Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Nová vosí královna

Mumie se přibližovaly blíž a blíž. Smrad byl cítit čím dál tím víc. Usopp s Nami se drželi vzadu. Ale i oni byli připraveni k boji. Já, Law a Zoro jsme tasili naše katany.

„Ale jak je zničíme?“ zeptal se Sanji.

„Musíte je dostat na denní světlo.“ poradil mi taťka.

„Taťka říká, že je musíme dostat na denní světlo. Tím se jich zbavíme.“ řekla jsem to, co mi řekl taťka.

„Ale jak je chceš dostat na denní světlo?“ zeptala se Nami.

„Luffy, ať tě to ani nenapade. Zasypalo by nás to.“ zarazil Luffyho Sanji.

„S-snad nechtěl probourat strop?“ zeptala jsem se a pozorovala jsem Luffyho. Ten se jenom zazubil. Došlo mi, že to měl vážně v plánu udělat. Mumie se blížili čím dál tím víc. „Musíme je nějak dostat na denní světlo.“ dodala jsem, jak bych jsem si to představovala. Nikdo neprotestoval.

„Ale co kdy je noc?“ zeptal se Usopp.

„Tak to netuším.“ řekla jsem, protože měsíc ani hvězdy na ně nepůsobí.

„Bojovat celou noc nevydržíme.“ řekla Robin a podívala se na mě, Nami a Usoppa.

„Pravda, ale věřím, že to zvládneme.“ snažila jsem se všechny uklidnit.

„Venku svítí slunce. Je pravé poledne. Nebo aspoň myslím. Ale blíží se k vám i upír s vosím rojem.“ oznámil mi Ace.

„Tak dobrá zpráva je ta, že venku svítí sluníčko. Ale ta špatná je ta, že kromě mumií se přibližuje i upír a královna se svým rojem.“ oznámila jsem všem.

„To zvládneme.“ řekl sebejistě Zoro. Všichni jsme přikývli. V tom se před námi objevila první mumie a po ní hned další. Všichni jsme se vrhli na ty mumie. Těžký boj započal.

 

Na mumie naše katany moc nepůsobily. Spíš působily kopance a pěsti. V tomto ohledu měli výhodu Luffy, Nami, Robin, Bepo, Chopper a Sanji. Katanu jsem sklidila do pochvy za mými zády.

„Jane, co to děláš?“ zeptal se Zoro překvapeně, když viděl co dělám.

„Katany na ty mumie nepůsobí. Musíme taky používat nohy a ruce.! Vysvětlila jsem Zorovi a nakopla jsem jednu mumii. I Law se Zorem uklidnili do pochvy své katany a začali bojoval rukama. Nebyli tak dobří, ale i tak se jim nevedelo špatně. Používala jsem spíš levačku. Pravačka mě bolela. Law si toho všiml. Law se Zorem byli v mé blízkosti. Law aby mi v nouzi nějak pomohl a Zoro jen tak. Při boji jsme postupovali vpřed. Jenže poté se ozvaly otřesy.

„C-co se to děje?“ zeptala se vyděšeně Nami a podívala se na Luffyho. Ten si všiml pohledu Nami.

„To já ne.“ bránil se Luffy.

„To upír. Chce vás tu zasypat.“ řekl mi taťka.

„Luffy, je v tom nevině. Za to může ten upír.“ řekla jsem to, co mi řekl taťka. „Musíme běžet vpřed.“ řekla jsem a všichni jsme se dali do běhu.

„POZOR!“ křikl Luffy. Všichni jsme zaregistrovali padající strop. Všichni jsme uskočili, ale únik se povedl jenom mně, Lawovi a Zorovi. Ostatní to zasypalo.

„UTÍKEJTE“ MY SE ODTUD DOSTANEME!“ slyšeli jsme, jak z druhé strany křičíel Luffy. Všichni tři jsme se na sebe podívali.

„Jdeme. Pak se k nim vrátíme.“ rozhodl Zoro. Já i Law jsme přikývli. Rozeběhli jsme se vpřed.

„Blížíte se ven, ale čeká tam na vás upír a roj vos.“ řekl tentorkát Corazon.

„Jak je zabijeme?“ zeptal se Zoro.

„Upírá musíme zasáhnout do srdce. A o vosy se postaráme svými katanami.“ řekla jsem Zorovi.

„I já to věděl.“ pronesl ironicky Law, a kdybychom se se Zorem na Lawa podívali, vimli bychom si, jak se ušklíbl.

„Zmklni!“ procedil skrz zuby Zoro.

„Výborně. Pamatuješ si to.“ pochválila mě mamka. Pousmála jsem se.

„Chlapi teď žádné dohady, musíme spolupracovat.“ oznámila jsem těm dvěma. Oba zmlkli a běželi jsme dál.

 

Doběhli jsme k poslední zatáčce, kde na nás čekal upír a roj vos. Upír se opíral o svůj meč. Když jsme k nim dorazili, tak upír si zazíval.

