My story- vzpomínky a seznámení
Informace:
zase po dlouhé době je zde pokračování. omlouvám se za zdržení. další díly budou vycházet nepravidelně a po dlouhé době. ještě jednou se omlouvám.
pozor! příběh je psaný z pohledu 3. osoby!
přeji příjemné čtení
nightriver
Night cítila, jak ji někdo přiložil k ústům měch s vodou. Chtěla si sednout, ale někdo ji v tom zabránil a starostlivým hlasem ji řekl: ,,Jen klidně lež. Nevysiluj se.“
Night mírně kývla na znamení, že rozuměla. Ale přece jen…
Chtěla ho vidět. Nebyl to Marco, tím si byla jistá. Chtěla vidět toho, kdo o ni tak pečuje a kde je. S námahou otevřela oči. Byla v nějaké džungli. Toto místo jí bylo povědomé. Liány tam ze stromů volně visely dolů. V tom uslyšela zvuky křídel. Hippogryfové? Napadlo ji. Ne. Toto bylo něco jiného. Zachránce, jako by četl její myšlenky.
,,Jsme ve Ferelasu. V Údolí draků.“ Řekl jí klidně.
Night hlavou bleskla vzpomínka. Ve Ferelasu byl její kmen. Byla tu její rodná vesnice a pak ji vypálili. Její kmen se rozpustil a její otec ji dal zbraně. Ty zbraně ukryla v Údolí draků, než Feralas opustila. Než opustila Eastern kingdom a nevidomky šla k Hordě.
Prohlížela si stromy nad sebou. Tento měl podivné fialové liány. V tom si vzpoměla. Zbraně ukryla do skuliny ve stromě s fialovými liánami. I přes všechnu bolest, kterou cítila. I přes zachráncovy silné ruce se zvedla a obcházela strom. Objevila skulinu. Chytla do ní a vyndala luk, a další zbraně. Zachráncovi překvapením spadla spodní čelist. Kdo je ta elfka vlastně zač? kdo to vlastně je? Jak o nich věděla? Co dělala u hordy, když je Night elf? Na tyto otázky chtěl znát odpověď. Night se na něj otočila. Usmívala se.
Cítila, že se změnila. Cítila, že zachránce chce znát odpovědi a tak začala vyprávět. Dlužila mu to. Vlastně mu dlužila víc, než jen to. Dlužila mu za svůj život.
,,Jsem Nightriver. Patřím ke kmeni Nighteagles. Náš kmen se rozpadl a rozpustil poté, co nám vypálili vesnici. Náš vůdce nás vodil zemí a snažil se nás přiřadit k nějakému jinému kmenu. Neúspěšně. Pět let jsme bloudili bez výsledku. Poté se rozhodl kmen rozpustit a zasáhl ho šíp. Červený šíp. Pohřbili jsme ho a vydali se každý jiným směrem. A já jsem se dostala až ke hranici s hordou. Ještě, než jsem se dala na cestu, jsem od otce dostala zbraně. Ty jsem ukryla a pak jsem také odešla. Toto jsou ty zbraně. U hranice s hordou jsem narazila na orka. Jmenval se Marco. On mě nezabil, ale pomohl mi. A u hordy jsem strávila měsíce. Možná roky. Nepočítala jsem to. Poté musel odejít na frontu v The Barens. Chtěla jsem jít s ním. Za peníze, které mi nechal jsem si koupila výzbroj a šátek přes pusu, aby mě nepoznal, jinak by mě okamžitě poslal zpátky. Tam mě vyzval na duel nejlepší z bojovníků na té frontě. Kdyby vyhrál, musela bych se odhalit. V boji jsem vyhrála jen tak tak. Byl zraněný a prosil mě! Prosil, ať ho zabiju. Poté stiskl mou ruku s dýkou a navedl ji přímo do srdce. Zabila jsem ho s jeho přáním. S jeho pomocí. Poté jsem omdlela a nevím co bylo dál.“ Poslední větu dodala smutně.
Zachránce jí příběh dopověděl.
,, Ten boj jsem viděl. Vedla sis statečně. Jsi statečné děvče. Jeden ork tě odnesl do nemocnice. Krátce poté na vás zaútočilo cizí vojsko. Ten ork mě prosil, ať tě zachráním a odnesu tě do bezpečí. Vyhověl jsem mu. Toho orka probodli kopím, když mi kryl záda.“
A poté si sundal šátek, co měl navlečený přes spodní část tváře a nastavil ruku, jako pozdrav.
,,Jsem Halt.“ Řekl s úsměvem.
,,Nightriver,“ řekla a potřásli si rukama.
Říkáš červený šíp? Znám lučišníka s červenými šípy. Je jeden z nejlepších a jen on nosí červené šípy.“ Řekl přemýšlivým hlasem.
Night horlivě přikyvovala. V očích se ji mihl náznak chtíče po poimstě. Poté se ji podlomily kolena a vyčerpáním klesla k zemi. Zachránce ji chytil a odnesl zpět na pokrvýky.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
