Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Návrat domů

K oltáři nás museli skoro dovléct, jak jsem se snažia s Lawem o odpor. Ale přesto nám to bylo k prdu. Položili nás na kamenný stůl. Každého zvlášť a ruce i nohy nám svázali daleko od těla. Zavřela jsem oči, protože jsem to viděla bledě. Viděla jsem, jak nás dva kuchají zaživa. Ale naštěstí k tomu nedošlo. Protože se znenadání objevil Luffy, Zoro a Sanji. Přilétla, tak by se to dalo nazvat.

„C-co to je?“ ozval se skřípavý hlas kanibala. Všichni se na něho podívali a pak tím směrem, kterým se díval on. Otevřela jsem oči a podívala jsem se taky. Byl to Luffy, Zoro a Sanji. Ulevilo se mi. Přišli nás zachránit. A nejen mně, ale i Lawovi se ulevilo. Ale dvě věci by mě zajímaly. Jak nás ty tři našli, a taky kam kanibalové dali naše oblečení. Protože nahá jsem být nechtěla. Kdyby tu byl Law sám, tak by mi to tolik nevadilo, ale nechtěla jsem, aby mě očumovali i ostatní. Luffy, Zoro a Sanji začali bojovat. Všichni kanibalové začali bojovat. Ale byli na ty tři moc slabí. I tak nastal nelítostný boj. Byla jsem ráda, že jsem se toho boje zúčastnit nemusela. Protože by to nejspíš nedopadlo dobře. Ale se mnou by to dobře nedopadlo. Můj protivník by na tom byl líp. I když jsem ten boj s katanou trénovala. Na rukách jsem měla stále mozouly, které sice nekrvácely, ale bolely mě. Ale ty mozouly jsem teď neřešila Řešila jsem jiné věci. Jako bylo to, jak se odsud dostaneme. I když jsem věděla, že ty tři nás zachrání. Ale co oblečení? Toto jsem řešila. Už teď jsem byla rudá, jak rak. Ale myslím, že stejně se cítil i Law. Pro mě ten boj trval věčně. Ale ty tři si vedli velmi dobře. Vyhrávali. Nakonec se kanibalové dali na útěk, ale chlapi jim v tom zabránili. Ale jeden jim přeci utekl

 

Zastavil se u mě a nožem mi začal vyhrožovat. Svůj nůž přiložil na mé hrdlo. Už jsem to viděla bledě. Po tvářích mi zase tekly slzy.

„Jestli nepřestanete, tak ji zabiju!“ křikl na všechny skřehotavým hlasem kanibal. Všichni se na něho podívali.

„Zab ji! Zab ji! Zabi ji!“ začali skandovat ostatní kanibalové. Cítila jsem, že mi trošku teče krev, jak tím nožem přitlačil na mé hrdlo. Zavřela jsem oči. Už jsem to viděla tak, že to nepřežiju. Bude ze mě mrtvolka. Ale nakonec se dál nic nedělo. To mě překvapilo a otevřela jsem oči. Nad kanibalem stál Luffy.

„Zkus to a uvidíš!“ řekl vánžě Luffy a držel kanibala pod krkem. Ostatní začali znovu bojovat.

„Jen klid, klid. Níc jí neudělám.“ zaskřehotal kanibal a odtáhl nůž z mého hrdla. Ale měla jsem a hrdle menší ranku, která krvácela. Luffy praštil kanibala tak, že ten kanibal odletěl.

„Ještě chvilku vydrž.“ zašeptal Luffy a šel pomoci těm dvěma. Mě i Lawa nechali stále svázané. Dál jsme sledovali jejich boj.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se starostlivě Law, který ležel skoro vedle mě.

„Jo jsem.“ přikývla jsem. Stále jsem cítila, jak z krku mi tekla krev. Ale bylo to naštěstí jenom povrchové. Takže to bylo v pohodě. Boj stále pokračoval. Ale už hodně kanibalů padlo k zemi. Věděla jsem, že jsme zachráněni. Ulevilo se mi. Ale slzy mi tekly dál po tvářích. Ale teď víc radostí a štěstí, než strachy. Luffy nás šel pustit a Zoro se Sanjim ještě bojovali. Luffy nejdřív propustil Lawa a pak mě.

„Díky Luffy.“ poděkoval Law a šel hledat oblečení.

„Díky Luffy.“ taky jsem poděkovala a setřela jsem si slzy a krev z krku.

„Hej Luffy. Chytej.“ křikl Zoro na Luffyho a svlékl si triko a hodil ho Luffymu. Luffy triko chytil a předal mi ho. Já si ho hned oblékla.

„Díky.“ poděkovala jsem. Sice panovalo horko, ale nahá jsem chodit nechtěla. Law si našel své kalhoty, které ještě nezačaly hořet.

