Otrov - 4. Útes
Informace:
Jana dostane nápad, aby se vydali na útes a rozhlédli se z něho, jestli někoho nebo něco neuvidí. Vyrazí tam. Z útesu je vidět připlouvající loď. Pirátská loď jak si Luffy myslím. Ale mýlí se. Co je to za loď? A kdo jsou ti muži v loďce? A vznikají další otázky.
Čtvrtá epizoda této ságy :)
4. Útes
Všichni jsme se zamysleli. Ani jeden z nás nevěděl, co k jídlu
„Tak jedna parta do lesa a druhá na lov ryb.“ navrhla jsem, po chvíli. Všichni se na mě podívali.
„To je skvělý nápad.“ souhlasil Luffy. I ostatní souhlasili.
„A jak se rozdělíme?“ zeptal se Sanji.
„Tak dva by mohli lovit a zbytek do lesa.“ navrhl Zoro.
„Ale kdo tu zůstane s Janey-chan?“ zeptal se Sanji. Jak mě oslovil, to mi vyrazilo dech. Ale bylo mi jasné, že já do lesa nepůjdu. Byla jsem za to ráda. Ne, že bych jsem se bála, ale proto, že jsem byla bosa a nechtěla ty chodila ještě víc dráždit.
„Nejlepší by bylo, kdyby tu zůstal Zoro.“ navrhla jsem, když jsem se vzpamatovala. Všichni se na mě podívali. „Vím, že s vámi by se neztratil, pokud by jste se nerozdělili, ale Sanji je jediný, který dokáže poznat bylinky na ochucení jídla.“ vysvětlila jsem.
„Dobrá,“ řekl Law. „Je rozhodnuto.“ souhlasil a nikdo neprotestoval.
„Jak si uděláme pruty?“ přemýšlel nahlas Zoro. To nenapadlo ani mě.
„Klacky, jako pruty postačí, ale nejsou vlasce. Řekla jsem zamyšleně. I ostatní se zamysleli.
„To nevymyslíme.“ řekl rezignovaně Sanji.
„Kdyby tu aspoň bylo...“ přemýšlela jsem dál a nevzdávala to.
„Nic nevymyslíš. Vzdej to.“ řekl mi Sanji. Ale já to nevzdávala. I když jsem věděla, že je to beznadějné. Jedna věc mě teda napadla, ale to bylo nereálné. Protože sehnat a přimět pavouka, aby upletl pavučinu na prut.
„Tak jedině vlézt do vody a lovit s katanou.“ navrhoval Zoro.
„Nebo si udělat z klacku něco, jako oštěp.“ ozvala jsem se já.
„Jde se pro klacky. Pak si uděláme oštěpy.“ rozhodl Law. Všichni šli pro klacky. Jen já a Luffy jsme zůstali na pláži.
„Tebe něco napadlo, o těch prutech, že?“ zeptal se náhle Luffy. Prodívala jsem se na něho.
„Jo, ale je to nereálné.“ řekla jsem a usmála jsem se.
„Měla jsi to říct. Třeba by se to dalo zařídit.“ řekl Luffy, aby mě povzbudil.
„To by nešlo Luffy.“ zavrtěla jsem hlavou.
„Jak to“ divil se Luffy.
„Kde tu chceš sehnat pavouka, který by pro tebe utkal tolik pavučiny, aby to drželo na těch klackách, jako vlasec?“ odpověděla jsem otázkou Luffymu. Luffy se zamyslel. „Tak vidíš, je to nereálné.“ dodala jsem.
„Dobrá, ale ten nápad si mohla říct.“ trval si na svém Luffy.
„Asi ti to nevyvrátím co?“ usmála jsem se na Luffyho. Ten mi úsměv vrátil. Za chvíli se vrátili ostatní s klacky.
„Tak jsme tu.“ řekl Sanji a podal mi klacek. Tasila jsem katanu a začala dělat špičku na klacku. I ostatní se připojili. Až na Sanjiho a Luffyho. Ti katanu ani nůž neměli. Makali jsme na klackách až na ty dva. Na Luffym bylo znát, že se nudí.
„Teď klidně můžeš říct ten svůj nápad.“ ozval se po chvíli Luffy. Povzdychla jsem si.
„Ty s tím pokoj nedáš.“ řekla jsem. Nadechla jsem se. „Napadlo mě, že by jsme udělali vlasec z pavoučí sítě. Ale je to tu problém. Sehnat pavouka a přinutit ho, aby nám utkal dva vlasce.“ řekla jsem svůj nápad. „Protože jeto nereálné, tak jsem to zavrhla a mlčela jsem.“ ostatní se zamysleli.
„Možná, kdybychom pavouka našli, tak by si ho mohla přemluvit, nebo požádat. S lochneskou jsi taky komunikovala.“ řekl po chvíli Sanji.
„To byla jenom náhoda.“ řekla jsem a mávla nad tím rukou.
„Nemyslím si.“ zastal se Zoro Sanjiho. Což nás všechny překvapilo. I Sanjiho.
„T-ty se mnou souhlasíš?“ dostal ze sebe překvapený Sanji.
