Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Rivalita

Ráno jsem se vzbudila jako první. Ostatní ještě spali. Všimla jsem si, že spí i Sanji. Takže se žádná hlídka nekonala. Pomyslela jsem si a bylo mi to divné. Protože na lodi, když měl někdo hlidku, nikdy nikdo neusnul. Ani spáč Zoro ne. Oheň už dávno dohořel. Šla jsem k Sanjimu a snažila jsem se ho probudit.

„Sanji...Sanji...Sanji...“ třásla jsem se Sanjim. Ten se po chvíli probudil.

„Janey...“ zaradoval se, ale pak mu záhy došlo, že usnul. „Já...nehlídal.“ byl překvapený.

„Vypadá to tak. Něco tu nesedí.“ řekla jsem Sanjimu.

„Taky se mi zdá.“ souhlasil se mnou Sanji.

„Ta hudba vás uspala. Všechny.“ řekla mi mamka.

„Slyšel jsi nějakou hudbu večer?“ zeptala jsem se Sanjiho.

„Když o tom tak přemýšlím, tak jo.“ protřel si hlavu Sanji.

„Jídlo.“ ozvalo se za námi. Oba jsme se otočili. Byl to rozespalý Luffy.

„Musíme si něco koupit.“ řekl Sanji. „Jídlo máme na lodi.“ dodal.

„Ale já mám hlad.“ postěžoval si Luffy. Pak se probrala Robin i Nami. Všichni jsme se na ty dvě podívali.

„Sluší ti to Nami.“ pochválil krásu Nami Luffy. Já, Sanji i Robin jsme se na sebe podívali. Už jsme čekali, jak Nami Luffyho seřve, ale stal se přesný opak.

„Díky, Luffyku. Taky vypadáš úžasně.“ řekla Nami Luffymu.

„Luffyku?“ ozvala jsem se překvapeně se Sanjim a podívali jsme se na sebe. Všimla jsem si, jak Nami zrůžověly tváře. I Luffymu.

„Co se tu děje?“ zeptala se Robin.

„Nevím, ale něco se mi tu nelíbí.“ řekla jsem. Pomalu se začali probouzet i ostatní.

„Nami, co takhle se jít někam najíst?“ zeptal se Luffy Nami. Všichni jsme čuměli na ty dva s otevřenou pusou.

„Můžeme. Půjdu ráda, Luffyku.“ řekla Nami. Čuměli jsme ještě víc.

„To je dobrej nápad.“ pronesl Law a přišel ke mně. „Janey, co takhle vyrazit taky někam na snídani?“ zeptal se mě a usmál se na mě. Nikdo Lawa nepoznával. Měl líbezný hlas, ne hrubý jako vždy.

„Hej, to jsem chtěl zrovna říct já.“ ohradil se Zoro a byl hned u nás. Law se na Zora podíval. Z očí jim čišely jiskry.

„Tady se něco děje.“ pronesl Usopp. Luffy se zvedl a pomohl na nohy Nami. A pomalu šli do vesnice na snídani.

„Hele vy dva, můžeme jít společně.“ řekla jsem Lawovi i Zorovi, aby se oba dva uklidnili.

„Dobře.“ souhlasili nakonec oba dva neochotně.

„Sanji, ty tu to pohlídej. Kdyby něco, tak mi pak dáš vědět.“ požádala jsem Sanjiho.

„Jak si přeješ, Janey-chan.“ řekl Sanji celým blahem. Já, Law a Zoro jsme vyrazili najít Luffyho s Nami.

 

Law i Zoro mě chytli za ruce. Byla jsem překvapena. Ale oba mě drželi tak pevně, že jsem se nedokázala jich pustit.

„Něco se tu děje.“ řekl taťka. „Poté, co hrála ta hudba, jste všichni usnuli.“ dodal zamyšleně.

„Taky jsem tu hudbu slyšela. Ale nevím odkud to šlo.“ řekla jsem rodičům a Corazonovi.

„Janey, Luffy s Nami šli do krčmy.“ oznámil mi Ace.

