Pokusná zvířata - Prolog
Informace:
Jak se z člověka dokáže stát pes? A jak to vezmou ostatní? Když ten pes dokáže mluvit lidskou řečí a při úplňku se z něho stane člověk? Tento prolog vám řekne, jak se to stalo.
Tak Janey se po dlouhé odmlce hlásí s tím, že hlásí příchod a vrací se k psaní. Toto je krátký prolog, tak snad se vám bude líbit a na další kapitole se pracuje :)
První a poslední pokus
POKUSNÁ ZVÍŘATA
-
První a poslední pokus
Před dvaceti lety:
Bylo mi pět let, když se to všechno stalo. Co mi nadosmrti změnilo život. Jeden člověk mi zničil navždy život.
Hrála jsem si venku na dvorečku se svými přáteli. Cori, Daikim, Robin, Zorem a Lawem. Ostatní si zrovna o něčem povídali, když jsem zahlédla štěně. Vzdálila jsem se od všech a šla za štěnětem. Pak si už nic nepamatuju, protože jsem ztratila vědomí.
Probrala jsem se v nějaké kádi. Na sobě jsem měla kyslíkovou masku. Ruce svázané za záda. Naproti mě byla káď, kde byl ten pes, nebo-li to štěně. Vytřeštila jsem oči. Bála jsem se. Když v tom promluvil něčí mužský hlas. Pak se i přede mnou ten člověk objevil. Oči jsem vytřeštila ještě víc. Byl to otec Daikiho, náš strejda Kuma.
„Neboj maličká. Nic se ti nestane. Jen menší pokus udělám. Nebude to bolet.“ konejšil mě Kuma. Chtěla jsem křičet, ale měla jsem na sobě tu masku. Sledovala jsem strejdu Kumu, co dělá. Začal něco mačkat na klávesnici. „Ještě chvilku.“ dodal a zmáčkl tlačítko. Objevila se záře. Musela jsem zavřít oči. Celým mým tělem projela bodavá bolest. Ani křečet nešlo. Po nějaké době jsem znovu ztratila vědomí.
Když jsem se probouzela, bylo mi teplo. Ale přesto jsem se cítila nějak divně. Otevřela jsem oči. Viděla jsem černobíle. Zacítila jsem známou vůni. Byla mi povědomá, ale nedokázala jsem ji zařadit. Bolelo mě celé tělo. Chtěla jsem se posadit, ale nešlo to.
„Už bude dobře, Janey. Postarám se o tebe.“ promluvil dětský hlásek. Hned jsem ho poznala.
„D-Daiki?“ dostala jsem ze sebe.
„Jsem to já. Vše jsem viděl.“ řekl Daiki. Ulevilose mi, že je očitý svědek, ale bylo mi to k ničemu. „Od teď se jmenuješ Loli. Nikdo nesmí vědět, co se tu stalo. Nebo spíš, co se stalo s tebou. Promiň, Janey.“ omluvil se mi. Postupně mi vše začínalo docházet. Byla jsem v těle toho štěněte.
Po dvaceti letech:
Teď je ze mě dospelý pes. Kvůli experimentu stárnu jako člověk. Daiki se stal mým pánem, kterého musím poslouchat na slovo. Ale jinak si spolu hrajeme. Daiki, po tom incidentu se začal všem lidem stranit i svým přátelům. Protože po tom incidentu, kdy se ze mě stal pes vše vyšlo najevo. Experiment nevyšel a Daikiho otec zemřel při výbuchu. Našli i mé tělo. Mrtvé tělo. Ale má duše žila. Žila jsem v těle toho štěněte. Teď už dospělého psa. Své přátelé Cori, Robin, Zora a Lawa jsem už nikdy neviděla. Daiki je taky začal ignorovat. Po nějaké době, kdy jim došlo, že Daiki o jejich společnost nestojí to vzdali a přestali si Daikiho všimat. Tuto reakci mi Daiki nikdy nevysvětlil a já se vyptávat přestala, když jsem zjistila, že mi nic o tomto svém rozhodnutí neřekne. Tak jsem to vzdala.