Jak jsme se poznali II. - 2. Sanji a jeho sestra
Informace:
Jane zjišťuje pravdu o Soně, než je někým unesena. Všichni se vydávají Soňu najít a pomoci jí. Rozdělují se do skupin Jane se ve skupině s Verčou a Zorem. Jenže když začnou prchat před tím mužem, tak se ztratí Jane i Zoro.
Krásné počtení druhé epizody této ságy :)
2. Sanji a jeho sestra
U ostatních:
Nikdo si nevšiml, že se Jane vytratila. Čekali na Soňu. Ta se po chvíli vrátila. Hned ale zaregistrovala, že Jane je pryč. Znovu jí zrudly oči. Všichni se na Soňu podívali. Už se chystali promluvit, když Soňa napřáhla svou ruku ze které vyšlo světlo. Nikdo nestačil jakkoliv reagovat a všichni vzápětí usnuli. Soňa tušila, kde by Jane mohla být. Rychle se tam vydala. Do toho tajného pokoje.
V pokoji:
Lekla jsem se, když se za mnou ozval hlas. Pomalu jsem se otočila i s tou fotkou. Stála tam Soňa, rudé oči a v ruce držela nůž. Já zase nechala svou katanu v pokoji. Tak jsem se nemohla nijak bránit.
„Co tu děláš?“ znovu se mě zeptala Soňa.
„Spíš se tu zeptám já tebe, co to má znamenat?“ zeptala jsem se chladně a ukázala na tu fotografii.
„To tě nemusí zajímat.“ odsekla mi Soňa. Teď by se mi hodila pomoc. Pomyslela jsem si.
„Vážně? Když jde o mou roidnu, tak se hodně zajímám.“ odsekla jsem zase já.
„Stejně zemřeš, tak ti to řeknu. Sanji je můj bratr. Biologický bratr.“ oznámila mi Soňa. Já zůstala stát jak solný sloup a byla jsem v šoku. Toto jsem nečekala.
„Měla jsi držet jazyk za zuby!“ ozval se za mnou mužský hlas. Znovu jsem se lekla, a než jsem se stačila otočit, tak ten muž mě praštil do hlavy. Ztratila jsem vědomí.
U ostatních:
Jako první se probral Brook. Třeštila ho hlava. Podíval se po ostaních. Ti ještě byli omráčeni. Brookšel pro housle a začal na ně hrát a zpívat. Promalu se všichni začali probouzet.
„C-co se stalo?“ zeptala se ospale Verča.
„Kde je Jane?“ zeptal se Fugiki.
„Nevím. I Soňa je pryč.“ řekl Brook.
„Musíme je najít. Jane může být v ohrožení života. Ani katanu u sebe nemá.“ řekla všem Robi, která si té katany všimla. Zoro šel a vzal katanu.
„Robin, věď nás.“ řekl Zoro. Robin přikývla a všechny vedla do toho pokoje, kde si myslela, že by Jane mohla být. I Soňa.
V pokoji:
Když došli do toho pokoje, viděli Jane v bezvědomí ležet na zemi. Po Soně žádné stopy.
„Jane, vstávej.“ probouzel ji Chopper.
Zaslechla jsem Chopperův hlas. Pomalu jsem přicházela k sobě.
„K-kde to jsem?“ dostala jsem ze sebe a posadila se. Ruku jsem si položila na bolavou hlavu. Chopper mě hned prohlédl. Naštěstí mi nic nebylo.
„Kde je Soňa? A co se tu vlastně stalo?“ vyptával se hned Luffy. Vše co jsem si pamatovala jsem jim řekla. Dokonce jsem řekla o tom, že Sanji je biologický bratr Soňi.
„T-to není možné.“ vysoukal ze sebe Sanji.
„Je, viděla jsem tvou fotku, kterou vlastnila a sama mi to řekla.“ trvala jsem si na svém.
„Já ti věřím.“ ozval se Zoro. Všichni až na Sanjiho mi věřili.
„Teď musíme najít a zachránit Soňu.“ řekl Luffy. Ale nevěděli jsme kde ji hledat. V tom jsem si všimla na zemi knihy.
„Co takhle jít podle knihy hostů?“ zeptala jsem se ostatních.
„Dobrý nápad.“ souhlasil s tím Luffy.
„Bylo by dobré se rozdělit.“ navrhla Robin. I s tímto návrhem Luffy souhlasil a rozdělil nás do menších skupin.
Já byla ve skupině s Verčou a Zorem. Tak to teda jsme trojka. Pomyslela jsem si. Já a Zoro se ztratíme všude. Ale shodli jsme se, že nás Verča povede a my se Zorem ji ochráníme. Ale šli jsme všichni tři pohromadě. Verča šla uprostřed. Přemýšlela jsem o co tu jde. Že je Soňa sestrou Sanjiho jsem věřila, protože ten mužský hlas Soně nadával, než mě omráčil. I ostatní mi věřili. Teda až na Sanjiho. To bylo snad poprvé, kdy Sanji nevěřil dívce. Ale bylo mi to jedno.Sám zjistí, jak to je doopravdy. Ale pak jsem se soustředila na hledání mužů z toho seznamu.
Asi už u deseti chlapů jsme byli a stále nic jsme nenašli. Už jsem to chtěla zabalit.
„Hele...“ nedořekla jsem.
„Támhle ten muž je podezřivý.“ zašeptala Verča. Podívala jsem se na toho muže.
