Anime World CZ/SK - Příběhy

4. Rozhodnutí

K večeru jsme byli všichni vzhůru a dali si večeři. Luffy krmil Nami a ta zase jeho. Law i Zoro chtěli krmit mě, ale já jim to nedovolila s tím, že se umím najíst sama. Sice jsem je zklamala, ale kdybych věděla, koho z nich miluju, tak bych jsem se od té osoby nechala nakrmit. Ale nevěděla jsem, kdo z těch dvou to je. Jestli je to Law, nebo Zoro. Ale teď jsem se víc soustředila na to, jak se zbavit toho démona. Jak zničit tu jeho píšťalu. To byla priorita.

 

Když se setmělo, což bylo okolo deváté hodiny večer, začala hrát hudba. Všichni jsme si zacpali uši. Postavili jsme se a rozhlédli se kolem sebe. I Luffy, Nami, Law a Zoro byli připraveni k boji. I když jsme ani my ani oni nevěděli, co se stane, až toho démona zničíme. Jestli si vše budou pamatovat, nebo ne. Jediné co jsem si teď přála bylo to, porazit toho démona. Po chvíli se objevilo dítě s píšťalou v ruce. Přišla blíž k nám. Představa, že budu bojovat proti malému dítěti se mi zvědal žaludek. Protože malé děti jsem měla ráda. A nikdy bych žádnému dítěti neublížila. Ale tady šlo o démona, který musí být zničen. Podle rtů se dalo poznat, že na nás mluví. Pak začali mluvit i ostatní. Kromě mě, Lawa a Robin. My mlčeli. Věděla jsem, že to nemá cenu něco říkat, protože mě nikdo neuslyší co řvu. Díte udělalo bojový postoj. Muselo mu dojít, že nás spíšťalou nemůže uspat. Z píšťaly vytvořil meč. Já, Law i Zoro jsme tasili své katany. Vyndala jsem si vycpávky z uší.

„CO TO DĚLÁŠ?!“ zakřičel někdo. Mlčela jsem. Nevím, ani kdo to byl. Démon byl připraven k boji. Law mě následoval a i on si sundal vycpávky z uší. Poté tak učinili i ostatní.

„Proč si je sundaváme?“ zeptal se Luffy.

„Protože na tu píšťalu už hrát nebude. Nemá jak nás uspat.“ vysvětlila jsem všem až na Lawa. Tomu to došlo ještě dřív, než jsem to vysvětlila.

„Vidím, že jsi moc chytrá.“ ušklíbl se démon. „Tento ostrov je můj a tím, že nechcete být součástí tohoto ostrova, tak vás zničím. Ale je divné, že na vás nezapůsobila má síla, jako na vesničany.“ podivil se.

„Na které to zapůsobilo.“ řekla Robin svým rozhodným hlasem.

„Tsss...Tesi vás podám! Všechny!“ ušklíbl se démon. A boj započal. Na démona jsme zaútočili já, Law, Zoro, Robin, Luffy, Sanji a Bepo. Zbytek byla záloha.

 

Mně se moc útočit nechtělo. I když to byl démo, bylo to přeci jenom dítě. Poté jsem si vzpomněla, co říkala Robin. Že stačí zničit tu jeho pišťalu a bude i po démonovi. Jenže z té píšťaly teď byla zbraň. Mohla jsem mu ten meč vystřelit z ruky a rychle to tím ukončit, ale nechtěla jsem zase to dítě zasáhnout. Nebo spíš tu podobu dítěte. A zbraně by stejně tomu meči nic neudělaly. Teď byla řada na mně. Zaútčit na tého démona. Tak jsem tedy zaútočila. Pokusila jsem se použít kopy a vykopnout mu ten meč z ruky. Zaměřila jsem sena zbraň a ne na toho démona. Ale bohužel tomu doménovi to došlo.

„To ti neprojde.“ ušklíbl se démon. Ale nedávala jsem si pozor a démon mě nakopl a já odlétla daleko. Letěla jsem až k lesu.

JANEY!“ křikl Law. Zoro mlčel a byl připraven k boji. Law běžel za mnou. Bylo mi divné, že za mnou neběží i Zoro, ale pak jsem si všimla jeho pohledu. Jeho nerozhodnosti. Byl na tom stejně jako já. Ale vrtalo mi hlavou, proč to na něho působilo a na Robin ne. Znovu jsem se postavila na nohy. „Jsi v pořádku?“ zeptal se mě, když ke mně doběhl.

