Duchové I. - Piráti VS Mariňáci - 4. Vyplouváme
Informace:
Jane požádá Porsheho, aby varoval vesničany a sama si balí tašku. Když je hotová, tak jde na pláž, kde už se vyloďují mariňáci. Přijeli ve třech flotilách. Boj začíná. Jane zraní na pravém rameni a musí bojovat levou rukou. Ale pak Porshe křikne na Jane a skočí před ní. Schytá kulku do hrudi a Jane umírá v náručí. Nakonec všichni se nalodí a plují za dalším dobrodružstvím.
Poslední epizoda, této ságy. Těšte se na další řadu :)
4. Vyplouváme
Chvíli jsem na Porsheho dívala jako páv. Nemohla jsem najít ta správná slova.
„A-ale toto je neutrálí...“ soukala jsem ze sebe nevěřícně.
„To je jim jedno. Jsou to piráti nejvyššího kalibru.“ řekl mi Porshe..
„Proč nás varuješ?“ zeptala jsem se ho, když mi došlo, že i on je mariňák a piráty v lásce nemá.
„Protože nechci, aby se ti něco stalo.“ vysvětlil mi Porshe.
„Dobře, jdi varovat ostatní, já hned přijdu.“ rozhodla jsem. Vyndala jsem si tašku a začala do ní házet věci.
„C-co to děláš?“ byl překvapený Porshe, když si všiml, co dělám.
„Balím. A teď jdi všechny varovat.“ řekla jsem razantně.
„N-neříkej...“ soukal ze sebe Porshe.
„Ano, vypluju s piráty. Bude ze mě taky pirát.“ potvrdila jsme domněnku Porsheho. „A teď padej!“ řekla jsem trošku naštvaně. Porshe vstal a odešel varovat celou vesnici. Já mezitím naházela veškeré věci do tašky. Vzala jsem svou katanu a pistole a vyšla jsem ven. Běžela jsem k pláži.
Ve vesnici panovala panika. Porshe vše rozhlásil. Ženy s dětmi utíkaly domů a muži se chystali na pláž.
„Co se děje, Janey?“ zeptal se mě Luffy, který ke mně přiběhl.
„Musíme vyplout Luffy. Nechci, aby tuto vesnici zpustošili mariňáci.“ řekla jsem Luffymu.
„Takže...“ snažil se říct Luffy.
„Ano, přidávám se k vám, ale teď rychle na pláž, na loď a vyplout.“ řekla jsem Luffymu. Luffy nelenil a zavelel, aby šli všichni na loď. Všichni Luffyho poslechli.
Jenže už bylo pozdě. Mariňáci se začali vyloďovat. Luffy vzal mou tašku a hodil ji na loď. Tasila jsem katanu, stejně tak i Law a Zoro. Nami, Usopp a Chopper šli na loď. Všichni chlapi se k nám připojili. I Porshe. Byla jsem v mírném šoku, ale mlčela jsem. Nebyl čas na otázky, ale soustřed se na boj. Mariňáci tasili své meče a boj začal.
Luffy používal svou sílu gumového muže, Sanji své výborné kopy, Robin svou moc několika ruk, Usopp z lodi střílel po mariňácích menší výbušniny a já, Law a Zoro jsme používali naše katany. Pistole jsem měla v záloze. Ale nezabíjeli jsme je. Jenom jsme je omráčili. Ale přijely tři mariňácké flotily, tak těch mariňáků bylo čím dál tím víc. Po chvíli boji, kdy ze mě tekl pot, protože jsem nebyla zvyklá bojovat s tolika mariňáky najednou. V tom zazěl výstřel. Hned jsem tasila pistoli,nebo spíš jsem chtěla, ale pravou rukou to šlo ztěží. Všimla jsem si na pravé ruce, že mi krvácí. Tak ten výstřel mě zasáhl. Pomyslela jsem si. Vzala jsem katanu do levé ruky a bojovala jsem levou rukou. Sice mi to nešlo tak dobře jako s pravou rukou, ale uměla jsem bojovat i s levou rukou. Občas jsem použila použila nějaký ten bojpový chvat. Což byly pěsti a kopance.
„JANEY POZOR!“ zakřičel někdo. Nevěděla jsem co se děje a zkameněla jsem. V tom zazněl další výstřel. Přede mnou ležel na zemi Porshe. Krvácel z hrudi. U nás dvou byl hned Law i Zoro.
„V pořádku?“ zeptal se Zoro.
„Ne, potřebuje rychle ošetřit.“ odpověděla jsem. O svůj život jsem se nestarala.
„N-nemá to...cenu...“souukal ze sebe Porshe. Ta kulka, která ho zasáhla byla z brokovnice. Porshe umíral.
„Mlč...“ bylo jediné, co jsem dokázala říct. Law i Zoro bojovali za náš život. Katana ležela vedle mě a Porsheho jsem držela v náruči.
„Chci...ti...něco...říct...“ začal mluvit potiichu Porshe. Zakuckáva se svou vlastní krví.
„Mlč, jensi přitěžuješ.“ nesouhlasila jsem s Porshem.
