Anime World CZ/SK - Příběhy

1. Zrádce

Spala jsem, když v tom mě někdo budí. Pootevřela jsem jedno oko a pak druhé. Nade mnou se sklání zrzavá dívka s úsměvem na tváři.

,,Midori..." dostala jsem ze sebe rozespale. Protřela jsem si oči a posadila se na posteli.

,,Jane, vstávej. Máš už službu." oznámila mi Midori s úsměvem na tváři.

,,Dobré ráno." popřála jsem Midori a za zívala jsem si. Pomalu jsem se postavila na nohy. Ale že by to bylo ochotně, to zase ne.

,,Spíš dobré poledne." zasmála se Midori.

,,Pro mě je ráno." řekla jsem rozespale a odešla jsem z kajuty na palubu, směr hlídkový koš.

Cestou pociťuji kručení v žaludku. Začínám hladovět. Ale na jídlo není čas. Musím na hlídku. A stejně poslední dobou jím jenom z donucení. Nebo spíš, jím, abych nepřidělávala ostatním starosti, co se mnou je, že nejím. Sama tomu nerozumím, proč nemám chuť k jídlu. Ale že bych to nějak řešila, to zase ne. Na palubě stojí náš kapitán, který mluví s nějakými lidmi. Všimnu si lodi a poznám, že se jedná taky o piráty. Podle vlajky poznám, že to jsou Slamáci. Osobně je neznám, ale vím, že kapitán se s nimi tak nějak přátelí. Už si navzájem vypomohli.

,,Dobré poledne." popřála jsem všem hezky nahlas, jak se sluší a patří. Chci jít dál do stěžňového koše, ale kapitán mi nedovolí pokračovat.

,,Jane, pojď sem na chvíli. Chci tě seznámit se Slamáky." oznámil mi kapitán. Poslušně jsem k nim šla, ale že bych z toho byla nadšená to zase ne. Ale naštěstí jsem se dokázala přetvařovat, tak nikdo mou otrávenost nepoznal. ,,To je Luffy, kapitán Slamáků, Zoro, Usopp, Sanji a Nami. A to je Jane můj zástupce a nejlepší bojovník." představil nás navzájem.

,,Těší mě." řekla jsem a mávla jsem rukou na pozdrav. Blonďáček, který mi byl představen jako Sanji se začne rozplývat. Musím fakt koukat divně, ale jeho chování nerozumím.

,,Takhle se chová u každé dívky." promluvila dívka, která mi byla představena jako Nami. Jenom jsem přikývla hlavou, že rozumím.

,,Ta je tak krásná a křehoučká." promluvil nakonec Sanji. Tentokrát se ušklíbnu, ale je to úšklebek nechápavosti.

,,Tak já jdu na tu hlídku." pronesu jen tak mimo komunikaci a jdu na stěžňový koš.

Vyšplhala jsem nahoru do koše, kde jsem si udělala pohodlí, jestli se to tak dá nazvat. Sleduji okolí, jestli se někde něco nešustne. Hlavně, aby se neobjevili mariňáci.  Pokaždé na hlídce je nuda. Občas, když jsem měla já hlídku za mnou přišla Midori na pokec, abych jsem se nenudila. A já na oplátku občas taky zašla za ní při její hlídce na pokec. Ale teď mám kapitána v obraze. I Slamáky, ale hlavně kapitána. Sleduji dění na moři, ale přesto po očku sleduji kapitána i Slamáky. Kapitán Slamáků Luffy je dost hlučný, ale není mu rozumět, co říká. Ostatní mluví tak potichu, že vidím jenom otevírat jejich rty, které nevydají žádnou hlásku. Ale z výrazu Luffyho je poznat, že ho něco těší. Nejspíš kapitán na pár dní zmizí. Bleskne mi hlavou. Můj zrak spočine na Zorovi. Taky šermíř, ale k boji používá tři katany. Je znám pod přezdívkou Lovec pirátů. Nikdy jsem nepochopila, proč se k pirátům připojil. Ani vzhledově nevypadá špatně, ale na kapitána nemá. Řeknu si pro sebe a maličko se ušklíbnu. A i když je sleduji, tak můj zrak je věnovaný i moři. Když už jsem hlídkovala přes hodinu, tak jsem zahlédla v dálce loď. Vzala jsem si dalekohled a podívala se, co je to za loď. Poznám, že jde o pirátskou loď. Po chvíli pomocí dalekohledu rozeznám o jakou loď jde.

