Anime World CZ/SK - Příběhy

4. Law na to přišel

Všichni ve vestibulu lehli na zem. Daiki na zem strhl Cori a Zoro Robin. Já vše sledovala z venku. Pak nevím co se dělo, protože se mi zamlžilo před očima a já ztratila vědomí.

 

Ve vestibulu:

 

Při střelbě Daiki rychle zareagoval. Cori byla blízko, tak ji zalehl, aby se jí nic nestalo. Když se chystal všech zeptat, jestli jsou v pořádku, zjistil, kdo to schytal. Ale nebyl jediný. Jeden muž zareagoval rychleji než Daiki. Běžel ven a bylo mu jedno, že střelec tam může stále být a běžel k psovi. Vzal psa do náruče. I ostatní byli u toho muže a psa.

„Musím ji odvést na veterinu.“ promluvil Daiki, který si neuvědomoval, že Cori drží za ruku.

„Postarám se oni. Jsem Veterinář.“ promluvil muž. Odnesl psa do auta a otočil se na Daikiho. „Jeď za mnou.“ řekl Daikimu a nasedl do auta a jeli k němu domů.

 

Muž se o psa hned postaral. Ztěží dýchal, ale dělal maximum. Doma na sebe rychle hodil bílý plášť, rukavice, ale nejdřív si ruce umyl. Pak se dal o ošetřování. Daiki vše sledoval. Po třech hodinách muž ze psa vyndal kulku. Pak psa zašil a obvzázal.

„Bude žít?“ zeptal se Daiki bledý strachy.

„Ano bude. Ale musím si ji tu na pár dní nechat. A dost dlouho nebude schopna práce. Bude muset odpočívat.“ radil muž Daikimu. „Teď jeď domů si odpočinout. Navštívit ji můžeš zítra. Zíra nabere i vědomí.“ poradil Daikimu.

„Dobře. Díky Lawe.“ poděkoval Daiki podal ruku muži s jménem Law a odjel domů. Law psa uložil na teplou deku ke krbu, umyl si ruce a sundal plášť. Seděl u psa a pozoroval ho.

 

Pomalu jsem začínala přicházet k sobě. Někdo mě hladil po hlavičce. Ale podle dotyku jsem poznala, že Daiki to není. Tyto ruce byli taky mužské, ale hebké, hebčí než je má Daiki. Chtěla jsem se postavit, ale muž mi v tom zabránil.

„Jen klid maličká. Už bude dobře. Postarám se o tebe. Jen spi. Potřebuješ nabrat sílu.“ mluvil potichu hluboký hlas. Otevřela jsem oči. Ruce byly potetované. Seplo mi, že jsem u toho muže z vodního pólu. Ten brankář druhého týmu. Ten který mě tak zaujal. Hlavu jsem si položila zase na deku. „Jen spi. Jsi v bezpečí. Nic ti nehrozí. Jinak mně říkají Law, Loli.“ představil se mi muž. Srdce mi povyskočilo a rozbušilo se. To byl ten člověk, kterého jsem tak chtěla vidět. Hodně se změnil, proto jsem ho nepoznala, ale když jsem líp začichala, tak tu vůni jsem poznávala. Patřila Lawovi. Tolik se mi chtělo promluvit, ale to jsem nemohla Daikimu udělat. Tak jsem jenom slabě zakňučela. „Víš, připomínáš mi jednu dívku. Ale ta už dávno mezi živými není. Zemřela, když jí bylo pět let. Jeden vědec na ní chtěla udělat experiment, který nevyšel a oba umřeli. Bohužel jsem tím nemohl dodržet dva sliby, které jsem jí dal. Jeden byl ten, že ji ochráním, že se jí nic nestane a druhý byl ten, že až vyrosteme, že si ji vezmu za manželku. Bohužel jsem ji neochránil a vzít si ji nemůžu. Stále na ni myslím. Jakoby tu byla stále se mnou.“ vyprávěl mi příběh. Z očí mi tekly slzy. Law mě přitom hladil po hlavičce. Tolik jsem chtěla říct, já tu jsem. Ale nemohla jsem. Ani nevím jak, ale povedlo se mi usnout.

 

Ráno mi bylo lip. Už jsem se dokázala postavit na nohy a napít se z misky. Jenže i tak to šlo ztěží. Law usnul u mě a objímal mě za bok. Nechtěla jsem ho budit, ale nepovedlo se to.

„Tak už jsi maličká vzhůru? Jen se napij, ale jídlo až zítra.“ řekl milým hlasem Law. Napila jsem se, jak jen to šlo. Pak jsem si zase lehla a prospala celý den. Vždy, když jsem se probudila, byl Law u mě. Hladil mě, mluvil na mě. Bylo to moc příjemné. Nechtěla jsem, aby to skončilo. Jenže jak se blížila půlnoc začaly se dít věci. Došlo mi, že je dneska úplněk. Law naštěstí spal. Já se proměnila v dívku. Vždy, když byl úplněk tak o půlnoci na dvacet čtyři hodin jsem se proměnila v dívku. Břicho jsem měla obvázané a bolestivé. V tom se Law začal probouzet. Když otevřel oči uviděl mě, ale ne jako psa, ale jako dívku. Posadila jsem se. Byla jsem zcela nahá, jen obvázané břicho. Law zrudl a rychle ze sebe sundal triko a dal mi ho. Já se rychle oblékla do toho trika. Law na mě zíral dost překvapeně. Toto nečekal. Když jsem se oblékla, zjistila jsem, že má odhalenou hruď. Samý sval, samé tetování. Byl tak sexy.

„P-promiň...“ dostala jsem ze sebe.