„Promiň, tvé oblečeí jsem nezachránil.“ omluvil se mi Law, když se k nám připojil.

„V pohodě. Už něco mám.“ usmála jsem se.

„Ukaž, podívám se ti na ten krk.“ řekl Law.

„Je to jenom povrchové.“ mávla jsem nad tím rukou.

„I tak se podívám.“ trval na svém Law. Zaklonila jsem hlavu, aby se Law mohl podívat. „Je to jenom povrchové, ale stále to krvácí.“ oznámil a dal ruku na mou ranku. Došlo mi, že tím chce zastavit krvácení.

„Jak jste nás našli?“ zeptala jsem se Luffyho, aniž bych jsem se na něho podívala.

„To bylo takhle...“ začal vyprávět Luffy.

 

Před zajetím:

 

Poté, co jsem se dostala s Lawem ze skály dolů, za pomoci Luffyho, tak Zoro a Sanji sledovali loď. Luffy se k nim přidal, ale po chvíli se po nás podívat, jestli utíkáme pryč, když v tom nás neviděl. Začal se dívat kolem dokola a natahoval krk.

„Co se děje, Luffy?“ zeptal se Zoro, když Luffyho zaregistroval.

„Nevidím je.“ řekl Luffy.

„Koho nevidíš?“ nepochopil to Zoro.

„Lawa a Jane.“ odpověděl Luffy.

„Cože?“ vyhrkl Sanji.

„Prostě zmizeli.“ řekl Luffy.

„Nemohli, jen tak zmizet.“ trval na svém Zoro.

„Prostě je nevidím.“ pokrčil rameny Luffy. I Zoro a Sanji se podívali. Ani jeden z nich je neviděl. Vrtalo jim to hlavou, ale dál sledovali tu loď. Pokud chtějí bojovat, musí znát své protivníky líp.

„Snad jsou v bezpečí.“ pronesl pochybovačně Zoro.

„To jim snad nevěříš?“ řekl Sanji, aniž by se přestal dívat na tu loď. Loď se čím dál víc přibližovala a sami už dokázali rozeznat lidské ostatky a jak dva lidé jedí lidské maso a vnitřnosti. Bylo to nechutné a jim se zvedal žaludek. Dokonce i Luffymu, který jinak maso moc rád. Ale jak viděl, že je to lidské maso, tak mu do zpěvu nebylo.

„Kanibalové.“ pronesl Luffy naštvaně. Ty dva se na něho podívali.

„Překvapíme je na pláži.“ navrhl Zoro. Oba souhlasili. Luffy ty dva i sebe vysadil dolů na zem.

 

Na pláži byla menší jeskyňka, kam se schovali a čekali, až loď připluje blíž. Nebo spíš až se začnou vyloďovat, aby na ně mohli zaútočit.

 

Schovali se a čekali. Luffy dával informace, kde ta loď zrovna je, protože měl lepší zrak, než ty dva. Když loď byla u břehu, tak Zoro tasil své katany, Sanji si připravil nohy a Lufffy své tělo. Když se Kanibalové vylodili, tak ti tři na ně zaútočili. Kanibalové byli překvapeni, a žádný útok nečekali. Boj trval skoro celou noc, protože tito kanibalové byli silní a bylo jich hodně. Měli i zbraně. Každý měl svou katanu. Když boj skončil, a kanibalové byli ubití, panovalo skoro ráno. Ti tři se vydali zpátky ke chýši.

 

Když došli ke chýši, nikdo tam nebyl. Což bylo divné. Protože Law i Jane se vraceli tímto směrem. Nebo aspoň mysleli, že by Law s Jane šel sem. Tak kde teda jsou? Vrtala tato otázka ty tři.

„Kde kruci jsou?“ vyslovil tu otázku nahlas Zoro.

„Já tušil, že se něco stalo.“ řekl Sanji.

„Jak si to mohl tušit?“ obořil se Zoro na Sanjiho.

„Že by jen tak zničeho nic zmizeli.“ řekl naštvaně Sanji.

„Tak proč si to hned neřekl? Teď ti to mám jako věřit?“ obořil se Zoro na Sanjiho. Naštěstí Luffy dostal na moment rozum a zakročil v čas, než se Zoro a Sanji do sebe pustili.

„Teď bychom je měli jít hledat.“ řekl Luffy. Zoro i Sanji souhlasili a tak si ani jeden toho druhého nevšímal.

„Ale kam půjdeme?“ zeptal se Sanji.

„Ti kanibalové tu musí mít někde hnízdo.“ zamyslel se Zoro.

„Půjdeme se po něm podívat.“ navrhl Luffy.

„Rozdělíme se?“ navrhl Sanji.

