Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Dohoda

 

Otevřela jsem dveře a s katanou jsem vyšla ven. Zavřela jsem za sebou dveře a připojila jsem se k ostatním. Všichni se na mě podívali. V mém obličeji četli odhodlání, i když jsem bla bílá jak stěna strachy.

„Kdo nemá katanu, nebo nůž, tak ať se schová.“ křikla jsem na ostatní. „Rychle.“ ještě jsem dodala.

„Všichni na ošetřovnu.“ rozkázal Luffy. Všechny to překvapilo, ale bez řečí poslechli. I Robin poslechla. Na palubě jsem zůstala já, Law a Zoro. Boj o to, aby vosa nás nepíchla započal.

 

Všichni tři jsme bojovali s chladnou hlavou. Mamka, taťka, Ace i Corazon nám pomáhali. Varovali mě, když já, nebo Law a Zoro jsme nebyli kriti. Boj to byl neúsporný a trval věčnost.

„DOST!“ ozval se ostrý ženský hlas. Všichni jsme se zastavili. Ale byli jsme ostražití. Podívala jsem se odkud to jenom šlo.

„Támhle nalevo.“ ukázala mamka prstem. Podívala jsem se tím směrem. Lítala tam vosí královna. A jak jsem to poznala? Na hlavě měla zlatou korunku. Law i Zoro si té královny všimli.

„Přestaňte bojovat!“ znovu nás okřikla královna.

„Ale vaše výsosti.“ promluvila jedna z vos. Prvně jsem slyšela vosy mluvit. Nečekala jsem to.

„Žádné ale...Potřebujeme jejich pomoc.“ řekla rázně vosí královna. Všechny vosy se stáhly. My tři byli ostražitý a připraveni k boji. „Nechceme boj.“ pronesla ostře a dívala se na nás tři.

„Jak ti máme věřit?“ zeptal se královny Zoro.

„To vy jste jako první na nás zaútočili.“ řekla jsem maličko hrubě.

„To vy jste se snažili mě zabít!“ ohradila se jedna z vos.

„To proto, že si dorážela na naší Jane.“ řekl vážným hlasem Law. Zoro se na Lawa podíval. Určitě by něco pronesl, ale teď nebyla vhodná situace. Proto mlčel. Já nevnímala to, co Law řekl. Našim to hned došlo.

„Já a dorážet? NIKDY!“ křikla dotyčná vosa.

„Nechme těch dohadů a řekni nám, co se děje.“ obořila jsem se na královnu.

„Ty jsi kapitán?“ zeptala se mě královna.

„Ne, ale zavoláme ho.“ odsekla jsem jí. Chtěla jsem jít na ošetřovnu pro Luffyho, když to bylo zbytečné.

„LUFFY!“ křikl Zoro na celou loď. Otevřely se dveře od ošetřovny.

„To už slou plyč?“ snažil se ze sebe dostat Luffy. Všichni jsme se na Luffyho podívali. Pusu měl pořádně nateklou, jak ho vosy poštípaly. I ostatní vylezli a nebyli na tom zrovna nejlíp.

„Musíme vás hned ošetřit.“ řekla jsem směrem k Luffymu a ostatním. „Vy musíte počkat.“ obořila jsem se na královnu. S Lawem jsme se na sebe podívali a přikývli. Oba jsme šli všechny ošetřit.

 

Rány jsme jim potřeli octem, které šly, tak jsme i obvázali. Zoro hlídal ty vosy, aby se o nic nepokusily. Když byli všichni ošetřeni, tak jsme se sešli na palubě.

„Čo chtete?“ zeptal se Luffy.

„CO?!“ zeptali se všichni najednou.

„Co chcete?“ přetlumočila jsem to, co řekl Luffy.

„Ty mu rozumíš?“ zeptal se překvapeně Sanji.

„Jo, rozumím.“ přikývla jsem.

„Chceme s vámi utvořit alianci.“ promluvila královna. „Nebo spíš dohodu.“ dodala.

„Akou?“ zeptal se Luffy. Všichni se na mě podívali.

„Jakou?“ přetlumočila jsem zase.

„Když nám pomůžete, tak na vás už nikdy nebudeme útočit.“ oznámila nám královna. Přitom se dívala na mě.

„O čo go?“ zeptal se Luffy. Všem jsem to znovu přetlumočila.

„O co jde?“ zeptala jsem se královny za Luffyho.

„Upír Kandata unesl moji nástupkyni a chce ji zabít a mě sesadit z trůnu. Chce vládnout mému roji. Je vězněna na ostrově Drákula. Pomůžete nám?“ vše vysvětlila královna.

