Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Lest

Pluli jsmeasi čtvrtý den a ostrov stále nebyl na obzoru. Mamka, taťka, Ace i Corazon šli prozkoumat okolí, jestli někde se ostrov neobjeví. Ale bez úspěchu. Všichni jsme si začali dělat starosti, jestli doopravdy plujeme správným směrem, ale Nami nás přesvědčovala, že se pluje správým směrem. Já jsem Nami věřila. Law i Zoro se mě drželi jako klíšťata. Ale nezaregistrovala jsem pravý důvod, proč tomu tak je. Ale bylo mi to jedno. Neřešila jsem to. Stáli a seděli neústale vedle mě, každý z jedné strany. Ale když jsem trénovala boj s katanou, nebo mluvila s rodiči, tak mi dali pokoj a nechali osamotě.

 

Takhle jednou na večer jsem si povídala s rodiči. Mamka do mě neustále hustila, kdo se mi z těch dvou líbí nejvíce.

„Tak, který se ti líbí víc?“ zeptala se mě mamka.

„Kdo?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Maminka myslí Zora a Lawa.“ vysvětlil mi taťka.

„Aha...Oba jsou pěkní, ale nelíbíse mi ani jeden, tak jak to myslíš ty, mami.“ řekla jsem rozhodným hlasem.

„Nevšimla sis na těch dvou něčeho zvláštního?“ vyptávala dál mamka.

„Ne, proč?“ podivila jsem se a podívala jsem se na mamku.

„Ty jsi tak zaslepena, až to není možné.“ pronesla mamka trošku vyčítavě. Já nechápavě sledovala mamku.

„Nic jí ale neříkej. Musí na to příjít sama.“ řekl taťka mamče.

„Ta je tak tupá, že jí to vůbec nedojde.“ řekla důrazně mamka. Taťka se přísně podíval na mamku. „Neboj budu mlčet.“slíbila mamka taťkovi. Ty dva jsem nechápavě pozorovala.

„Sama to časem pochopíš. Jak je to doopravdy.“ řekl mi Ace a usmá se na mě. Úsměv jsem mu oplatila. Ale ničemu jsem tu nerozuměla. Za celou tu dobu, po mém rozhovoru s Robin, mě Robin ignorovala a já ji. Nerozuměla jsem ti žásti a nenávisti Robin vůči mně. Ale Robin mi neřekla důvod jejího chování. Respektovala jsem, že mi to říct nechce. Ale žralo mě to. Chtěla jsem znát ten důvod, jejího chování.

„Čas na hlídku.“ ozval se za mnou čísi hlas. Lekla jsem se a otočila jsem se za sebe. Byl to Luffy.

„Jo, dobře. Díky.“ poděkovala jsem Luffymu a vstala jsem a šla na hlídku.

 

Čekala jsem až Zoro sleze dolů a já pak vylezla zase nahoru. Každou noc měl někdo hlídku. Jediná Nami ji v noci neměla. Já i Robin jsme hlídkovat chtěly. Po delším přemlouváním, chlapi s tím souhlasili. Zoro mi nahoře nechal deku, do které jsem se zabalila, aby mi nebyla zima.

„Pomůžeme ti.“ řekl mi taťka a sedl si a kraj.

„Díky, ale to nemusíte.“ protestovala jsem.
„Ale my chceme.“ oznámila mi mamka. Ace ani Corazon se k nám nepřipojili. Ace byl u Luffyho a Corazon u Lawa. Luffy si povídal s Usoppem, Zorem a Bepem. Hluční nebyli,tak nevím o čem diskutovali. Ale já se soustředila na hlídku. Pozorovala jsem moře, jestli nenarazíme na nějakou loď nebo na ten ostrov. Po třech hodinách někdo lezl nahoru za mnou. Podívala jsem se, kdo to je.

„Lawe, ještě není čas na střídání.“ zašeptala jsem. Nechtěla jsem ostatní vzbudit, i když by to nehrozilo.

„Vím, jenom ti nesu čaj.“ oznámi mi šeptem Law. Podal mi termosku s čajem. Termoska byla pěkně teplá.

„Díky.“ poděkovala jsem a usmála se na něho.

„Tak dobrou noc.“ usmál se Law a zase slezl dolů. Já si nalila čaj a napila jsem se. Pak jsem se víc zahrabala do deky. Ve tři hodiny mě vystřídal ospalý Usopp.

„Neboj, my tu zůstaneme.“ řekl taťka, když jsem slézala dolů. Jenom jsem přikývla a šla spát.

 

Pluli jsme asi šestý den, když se přede mnou objevil taťka, který byl na průzkumu. Zrovna jsem se bavila s Usoppem a Luffym.

„Zajímalo by mě, kdy na ten ostrov dorazíme.“ řekl znuděně Luffy.

„Luffy, nevíme co nás tam čeká.“ soukal ze sebe Usopp celý strachy bez sebe.

„Neboj se,nic se nám nestane.“ uklidňovala jsem Usoppa. I jsem se na něho usmála.

„Janey, Janey, osrov na obzoru.“ promluvil taťka. Podívala jsem se na něho. Pak jsem se otočila na Luffyho. „Tak pět hodin cesty na ten ostrov.“ dodal a podíval se, kde by našel mamku.

„Tak zhruba za pět hodin budeme na tom ostrově.“ oznámila jsem Luffymu i Usoppovi.

„Vážně?“ byl natěšený Luffy.

„Vážně, vím to od taťky, který byl na průzkumu.“ usmála jsem se na Luffyho.

„Ostrov na obzoru.“ ozval se hlas Robin, která zrovna hlídkovala. Nami se šla podívat. I ostatní se k nám připojili.

