Duchové III. - Ostrov Amora - 1. Ostrov na obzoru
Informace:
Jane má rozhovor s rodiči a pak i s Nami. Nami je divné chování Robin vůči Jane. I ta sama neví, proč tomu tak je. Jinak rameno Jane je zcela zahojené i po jedu není památka. V tom se na obzoru objeví nový ostrov nové dobrodružství.
Tady je první kapitola této třetí a poslední sága této ságy )
1. Ostrov na obzoru
-
Ostrov na obzoru
Pluli jsme už dva měsíce. Nebo spíš já byla dva měsíce na Luffyho lodi. Dalo se i říct, že i Law se Bepem, protože před dvěma měsíci ztratili svou loď při boji, proti mariňákům. Rameno se mi krásně hojilo. Ani známka po jedu v mém těle.
Seděla jsem na zádi lodi a sledovala jsem obzor před sebou. Se všemi jsem vycházela dobře. Teda až na Robin. Ta mě ignorovala. Nechápala jem proč. Ale když jsem se s ní o tom chtěla promluvit, tak mě odbyla se slovy, že nemá čas.
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se mě mamka, když si všimla, že nad něčím přemýšlím. Podívala jsem se na mamku i taťku.
„Nad domovem. Jak se všichni asi mají a co dělají.“ odpověděla jsem. Hodně se mi stýskalo. Ale nelitovala jsem jsem, že jsem se nechala přemluvit a vyplula s piráty a stala se jednou z nich.
„Neboj, jednou se tam vrátíš.“ uklidňoval mě taťka.
„Třeba jo. Kdo ví.“ pokrčila jsem rameny.
„Nebuď pesimista, ale optimista. Jednou se tam vrátíš.“ okřikla mě mamka.
„Já jsem optimista. A stejně, jak to můžete vědět? Vidíte snad do budoucnosti?“ obořila jsem na se oba dva.
„Jen klid Janey. Do budoucnosti nevidíme, ale věříme v to. A ty by si taky měla věřit.“ uklidňoval mě taťka.
„Dobrá. Věřím v to. Spokojeni?“ odsekla jsems vým rodičům.
„Změnila ses za ty dva měsíce.“ pronesla mamka.
„Jak změnila? Jsem stále stejná.“ zeptala jsem se překvapeně.
„Jsi víc tvrdohlavá a bezcitná.“ vysvětlila mi mamka.
„Jak bezcitná?“ nechápala jsem to.
„Tak vidíme na tobě, že nevíš koho z nich miluješ a chováš se chladně.“ řekl v klidu taťka. Hned mi došlo, že tím myslí Lawa a Zora.
„Už s tím zase začínáte?“ okřikla jsem ty dva. „To je prostě tabu. Ani jednoho z nich nechci.“ dostala jsem ze sebe trošku naštvaně.
„Dobrá, už o tom mluvit nebudeme.“ slíbila mi mamka. Ale tušila jsem, že na toto téma se ještě vracet budeme.
„Tak tady jsi. Hledala jsem tě.“ ozval se za mnou ženský hlas. Otočila jsem se. Byla to Nami. „Mohu přisednout?“ zeptala se mě.
„Jistěže.“ přikývla jsema udělala místo pro Nami. Rodiče zůstali u mě. Ale nic neříkali. Corazon byl u Lawa a Ace zase u Luffyho. „Děje se něco?“ zeptala jsem se Nami.
„Nic vážného.“ usmála se Nami. „Chci se tě zeptat, proč nevycházíš s Robin?“ zeptala se mě přímo. Podívala jsem se na ni.
„Nevím. Nechce o tom se mnou mluvit.“ odpověděla jsem Nami.
„Tak si o tom s ní promlut.“ snažila se mi poradit Nami.
„To jsem už zkoušela a bez úspěchu. Nechce se mnou o tom mluvit.“ řekla jsem pravdu.
„A to jako proč?“ nechápala Nami.
„Sama nevím. Prej na to musím přijít sama.“ řekla jsem Nami to, co mi řekla Robin a pokrčila jsem rameny.
„Zvláštní. Nikdy se takhle nechovala.“ řekla mi Nami.