„Zaveď nás tam, prosím.“ požádala jsem Aceho, který souhlasil a odvedl nás do krčmy.

 

Luffy s Nami jsme našli, jak se k sobě lísají. Nebylo to divné, ale spíš neobvyklé. Jakoby byli začarovaní. I Law se Zorem, protože se oba dva začali ke mně taky lísat. Ne, že by mi to vadilo, ale uvědomila jsem si, že mi buší srdce jak o život. Nerozuměla jsem tomu. Sledovala jsem Luffyho s Nami. Luffy zrovna něco zašeptal Nami do ouška a ta se začala smát. Law se Zorem nezůstali pozadu a i mně něco zašeptali do ucha.

„Miluju tě, Janey.“ jak Law, tak i Zoro se mi vyznali. Překvapeně jsem se na ty dva podívala. Byla jsem rudá, jak rajče.

„C-cože?“ dostala jsem ze sebe.

„No jasně, to dítě za to může.“ řekl náhle Corazon.

„Jaké dítě?“ zeptala jsem se Corazona překvapeně.

„Včera večer malé dítě hrálo na píšťalu a vy všichni jste usnuli. A ráno se z vás stalo to, co vesničanům.Vyznáváte si lásku.“ vysvětlil mi Corazon, který si na to dítě vzpomněl.

„Dobře, dobře. Trošku na mě pomalu. Poznali jsme, že to působí na Luffyho, Nami, Lawa a Zora. U ostatních nevíme. Ale proč zrovna na ně a na nás ne?“ promluvila jsem na Corazona. Rodiče někam zmizeli. Po chvíli se, ale vrátili.

„Možná to na zbytek nepůsobí. Chovají se normálně.“ oznámila mi mamka. Servírka přede mne položila hrnek a talíř. Podívala jsem se na ni.

„Tady ti pánové vám objednali.“ oznámila mi servírka. Podívala jsem se na Lawa a Zora. Ani jsem nevnímala, co říkají. Všichni jsme se dali do jídla. I Luffy s Nami jedli, které jsem po očku sledovala. Po jídle, kdy se Law se Zorem za mé pomoci dohodli, že jídlo dají napůl, zaplatili a šli jsme ven.

 

Luffy s Nami se k nám připojili.

„Janey, já jsem tak šťastná. Po dnešku vím, že jsem se fakt zamilovala.“ oznámila mi Nami, když jsme šly spolu vpředu a chlapi vzadu.

„Takže na lodi, když si říkala, že jsi asi zamilovaná, myslela jsi Luffyho?“ zeptala jsem se Nami. Ta jen přikývla.

 

Všichni jsme se vrátili na louku. Tam jsem všem řekla to, co mi řekli rodiče, Ace a Corazon. Ale Corazona jsem slůvkem vůbec nezmínila, jak jsem mu slíbila.

„Já a Robin půjdeme za Šamanem. Vy se postarejte o zbytek, hlavně o tyhle dva...“ ukázala jsem na Lawa a Zora. „...,aby se neporvali.“ řekla jsem a při těchto slovech se víc sledovala Sanjiho.

„Spolehni se Janey-chan.“ řekl mi Sanji. S Robin jsme vyrazily za Šamanem.

„Janey, kam jdeš?“ zeptal se mě Zoro.

„Za Šamanem.“ odpověděla jsem Zorovi.

„Půjdu s tebou.“ ozval se Law.

„Oba dva tu zůstanete. Já s Robin půjdu sama.“ řekla jsem, jak Lawovi, tak i Zorovi. Oba chtěli protestovat.

„To nemá cenu. Když si něco umane, tak to tak bude.“ řekl Chopper Lawovi a Zorovi. Ty dva se na Choppera podívali zlostně. Já s Robim mezitím vyrazila na cestu.

 

Chvíli jsme šly mlčky. Ani jedna z nás nepromluvila. Až po chvíli Robin prolomila to ticho.

„Poslechla jsem tě jen proto, že jsem s tím nápadem souhlasila! Jinak si od tebe nenechám poroučet!“ řekla mi Robin rozhodným hlasem.