„Poplujeme zhruba pět hodin a budeme tam.“ oznámila nám Nami.

 

Ostrov se přibližoval. Nebo spíše my se k ostrovu přibližovali. Luffy seděl na kraji lodi a sledoval blížící se ostrov. Všichni jsme byli a palubě a sledovali ostrov. Ani nevím kolik bylo hodin, ale bylo odpoledne. Asi kolem třetí hodiny. Nikdo neměl u sebe hodinky.. Ostrov vypadal strašidelně a opuštěně.

„Jde z něho strach.“ pronesl Usopp, který drkotal zuby.

„To bude žůžo.“ pronesl Luffy natěšeně a seskočil k nám. Když už jsme byli u ostrova, tak Zoro zakotvil loď kotvou, kterou hodil do vody.

„Vosy tu ještě nejsou.“ pronesla Nami a rozhlédla se kolem sebe. I já jsem se rozhlédla.

„Co podnikenem?“ zeptal se Sanji a podíval se na Luffyho.

„Já, Zoro, Law, Janey a Robin půjdeme na průzkum. Zbytek pohlídá loď a počká na vosy.“ rozhodl Luffy. Nikdo neprotestoval. Připravila jsem si zbraně a katanu. Poté jsem vystoupila z lodi. I ostatní už byli dole. Mohli jsme vyrazit na cestu.

 

Luffy šel jako první. Byl veselý a neuvědomoval si, že tu může na nás číhat jakékoliv nebezpečí. To já jsem byla ostražitá. Zoro i Law šli vedle mě. Jako poslední šla Robin. Šlo se mlčky. Nikdo nic neřikal.

„Vážně tu žije upír?“ zeptal se po chvíli Luffy. „Nevypadá to, že by tu někdo byl.“ dodal zamyšleně.

„Je to dobré místo někoho unést a schovat ho tady.“ pronesla jsem k Luffymu. Luffy se na mě podíval. Chtěla jsem něco ještě říct, když v tom Zoro zpozorněl.

„Někdo tu je.“ zašeptal Zoro a tasil katanu. I já tasila svou katanu. I Law byl připraven. Všichni jsme byli připraveni. Přesto jsme postupovali dál. Šli jsem asi půl hodiny, když jsme dorazili na mýtinku. Tam byla malá kopule, ve které se vznášela ta vosa. Okolo kopule byli rodiče, Ace a Corazon.

„Zrovna jsme chtěli jít pro vás.“ oznámila mi mamka. Se zatajeným dechem jsme pozorovali tu kopuli.

„Tak tady ji drží.“ pronesl po chvíli ticha Luffy.

„Buďme opatrní. Nějak se mi to nelíbí.“pronesla jsem. Všichni přikývli.

„Je tam něco napsané.“ řekla Robin, a když přišla blíž ke kopuli ozvalo se cvaknutí. Všichni jsme se na sebe podívali. Co to bylo? Ptala jsem se sama sebe. Ale nic se nedělo, tak se nám ulevilo. Robin se dala do čtení písma, aniž by se nějak pohnula.

„Kdo jsem vstoupí, musí najít pět míst, na které si stoupnou a kopule se otevře.“ přečetla Robin nahlas. Všichni jsme se na sebe podívali.

„Zkusme to.“ navrhl Luffy. Stoupli jsme si ke kopuli, kde jsme našli kameny. Chytili jsme se za ruce. Law mě držel za ruku z jedné strany a Zoro z druhé. Zoro ještě držel za ruku Robin a Law Luffyho. Ozvalo se po chvíli cvaknutí. Čekali jsme, co se bude dít. V tom se ozval skřípavý zvuk a kapule se otevřela. Všichni jsme se pustili. Vosa se stále nehybně v té kopuli vznášela. Všimla jsem si, jak ji dostat z kopu ven. Ale bylo to riskantní a nebezpečné. Ale za pokus to stálo. Mamka poznala, co mám v plánu udělat.

„Jane, nedělej to.“ okřikla mě mamka. Ale já ji ignorovala. I Law to prokoukl.

„Jane...“slyšela jsem, jak Law zvolal mé jméno, ale co řekl dál nevím, protože jsem ztratila vědomí, když jsem se dotkla té vosy. Hned jsem se skácela k zemi.

 

Po nějaké době jsem přišla k sobě. Otevřela jsem jendo a pak druhé oko. Rukou jsem se chytla za hlavu a posadila jsem se.

„Jane...Jak ti je?“ zeptal se mě Law. Podívala jsem se na něho. Pak jsem se podívala i po ostatních.

„Janey, tolik jsme se o tebe báli.“ řekl mi taťka.

„Proč si mě neposlechla?“ trošku se zlobila mamka.

„Omlouvám se.“ všemse omluvila jsem. Ostatní se na mě podívali.

„Proč se omlouváš?“ zeptal se mě Luffy.

„Že jsem vás dostala do problémů.“ vysvětlila jsem všem.

„Už se probouzí.“ řekl Corazon, který stál u vosy. Postavila jsem se a přišla jsem blíž k vose.

„Měla by si ještě ležet.“ řekl mi Law. Já jsem ho ale ignorovala. Jakmile se vosa vzpamatovala vzlétla.

„Jak ti je?“ zeptala jsem se té vosy.

„Rychle utečte. Je to past!“ začala na nás křičet vosa.

„NÁLET!“ zakřičela mamka. Podívala jsem se tím směrem, na který ukazovala mamka. Všimla jsem si velkého kouře.

„PO...“ chtěla jsem zakřičet, ale ten kouř nás všechny uspal.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.