Ostrov - 2. Všichni pohromadě
Informace:
Nejen Zoro, ale i Luffy, Sanji i Law tu jsou. Jak se tu všichni ocitli? Proč tu jsou? Co s nimi bude? Jak si zajistí potravu a pití? Další otázky vychází na povrch.
Druhá epizoda této ságy :)
2. Všichni pohromadě
Náhle se natáhla ruka a chytla se o nejbližší strom. Nejen mně, ale i Zorovi došlo o koho se jedná. Byl to Luffy.
„POZÓR!“ křikl Zoro a rozeběhl se směrem ke mně. Skočil po mně. Stačil na mě skočit v čas. Luffy se zhoupl, a kdyby Zoro po mně neskočil a nestrhl a nezkutáleli jsme se k zemi, takby Luffy nakopl Zora aten by letěl na mě, což by dopadlo katastrofálně. Držela jsem Zora za záda. I jeho záda byl samý sval. Urostlý a svalnatý Zoro. Podívali jsme si do očí.
„V pořádku?“ zeptal se mě Zoro. Přikývla jsem, že jo. Poté ze mě slezl a já se posadila.
„Co se válíte v tom písku?“ zeptal se Luffy nevině.
„To kvůli tobě! Málem si nás zabil!“ rozkřikl se Zoro na Luffyho.
„To vážně?“ podivil se Luffy.
„Jo, Luffy ty.“ řekla jsem v klidu. Postavila jsem se na nohy. Setřepetala jsem ze sebe písek. Vzala jsem katanu do ruky.
„A ty jsi kdo?“ podíval se na mě Luffy se zaujetím.
„Jsem Jana...Teda Jane.“ představila jsem se. Ale musela jsem se opravit, protože Zoro měl problémy vyslovit mé jméno Jana. I když nechápu proč. Ale neřešila jsem to.
„Jak je možné, že mě znáš?“ dál se vyptával Luffy.
„Z anime,což je kreslený příběh, Luffy.“ odpověděl za mě Zoro.
„Aha...“ řekl Luffy a došlo mi, že to nepochopil „Jééé maso.“ začal slintat na opékaného králíka.
„Luffy, ještě to není hotové.“ řekl rozhodně Zoro. A taky nezapomínej, že tu nejsi sám. Jsme tu ještě my dva.“ dodal.
„Ne tři.“ ozval se has, který byl blízko nás. Všichni jsme se podívali, kdo to je. I tento hlas mi byl povědomý. Po chvíli jsem zjistila, že je to Sanji.
„Sanji.“ zvolal Luffy.
„Aaa, jak se jmenuje tato okouzlující slečna?“ byl hned u mě Sanji. Držel mě za bolavé ruce. Tm mě natolik překvapil, že jsem ztratila řeč.
„Hned ji pusť.“ ozval se Zoro.
„Proč, tvoje není.“ ohradil se Sanji. Zoro se zarazil, protože nevěděl, co má říct.
„Já nepatřím nikomu, a pusť mě, Sanji.“ vytrhla jsem se Sanjimu. „Jinnak já jsem Jane.“ představila jsem se mu.
„Eh...Ty mě znáš?“ zarazil se Sanji, když jsem ho oslovila jeho jménem.
Tak Luffy vykřikl tvé jméno, ale jinak vás znám všechny. Pocházíte z anime.“ řekla jsem Sanjimu.
„Kreslený příběh.“ řekl včas Zoro, než se Sanji stačil na cokoliv zeptat. „A jestli chceš být užitečný, tak se postarej o toho králíka. Ať máme co jís.“ dodal s úšklebkem. Sanji by se určitě ozval, ale mlčel. Pak si všiml králíka nad ohněm a hned se dal do práce.
„Dojdu pro nějaké koření, které tu roste.“ oznámil nám Sanji. Šel směrem do lesa.
„Budeme pokračovat?“ zeptala jsem se Zora, na kterého jsem se podívala.
„Jestli jsi připravena.“ dodal Zoro a usmál se. Přikývla jsem. Dál jsem trénovala se Zorem. Zoro mi dával rady při tréninku. Takhle jsme trénovali asi dvě hodiny. Na rukách jsem měla mozouly. Některé byly krvavé, jak popraskaly. Ruce mě bolely víc, než nohy. Ale vše jsem ignorovala. „Tak pro dnešek končíme. Nadřela ses už dost.“ ukončil trénink. Šli jsme si sednout k ohni. K Luffymu, Sanjimu a Lawovi. Law? Co ten tu dělá? Ptala jsem se sama sebe a byla jsem překvapena, že ho tu taky vidím.
„Lawe?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.
„Co tu děláš?“ zeptal se Zoro Lawa.