„Radši ne. Nemáme si jak dát znamení, a taky abychom se tu neztratili.“ nesouhlasil Zoro a tím myslel sebe, aby se on neztratil.

„To zní rozumě.“ souhlasil Luffy. Uznal totiž, že by se mohl ztratit i on. Domluvili se a vykročili ty dva hledat.

 

Šli mlčky. Každý přemýšlel, kde by mohli být a co se stalo. Jak je možné, že tak rychle zmizeli. Došlo jim, že tu jsou další kanibalové, ale kde? Kde jen mohou být? Tyto otázky se jim honily hlavou. Každý byl zabrán do svých myšlenek, že nezaregistrovali kouř z druhého konce lesa. Ale nakonec si toho všiml Sanji.

„Nevrátíme se? Co takhle prohledat druhý konec lesa?“ zeptal se Sanji. Zastavil se a podíval se za sebe. „Hele, koukejte, od tam tud jde kouř.“ ukázal na druhý konec lesa. Všichni se tím směrem podívali. I ty dva si hned všimli toho kouře. Hned se tam vydali.

Místo našli hned. Když dorazili na místo, zahlédli Lawa a Jane, jak jsou nazí a jsou vlečeni ke kamennému stolu. Když ti dva spoutali, tak ti tři zaútočili. Došlo jim, co ti kanibalové mají v plánu. Chtěli Lawa i Jane sníst. Boj o rozhodnutí, kdo zvítězí začal.

 

Současnost:

 

Když Zoro a Sanji dobili posledního kanibala, připojili se k nám. Zoro byl do půl těla vysvlečen, stejně tak i Law. Po chvíli Law sundal ruku z mého krku. Už ta ranka na krku nekrvácela.

„Díky, že si dodržel slib.“ poděkovala jsem a podívala jsem se na Lawa.

„Co slíbím, taky splním.“ usmál se Law a políbil mě do vlasů.

„Myslím, že by bylo dobré se vrátit. Umírám hlady.“ pronesl Luffy a vzpomněl si na kus masa, které se mělo dopékat na pláži, kde jsme se všichni sešli prvně.

„A ty víš kudy?“ zeptal se ho Zoro

„Já vím kudy.“ řekl Sanji. Všichni jsme se vydali za Sanjim.

 

Sanji opravdu věděl kudy se dostat ke chýši. Šli jsme až k vyhaslému ohni a studenému opečenému masu. Ale i tak jsme si na něm pochutnali. I já, i když tento druh masa v lásce nemám. Ale měla jsem takový hlad. Od včerejšího rána jsem nic nejedla. Bylo velké teplo. Chtěla jsem se jít schladit do vody, ale nechtěla jsem namočit Zorovo triki a nahá bych nikdy nešla. Možná kdyby tu byl jenom Law, tak možná jo. Po chvíli se Law vytratil a za chvilku byl zpátky. Přinesl z chýše mast, kterou vyrobil z bylinek.

„Namažu ti ruce, chodidla a ten krk.“ oznámil mi Law. Vzal mé ruce a začal je mazat. Ruce i chodidla byla už skoro v pohodě, ale krk pálil, jak to byla čerstvá rána. Zatla jsem všechny zuby a nechala se ošetřit. Pak jsme s Lawem vyprávě, jak nás ti kanibalové chytli. Ale o polibku jsme pomlčeli. K obědu i večeři jsme měli zbytky z kance. Když jsme šli spát, tak mě Law přenesl do chýše v náručí.

 

V chýši mě Law položil na zem, což bylo naše lůžko. Law si lehl hned vedle mě. I Zoro si lehl vedle mě.

 

Chtěla jsem se víc přitulit k Lawovi, ale cítila jsem tvrdý dopad. Šáhla jsem si na pravý bok. Když jsem otevřela oči, byla jsem v triku Zora, ale už jsem nebyla v chýši s chlapi, ale byla jsem doma na zemi. Ten náraz znamenal to, že jsem spadla z postele.

„K-kde to jsem?“ dostala jsem ze sebe. Pořádně jsem se rozhlédla. Zjistila jsem, že jsem zase doma. Podívala jsem se kolik je hodin. Byly tři hodiny ráno. A další záhadou bylo to, že chodidla, ruce i krk jsem měla sedřené a na sobě Zorovo triko. Tím jsem zjistila, že to sen nebyl. Že to byla skutečnost. Ale záhadou bylo to, jak jsem se na ten ostrov dostala a jak jsem se zase vrátila zpátky domů. A co chlapi? Jestli se dostali taky zpátky do jejich světa? Tyto otázky mi vrtaly hlavou. Ale odpověď jsem na ně neznala. Byla to prostě záhada.

 

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.