„Konečně jste tu. Byla tu nuda.“ pronesl otráveně upír.

„Ty bastarde!“ křikla jsem na upíra.

„Janey, klid. Musíš bojovat s chladnou hlavou.“ uklidňoval mě taťka. Zhluboka jsem se nadechla a pak vydechla.

„Pravda.“ řekla jsem v klidu.

„Ale tvým soupečem jsme my!“ oznámila mi královna. Law se pokusil stoupnou přede mne, aby mě mohl krýt a chránit, ale hned u něho byl upír, který mu v tom zabránil. I Zoro se o to pokusil, ale taky bezúspěchu.

„Vy dva jste mím soupeřem.“ ušklíbl se upír. Law i Zoro tasili katany a začali bojovat proti upírovi.

„Musíte ho dostat ven na slunce, nebo probodnout jeho srdce.“ řekla jsem těm dvěma. Taky jsem tasila svou katanu a můj boj proti vosám započal.

 

Boj Jane:

 

Bojovala jsem, jak jsem mohla. Ale přeci roj vos je roj vos. Takže nějaké to žihadlo jsem schystala. Mamka i taťka mi pomáhali tím, že se mě snažili upozornit na nějakou tu vosu, která byla za mnou a chtěla zaútočit. Ale zabránit tomu, abych jsem neschytala nějaké to žihadlo se nedalo. Královna vše sledovala a smála se. Došlo mi, že roj vos se ji bojí.

„Vy se královny bojíte.“ řekla jsem potichu celýmu roji vos.

„Do toho ti nic není.“ obořila se na mě jedna z vos. Hned to ode mne schystala. Rozsekla jsem ji vejpůl.

„Je to k ničemu. Jen zahynete. Sice mě poštípáte, ale nic se mi nestane. Ty bodance se zahojí, ale vy budete mrtvé. Chci vám pomoct.“ řekla jsem potichu roji vos. Hned na to jsem přestala bojovat. I roj vos se zarazil.

„Bojujte, sraby!“ křikla královna na svůj roj vos. Hned na to vosy začaly zase útočit. Začala jsem se zase bránit.

„Pomohu vám. Přestaňte útočit. Budu bojovat proti vaší královně.“ řekla jsem všem vosám. Některé se zastavily, ale většina z nich bojovala dál.

„Poslechněte ji. Buď nás zachrání, nebo zemře.“ promluvila jedna z vos. Všechny přestaly bojovat. Královna se chystala je okřiknout, ale v tom jsem já zaútočila na královnu.

„Za to budete pykat!“ křikla královna na svůj roj. Tasila meč a začala se bránit.

„Dávej pozor na to rameno. Jestli tě do něho zasáhne, nemusíš to přežít.“ varovala mě jedna z vos. Boj proti královně započal.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se překvapeně. Ale stále jsem sledovala tu královnu a dávala si pozor.

„V meči je napuštěn jed.“ oznámila mi jiná vosa. Trochu jsem se zhrozila. Takže když mě tím meček zasáhne jakýkoliv místo na těle, tak bude po mně. Pomyslela jsem si. Polkla jsem na sucho a bránila se proti útokům od královny. Pot z čela mi tekl proudem. Ale jedna z vos dostala z královny takový strach, že na mě zaútočila zezadu. Zrovna se trefila do mého raněného ramene. Mamka ani taťka mě včas nestačili varovat. Otočila jsem se na tu vosu, což byla má chyba. Královna toho využila a dostala jsem zásah do toho raněného ramene. Levou rukou jsem upustila katanu a chytla se za to pravé rameno. Padla jsem na kolena. Pociťovala jsem, jak mým tělem proudí jed z meče královny. Ale ještě jsem se dokázala postavit na nohy, ale viděla jsem rozmazaně. Dokonce jsem se motala. Ale přesto jsem se proti královně postavila a bránila jsemse.

„Jed ti proudí tělem. Je to otázka času, kdy zemřeš.“ smála se královna. Už jsem to viděla bledě. Dostala jsem riskantní plán. Ale hrozilo to, že dostanu tím mečem další zásah. Což by byl můj konec. Přesto jsem to chtěla risknout. Rozeběhla jsem se proti královně. Ta tento útok nečekala. Ale co se dělo dál nemám ani páru. Vím jenom to, že jsem královnu zasáhla. Ale jestli ji to zabilo, nebo ne. Ztratila jsem vědomí. Ani jsem neslyšela, jak na mě Law zakřičel.

 

Boj Lawa a Zora:

 

Law i Zoro se připravili na boj proti upírovi. Díky Jane věděli, že stačí, aby mu probodli srdce, nebo ho dostat ven na slunce. Věděli, že musí upíra probodnout. Sice na toho upíra byli oni dva, ale upír byl dost silný soupeř. Oba se báli o Jane, ale Law o něco víc. Věděl totiž, že její rameno není v pořádku. Proto po očku sledoval boj Jane.