„Jo, jsem.“ usmála jsem se na Lawa. Law mi úsměv oplatil. „Musíme se rychle vrátit.“ řekla jsem Lawovi. Oba jsme pospíchali k ostatním.

 

Doběhla jsem k Robin. Zoro zrovna bojoval. Všimla jsem si, jak Robin pozoruje Zora. Vše mi došlo.

„Robin, ty Zora miluješ.“ zašeptala jsem Robin do ucha. Ta se na mě podívala.

„J-jak ti to došlo?“ zeptala se mě Robin.

„Teď to neřešme. Dostala jsem nápad. Až bude bojovat Luffy, tak jdi za Sanjim a polib ho. Já se postarám, aby to viděl Zoro.“ řekla jsem Robin do ucha. Ta se na mě podívala. „Věř mi. Jednou mi prosím věř.“ požádala jsem Robin, když jsem si všimla jejihé nevěřícného výrazu v obličeji. Nakonec jenom přikývla. Já se vrátila k Lawovi a Zorovi. Když nastala chvíle, kdy bojoval Luffy, tak se na mě Robin podívala. Jenom jsem přikývla hlavou. Musí to vyjít. Pomyslela jsem si. Robin došla k Sanjimu. Poklepala mu na rameno, něco mu zašeptala do ucha a poté políbila. Když Robin poklepala Sanjimu na rameno, tak jsem přešla k Zorovi a zašeptala jsem mu do ucha.

„Dívej se na Robin a Sanjiho.“ zašeptala jsem Zorovi do ucha. Ten se na mě podíval. Hlavou jsem mu naznačila, aby se díval. Zoro se podíval okamžiku, kdy Robin políbila Sanjiho. Pak se rychle vrátila na své místo. Podívala jsem se na mě. Obě jsme se na sebe podívaly a pak na Zora. Ten v obličeji byl rudý vzteky.

„Z-Zoro?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Zoro mě nevnímal. Hned zaútočil na démona, ale ten ho snadno přemohl. Na řadě jsem byla já. Ale sledovala jsem Zora, který se nevrátil na své místo. Doběhl k Sanjimu a jednu mu vrazil. Démon dávno pochopil naši techniku útoků. Jenom se zasmál a zaútočil na mě. Já sledovala Zora a Sanjiho, takže jsem nedávala pozor.

„JANEY, POZOR!“ křikl Law. Podívala jsem se před sebe. Law skočil přede mne a schytal tu ránu. Schytal to do hrudi. Hned se skácel k zemi.

„LAWE!“ křikla jsem a sehnula jsem se k Lawovi. Chopper byl hned u nás.

„Musíme ho dostat stranou.“ rozhodl Chopper. Usopp byl hned u nás a pomohl mi s Lawem, ho odnést stranou.

„Tak koukám, že ses už rozhodla.“ řekla mi mamka, ale já ji zcela ignorovala. Držela jsem Lawa za ruku. Chopper si prohlédl jeho zranění. Po tvářích mi tekly slzy.

„Lawe, neumírej.“ dostala jsem ze sebe. Kapky mi tekly po tvářích a stékaly na zem do trávy.

„To je poprvé, co tě vidím brečet.“ řekl taťka. Došlo mi, že má pravdu. Že já brečím. Kapky jsem nechala stékat po tváři a sledovala bledý obličej Lawa.

„Přežije to, že jo?“ zeptala jsem se Choppera, aniž bych jsem přestala sledovat obličej Lawa.

„Je těžce raněn, ale přežije to. Musí hodně odpočívat.“ odpověděl mi Chopper a dál se věnoval zranění Lawa.

„Law je velký bojovník.“ řekl mi s úsměvem Corazon. Pustila jsem Lawovu ruku, setřela jsem si slzy, vzala do ruky svou katanu a šla na bojiště.

„Jane?“ dostal ze sebe Chopper, když viděl můj odhodlaný výraz.

„Choppere, zahraň Lawa.“ jenom jsem pronesla a šla zaútočit na toho démona.

 

Řada na mně nebyla, ale přesto jsem zaútočila. Nemířila jsem na zbraň, jako zezačátku, ale rovnou na toho démona. Kypěla ze mě zlost, že mi bylo jedno, že útočím na démoní dítě.

„Janey, v klidu.“ radil mi taťka. Nevnímala jsem ho.

