Docela fajn tábor - kap. 2.
Informace:
Dopředu říkam, že tento díl se bude ubírat trochu romantičtějším směrem, ale doufám že to vadit nebude. Možná se i více rozepíšu :3 Užijte si povídku :D
Den čtvrtý…
Začali jsme se více bavit s Honzou a mám pocit že mě bere jako dobrou kamarádku, i když se známe teprve čtyři dny. Dnes měl být ten nejdelší výlet za celý tábor. Já jsem měla nějaké jídlo na pokoji, tak jsme s Janem ani nešli na snídani.
,,A proč vlastně nosíš pořád černou?“ zeptal se mě Honza při naší ,,snídani“.
,,Ani nevím, prostě se mi líbí a myslím si, že svět a celkově lidé jsou takzvaně černobílí“ odvětila jsem s mírným úsměvem. (to ,,černobílí“ znamená chování a osobnost)
,, Do prdele nestíháme!“ řekl Honza a začal si rychle nazouvat boty.
Všichni už čekali před celým areálem, jen mi si tam snídáme a bavíme se o smyslu života. Nebyla to zas tak dlouhá doba, ale i tak byl hl. vedoucí docela naštvanej.
,,Co jste tam dělali?“ zeptal se s úchylným výrazem Tomáš.
,,Snídali!“ oba jsme naštvaně vykřikli, protože nám došlo na co Tomáš myslel.
Ihned jsme vyrazili na dlouhou cestu. Honza říkal že není zvyklej na takový tůry, protože celý den sedí ve škole a když dorazí domů je na počítači. Docela jsem se divila… nemá ani kilo navíc. Po chvíli jsme si museli dát přestávku, jelikož bylo hrozný horko. Sundala jsem si kšiltovku, abych si trochu provětrala hlavu. Když se mi rozpustily vlasy, všichni kluci na mě mohli oči nechat. Moc nevím co je na mě zajímavého. Holka s černýma vlasama, modrýma očima a menší postavou není žádná vzácnost.
Netrvalo to dlouho co jsme se zdrželi v chládku pod stromem a pokračovali dál. Už jsme se skoro nebavili s Tomášem, protože ten byl celou dobu s Klárou.
,,Tak jsme zbyli jen my dva a hromada dětí.“ Náhodně prohodil Honza.
,,Co tím naznačuješ?“ zeptala jsem se, protože jsem nevěděla co na to odpovědět.
,,Nic. Jen podotýkám že Tomáš je s Klárou.“ Odvětil Honza.
,,No a?“ zase jsem odpověděla s mírným úsměvem a dál jsme se o tom nebavili.
Nějaké dítě z našeho týmu si odřelo koleno, tak jsem za ním běžela to zalepit. Zase jsem se vrátila k Honzovi a bavili jsme se dál. Různě se mě ptal, třeba co mám za koníčky a tak. Když jsem odpověděla že pole dance, spadla mu brada a já si užívala ten překvapený obličej.
,,Takže ty jsi striptérka?“ nenápadně se zeptal Jan
,,NE!“ hned jsem vykřikla ,,proč si to každý myslí?“ odpověděla jsem se znechuceným pohledem.
Hned se omlouval, po tom co jsem mu vysvětlila, že to je veliký rozdíl a navíc je to sport. Dál už se nevyptával, ale dobrá nálada nevyprchala.
Večer měla být ,,party“ pro děti. Musela jsem tam jít, protože jsem byla něco jako DJ, ale pak to stejně převzal Tomáš. Jen tak jsem si zašla na pokoj, protože jsem si tam dovezla pivo z domu. Otevřela jsem plechovku, sedla si na židli a jen tak pozorovala co se děje.
,,Ty máš chlast?“ přišel za mnou Honza a překvapeně se zeptal.
,,No už jen jednu plechovku z domu.“ odpověděla jsem a podala Honzovi i tu druhou.
Chvíli jsme tam jen tak seděli a pak šli hledat další pivo. Nakonec jsme našli další čtyři plechovky v kuchyni. Když jsme měli trochu ,,naváto“ Honza řekl.
,,Smím prosit?“
,,Radši ne hl. vedoucí by si mohl všimnou že jsme opilí a to by byl teprve průšvih!“ odpověděla jsem s vážným obličejem.
,,Tak aspoň pryč z téhle budovy“ navrhnul to asi proto, že začala hrát písnička od Jusina Biebra.
Já jsem souhlasila a tak jsme šli ven. Sedli jsme si na trávu před areál a začali si povídat. Za chvíli to přešlo v něco víc. Po chvilce jsme vtrhli na pokoj a dál si to umíte představit…
Povídka o kuroshitsuji bude! A doufám že vás tento příběh nepřestane bavit jen k vůli konečné scéně. Sayonara :3
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
