Ostrov - 3. Lochneska
Informace:
Jana je unášena lochnejskou. Luffy ji zachrání. Law i Zoro jsou připraveni s ní bojovat, ale Janě dojde, že ta lochneska trpí. Promluví s ní a za pomoci Luffyho a Lawa vyndají bodlák z její nohy.
Třetí epizoda této ságy :)
3. Lochneska
Lochneska mě čapla za triko a posadila na její hřbet. Vydala ze sebe hlas a začala plout daleko od břehu. Tělo měla kluzké a slitké. Už jsem to viděla tak, že zahučím do vody. V tom mě někdo chytil kolem pasu. Podívala jsem se a viděla nataženou ruku. Pořádně jsem se nedržela, tak jsem byla z lochnesky hned pryč.
Letěla jsem zpátky ke břehu. Ale nevěděla jsem, jak mám zastavit. Proto jsem letěla stále dál. Zavřela jsem pevně oči. Po chvíli přišel názar. Nebyl tak tvrdý, ale i tak to bolelo. Hlavně záda. Otevřela jsem oči a podívala se, co se stalo. Ležela jsem na Luffym. Zrudla jsem a hned si sedla vedle něho.
„L-Luffy, jsi v pořádku?“ dostala jsem ze sebe.
„Jo...A ty?“ protřel si hlavu Luffy. Naštěstí krev netekla.
„Taky...“ odpověděla jsem
„Jste v pořádku?“ ozval se Sanjiho hlas, který přiběhl k nám. Nastavil mi ruku, že mi pomůže se postavit, ale já se postavila sama. Prohnula jsem si záda, která bolela jak čert. Pak se postavil Luffy.
„Já jo.“ odpověděla jsem. Kamínky a jehličí bodaly do mých chodidel, které byly sedřené s předešlé noci.
„Taky jsem.“ odpověděl Luffy a zazubil se.
„Vrátíme se?“ zeptala jsem se a šla pomalu na pláž.
„Tam je stále ta lochneska. Není to bezpečné.“ řekl mi Sanji.
„Já se nezaleknu nějaké příšery.“ řekla jsem rozhodným hlasem. Vracela jsem se zpátky k pláži. Z nohou mi začala znovu téct krev, ale ignorovala jsem to.
Došla jsem na pláž, kde byl Zoro i Law. Byli připraveni k boji. I ta lochneska tam stále byla.
„Nechtě ji být. Něco se nám pokouší říct.“ křikla jsem na ty dva.
„To nemyslíš vážně, Jane.“ obořil se na mě Zoro. Ignorovala jsem ho a šla blíž k lochnesce. Law i Zoro mě pozorovali.
„Tebe něco tráp, že?“ začala jsem mluvit tichým hlasem na lochnesku.
„Něco ti udělá. Nechto na nás.“ křikl na mě Zoro. Nadále jsem ho ignorovala.
„Pfff...“ odfrkla si lochneska.
„Ukaž, co tě trápí?“ dál jsem potichu mluvila na lochnesku. Ta vyndala z vody pravou zadní tlapu. V ní trčel bodlák. „Tak to tě trápí.“ dál jsem mluvila potichu. „Ukaž vyndám ti to.“ pomalu jsem se k té lochnesce přibližovala.
„Jane, nedělej to.“ dál křičel Zoro. Ale nezakročil a zůstal stát na místě. Law vše sledoval mlčky z místa, vedle Zora. Na pláž se vrátil Luffy i Sanji.
„Neboj se, bude to dobré.“ dl jsem mluvila potichu na lochnesku. Voda mi byla po pás. Chodila jsem měla jak v ohni, jak to pálilo. Zatnula jsem zuby, a šla k lochnesce. Pomalu jsem se dotkla toho bodláku. Byl velký, tlustý a špičatý. „Teď to možná zabolí, ale pak se budeš cítit líp.“ mluvila jsem dál potichu na lochnesku. Bodlák jsem chytla oběma rukama a chtěla ho vytáhnout, ale nešlo mi to. Byla zabodnutý hluboko a taky byl těžký. Stále a stále jsem táhla. Lochneska vydávala zvuky. „Vím, že tě to bolí. I mě to bolí.“ mluvila jsem k ní dál.