„Neukvapuj se. Law to přežije.“ snažil se mě uklidnit i Corazon. Ale bez úspěchu. Ostatní mě sledovali a čekali, co se bude dít dál. Jak jsem zuřivě zaútočila, tak jsem nebyla krytá a démon mě zasáhl do boku. Neskácela jsem se k zemi. Ani jsem tu bolest necítila. Cítila jsem bolest v srdci. Postavila jsem se na nohy a znovu zaútočila jsem na démona. Na pomoc mi přispěchal Luffy.

„Janey, jdi k Chopperovi. Tady jsi zbytečná.“ řekl mi Luffy.

„Ale já musím...“ nestačila jsem doříct.

„Nemusíš nic. Law tě potřebuje víc, než my tebe tady na bojišti. Takhle jedině způsobíš to, že zemřeš.“ trval na svém Luffy, který mi skočil do řeči.

„Janey, v tomto ohledu má Luffy pravdu. Nesoustředíš se a prahneš po pomstě, a co jsem tě učil. Bojovat v klidu a schladnou hlavou.“ řikal mi taťka. Povzdychla jsem si.

„Dobrá. Bojuj za nás oba.“ požádala jsem Luffyho.

„Neboj, budu.“ zazubil se Luffy. Pak jsem odběhla k Chopperovi, ale hlavně k Lawovi.

 

Chopperr zrovna obvazoval Lawa. Hned jsem zase Lawa chytla za ruku. Znovu se mi spustily slzy. Když byl Chopper s Lawem hotov, tak se Chopper podíval na mě.

„Taky tě ošetřím.“ řekl mi Chopper a přichystal si lékárničku.

„To je v pohodě.“ nesouhlasila jsem s Chopperem.

„Ale...“ nestačil Chopper doříct, protože se Law probral a skočil mu do řeči.

„N-nech se o-ošetřit.“ pronesl Law, aniž by otevřel své krásné šedé oči. Ale po chvíli je otevřel. Pousmál se na mě. Z očí mi stále tekly slzy.

„Jsem v pořádku.“ trvala jsem si na svém.

„K-krvácíš to v p-pořádku n-není.“ nesouhlasil se mnou Law. Zvedl volnou ruku a setřel mi slzy, které se kutálely po tváři.

„A ty Lawe odpočívej.“ nařídil Chopper Lawovi. Pak se otočil na mě. „A teď tě ošetřím.“ rozhodl razantně. „Proč vy doktoři jste ti nejhorší pacienti.“ zlobil se. Rezignovala jsem, usmála jse mse a nechala jsem se ošetřit od Choppera tržnou ránu na boku. Už jsem byla o hodně klidnější. Když mě Chopper ošetřil, tak jsem sledovala dění na bojišti a držela Lawa za ruku. Ostatní si nevedli špatně. Ale k vítezství stále něco chybělo. Pozorovala jsem boj. V tom jsem dostala nápad. Nebo spíš mi to trklo v té mé hlavě. Měla jsem ty zbraně použít hned. Pomyslela jsem si. Měla jsem v plánu mu vystřelit zbraň z ruky. Sanji, který byl nejblíž k té jeho ruce s mečem, by mohl ten meč pak zničit.

„Musím jít jim pomoct. Vím, jak ho porazit.“ řekla jsem Chopperovi.

„Ale...“ začal Chopper protestovat.

„Vím, jsem raněna, ale jiné východisko nevidím. Neboj k boji se moc nepřiblížím.“ skočila jsem Chopperovi do řeči. Ten pak jenom přikývl na souhlas. Pustila jsem ruku Lawa a šla k ostatním.

 

Luffy se už chystal něco říct na protest, ale viděl, že mám chladnou hlavu. Došlo mu, že mám plán. Proto nic neřekl. Když přišla řada na Luffyho, tak jsem tasila zbraň. Pořádně jsem zamířila.

„LUFFY, POZOR!“ křikla jsem na Luffyho. Luffy se na mě podíval a uhnul mi ze zorného pole. Démon to nečekal a už se mi díval do hlavně zbraně. Vystřelila jsem. „SANJI, TEĎ!“ křikla jsem na Sanjiho. Všichni si všimli, jak démonovi vypadl z ruky meč. Sanji to rychle pochopil. Vrhl se na meč. I démon šel pro svůj meč, ale Sanji byl rychlejší. Ještě ve vzduchu rozkopl meč na dvě půlky.

„NÉÉÉ...“ zakřičel démon. Poté co Sanji rozpůlil meč na půl, tak se démon začal proměnovat v prach. Až zmizel úplně. Zbraň jsem si uklidila za opasek a vrátila se k Lawovi a Chopperovi.