„Nevím, kdo jsi, ale Sanji mi řekl, že nás všechny znáš přes kreslený příběh. Ale co tu děláme netuším.“ odpověděl Law nám oběma.
„Já jsem Jana.“ představila jsem se, aiž bych jsem si uvědomila, že si to nezapamatuje.
„Jana, pěkné jméno.“ pronesl Law. Překvapolo mě, že si mé jméno zapamatoval.
„T-ty si to jméno pamatuješ?“ dostala jsem ze sebe překapeně.
„Proč bych si ho neměl pamatovat?“ divil se Law.
„Radši nic.“ mávla jsem nad tím rukou. „Ale klidně mi říkej Jane.“ dodala jsem a usmála se.
„Co dál podnikneme?“ zajímalo Sanjiho.
„Chtělo by to postavit přístřeší, kdyby náhodou pršelo.“ navrhl jsem. Nikdo neprotestoval.
„Kromě Luffyho, všichni něco postavíme.“ rozhodl Zoro.
„Ty nám tu nerozkazuješ.“ ohradil se Sanji.
„Nehádejte se, na to není čas.“ zakročil v čas Law, než by se do sebe ty dva pustili. „Ale je to dobrý nápad.“ souhlasil se Zorem.
„Pohlídejte toho králíka a Luffy není to hotové, tak ne, že ho sníš.“ dodal Sanji a pozorndě se podíval na Luffyho.
„Neboj, spostarám se o to.“ usmála jsem se.
„Dobrá tedy. Jdeme.“ řekl Law a všichni tři vyrazili do lesa. Já jsem chvíli mlčela. I Luffy mlčel, což bylo neobvyklé, ale na jednu stranu to bylo dobré.
„Jak ses tu ocitla?“ zeptal se mě po chvíli Luffy.
„Spala jsem a probudila mě zima. Chtěla jsem se přikrýt dekou, ale když jsem otevřela oči, byla jsem tady na pláži.“ řekla jsem pravdi. „A ty?“ taky jsem se ho na to zeptala.
„To já se šel podívat na palubu, když jsem se v tom objevil na tom skalisku.“ odpověděl mi Luffy.
„Proč si nepřišel mezi nás už dřív?“ zeptala jsem se ho.
„Protože jsem zase hned usnul.“ zazubil se Luffy.
„Usnul?“ divila jsem se.
„Jo, usnul.“ potvrdil mi to Luffy.
„Nechápu, jak někdo může hned usnout, když se dostane někam, kde to nezná.“ divila jsem se. „Ale u tebe je možné všechno.“ dodala jsem.
„Nechápu, ale nevadí.“ mávl nad tím rukou Luffy. Byla jsem ráda, že to nechce vysvětlit, protože bych nevěděla, jak. „Já mám hlad.“ promluvil po chvíli. Chtěla jsem pronést, tak si ho hlaď, ale nechala jsem to nakonec být.
„Já taky.“ pronesla jsem jenom.
„Tak si dáme, ne?“ nedal pokoj Luffy a už se natahoval po tom králíkovi.
„Luffy, nech toho. Počkáme až se to upeče, a taky mysli na ostatní.“ plácla jsem Luffyho přes ruku.
„Au...“ zavýskl Luffy. „Dobrá nechám toho.“ slíbil mi a hladově sledovat králíka, až mu tekly sliny. Pak jsme si různě povídali. Já Luffymu vyprávěla o svém světě. Jak to tam chodí, jak to tak vypadá atd...Luffy pozorně poslouchal. Bylo mi jasné, že pár věcem nerozuměl. Ale nevyptával se, tak jsem to nechala být. K poledni se vrátili ostatní. Nebo aspoň myslím,že bylo poledne. Sluníčko svítilo nad námi a bylo nesnesitelné vedro. Chlapi byly do půl těla svlečeni. Byl to pěkný pohled na jejich vypracovaná těla. Hlavně tělo Lawa a Zora. To jsem se nemohla vynadívat.
„Tak teď se dáme do jídla.“ pronesl Sanji a všem naporcoval kus masa. Luffy, Zoro i Law se do toho pustili hladově. Jen já si to podivně prohlížela. „Nechutná ti to?“ zeptal se starostlivě.
„Ale jo chutná. Jen mám radi kuřecí, než králíka, nebo jiné maso ze zvířete.“ přiznala jsem. „Ale i tak dobrou chuť.“ popřála jsem a zakousla se. Nebylo to tak špatné, ale jak se říká, když má člověk hlad sní všechno. Po jídle jsem si šla umýt ruce na kraj moře. Věděla jsem, že ruce budou pálet, protože si je umyju ve vodě, kde je sůl, a sůl působí dráždivě na otevřené rány. Ale ruce jsem si umýt musela. Když se to v tom stalo. Z vody se vynořila lochneska, čapla mě a začala odnáše pryč.