„Ukaž, pomohu ti.“ ozval se za mnou hlas. Byl to Law. Naštěstí voda mu byla po kolena, tak mohl snadno nám pomoci.
„Klid malá. To je Law, pomůžemi.“ šeptala jsem k lochnesce. S Lawem jsme začali táhnout, ale bodlák ne a ne ven. Tentokrát nám šel pomoci i Luffy. Všichni tři jsem pořádně zatáhli a tentokrát bodlák byl venku. Lochneska zařvala. Ale my tři letěli dozadu do lesa.
Luffy narazil na něhaký strom, který se mu podařilo zlomit. Na Luffyho dopadl Law a já na Lawa. Tentokrát mi v zádech luplo.
„Jste v pořádku?“ zeptal se Law. Pokusila jsem se posadit, ale bolest v zádech byla silná, že jsem se nedokázala pohnout.
„Pokud ze mě slezete, tak budu.“ ozval se Luffy.
„Chlapi, já bych ráda slezla, ale asi to nedokážu.“ přiznala jsem a zatínala jsem zuby bolestí.
„Tak to luplo v tobě?“ zeptal se Law.
„Jo, byla to záda.“ přiznala jsem.
„Hlavně se nehýbej. Já nějak vylezu.“ radil mi Law.
„Dobře. Já se ani nehnu.“ procedila jsem skrz zuby. Law se pomalu snažil slézt z Luffyho. Dělal to tak, abych jsem se nehýbala. Asi po deseti minutách se to podařilo.
„Luffy, můžeš se postavit.“ řekl Law, když mě držel v náručí. Tváře jsem měla rudé. „Teď tě přenesu na pláž.“ otočil se ke mně. Jenom jsem přikývla a nechala se odnést na pláž.
Došli jsme na pláž. Lochneska tam stále byla. Když se naše oči střetly, tak bylo vidět, že je šťastná a spokojená.
„Vidíš. Říkala jsem ti, že to bude dobré.“ řekla jsem směrem k lochnesce. Law mě položil na zem.
„Teď tě musím ošetřit. Prohmatám tě. Kdyby něco bolelo, tak řekni.“ oznámil mi Law. Začal mě prohmatávat. Zatím vše bylo v pořádku, ale pak to zabolelo. Sykla jsem bolestí. „Už vím, jak to napravíme, ale bude to bolet.“ oznámil mi po chvíli.
„Dobře. Směle do toho.“ souhlasila jsem, aniž bych věděla, co mě bude čekat. Law mě vzal znovu do náruče a postavil na nohy.
„Připrav se.“ řekl Law a protáhl mi záda. V zádech mi znovu luplo a já syčela bolestí. „Tak co?“ zeptal se mě a postavil na nohy. Protáha jsem se.
„V pohodě. Díky Lawe.“ poděkovala jsem Lawovi a byla jsem ráda, že mám po bolestech v zádech.
„Není zač.“ usmál se Law. Pak jsem se vydala zpátky k lochnesce.
„Ty mi chceš něco ukázat, že?“ zeptala jsem se lochnesky. Ta pokývla hlavou na souhlas. „Je mi to líto, ale nemohu odejít. Musím tu zůstat. Musím zjistit, jak se vrátit zpátky domů.“ řekla jsem lochnechce. Ta jakoby to pochopila, tak začala plout dál, pryč od nás.
„Ty si mu rozuměla?“ divil se Zoro.
„Trochu jo. A není to on, ale ona.“ opravila jsem Zora.
„J-jak to víš?“ dostal ze sebe Sanji.
„Nevím, ale tuším to.“ pokrčila jsem rameny.
„Co bude k jídlu?“ zeptal se nás všech Luffy.
„Můžeš myslet taky na něco jiného, než je jenom jídlo?“ obořil se Sanji na Luffyho.
„I já mám docela už hlad.“ ozvala jsem se.
„No, dobrá. Teď je otázka, co k jídlu.“ řekl rezignovaně Sanji.