„Pokud dláte nlám pokoj.“ souhlasil Luffy.

„Pokud nám dáte pokoj.“ přetlumočila jsem to a sledovala královnu, stejně tak, jako ona mě.

„Určitě, uzavřeme dohodu o neútočení. Uzavřeme pakt aliance.“ souhlasila královna.

„Čo mlám udělat?“ zeptal se Luffy.

„Co mám udělat?“ zeptala jsem se královny za Luffyho.

„Podáme si na tu ruce.“ řekla královna. Napřáhla svou ručku. Luff si s královnou podal ruku. „My poletíme do úlu se připravit k boji. Sejdeme se na ostrově Drákuly.“ dodala a vzlétla. Ostatní vosy ji následovaly. Hodně se mi ulevilo, že už odlétly pryč.

„Tlak slměr ostlov Dlákuly.“ řekl Luffy. Ostatn se na mě podívali.

„Tak směr ostrov Drákuly.“ přeložila jsem to.

„Myslím, že i tak jsme na ten ostrov mířili.“ promluvila Nami. Chopper se chopil kormidla a pluli jsme směr ostrov Drákuly.

„Jak je možné, že Luffymu rozumíš?“ divil se stále Sanji.

„Mluví jako malé děcko a malým šišlavým dětem jsem vždy rozuměla.“ přiznala jsem.

„To je tak fascinující.“ zajásal Sanji a podíval se na mě svůdně. Law i Zoro hodili nenávistný pohled na Sanjiho Ale ten je ignoroval.

„Tled sle nalime.“ řekl Luffy a možná by se i zazubil, kdyby neměl nateklou pusu.

„Co říkal?“ zeptala se Nami.

„Teď se najíme.“ přetlumočila jsem to. Všichni souhlasili a sedli jsme si ke stolu a dali se znova do jídla. Tentokrát nás nic nevyrušilo.

 

Večer jsem seděla na přídi lodi a mluvila s rodiči. Nikdo nás nerušil, za což jsem byla ráda.

„Jsem na tebe pyšná, Jane.“ řekla mi mamka.

„Ale prosím tě.“ řekla jsem a mávla nad tím rukou.

„Maminka má pravdu. I já jsem na tebe pyšný. Překonala jsi svůj strach.“ přidal se k mamče taťka.

„Nečekal bych, že dostaneš takovou odvahu.“ připojil se Ace.

„Pravda pravda.“ přikývl Corazon.

„Tak abych pravdu řekla, tak mě vyhecovala mamka.“ přiznala jsem, jak to doopravdy bylo. „Ale i tak z nich mám strach.“ přiznala jsem.

„Ale něco se mi na tom nelíbí.“ zamyslel se taťka.

„Taky jí nevěříš, co?“ řekla jsem taťkovi.

„Ty taky ne?“ podivil se taťka.

„Ne. Něco mi tu taky nesedí.“ přiznala jsem. „Ale nechci ostatní nějak strašit a odrazovat je. Stejně by si mysleli, že to říkám jenom proto, že se bojím.“ dodala jsem, proč to nechci říct ostatním.

„Je fakt, že Luffy by tě neposlouchal.“ připustil Ace.

„Ale je tu pár výjimek, kteří by ti věřili.“ řekla mamka. Sledovala jsem širé moře, ale poté co toto mamka řekla, podívala jsem se na ni.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se mamky.

„Usopp, Bepo a Chopper taky mají strach.“ vysvětlila mi mamka.

„Ale ti se nebojí vos.“ vysvětlila jsem zase já mamče.

„Janey má pravdu. Bojí se toho ostrova a toho upíra.“ vysvětlil taťka mamče.

„Právě, a toho já se nebojím.“ přiznala jsem.

„Jde sem Chopper.“ oznámil nám Corazon. Otočila jsem se a zahlédla, jak ke mně přichází Chopper.

„Ty o mně víš?“ divil se Chopper, který chodí, jak myška potichu.

„Jo, vím o tobě.“ přikývla jsem a usmála se na něho.

„Jak to?“ divil se Chopper.

„Co...Ace mi o tobě řekl.“ rychle jsem se opravila.

„A jsou teď tady?“ zeptal se Chopper a posadil se vedle mě.

„My půjdeme. Něco se děje mezi Lawem a Zorem.“ promluvila mamka a všichni čtyři duchové zmizeli.

„Už ne.“ řekla jsem pravdu.