,,Na pravoboku je pirátská loď Junichiho." křikla jsem dolů směrem ke kapitánovi, který stále debatoval se Slamáky. Všichni se tím směrem podívají. Loď pluje poměrně rychle, než je obvyklé. 

,,Připravit k palbě!" zavelí kapitán. Ale loď Junichiho je dost blízko na to, aby zaútočila jako první. Naše loď se zakymácí a já se sotva udržím v koši. Ale naštěstí vyrovnám rovnováhu a udržím se tam. ,,Jane, v pohodě?" křikne na mě, když viděl můj balanc.

,,V pohodě." křikla jsem zpátky směrem ke kapitánovi, aby si nedělala starosti. Kapitán se totiž o nás staral, jako bychom byli jeho děti. Sama sešplhám z koše dolů a jdu se připravit k boji. Junichiho loď se čím dál tím víc přibližuje a útočí na nás, až se loď kymácí ze strany na stranu. Povedlo se mi bezpečně slézt dolů, ale tam na mě čekalo překvapení. ,Midori? Co tu děláš? Nemáš být na svém místě?" zeptala jsem se Midori překvapeně. Midori beze slova tasí katanu.

,,Ještě ti to nedochází?" zeptala se Midori, místo odpovědi. Obličej má vážný, zlostný. Ne milý, přátelský a usměvavý, jako vždy.

,,O co tu jde?" zeptala jsem se Midori nechápavě.

,,To jsi tak natvrdlá? Tak! Chci proti tobě bojovat, ty trubko!" křikla na mě Midori výhružným hlasem.

,,Ale proč? Co jsem ti udělala?" stále jsem to nepochopila. Ale katanu netasím. Chci nejdřív vysvětlení, kterého se nakonec dočkám.

,,Málem si zabila mého kapitána!" řekla výhružně Midori. Tím mě překvapí ještě víc.

,,Tvého kapitána?" dostala jsem ze sebe. Na Lawa, našeho kapitána jsem nikdy nezaútočila, což mě překvapí, protože nevím jakého kapitána má namysli.

,,Kapitána Junichiho!" vysvětlila mi Midori, nebo spíš upřesnila.

,,K-kapitán J-Junichi?" dostala jsem ze sebe překvapeně.

,,Ano! Připojila jsem se k vám, jenom abych jsem se ti pomstila!" dál mi vysvětlovala Midori. Pomalu si začínám vzpomínat.

Před třemi lety:

,,Bojíš se?" zeptal se mě Junichi.

,,Ne! Kdo by se tě bál?!" odsekla jsem Junichimu.

,,Tak proč neútočíš?" zeptal se mě Junichi posměšně.

,,Pokud si zapomněl, tak nejsem ten typ co útočí jako první!" vyjela jsem po Junichimu.

,,Tak jsi srab." podotkl provokativně Junichi.

,,To odvoláš!" křikla jsem na Junichiho.

,,Nebudu odvolávat něco, co je pravda." smál se posměšně a provokativně Junichi. Začala jsem ztrácet trpělivost. Bohužel se neovládám, když mě někdo nazve srabem. Nebo uráží, nebo útočí na mé blízké.

,,Áááá..." vykřikla jsem a bez hlavě se vrhla na Junichiho. Junichi můj útok jenom vykryje.

,,Tak se mi líbíš, Jane." posmíval se mi Junichi.

,,Toho budeš litovat!" vyhrkla jsem ze sebe. Zuřivě jsem útočila na Junichiho, ale ten mé útoky jenom vykryl. Ale nezaútočil na mě. Ani jednou. A ani mi to nedochází, jaký vztek mám. Celá udýchaná se odtrhnu od Junichiho. Ten na sobě nemá známku únavy, nebo vyčerpání.

,,Už nemůžeš, Janey?" vysmíval se mi Junichi. Tentokrát na mě zaútočil. Což mě překvapilo a povedlo se mu mě zranit na ruce. ,,Nedávš pozor, Janey." pokračoval ve vysmívaní.

,,Neříkej mi tak!"  dostala jsem ze sebe zadýchaně. ,,Nikdo mi tak nesmí říkat." dodala jsem.