„Je mi to jasné. Ale stále nechápu, pro se ke mně takto chováš. Nic jsem ti neudělala.“ řekla jsem nechápavě Robin.

„Jsi tedy pěkně tupá!“ řekla mi rozhodným hlasem Robin. „Ale já ti nic neřeknu! Přijď si na to sama!“ dodala.

„T-tupá?“ dostala jsem ze sebe překvapeně. Robin mlčela.

„Má pravdu.“ pronesla vážným hlasem mamka. Tu jsem ignorovala, jak jsem byla v mírném šoku.

 

Mlčky jsme došly ke stanu Šamana. Stráž nikde nebyla a zaklepat, nebo zazvoit nebylo kde. Proto jsem se nadechla a vydechla.

„Je tu někdo?“ zvolala jsem nahlas, jak jsem dokázala. Obě jsme čekaly, jestli se někdo ozve. Po chvíli vykoukla hlava Šamana.

„Děje se něco děvenky?“ zeptal se nás Šaman. „Pojďte dál.“ vyzval nás. S Robin jsme vstoupily dál.

 

Sedly jsme si naproti Šamanovi. Ten čekal, která z nás promluví, jako první. Když se nic nedělo, ujal se slova jako první.

„Co vás sem ke mně přivádí?“ zeptal se nás Šaman.

„Jde o to, že naši přátelé se chovají divně. Tedy jen čtyři. Vyznávají lásku.“ nakonec jsem jako první z nás dvou promluvila já.

„Večer jsme slyšeli hrát hudbu a všichni jsme usnuli. Když jsem se ráno probudili, bylo vše jinak.“ dodala Robin.

„Takže jste taky slyšeli tu hudbu. Ta tu hraje každý večer, když všichni jdeme spát.“ oznámil nám Šaman.

„Takže zatím vším vězí to dítě.“ pronesla mamka.

„A víte, kdo tu hudbu dělá?“ zeptala jsem se Šamana.

„Nevíme. Nikdo nikdy tu dotyčnou osobu neviděl.“ přiznal nám Šaman.

„Mohlo by v tom mít prsty nějaké dítě?“ zeptala jsem se Šamana.

„Dítě pravíš?“ zamyslel se Šaman. „Něco vám půjčím. Snad vám to pomůže.“ řekl stále zamyšlen. Postavil se a po chvíli přišel s obrovskou knihou. Robin si knihu od Šamana vzala.

„Bude lepší, když tu zůstaneš. Já se mezitím vrátím k ostatním.“ rozhodla jsem a čekala, jak zareaguje Robin.

„Dobře.“ přikývla Robin a začetla se do knihy. Já se postavila, rozloučila se se Šamanem a vydala se zpět na louku.

 

Na louce panoval chaos. Sanji, Nami a Luffy byli pryč. Law a Zoro bojovali proti sobě a ostatní na ně křičeli, aby toho nechali. Ale ani jeden z nich neměl odvahu do toho boje vkročit. Rychle jsem do toho boje vkročila já. Tasila jsem svou katanu a odrazila jejich útok.

„Janey?“ dostal ze sebe Law i Zoro najednou.

„NECHTE TOHO!“ křikla jsem na ty dva. „Bojem se nic nevyřeší.“ dostala jsem klidněji.

„Kde je Robin?“ zeptal se Zoro, když zaregistroval, že nepřišla se mnou.

„Zůstala u Šamana. Studuje knihu. A kde je Sanji, Nami a Luffy?“ zeptala jsem se ostatních.

„Šli pro naše věci.“ odpověděl mi Bepo.

„Kruci měli tu zůstat.“ zaklela jsem. Law i Zoro se částečně uklidnili a své katany uklidili.

„Říkali jsme jim, aby zůstali, ale Luffy s Nami neposlouchali. A Sanji radši šel s nimi.“ vysvětlil mi Usopp. Já jsem přikývla, že rozumím.

„Snad se brzo vrátí.“ dodal Chopper.

