Mia & Nick
Informace:
Už delší dobu jsem měl napsaný příběh, ale neměl jsem, jak ho uvést. U úvodu jsem se proto inspiroval, a doufám že se nebude zlobit, Stricke-ho Novým životem.
Tak doufám, že se nová povídka bude líbit, a v rámci možností přeji hezké čtení ;P
„Táhněte k čertu!“ Zakřičela jsem, práskla dveřmi, a začala utíkat. Bylo mi jedno kam, ke komu, nebo jak daleko, hlavně pryč odsud. Chtělo se mi brečet. Se slzami na krajíčku jsem utíkala. ‚Jen abych byla co nejrychleji pryč.‘ To byla jediná myšlenka, která mě doprovázela po celých 10 minut příšerného úprku.
Doběhla jsem až k útesu nad zatopeným lomem, kde jsem se únavou zhroutila na zem. Chvíli jsem jen ležela, jako bezvládné tělo. Tělo bez duše, bez mysli…jen schránka. Když jsem se vzpamatovala, jen jsem se překulila na bok, schoulila do klubíčka, a rozbrečela se. Bylo to, to jediné na co jsem se v tu chvíli zmohla. Po chvilce jsem z dáli uslyšela hlasy. Bylo mi to jedno, ať si mě zkrátka nevšímají a jdou dál. Hlasy se pořád přibližovaly, slyšela jsem je stále blíž a blíž, když po chvilce ztichly. Objevil se nade mnou stín, který dopadal přímo na moji hlavu.
„Mio?“ ‚Ten hlas je mi nějaký povědomý, ale odkud?‘ Otřela jsem si rukávem mikiny oči, a otočila se směrem, odkud se hlas ozval. Byl to můj kamarád ze třídy, Nick. ‚No…kamarád, má vysněná láska, už od páté třídy. Vždycky jsem se na něj jen tak z povzdálí dívala, jak je obklopený všemi kamarády a holkami ze třídy. Byl to vlastně třídní idol, a já…no spíše šedá myš celé té třídy. A to jak na základce tak i na střední, kterou máme opět stejnou. Ostatní si ze mě za školou spíš dělali legraci, pokud ovšem nebyli zaneprázdnění povídáním s Nickem.‘ „Ahoj. Cc…co ty tady?“ Podařilo se mi ze sebe dostat kloudného slova. Pak jsem si ale všimla, že opodál pořád někdo stojí. ‚Bože! Dayen! Proč zrovna ona? Paní Miss celé naší třídy.‘ Nick se otočil směrem k ní. „Promiň, ale moc společného toho nemáme, a…promiň, ale mezi námi by to neklapalo, říkal jsem to…“ Podívala jsem se na ni, a viděla, jak jen rudne v obličeji, a pak to začalo.
„Jak si něco takového můžeš dovolit, vždyť si mi sliboval – “ „Dost!!“ Zakřičel Nick tak hlasitě, až jsem se ho lekla, a málem se znovu rozbrečela. „Říkal jsem ti, že s tebou nechci chodit. Řekla si, ať to alespoň zkusím, a zkusil jsem. Můj názor zůstává naprosto stejnej.“ „A to mě tu necháš, a budeš tu radši s takovou?“ A ukázala směrem ke mně. Zatahala jsem Nicka za spodek mikiny. „Jen jdi.“ Usmála jsem se na něj. „Ne! Tohle je taky jeden z důvodů, jsi panovačná, a všechno musí obíhat okolo tebe, a na to bych nikdy nepřistoupil. Tahle, jak jsi ji nazvala, potřebuje pomoct, a raději tu zůstanu s ní, než bych kdy ještě šel někam s tebou!“ Ukázal rukou směrem od sebe.
Dayen se jen nafrněně otočila, a se svou pýchou odkráčela pryč. „Proč jsi to udělal, měl ses na mě vykašlat“ bědovala jsem a slzy mi stékaly po tvářích. On však nic neřekl. Jen si ke mně kleknul, chytil mě za bradu, a pozdvihl mi hlavu. Protože potřebuješ pomoct. Chytil mě, a pomohl mi na nohy. „Děkuju“ Usmála jsem se. Nabídl mi ruky, já jsem ji chytila, opřela se mu o rameno, a spolu jsme vykročili směrem k nejbližší lavičce. Když jsme se posadili, položila jsem si ruce na kolena. On mi je sevřel do rukou, a hřál mi je. Začervenala jsem se, a sklopila obličej směrem k zemi. Klekl si přede mě na koleno, a zadíval se mi do očí. “Tak, a teď mi pověz, co se stalo, a proč jsi tam vlastně ležela.“ Snažila jsem se jeho pohledu uhnout, ale nedalo se to. Jeho pronikavé modré oči na mě zářily, a cítila jsem, jako by viděly i skrze mě.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