„Jo souhlasím, ale nemysli si, že jsi mi tím sympatický.“ nedal se Zoro.
„Chlapi, nechte toho. Měli bychom spolu vycházet a ne se dohadovat a hádat se.“ zarazila jsem ty dva včas, jinak by byli v sobě. Oba toho naštěstí hned nechali a uznali, že opravdu není vhodná doba, na hádky a dohady. Poté jsme se zase všichni dali do práce. Law i Zoro to měli rychle hotové, tak začali dělat oštěpy i pro Sanjiho a Luffyho. Já si dávala záležet, ale taky pozor, abych jsem si nějak neublížila. Stačily mi puchýře na rukou od tréninku s katanou, které se mi znovu otevřely a sedřená chodila. Když dokončili práci pro Sanjiho i Luffyho, také jsem měla už hotovo.
„Tak a můžeme vyrazit.“ oznámil Law. Všichni jsme vstali. Já a Zoro jsme šli do moře a zbytek do lesa.
Ve vodě mě chodidla pěkně pálila, byla jsem ve vodě až po pás. I ruce pálily, které jsem si namáčela, ale jen jsem zatínala zuby a dívala se pod sebe jestli neuvidím rybu, abych ji mohla ulovit.
„Jane, mohu se tě na něco zeptat?“ zeptal se mě náhle Zoro. Podívala jsem se na něho.
„Jasně, ptej se.“ souhlasila jsem a usmála jsem se.
„Kdo se ti z nás líbí?“ zeptal se přímo Zoro. Ta jeho otázka mě zarazila.
„No, líbíš se mi ty, Law a Luffy.“ odpověděla jsem a byla jsem ráda, že se nezeptal koho miluju, protože jsem pravdomluvná a říct mu o lásce k Lawovi jsem nechtěla.
„Aha.“ usmál se Zoro. „Díky za odpověď.“ poděkoval Zoro. Pak jsme zase lovili ryby. Nakonec jsme ulovili pět ryb. Já dvě a Zoro tři. Vrátili jsme se na pláž. „Co teď podnikneme?“ zeptal se mě a podíval se na mě.
„Mohli bychom začít opékat ty ryby. Ty budou rychle hotové a záleží na tom, co oni uloví.“ navrhla jsem. Zoro s tím souhlasil. Vše připravil na opékání.
„Dojdu ještě pro dříví.“ řekl Zoro a šel na kraj lesa pro dříví. Já jsem jenom přikývla a čekala na něho. Zoro se za chvíli vrátil s klacky na oheň. Přiložil a čekali jsme, až se jedna z ryb upeče. Mezitím jsme si různě povídali. Nebo spíš se Zoro vyptával na můj svět. A já mu vyprávěla. Asi za hodinu přišli ostatní.
Ti tři nesli mrtvého kance. Byl docela silný i tlustý.
„Nerozděláme druhý oheň? Na toho kance.“ zeptal se Sanji.
„Já byh ho nechala v chládku a rozdělali si ho až zítra.“ navrhla jsem.
„To je dobrej nápad. Aspoň ho můžeme naporcovat.“ souhlasil se mnou Law. Sanji se toho ujal a šel naporcovat kance a několik částí.
„Jani, postarám se ti o tvá zranění.“ oznámil mi. Překvapil mě tím, že si zapamatoval mé právé jméno. Když Zoro s tím měl problémy. I když stále nechápu proč.
„Dobře.“ souhlasila jsem nakonec.
„Lehni si a opři si nohy o tento pařez.“ ukázal na pařez Law. Poslechla jsem ho. „Nejdřív ti to omyju, aby si neměla v tom písek.“ řekl a vzal mě do náruče. Byla jsem překvapena. Chytla jsem se ho kolem ramen. Cítila jsem jeho vůni. Bylo to příjemné. Zrudy mi tváře.
Položil mě do vody a já si ty nohy umyla. Poté mě vzal znovu do náruče a odvedl zpátky k pařezu. Pak mi začal něco natírat na má chodidla. Smrdělo to, ale jak se říká, co smrdí léčí. Ale bolelo to. Ale bylo to i příjemné.
„A teď ruce.“ řekl Law, když přestal s chodidly vrhl se na ruce. Nejdřív jednu a pak druhou. Taky to bolelo a smrdělo. Ale i příjemné to bylo. „Teď lež v klidu, dokud to nezaschne. A stejně bude lepší, když už dneska nebudeš dělat nic.“ dodal jako by to byl můj lékař.
„Dobře, ale jak se najím?“ zeptala jsem se.
„To se nějak vymyslí.“ usmál se Law. Trošku mi přišlo, že se jednalo o šibalský úsměv. Ale možná se mi to zdálo. Pak se různě vyptávali na můj svět a já jim vyprávěla. Byla jsem ráda, že se ptají, protože jinak bych asi usnula. Luffy i Zoro to vše věděli, přesto se vyptávali i oni. „Otevřu pusu.“ a já se na Lawova podívala. Dával mi rybí sousto do mých úst.