„Tak já nevím, jaká byla Robin předtím, než jsem se k vám přidala.“ podotkla jsem.
„Pravda, to jsi u nás ještě nebyla.“ přikývla Nami. „Mohu mít osobní otázku?“ zeptala se mě.
„Klidně, ale nezaručuju, že odpovím.“ přikývla jsem.
„Už jsi někdy byla zamilovaná?“ zeptala se na mě Nami a podívala se na mě. I já se otočila na Nami.
„Ne.“ odpověděla jsem Nami částeně pravdu. Stále jsem si nechtěla připustit lásku k Lawovi, nebo Zorovi. Hlavně, že jeden je mi blíž, než bych tušila. „A ty?“ zeptala jsem se ji taky.
„Možná jo, možná ne.“ pokrčila rameny Nami. Došlo mi, že o tom mluvit nechce. Tak jsem se nevyptávala. Chvíli jsme seděly mlčky a sledovaly širé moře. „Stýská se ti po domově?“ zeptala se po chvíli ticha.
„Hodně, ale jsem ráda, že tu jsem s vámi.“ odpověděla jsem Nami, aniž bych jsem se na ni podívala. „A tobě?“ taky jsem se Nami zeptala.
„Taky a hodně. Ale jak říkáš, taky toho nelituju.“ odpověděla mi Nami. Pak jsme dál sledovaly obzor na moři.
„OBÉÉÉD!“ zakřičel Luffy na celou loď. Obě jsme se na sebe podívaly. Usmály jsme se a vyrazily k ostaním.
Všichni jsme se sešli u stolu. Jako každý den se podávala velká hostina. Na takovou hostinu jsem zvyklá nebyla, ale líbilo se mi to. Všichni jsme se dali do jídla. Po chvíli jsem si všimla, že z talíře mi ubylo maso. V tom Law i Zoro čapli Luffyho za ruku, se kterou se natahovat, aby sebral další kus masa z mého talíře.
„Luffy, máš svůj talíř, tak nekraď jídlo z talíře ostatním,“ řekl Zoro Luffymu a pustil jeho ruku. I Law tak učinil. Jenže toto Luffy nečekal, že mu pustí ruku, tak rychle. Ruka se mi rychle vrátila, nebo-li vrátila na své místo, ale jak to Luffy nečekal, tak neudržel rovnováhu a spadl ze židle na zem. Všichni jsme se začali smát. Teda skoro všichni. Law měl jako jediný kamennou tvář. Pak jsme se všichni dali znovu do jídla. Tentokrát Luffy už nikomu maso z talíře nebral. Po jídle jsem šla umýt nádobí.
Sanji začal protestovat, ale vysvětlila jsem mu, že mu chci pomoct. Sanji se chystal vzít utěrku, že mi pomůže, ale Law i Zoro byli rychlejší
„Nechte to být. Jenom se tu budeme motat.“ řekla jsem Lawovi i Zorovi.
„V pohodě.“ řekl chladně Law. Všichni tři jsem se dali do mytí a utíraní nádobí. Za chvilku bylo vše hotové.
Když nádobí bylo hotové, šla jsem trénovat boj s katanou. Chvíli jsem trénovala sama, ale pak přišel Zoro a připojil se ke mně. Byl mým protivníkem. Podívala jsem se na Zora.
„Pojď, půjdeme trénovat spolu.“ navrhl mi Zoro.
„OK.“ souhlasila jsem a usmála jsem se. Pak jsme začali trénovat.
Trénovali jsme dvě hodiny krytí a útok. Law nás dva z povzdálí sledoval. Zora sledoval zrovna ne moc přátelsky.
„Lepšíš se čím dál tím víc.“ pochválil mě Zoro. Trochu mi zrudly tváře.
„Díky, ale i tobě to jde. Jsi skvělý.“ poděkovala jsem Zorovi.
„OSTROV NA OBZORU!“ křikl Usopp, který zrovna sledoval širé moře svým dalekohledem.
Všichni jsme se sešli na přídi lodi a sledovali jsem ostrov, ke kterému jsme se přibližovali.
„Tak za tři dny jsme tam.“ pronesla Nami. Všichni jsme se usmáli. Nemohli jsme se dočkat dalšího dobrodružství.