 

Všichni sledovali můj odchod k Lawovi a Chopperovi. Nevěděli co říct. Ani jsem nesledovala dění za sebou. Jestli si vše pamatují, nebo ne. V tu chvíli mi to bylo jedno. Chtěla jsem být u Lawa.

„Choppere, ostatní budou potřebovat ošetřit. Zvládneš to sám?“ zeptala jsem se Choppera, ale až když jsem seděla zpátky u Lawa.

„V pohodě. Budou spíš jen vyčerpaní.“ usmál se Chopper. Law stále spal. Znovu jsem ho chytla za ruku. Ale už jsem nebrečela. Chopper se ujal ostatních. Když všichni byli ošetřeni, tak přišli k nám dvěma.

„Sanji, promiň.“ hned jsem se omluvila Sanjimu.

„Za co?“ divil se Sanji, ale nebyl jedinej, kdo se divil.

„Že tě Zoro praštil. Netušila jsem, že tak zareaguje.“ všem jsem částečně vysvětlila.

„Jak si věděla, že se to stane?“ zeptala se mě Robin překvapeně.

„Když mě ten démon nakopl, tak jsem si všimla, že jediný Law se strachuje a běžel za mnou. I Zorose na mě podíval, ale pak se víc soustředil na tebe. Došlo mi, že je stejně nerozhodný jako já. Jen s rozdílem, že na něho to působilo víc, než na tebe Robin. A že ty ho miluješ mi došlo, když jsem tě pozorovala, jak jsi nešťastná. Možná jsem si v jednu chvíli myslela, že je to Law, ale pak mi došlo, že sleduješ Zora. Že to Zoro je ten, koho miluješ. Chtěla jsem v tom udělat jasno. Chtěla jsem, aby si Zoro uvědomil, že miluje tebe a ne mě. Chtěla jsem vyvolat žárlivou scénu, ale že Zoro zareaguje takhle, s tím jsem nepočítala.“ všem nejen Robin jsem to vysvětlila. Mezitím se probral i Law, takže vše slyšel.

„V pohodě. Hlavní je, že to pomohlo.“ usmál se Sanji.

„Promiň, kuchaři.“ omluvil se Zoro.

„Mělo ti to dojít, když se u všeho hned naštve.“ zasmála se Robin. Bylo to poprvé, co jsem ji viděla se takhle smát, když jsem něco řekla, nebo provedla já.

„To jo. A promiň Robin.“ omluvila jsem se Robin. To její chování vůči mně už bylo jasné. Zoro trávil víc času se mnou a Robin jenom žárlila.

„Za co?“ nechápala Robin.

„Za moju tupost, jak si mě nazvala a měla pravdu. Měli mi to hned dojít, že jsi zamilovaná do Zora a žárlíš jenom na mě. Protože Zoro víc času trávil se mnou a Lawem. Nedošlo mi to. Možná jsem ani nechtěla, aby mi to došlo. Nevím. Ale po tom kopanci do toho démona mi vše došlo. Za jednu věc jsem tomu démonovi vděčná. Díky němu jsem si připustila a uvědomilé své city. Že dokážu milovat a jsem zamilovaná.“ všem nejen Robin jsem vysvětlila.

„Myslím, že by bylo si teď odpočinout. Všichni to potřebujeme.“ rozhodl Chopper.

„Luffy, mohu s tebou mluvit?“ zeptala s Nami Luffyho. Přitom jí zrudly tváře.

„Jistěže.“ souhlasil Luffy. Oba šli stranou. I ostatní šli pryč

„Já si vezmu hlídku.“ slyšela jsem říkat Sanjiho.

„M-měla by si t-taky jít s-spát.“ promluvil Law. Nevšimla jsem si totiž, že je vzhůru.

„T-tys vše slyšel?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Law jenom přikývl na souhlas.

„Tady máe deky.“ přinesl nám Bepo.

„Díky Bepo.“ poděkovala jsem a přikryla Lawa dekou. Bepo se usmál a odešel.

„Lehni si a prospi se. Potřebuješ nabrat sílu.“ řekl Law potichu. Unavena i vyčerpaná jsem byla. Podívala jsem se na ostatní. Všimla jsem si, jak Luffy políbil Nami. Musela jsem se nad tím pousmát. Poté jsem ulehla pod deku i já.

„Dobrou.“ popřála jsem Lawovi, rodičům a Corazonovi.