„Soustřeď se!“ křikl Zoro na Lawa, když mu zachránil život. Protože upír měl možnost Lawa zranit. Určitě by Zorovi něco řekl, ale musel by mu říci o tom raněném rameni Jane, a to bylo to co nechtěl. Jeden z nich se přeci musel soustředit na boj proti upírovi. Sice bojoval, ale stále po očku sledoval boj Jane. Byl překvapený, když vosy přestaly bojovat proti Jane. Což toho využila Jane a zaútočila na královu. Když královna tasila meč, byl ještě víc překvapen. Ale pak se zase soustředil na boj proti upírovi. Protože upír nakopl Zora, který nějaký ten metr odletěl dál. Až narazil na stěnu. Zoro se ztěžka zvedal. Proto se Law soustředil na boj proti upírovi a přestal sledovat boj Jane. Když se Zoro znovu zapojil do boje, tak začal Law znovu sledovat Jane. Zaregistroval, že Jane je malátná. Všiml si, že z pravého ramene krvácí. Ale nevěděl, jak k tomu došlo. Po chvíli si všiml slabiny upíra. Chtěl tento boj co nejrychleji ukončit. Chtěl jít pomoct Jane v její boji. Proto se víc soustředil na boj proti upírovi.

„Zabav ho.“ zašeptal Law Zorovi.

„Co?“ zeptal se Zoro nechápavě.

„Zabav toho upír. Vím, jak ho zničit.“ řekl Law Zorovi o svém plánu. Zoro začal útočit ze všech sil. Upír se stačil jenom bránit. Law vzal svou katanu jako oštěp. Napřáhl se a hodil ho po upírovi. Doufal, že se trefí do jeho srdce. Poštěstilo se a Law se trefil do upírova srdce. Dál se nesoustředil na upí, ale na Jane. Takže neviděl, jak se upír rozpadl na prach. Když se podíval na Jane, zrovna se skácela k zemi. „JANEY!“ křikl a byl hned u ní. Zoro se též ohlédl po Jane, když Law zakřičel její jméno. I Zoro přiběhl k Jane.

 

U zbytku posádky:

 

Luffy, poté co Jane, Law a Zoro poslal vpřed, začal odhazovat rukama kamení. Věděl, že kdyby použil svou sílu, jen by to zhoršíl. Ale naštěstí to šlo dobře I Robin se připojila k Luffymu a začala mu pomáhat. Zbytek bojoval proti mumiím, které byly zasypané společně se zbytkem posádky. Nelítostný boj pokračoval. Jak Luffy s Robin odhazovali kamení, tak se jim povedlo zasypat mumie od ostatních. Pak se i ostatní připojili a začali odhazovat kemení. Po nějaké době pícitili, že někdo odhrabuje kamení i z druhé strany.

„Janey, Law a Zoro.“ řekl Luffy nadšeně a začal hrabat ještě víc. I ostatní zabrali. Po chvíli byli volní. Ale k velkému překvapení, tam byl jenom Zoro.

„Zoro...“ stačil jenom říct Luffy.

„Rychle, Jane je na tom dost zle.“ řekl všem Zoro a rozeběhl se směr loď. I ostatní pospíchali.

 

Na lodi:

 

Pomalu jsem se začala probouzet. V pravém rameni jsem pociťovala ostrou bolest. Do očí mi svítilo stropní světlo.

„Už se probouzí.“ řekl Chopper nadšeně.

„K-kde to jsem?“ dostala jsem ze sebe.

„Na lodi. Plujeme pryč.“ řekl mi Chopper. „Jen lež. Byla jsi na pokraji smrti.“ položil mě Chopper zpátky na postel, když jsem se snažila se posadit. Na kraji postele seděl Luffy s Nami.

„Vítej mezi živými, Janey.“ zazubil se Luffy.

„C-co se stalo?“ zeptala jsem se a pokusila se o úsměv.

„Vosy nám řekly, co se ti stalo. Když jsem se Zorem ukončil boj proti upírovi, tak jsem tě odnesl na loď. Jedna z vos mi dal a proti jed, který jsem ti dal a doufal, že není pozdě. Po nějaké době dorazili i ostatní. Napnuli jsme plachty a pluli pryč.“ řekl mi Law co se dělo pak.

„Zoro nám pomohl, dostat se z těch sutin. Když nám Zoro řekl, že jsi na tom zle, pospíchali jsme na loď. Střídali jsme se u tvé postele. Prospala jsi pět dní.“ řekl zbytek Luffy, který se odehrál.

„A co vosy?“ zeptala jsem se všech.

„Ta vosa, která byla unesena se stala královnou. Tu věznili jinde. Roj vos ji zachránil. Poděkovaly nám a pak všichni zmizely.“ oznámil mi Zoro.

„Teď odpočívej. Potřebuješ nabrat sílu.“ řekl mi Chopper. „A vy pryč.“ otočil se na ostatní, Pokusila jsem se o úsměv a zavřela jsem si oči. Hned jsem usnula.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.