšššt.“ Dal mi ruku před pusu „Žádné odmlouvání.“ Cítila jsem, jak se začínám červenat od hlavy až k patě. Políbil mě na tvář, a zadíval se mi do očí. Opět jsem zrudla ještě víc, než jsem byla. A po chvilce jsem odvrátila pohled. Nick se jen usmál, chytil mě za ruku, a vedl mě k sobě. Vzpírala jsem se, brzdila jsem cestu, ale marně, nakonec jsme stejně došli až k jeho domu. Byl to veliký dům se zahradou garáží, a pravděpodobně tu měli být i psi, vzhledem k psím boudám. Propadala jsem se studem, když mě pobízel, ať jdu dál k domu. Pořád jsem nechtěla, ale když mi řekl, že buďto půjdu, nebo mě vezme do náruče, a odnese mě do domu, tak jsem se rozešla, směrem ke dveřím jeho domu. Zavřel za mnou vrátka od zahrady, a otevřel dveře od jeho domu, před kterým jsem váhavě zůstávala stát.

Pobízel mě, ať jdu dovnitř, ale nechtěla jsem, a ostýchavě se otáčela od dveří. Zastavil dveře, chytil mě pod koleny, pod zády, hodil si mě do náručí, a odvedl do domu. Začala jsem se cítit trapně, a rudla jsem v jeho náručí čím dál tím víc. Asi si toho všiml, kdo by si taky nevšiml, a jen se na mě příjemně usmíval. Srdce mi tlouklo jako o závod, a cítila jsem každý tep mého těla. Odnesl mě k sobě do pokoje, a položil mě na postel. „Počkej tu na mě.“ Řekl a odešel. ‚Asi je to jeho pokoj. Spousta plakátů, muzika, počítač, sešity, …asi ano.‘ Než jsem se stačila pořádně rozkoukat, už byl zpátky u mě. Sedl si vedle mě velmi blízko. Zastyděla jsem se, a s pousmáním odsunula dál od něj. Přisunul se zpět blíž ke mně. „Co teď plánuješ dál?“ „Já…ani nevím. Nad tím jsem ještě nepřemýšlela. Do začátku školy mám ještě čas, ale bez jídla, pití a dalších věcí se obejdu jen těžko.“ Nick už jen otevřel pusu, aby něco řekl, ale nevím co, protože v tu chvíli se mi setmělo před očima, a složila jsem se na postel. Omdlela jsem vyčerpáním.

Komentáře