„A co ty? Ty jíst nebudeš?“ zeptala jsem se ho.
„Najíme se ze dvou ryb spolu.“ usmál se Law. Srdce mi bušilo, jak o život. Otevřela jsem pusu a Law mi dal rybí sousto do pusy. Bylo krásné křupavé i koření na něm bylo znát. Bylo to výborné. Jedno sousto jsem dostala já a druhý Law. Takhle jsme se střídali, až jsme snědli dvě ryby. Svým způsobem měl každý jednu rybu. Po jídle se mi povedlo usnout na slunci. Ani nevím, kdo mě přenesl do chýše, ale zimou jsem se neprobudila.
Když jsem se ráno probudila, ležel vedle mě Law i Zoro. Každý z jendé strany mě zahřívali, aby mi nebyla zima. Ještě jsem zavřela oči, ale už jsem nespala. V tom mě objaly dvě paže. Otevřela jsem oči. Jak Law i Zoro mě objali. Byl to hřejivý pocit a srdce mi mohlo vyskočit z hrudi, jak mi bušilo. Nejhorší na tom bylo to, že jsem se nemohla pohnout. Oba mě přizemnili a já se nedokázala pohnout, ale budit jsem je nechtěla.
„Mám je vzbudit?“ ozval se hlas Sanjiho. Podívala jsem se na něho. Hlavou jsem hýbat mohla.
„Dobrý, jen ať se vyspí.“ zašeptala jsem a usmála jsem se.
„Mohu se tě na něco zeptat?“ zeptal se mě Sanji.
„Klidně.“ řekla jsem a začala jsem tušit, na co se mě zeptá.
„Do koho z nás čtyř jsi zamilovaná?“ zeptal se mě přímo Sanji. Zoro se jenom zeptam, kdo se mi z nich líbí, ale Sanji rovnou na to, koho miluju.
„Abych byla upřímná, tak Lawa, ale Zoro se mi taky líbí, ale Lawa miluju.“ přiznala jsem.
„Víš, ty se nám líbíš. Nevím jestli tě taky miluju, ale mě se hodně líbíš, láskou bych to nenazval, ale líbíš se mi.“ opakoval se Sanji.
„To mě těší, Sanji.“ usmála jsem se. Poté mě Zoro pustil a posadil se.
„Co tě těší?“ zeptal se rozespale Zoro.
„Ale nic, jen řeč mezi námi.“ usmála jsem se na Zora a ulevilo se mi, že nás neslyšel. „Jinak dobré ráno.“ popřála jsem mu.
„Dobré...“ popřál Zoro. Poté si všiml, jak mě Law objímá.
„Hej Lawe, budíček.“ začal Lawa budit.
„Nebuď ho. Ať se vyspí.“ napomenula jsem Zora, ale bylo pozdě. Law se probudil.
„C-co se děje?“ dostal ze sebe překvapeně Law.
„Nic, klidně spi dál.“ řekla jsem Lawovi trochu naštvaně, ale ne že bych byla naštvaná na něho, ale byla jsem naštvaná na Zora. Bohužel to schytal Law.
„V pohodě, už jsem vzhůru.“ dodal Law a usmál se na mě. Nakonec jsem se posadila i já.
„Co dneska podnikneme?“ zeptal se rozespale Luffy, který se taky už stačil probudit.
„Já bych šla na tu skálu, podívat se jestli něco neuvidíme.“ navrhla jsem. Všichni se na mě podívali.
„Dobrej nápad.“ souhlasil Zoro i Sanji.
„Ale jak se tam dostaneš ty?“ zeptal se mě Law. „Nemůžeš moc chodit.“ dodal.
„Tak můžeme jít po písku a pak mě tam Luffy může vynést.“ navrhla jsem.
„Bude mi ctí.“ zazubil se Luffy. „Ale teď jídlo.“ dodal. I mně zakručelo v žaludku.
„Možná část kance bude hotová.“ pronesl Sanji a vstal. Šel se na to podívat. Podívala jsem se nechápavě a všechny.
„Včera večer poté, co jsi usnua jsme dali opéct kus kance na ráno.“ vysvětlil mi Law.
„Aha.“ přikývla jsem. „Je fakt, že už taky mám hlad.“ dodala jsem a usmá.a jsem se na všechny. Po chvíli nás zavolal Sanji a my se šli najíst.
Měla jsem hlad, tak jsem vše snědla, ale že bych skákala deset metrů vysoko, to se říct nedá. Ale nebylo to tak špatné. Najedli jsme se a dali opékat další kus masa na večer. Poté jsme se připravili a vyrazili k útesu.
Cestou jsme si různě povídali. Šli jsme podél pláže. Písek mě krásně hřál do chodidel. I bolest byla mírnější po té masti. I ruce byly lepší, ale přesto to ještě bolelo.
Došli jsme j útesům. Luffy mě vysadil nahoru. Postupně takhle vysadil nahoru i ostatní. Rozhlédli jsme se kolem sebe. Samé moře, nebo oceá, nebo co to je zač a z druhé strany jen les. Pak jsme zahlédli loďku na moři, která plula k útesům.