Jeden život - Prolog -Zešílela jsem?
Informace:
Příběh vypráví o dívce, která prožívá těžké životní období a ještě těžší ji čeká. Zvládne takový tlak? Zvládl by to vůbec někdo?
Její jméno je Mundi, což znamená čistá.
Doufám, že povídka někoho svým tématem zaujme. Samotnou mě zajímá jak to skončí :)
Po slepu jsem nahmatala zdroj hrozného zvuku, který mi každé ráno drásal ušní bubínky. Bohužel jsem věděla, že umlčení budíku mi nepomůže a ja budu muset přece jen vylézt z pod teplé peřiny do mrazivého rána.
Jenom v tričku jsem se šla opláchnout a udělat si jako každé ráno za posledních pár měsíců kakao. Dříve jsem sladké moc nemusela a po ránu jsem milovala silnou, pěkně hořkou kávu. Moje chutě se ale poměrně nedávno zbláznily.
Chtěla jsem zalézt zpátky do vyhřátého pelíšku a v klidu si vypít teplý šálek kakaa, ale zahlédla jsem pod postelí váhu. Nedalo mi to a musela jsem ji odtamtud vytáhnout. Přestože jsem tušila, že jsem zase přibrala. Moje poslední malá naděje pominula ve chvíli, kdy jsem na váhu vstoupila.
„To ne.“ Povzdychla jsem si zoufale.
Naposledy jsem se vážila před měsícem a i tehdy to byla katastrofa. Teď mám o další tři kila víc. Ne že bych nezkoušela držet dietu, ale po několika hrozných stavech, kdy jsem málem omdlela, jsem to vzdala.
Ale to pořád nebylo vše. Už skoro půl roku jsem měla pocit, že jsem něco ztratila, měla jsem v sobě nevysvětlitelné prázdno. Snažila jsem se předstírat, že je vše v pořádku, ale nebylo. Pomalu, ale jistě se ze mě stával regulérní magor.
Moje matka byla věčně pryč a mě si nikdy nevšímala. Mě to bylo naštěstí vždy jedno. Neměly jsme spolu dobrý vztah a já o něj ani nestála. Matka dělala sekretářku u jednoho boháče a tak jsme o peníze nikdy neměly nouzi. Myslela si, že mi penězi vynahradí její nepřítomnost. To se ale spletla.
Nedávno jsem dokončila střední školu s vyznamenáním, ale na vysokou jsem se nehlásila. Vlastně ani nevím proč. Další šílenost v mém životě.
Od srpna pracuju jako prodavačka v jedné cukrárně, a to bude už pět měsíců. Obchod vlastní starší manželský pár. Jsou na mě velice milí, jako moje náhradní rodina. Jenom syn se jim moc nepovedl. Je to arogantní blb, který neví, kde jsou hranice. Člověk by řekl, že z toho jednou vyroste, ale už dávno mu není dvacet a stále se chová jako pubertální výrostek.
Abych nezapomněla, za pár měsíců mi bude dvacet a moje zkušenosti v oblasti kluků jsou stále na bodě mrazu. Další neuvěřitelná věc v mém životě. Mohlo by to být horší?
Byla jsem zrovna na cestě do cukrárny a z rozhořčení ze svého života jsem kopla do kamene na kraji chodníku.
„Kruci!“ Začala jsem skákat po jedné noze do kolečka.
Tak jo, horší to být může. A to jsem v tuto chvíli netušila, že to bude ještě mnohem horší.
Před cukrárnou stálo černé SUV a já hned věděla, že dnešní nadílku katastrof jsem si ještě nevybrala. Auto totiž patřilo Robertovi, tomu přestárlému spratkovi. Při mé smůle jsem na něj narazila hned za dveřma. Ignorovala jsem ho. Sundala jsem si kabát a pověsila ho na věšák.
„Tývogo, ty ses nám pěkně zakulatila. Nejsi náhodou těhotná?“ Dopaloval mě Robert. „Ale ne, to budeš mít asi z toho, jak se tu dennodenně přežíráš, že?“
Měla jsem chuť mu ten škodolibý úsměv smazat z tváře, ale ovládla jsem se a šla se raději převléknout. Vzadu byl malý kumbálek, který jsem měla sama pro sebe. Bylo tam odložené i jedno staré zrcadlo a já se před ním na chvíli zastavila. Věděla jsem, že si ze mě Robert střílí, ale musela jsem uznat, že v něčem má pravdu. Přibrala jsem a začínalo to jít dost vidět. Opravdu jsem vypadala skoro jako těhotná. Počkat, těhotná?
Přejela jsem si dlaní po břichu. Do teď mě ta možnost nenapadla ani ve snu. Asi jsem vážně zešílela, ale teď se mi to začínalo dávat dohromady. Ta přehnaná chuť k jídlu, úplé kalhoty a hlavně jsem už hrozně dlouho neměla měsíčky. V této teorii byl ale jeden háček. V životě jsem kluka ani nepolíbila.
Hned po práci jsem šla do lékárny a koupila si těhotenský test. Spěchala jsem domů jako nikdy. Doma po pár minutách netrpělivého čekání, protože jsem nechtěla nic uspěchat, jsem se s obavami podívala na výsledek.
Zastavilo se mi srdce.
„Jsem těhotná!“
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