„Tak se ho jdeme zeptat.“ navrhl horlivě Zoro. A už šel k tomu muži. S Verčou jsme se a sebe podívaly doběhly Zora.
Muž si všiml Zora. Chtěl jít dál, ale pak si všiml mě.
„Měl jsem tě zabít!“ křikl na mě ten muž a začal utíkat. Všichni tři jsme se rozbědli za ním. Ale v jedné uličce se nám ztratil. A nejen on, ale i Verča.
„K-kde je Verča?“ vysoukala jsem ze sebe zadýchaně. Zoro mi nestačil odpovědět. Padl k zemi. Já se stačila otočit, ale nic víc. Podruhé jsem dostala po hlavě.
U ostatních:
Verča už nemohla s dechem. A do toho se jí ozvalo den den mushi. Byl to Luffy.
„L-Luffy stalo se něco strašného.“ vydýchávala se Verča.
„Verunko-chan, co se stalo?“ hned se ozval Sanji.
„Ztratila jsem Jane i Zora. Našli jsem toho muže, který se dal do útěku. Byli rychlejší než já.“ řekla celou situaci Verča.
„Zůstaň kde jsi. Najdeme tě a pak půjdeme společně hledat ty dva.“ řekl v klidu Luffy.
„Dobře.“ souhlasila Verča. A hovor ukončila. Čekala na ostatní. Law mě zabije. Pomyslela si a měla co dělat, aby se nerozbrečela. Ale potlačila slzy. Do hodiny se všichni sešli u Verči.
„Kudy běželi?“ zeptal se starostlivě Luffy.
„Tudy.“ ukázala směr Verča. Všichni se tím směrem vydali.
„Jednu výhodu to má. Víš aspoň, jak ten muž vypadá.“ uklidňoval Verču Fugiki.
Jane, Zoro a Soňa:
Pomalu jsem přicházela k sobě. Hlava mě třeštila jak střep. Zoro ještě byl v bezvědomí. Ale Soňa ne. Všichni jsme byli svázáni ke stěně železem.
„Jane, v pohodě?“ zeptala se nejistě Soňa.
„Až na tu hlavu jo. Co ty? Ublížil ti?“ zeptala jsem se Soňi.
„Jo. Promiň. Je to má vina.“ omlouvala se Soňa. Rozbrečela se.
„Nebreč, za nic nemůžeš. Byla jsi pod jeho vlivem.“ snažila jsem se Soňu nějak uklidnit. Ta se na mě podívala.
„Vyhrožoval mi, že něco udělá Sanjimu, když nebudu pro něho pracovat. Začala vysvětlovat Soňa.
„O Sanjiho se neboj. Je to silný chlápek.“ usmála jsem se na Soňu.
„Ty ho znáš líp, než já, to je pravda.“ přikývla Soňa.
„Ten zamilovaný kuchař se jen tak zabít nedá.“ promluvil Zoro, který se probral a slyšel náš rozhovor.
„Díky. Ale nevím jak to všechno zrušit.“ zase posmutněla Soňa.
„Luffy si pro nás přijde s ostatními. A výhoda je, že Verča je s nimi a ví, jak vypadá. Bude to dobré.“ utěšovala jsem Soňu.
„Jane má pravdu.“ přikývl Zoro.
„Ale co když to půjde zrušit jedině tím, že zemře?“ zděsila se Soňa.
„Tak se o to postarám. Už jsem to zažila.“ řekla jsem a vzpomněla jsem si, jak jsem bojovala proti Kině a dala se dohromady s Lawem. Moc mi chyběl. Nebyl den, kdy jsem na něho nemyslela.
„Tys to zažila?“ podivila se Soňa. Ve zkratce jsem jí řekla co se před dvěma lety stalo. „Díky, to já bych to nezvládla.“ dodala s respektem. V tom se otevřely dveře. V nich stál ten muž.
„Máš práci princezno.“ promluvil muž k Soně.
„Nejdu. Už tě poslouchat nebudu.“ postavila se proti muží Soňa.
„Ale víš co čeká tvého bratra?“ zeptal se muž Soňi.
„Ten se o sebe umí postarat!“ křikla jsem na toho muže.
„S tebou se nikdo nebaví!“ obořil se na mě ten muž. Poté zuřevě práskl dveřmi a odešel.
„Neboj, Sanjimu se nic nestane.“ uklidňovala jsem Soňu. Pak jsme si my tři povídali. Ale bylo tu něco, co mi tu nesedělo. Ale jen jsem nevěděla co.
U ostatních:
Ostatní hledali Jane, Zora, Soňu a hlavně toho muže. Vzdávat se nechtěli. Když se po dvou hodinách hledání ukázal ten muž před nimi zničeho nic.
„Pokud ty tři chcete živé, tak mi vydáte Sanjiho!“ řekl muž přísně.
„Proč chceš mě?“ divil se Sanji.
„Ty nechceš zachránit svou sestru Soňu?“ podivil se muž. Sanji oneměl překvapením.
„Tak Janey říkala pravdu.“ řekl Luffy.
„Hned nám je vrať!“ křikl na muže Franky.
„Dostal jsem lepší nápad. Pojďte se mnou.“ dostal nápad ten muž. Všichni se na sebe podívali.
„Jdeme.“ řekl rozhodně Luffy. Všichni věděli, že to myslí vážně. A taky proto poslušně šli.