„Ne že bych jsem se bál, to ne, ale mám z toho divný pocit. Z toho, že tu jsou duchové.“ přiznal mi Chopper.

„Věřím ti. I já z toho mám občas divný pocit.“ přiznala jsem.

„A kam šli?“ zeptal se mě Chopper.

„Za Lawem a Zorem.“ řekla jsem pravdu, nebo spíš to, co mi řekla mamka.

„Ti dva se k sobě chovají dost nepřátelsky.“ řekl mi Chopper

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se Choppera.

„Už dřív se spolu moc nekamarádili, ale co jsme přistáli na tvém ostrově a co ses k nám připojila, tak se nenávist jen zhoršuje.“ vysvětlil mi Chopper.

„Snad se nepoperou.“ řekla jsem a otočila se. V dálce jsem viděla, jak ty dva spolu mluví a ti čtyři duchové jsou tam taky a vše sledují.

„Zoro je dost výbušný. Nedivil bych jsem se.“ řekl mi Chopper.

„Nechci, aby se tu někdo s někým rval. Musíme všichni držet za jeden provaz a spolupracovat.“ řekla jsem Chopperovi.

„Vím, mně to říkat nemusíš.“ řekl mi Chopper.

„Zítra sis nimi promluvím.“ rozhodla jsem se

„OK, kdyby si chtěla nějak pomoct, stačí říct.“ usmál se na mě Chopper.

„Díky.“ poděkovala jsem a taky se na Choppera usmála. Pak jsme si různě povídali. Nebo spíš Chopper vyzvídal o mém životě. Taky, jaké to je komunikovat s duchy. Po dvou hodinách mě Chopper opustil, protože šel na hlídku. Po chvíli mi někdo na ramena položil deku. Otočila jsem se. Byla to Nami. Sedla si vedle mě a taky se zabalila do deky. Povídaly jsme si o životě. Hodně vyprávěla Nami, jak jí Luffy zachránil. Povídaly jsme si dost dlouho, dokud na nás nepřišla únava a my si šly lehnout.

 

Rozhovor mezi Lawem a Zorem:

 

„Hej Lawe, mohu s tebou mluvit?“ promluvil Zoro na Lawa. Law se na Zora podíval.

„Hm.“ jenom odpověděl Law. Oba si stoupli stranou, aby je nikdo neslyšel. „Tak co se děje?“ zeptal se, když byli stranou od ostatních.

„Vím, co cítíš k Jane...“ přešel rovnou k věci Zoro. Chtěl pokračovat, ale Law mu skočil do řeči.

„Nevím, o čem mluvíš.“ řekl Law chladně.

„Nedělej blbýho. Jsi zamilovaný do Jane, stejně jako já. Chci tím říct, že o ni budu bojovat.“ řekl výhružně Zoro Lawovi. Hned na to odešel. Law mlčky sledoval odcházejícího Zora.

 

Myšlenky Lawa:

 

Uvědomoval si, že Zoro má pravdu, a že má silnou konkurenci. Tady nešlo o fyzický boj, ale svým zposůbem o ten psychický. Že to bude záviset na Jane, jak se ona rozhodne. Jestli si vybere jeho, nebo Zora. Ale vyznat se Jane ještě nehodlal. Nebyla ještě správná chvíle vyznat se. A věděl, že Zoro smýšlí v tomto ohledu stejně. Chtěl jakkoliv Jane pomoct. Věděl, že sama neví co ke komu cítí. Pak se odebral do kajuty lehnout si do síťky. Ale nespal. Přemýšel a to dost dlouho. Všichni už spali. Slyšel, jak si šla lehnout Jane s Nami. Přemýšlel o Jane. Věděl z čeho má strach, a chtěl jí před tímto strachem ochránit.

Myšlenky Zora:

 

Zoro si šel lehnout. Ale hned neusnul, jak bylo jeho zvykem. Přemýšlel o Jane. Věděl, že Jane o svých pocitech neví. Spíš že si neuvědomuje, ke komu cítí jaké city. Koho miluje a koho ne. Taky na to bylo brzo. Znali se jenom pár dní. Ale přišlo mu, že Jane zná roky. Chtěl se jí vyznat, ale ještě nenastala správná chvíle. Teď je čekalo dobrodružství, a taky ji chtěl líp poznat. Poznal, že se bojí vos. Rozhodl se, že ji před vosy ochrání. Pak zavřel oči a do minuty byl tuhej. Ani nevěděl, že i Law si šel už lehnout. Ani neslyšel jít spát Jane s Nami.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.