Zmrazen v čase - 20. kapitola
Informace:
Tak je tu po delší době další kapitolka, slibuji, že se již brzy začne dít něco zajímavějšího... zatím si užijte další vcelku pohodový díl :D
Tony vzal přítomnost zvířat lépe, než Alek čekal. Velmi brzy se spřátelil s oběma psy. Ještě cestou si s nimi hrál, házel jim klacky a oni mu je s vrtícím ocasem nosili nazpět. Se Storm to bylo těžší. Kvůli Alekovi ho brala, ale moc přátelsky se k němu nechovala. Když se jí náhodou připletl do cesty ani se nezastavila, a kdyby před ní neuskočil, asi by ho zašlapala do země. Tony se divil, jak může být nějaký kůň tak chytrý a hlavně svéhlavý. Zato Merlina s Lancelotem si okamžitě zamiloval.
„Myslíš, že to bude velký problém?“ Zeptal se znenadání Alek.
Tony sebou trhl, bylo vidět, že byl hluboce zabraný do svých myšlenek.
„Cože?“ Ptal se nepřítomně.
„Zvířata,“ ujasnil Alek. „Myslíš, že budou hodně vadit?“
„Už jsem o tom přemýšlel.“ Sdělil mu Tony. „S Drakem asi problém nebude, těžší je předvídat, co udělá Kieran.“
Alek nervózně polkl.
Pomalým krokem se přibližovali k jeskyni. Alek cítil, jak se mu začíná zrychlovat tep. Potlačil nutkání ještě zpomalit a odhodlal se čelit čemukoli, co ho bude čekat. Pro své zvířecí kamarády byl ochoten udělat cokoli. Byli to jeho dobří přátelé, jedni z mála. Zvlášť si rozuměl se Storm. Vždycky se k němu chovala velmi ochranářsky, Merlin s Lancelotem samozřejmě taky, ale u ní ho to vždy překvapovalo.
Byli už těsně před vchodem, když na něj Tony promluvil.
„Neboj se.“ Řekl mu tiše.
Alek mu chtěl odpovědět, že se nebojí, ale nevěděl, jestli by to byla úplně pravda, proto raději neřekl nic. Nebál se o sebe. Věděl, ale že pro ty, které má rád, by byl ochoten udělat cokoli, i když to byl třeba jen kůň nebo pes. Pro něj byli něco víc.
„Možná bys měl zůstat tady.“ Doporučil mu Tony. Alek kývl hlavou na souhlas a zastavil se venku kousek před vchodem. Přikázal Merlinovi s Lancelotem, aby byli tiše. Nechtěl, aby na sebe upoutali pozornost dřív, než bylo nutné. Ti vzápětí zpozorněli a zaposlouchali se do zvuků okolí. Jejich zrak však nakonec spočinul na jeskyni. Alek si byl jistý, že odtamtud mohou slyšet hlasy, i když on sám nic neslyšel.
O několik minut později vyšel Tony a mávnul na něj, že má jít dovnitř. Storm zůstala stát venku, sice nerada, ale poslechla ho.
„Já to zvládnu.“ Ujistil ji Alek.
Merlin s Lancelotem ho poslušně následovali. Došel k ohništi, ve kterém znovu hořel oheň. Kolem něj postávali Kieran s Drakem a se zaujetím si prohlíželi jeho nové společníky, kteří si sedli po jeho bocích. Ti nevrčeli, ale přátelsky se na ně taky nedívali.
„Tony nám řekl o tom tvém zvěřinci.“ Pronesl s neskrývaným výsměchem a pobavením Kieran.
Alek měl chuť ho za to praštit, ale ovládl se a jenom sevřel ruku v pěst. Chvíli bylo ticho a jen se navzájem propichovali pohledem. Posléze opět promluvil Kieran.
„Nemysli si, že ty tvoje psiska budeme živit.“ Máchl rukou směrem k nim. Pak se otočil a šel něco dělat.
Tohle Alek nečekal. Byl to docela pokrok, vzhledem k tomu, že to řekl Kieran. A ten nevypadal jako někdo, kdo by jen tak přijal takovouhle zprávu. Alek si byl jistý, že to musel udělat kvůli Tonymu. Kdyby se za něj nepřimluvil, určitě by to nevzal tak klidně. Měl v plánu mu za to poděkovat. Teď k tomu, ale nebyla vhodná příležitost. Odvedl Storm k ostatním koním, kteří byli uvázaní u stromu po levé straně jeskyně. Alek ji, ale neuvazoval. Věděl, že neuteče, protože ji k tomu sám vycvičil. Koně se popásali na krátké trávě. Byli to tři obyčejní hnědáci. Nebylo na nich nic zvláštního, přesto se Alekovi líbili. Obecně měl rád všechna zvířata, což dokazoval už počet, který vlastnil.
Zbavil Storm zátěže připevněných zásob, odsedlal ji a pečlivě vyhřebelcoval. Poté přinesl zásoby dovnitř a uložil je k ostatním. Všiml si, že Kieran a Drake někam zmizeli. V jeskyni zůstal jen Tony. Ten seděl u ohně a něco na něm vařil. Alek si přisedl k němu.
„Kde jsou ostatní?“ Zeptal se.
„Šli něco ulovit. Brzy budeme muset odejít a tak musíme sehnat nějaké zásoby.“ Vysvětlil mu Tony. „Ty tvoje samozřejmě pomůžou, ale…“
„Není toho dost.“ Doplnil za něj Alek. Tony kývl hlavou. „A proč jsi nešel s nimi?“ Ptal se dál Alek.
Ještě než mu stačil Tony odpovědět, Alek znovu promluvil. „Musíš mě hlídat.“
„Tebe a tábor.“ Doplnil Tony.
Alek byl rád, že je k němu alespoň upřímný. Znovu mezi nimi nastalo dlouhé ticho. Nakonec to už Alek nevydržel.
„Děkuju.“ Řekl.
Tony se na něj nechápavě podíval. „Za co?“
Po tom, co mu před chvílí řekl neviděl důvod, aby mu děkoval. Alek se na moment odmlčel a pak odpověděl. „Za to, že jsi se, za mě přimluvil.“
„Ale já…“ Začal polekaně Tony.
„Je mi to jasný.“ Skočil mu do řeči Alek. Stejně měl pocit, že Tony nebude vědět, jak pokračovat. „Kieran by mě sem nikdy nevzal, kdybys mu něco neřekl a o těch třech už ani nemluvím.“ Mávl rukou k ležícím psům. Tony nevěděl, co na to říct.
„To…to nic nebylo, nestojí to za řeč.“ Vykoktal nakonec.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.