,,Ale co pak? Nelíbí se ti to, Janey?" dál mě provokoval Junichi. Znovu bezmyšlenkovitě jsem zaútočila. Ale tentokrát jsem kromě katany použila i své nohy. Což Junichi tento výpad nečekal a mně se povedlo mu podrazit nohy. Junichi spadl na zem. Já se naštěstí udržela na nohou. Beru katanu a namířím ji na jeho hrdlo.

,,Víš, že jsem schopna tě zabít, viď?" zeptala jsem se Junichiho podrážděně.

,,Vím, proto dělej a zabij mě. Protože jinak toho budeš litovat." stále se posmíval Junichi. Jednu chvíli jsem si nedala pozor a Junichi mě sekl do nohy. Já jsem na nic nečekala a probodla ho svou katanou. Junichi zavře oči a na rtech mu visí úsměv. Mám dojem, že je mrtvý a tak jsem se otočila a byla na odchodu. Ze skrýše vylezl Law a mlčky šel se mnou pryč. Já se ho nikdy nezeptala, co tam dělal. V tu chvíli jsem to neřešila a přiznávám, že jsem se snažila s Lawem komunikovat co nejméně. Ale ani jeden z nás nevěděl, že je ještě jeden svědek. Že Junichi tento útok přežil. Když jsme to později zjistili, tak jsme tomu s Lawem nerozuměli, protože já si byla jistá, že Junichi zemřel a Law byl u toho.

Současnost:

,,J-jak to víš?" dostala jsem ze sebe překvapeně.

,,Já u toho totiž byla!" řekla mi rázně Midori.

,,A-ale já si nevzpomínám, že by si tam byla." stále jsem ze sebe soukala překvapeně.

,,Nemohla si mě vidět. Byla jsem schovaná." vysvětlila mi Midori. ,,A teď bojuj!" řekla a zaútočila na mě. Jen tak tak jsem stačila tasit svou katanu a vykrýt její útok. Pak na mě útočila nenávistně, zlostně, jako já na Junichiho.  Mně nezbývá nic jiného než se bránit. Ale boj stále neberu vážně, což jsem dělala chybu, protože Midori se povede mě seknout do břicha. Hned se za břicho chytit, ze kterého jsem dost krvácela. Došlo mi, že opravdu Midori touží po pomstě. Že mě chce zabít.

,,Uvědomuješ si, že jdeš na jistou smrt?" zeptala jsem se Midori.

,,Nebo to bude tvá smrt! Nepodceňuj mě!" řekla výhružně Midori a znovu na mě zaútočila. Já jsem se jenom kryla a zatím nezaútočila. Ale stěží se kryji, protože z břicha krvácím a trošku ztrácím sílu. Ale nevzdávám se. Jenže Mdori mě znovu sekla. Tentokrát mě sekla do levé paže. Přesto spolu dál bojujeme. Je to boj na život a na smrt. Naše ostří katan o sebe naráží až odlétají jiskry. Po chvíli si všimnu, kde má slabí místo. Uvědomím si, že to je má šance, jak vyhrát. Proto sice riskuji, ale do toho útoku jdu. Povede se mi Midori dát levý hák do tváře. Midori to nečekala a zapotácela se. Já toho využiji a probodnu svou katanou Midori. Midori padá k zemi, ale mrtvá není, ale je na tom zle. Je na pokraji svých sil.

,,Co se to tady..." nedořekne Law, který se přišel podívat, proč ještě nejsem na své pozici. ,,Co se stalo?" zeptal se a je hned u Midori. Zoro je zase hned u mě. Sundal si svůj šátek z levé paže a mou levou paži obváže tím šátkem, aby zastavil aspoň to krváce na mé paži. Podívala jsem se na Zora a jenom jsem se pousmála.

,,P-proč...si...nezabila...svého...kapitána...?" dostala ze sebe Midori. Což byla její poslední slova. Podívala jsem se na Lawa. Ten zakýval hlavou. Midori je mrtvá.

,,Míří sem dělová koule!" někdo křikl směrem k nám. Podíváme se. Zoro mi pomůže na nohy Uklidím svou katanu a levou rukou se chytnu za krvácející břicho. Moc dobře to nevypadá.

,,Rychle na naší loď." křikl na nás Luffy. Podívala jsem se na Lawa a ten na mě. Oba navzájem jsme přikývli. Rychle jak jen to jde, jsme přestoupili na Luffyho loď. Zrovna ve správný čas, protože koule zasáhla naši loď, která se rozpadla na dvě půlky a klesala ke dnu. Všichni tuto pohromu sledujeme už z lodi Slamáků.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.