„Snad jo.“ souhlasila jsem s Chopperem.

„A co teď podnikneme?“ zeptal se Bepo.

„Já bych se šel projít tady s Janey.“ řekl Law.

„I já.“ přidal se Zoro.

„Nikdo nikam nepůjde. Počkáme tu na ostatní a pak se uvidí.“ rozhodla jsem. Nikdo už nenamítal. Povídali jsme si, dokud se nevrátil Sanji, Luffy a Nami. Na Sanjim bylo poznat, že je vyčerpaný. Nami a Luffy se usmívali od ucha k ucha.

„Sanji, co se stalo?“ zeptala jsem se Sanjiho.

„Ani se neptej. A co jste zjistili vy?“ mávl nad tím rukou Sanji a zeptal se mě. Poznala jsem, že o tom nechce mluvit.

„Něco jsem zjistila.“ ozvala se Robin za mnou, která k nám dorazila. Přisedla si k nám. Všichni jsme si sedli do kruhu. Pak jsme poslouchali Robin, co zjistila. „Legenda praví, že jednou za tisíc let se tu objeví démon, jménem Amor Lásky. Každý večer hraje na kouzelnou píšťalu a svými zamilovanými tóny rozpoutá všude lásku. Kdo koho miluje, tak se mu, nebo ji vyzná.“ řekla ve zkratce. „Jedině, jak kouzlo zrušit je to, že se zničí ta jeho píšťala a démon zase na tisíc let zmizí.“ dodala vzápětí.

„Dobře. Nami je zamilovaná do Luffyho a Luffy do Nami.“ řekla jsem. „Law a Zoro jsou zamilovaní...do mě...OK, ale proč to nepůsobí na ostatní?“ dostala jsem ze sebe.

„Mám teorii.“ promluvil taťka.

„Povídej.“ vybídla jsem taťku. Všichni se na mě podívali. Došlo jim že jsem promluvila na duchy.

„Rodiče?“ zeptal se Sanji.

„Jo.“ přikývla jsem a poslouchala jsem taťku.

„Tak má teorie je taková, že Law i Zoro milují tebe. Luffy zase Nami a ta jeho. Usopp, Bepo, Chopper a Robin nemilují nikoho, nebo ta dotyčná osoba tu není. Sanji miluje každou ženu. Takže to na něho taky nepůsobí. A na tebe? Ty se nedokážeš rozhodnout, který z těchdvou to je. Kterého z celého srdce miluješ.“ řekl mi taťka.

„Tak co říkají?“ chtěl hned vědět Usopp.

„Takže. Jak jsem říkala já, Nami miluje Luffyho a opačně. Ty dva milují...mě...“ a ukázala jsem na Lawa a Zora. „...Usoppe, Bepo, Choppere, Robin, je tu někdo, koho milujete?“ zeptala jsem se jich.

„Já jo, ale Kaya tu není.“ řekl Usopp.

„Ne.“ řekl Bepo a Chopper najednou. Robin mlčela. V tom mi to začínalo docházet. Že Robin někoho miluje, a že i vím koho. Ale jistá jsem si tím nebyla.

„Tak jo. Sanji miluje každou dívku, tak na něho to taky neplatí. A na mě to nepůsobí, protože...“ odmlčela jsem se. „...O tom mluvit nechci.“ řekla jsem nakonec. Všichni se zamysleli.

„Tak jak to vyřešíme?“ zeptal se Sanji.

„Musíme počkat do večera. Než začne hrát ta hudba musíme si do uší dát ucpávky. Aby nás to neuspalo a mohli jsme bojovat proti tomu démonovi.“ rozhodla jsem.

„Dobrá. Večer začne boj.“ řekl Luffy a nastavil ruku. Všichni jsem dali své ruce na ruku Luffyho a vyrazili jsme ji nahoru. Tím jsme ztvrdili přísahu na naší misi. Pak jsme si šli lehnout, abychom byli na večer fit. Po třech hodinách jsme se střídali v hlídkování, až do té doby, dokud nenastal večer.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.