„Z-za co?“ dostal ze sebe Law.

„Z-za tyto komplikace.“ dostala jsem ze sebe.

„T- ty za nic nemůžeš, Janey.“ dostal ze sebe Law. Hodně mě tím překvapil.

„J-jak víš, mé pravé jméno?“ dostala jsem ze sebe a zírala s otevřenou pusou na Lawa.

„Pamatuješ tu historku, kterou jsem ti vyprávěl, jak mi připomínáš kamarádku z dětství, tak když tě tu takhle vidím, tak je mi jasné, že jsi to ty. I když v jiném těle. Tvé pravé tělo bylo pohřbeno. Chyběla si mi Janey. Moc chyběla.“ vysvětlil mi Law a objal mě. A já objala jeho. Tekly mi slzy.

„Tak ráda tě vidím, Lawe. Jsem tak šťastná, že mohu s tebou komunikovat, objímat, vidět tě.“ mluvila jsem mezi vzlyky.

„To ani nevíš, jak já tebe. Miluju tě. Vždy jsem tě miloval a nikdy nepřestanu.“ zašeptal mi do ucha Law. V tom někdo začal bušit na dveře. Law mě pustil a šel otevřít. Dovnitř vpadl Daiki.

„Beru si ji domů.“ řekl Daiki rozhodným hlasem.

„Nikam ji nevezmeš. Je raněná a hlavně. Máš ty co vysvětlovat, Daiki.“ řekl rozhodným hlasem Law.

„Daiki, chci tu zůstat.“ dostala jsem ze sebe. Tím jsem Daikimu vyrazila dech. To nečekal.

„Sedneme si. Naliju ti.“ řekl Law a nalil panáka sobě i Daikimu. Já seděla na zemi a ty dva na baru. Daiki se stačil nejdřív opít a až pak začal vyprávět.

„Před dvaceti lety jsem viděla, jak můj otec dělal experiment tady s Janey a štěnětem. Jak vše bouchlo. Na zemi leželo tělo otce a Janey, ale v tom ke mně přišlo to štěně a než ztratilo vědomí, promluvilo. Byla to Janey. Rozhodl jsem se o Janey postarat. Dal jsem jí jméno Loli. Nechtěl jsem, aby někdo o ní věděl. O Janey se musel někdo postarat a litoval jsem všech těch pokusů, které otec udělal. Nevěděl jsem, co by se s Janey jako štěnětem stalo, tak jsem si ji nechal. V psí podobě umí komunikovat lidskou řečí a při úplňku se promění v člověka. Jinak je z ní pes. Bál jsem se, že mě budete za to nenávidět. Proto jsem si radši přál a dělal to, že jsem se vám stranil. Staral se jenom o sebe a Janey. Jak to jenom šlo odešel jsem z Osaky, abych vám nebyl nablízku. Že se zrovna setkáme všichni tady s tím jsem nepočítal. Ale když jsem poznal, že je Janey ráda, že vás vidí, tak jsem souhlasil s tím, že půjdeme na tu oslavu příští měsíc. Pak jsem chtěl s Janey zmizet. A vás už nikdy neviděl.“ vysvětloval s pláčem Daiki. I mně tekly slzy.

„Ale Daiki, měl si mi to říct.“ řekla jsem s pláčem. Nějak jsem se postavila a šla k chlapům. Law mě hned chytl a podpíral, abych jsem nespadla, jak jsem byla slabá. „Přesvědčila bych tě o opaku, a aby ses neztratnil. Ty jsi takový hlupák. Už od mala miluješ Cori a milovat si ji nepřestal, ale vzdal ses toho. A já chci aby si byl šťastný. Když nemohu být já...Nebo takhle budu šťastná i za tebe.“ snažila jsem se to Daikimu nějak vysvětlit.

„Kámo, nejradši bych ti jednu vrazil.“ řekl rozhořčeně Law. Měl na Daikiho vztek.

„Jen mě prašti. Nic lepšího si nezasloužím.“ brečel Daiki.

„Tu radost ti neudělám. A taky ses dobře staral o Janey, tak ti řeknu jenom jedno. Od teď Janey bude žít se mnou. Nechci, aby byla v hrožení života, jako byla teď. Nechci o ni znovu přijít, když jsem ji znovu našel. A o tom slibu, jaký jsme si dali si věděl. Řekl jsem ti to.“ byl stále naštvaný Law.

„Vím, ale tvá mamka je alergická na psi, tak by u tebe být nemohla.“ trošku se začal Daiki bránit a setřel si slzy.

„Mohla jsem být u tebe, ale starat se o mě jste se mohli všichni, nebo aspoň ty a Law.“ zastávala jsem se Lawa. „Jsem ti za tvou péči vděčná, ale i já ráda zůstanu u Lawa.“ řekla jsem svůj názor.

„Chápu. Vše jsem zvoral.“ litoval všeho Daiki.

„Dneska přespíš tady. V tomto stavu tě domů nepustím.“ rozhodl Law.

„A Daiki, díky za vše. Ale teď se soustřeď na sebe a Cori. Udobři si ji a buď s ní. Ona jediná tě udělá šťastným.“ radila jsem Daikimu. „A zítra až bude z té opilosti vyspalej ti to připomenu.“ dodala jsem. Law mě vzal do náruče a přenesl do jeho ložnice na postel. Pak šel do obýváku pro Daikiho, kterého uložil na gauči a sám se vrátil ke mně. Jenže než se Law vrátil, tak jsem usnula. A od té doby celý měsíc jsem žila s Lawem. S Daikim jsem se nevýdala. On se hlavně soustředil na uzavření případu a doufám, že se snažil i udobřit si Cori.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.