„S-stejně umřu...M-miluju tě...Janey...“ vyznal se mi Porshe a zemřel s úsměvem na rtech. Zemřel mi v náruči. Bylo mi to líto, ale nebrečela jsem. Chtěla jsem brečet, ale nešlo to.
„Měli by jste co nejrychleji dostat k lodi a odplout. Poradil mi taťka.
„Vesnice se o Porsheho postará.“ dodala mamka. Viděla jsem Porsheho jako ducha, který mizí v nebi. Stále se usmíval.
„Musíme rychle na loď.“ křikla jsem a vzala katanu do levé ruky. „Jinak vesnici zpustoší.“ dodala jsem.
„Hej Luffy, rychle na loď.“ křikl Zoro na Luffyho.
„Všichni na loď!“ křikl na ostatní Luffy. Kdo byl blízko lodě, tak serychle nalodil. Což byla Robin. Já se snažila probojovat k lodi, ale byla jsem obklíčena mariňáky. V tom mě někdo objal kolem pasu. Podívala jsem se, ale než jsem stačila zjistit kdo to je, tak jsem letěla směr loď. Ale nejen já, ale i Law, Zoro, Sanji a Bepo.
Zády jsem narazila na příď lodi. Skácela jsem se k zemi. Vyrazila jsem si na chvíli dech. Katanu jsem položila na zem a levou rukou jsem si protřela hlavu.
„Luffy, příště nás varuj!“ rozkřikl se Zoro na Luffho.
„Jane...Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Law. Hned na to se na mě podíval i Zoro.
„V pohodě...“ odpověděla jsem Lawovi.
„Vždyť krvácíš.“ řekl Law i Zoro najednou. Oba se na sebe podívali. Z očí jim čišely jiskry.
„To je v pohodě.“ řekla jsem a postavila se na nohy. „Boj ještě neskončil.“ dodala jsem a připravila katanu do levé ruky připravena na boj. Pár mariňáků se dostalo na loď. Všichni jsem znovu začali bojovat.
Law i Zoro se drželi v mé blízkosti, když zaregistrovali, že boj moc nezvládám. Chtěla jsem je okřiknout, že to není nutné, ale na druhou stranu jsem byla ráda. Ztratila jsem spoustu krve a taky z čela mi tekl pot proudem.
Mariňáky jsme vyhazovali z lodi do vody. V tom začaly útočit z děla. Luffy pár dělových koulí poslal zpátky na mariňácké flotily. Poedlo se mu zničit jednu flotilu. A Usopp se postaral taky i jednu flotilu. Bo neměl konce. Když jsme byli od ostrova co nejdál, tak boj pomalu ustupoval. Většina mariňáků skončila ve vodě a dvě flotily zničené. Nakonec bo skončil.
„Ukaž, postarám se o tebe.“ ozval se Chopperův hlas.
Chopper mě odvedl a ošetřovnu. Sedla jsem si a Chopper si připravil věci a dizenfekcí začal čistit ránu na mé ruce. Naštěstí to byl čstý průstřel. Když Chopper vyčistil ránu mi vyndal kulku z ramene. Zatínala jsem zuby a levou ruku dala v pěst.
„Promiň...Hned to bude.“ omlouval se Chopper. Law se Zorem čekali u dveří.
„V pohodě. Není to tak hrozné.“ řekla jsem. Bolelo to jako čert. Nikdy jsem nebyla raněná, až na občasná sedřená kolena. Do hodiny byl Chopper hotov.
„Teď by si měla jít odpočívat.“ řekl mi Chopper. Podívala jsem se na něho.
„Díky doktore. Než půjdu odpočívat projdu se po lodi. A to sama.“ rozhoda jsem se být osamotě. Chopper přikývl, že rozumí. Law se Zoremmi uvolnili cestu. Šla jsem na záď lodi. Díala jsem se do dáli. S lodí jsme už vypluli dostdaleku cestu.
„Neboj jednou se do vesnice vrátíš.“ promluvila na mě mamka.
„Snad jo. Budou mi chybět.“ řekla jsem potichu, aby mě nikdo neslyšel.
„Jsem rád, že ses k nim přidala.“ promluvil taťka
„Nelituju toho.“ řekla jsem pravdu.
„Já ti říkal, že Luffy získá to, co chce.“ zasmál se Ace. Já se jenom pousmála.
„Tady se budou ještě dít věci.“ pronesl Corazon.
„Hej Janey, pojď s námi slavit.“ křikl na mě Luffy. Otočila jsem se na něho a usmála jsem se.
„Ale Porsheho je mi líto.“ zašeptala jsem. Pak jsem se vydala k ostatním. Jídlo i ptí bylo přichystané. Oslava mohla začít.
Luffy mi podal korbel piva. Převzala jsem si to a čekala, co se bude dít dál.
„Tak na rozšíření posádky a novou plavbu za dobrodružstvím.“ zajásal Luffy. Všichni jsme si přiťukli, sedli si ke stolu a dali se do jídla. Cítila jsem se šťastně.