„Pojď blíž. Ať ti není zima.“ zašeptal Law. Pohnul rukou, abych jsem se mohla víc přitulit. Posumal jsem se a víc se k němu přitulila.

„Miluju tě.“ zašeptala jsem Lawovi do ouška.

„Já tě taky miluju.“ zašeptal mi Law. Zadívali jsme si do očí a pak došlo na náš polibek. Pak jsem opatrě Lawa objala a zalehla. Hned jsme oba dva usnuli. Ani jsem neslyšela, jak si povídá mamka s taťkou a Corazonem, jak jsem spala tvrdým spánkem.

 

Na ostrově jsme zůstali ještě šest dní, než byl Law schopne se postavit a chodit. Ve vesnici si lidé vyznávali lásku, ale ne tak přehnaně, jako na začátku.

 

Znovu jsme pluli po moři za dalším dobrodružstvím. Robin se ke mně chovala přátelsky, až se z nás staly dobré kamarádky. Robin chodila se Zorem a ten se od ní nehnul ani na krok. Luffy chodil s Nami, ale i tak od ní schytal někdy nějakou tu ránu. Hlavně, když vymyslel, nějaký pitomý nápad. Ale pak se na něho Nami usmála a polibíla. Luffy se omluvil a pak taky Nami políbil a zazubil se. A co já a Law? Od té doby jsme stále spolu a vyznávali jsme si lásku. Objímali jsme se a líbali, když jsme byli sami.

 

Jednou jsem byla na zádi lodi a pozorovala jsem moře. Rodiče byli se mnou, ale mlčeli stejně jako já. Věděli, že nad něčím přemýšlím.

„Děje se něco?“ ozval se za mnou Lawův hlas. Otočila jsem se na Lawa a usmála jsem se na něho.

„Nic vážného. Chci ti vše říct o svých rodičích.“ řekla jsem Lawovi. Ten si sedl vedle mě.

„Ty mu to chceš říct?“ divila se mamka, protože od smrti našich, jsem s nikýmo tom nemluvila. Vesničané to věděli, co se stalo a nechtěli mi to připomínat. A poté, co jsem se stala pirátem se nikdy nikdo nezeptal na mu minulost.

„O jejich smrti?“ zeptal se mě Law. Objal mě kolem ramen. Jen jsem přikývla hlavou na souhlas.

„Bylo mi pět let. Naši byli na radnici, kvůli vyřizování. Já šla sama s Porshem a Shikim naproti mým rodičům. Když v tom začalo bombardování. Mariňácká útočili na piráty a ti zase na mariňáky. Mariňácká loď zaútočila na piráty, ale netrefilase do pirátské lodi, ale do radnice. Zazněl velký výbuch. Spousta lidí zemřela, ale mí rodiče se z radnice dostali, ale začaly padat kamení. Než jsem stačila zavolat pozor, tak to kamenní zasáhlo naše. Mamka byla na místě hned mrtvá. Když jsem k nim doběhla, tak mi taťka řekl, mám tě rád princezno a hned na to zemřel. A bylo to naposledy, kdy jsem i uronila slzu. Chtěla jsem být silná, až jsem utěsnila své city i pocity. Byla jsem ráda a stále jsem, že tu rodiče se mnou jsou a pomáhají mi. Chybí mi, ale když tě zasáhl ten démon, tak jsem tě nechtěla ztratit. V paměti se mi vybavila tato vzpomínka a nechtěla jsem, aby si umřel. Nebýt Choppera, tak nevím co bych dělala.“ řekla jsem Lawovi a tekly mi u toho slzy. Law mě objal pevněji a políbil do vlasů.

„Tvých rodičů je mi líto. Rád bych je poznal. Určitě to jsou fajnoví lidé, i když teď spíš duchové. Ale ty o mě nepřijdeš. To ti slibuju. Miluju tě.“ řekl mi Law. Podívala jsem se na něho. Law mi setřel slzy a políbil jsme se.

„Klidně mu řekni o mně.“ promluvil po chvíli Corazon. Přikývla jsem, když jsem se na Corazona podívala.

„Lawe, je tu ještě jedna věc, o které by si měl vědět.“ začala jsem mluvit k Lawovi.

„Co se děje?“ zeptal se Law.

„I po celou tu dobu, co se známe je tu jeden duch, který se tě drží jako klíště. Jmenuje se Corazon.“ řekla jsem pravdu. Law se zarazil a pak se na mě usmál a vyprávěl mi svůj příběh o Corazonovi.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.