Jak jsme se poznali I. - 7. Odloučení
Informace:
Jane se zotavuje dobře a trénuje boj s katanou s Lawem. Když se dozvídá, že její bratr Ace má být popraven. Law hned mení kurz na Marineford, ale Jane říká, že to stihnout taky nemusí. Jane se připravuje na to nejhorší.
Sice původní verze měla osm kapitol, ale sedmou poslední epizodou této ságy jsem upravila a v té druhé řadě bude, to co se tu už napsala, jen s menší úpravou. Příjemné čtení a čekejte, že se pracuje na druhé řadě :)
7. Odloučeni
Od rodného ostrova Fugikiho, Verči a Misaki uběhlo několik dní. Já už trénovala boj s katanou proti Lawovi, i když obvázané tělo jsem měla stále. Ale hojilo se to dobře.
Takhle jsem jednoho dne trénovala s Lawem, když si Verča pročítala v novinách.
„Hele, mají popravit Aceho. Poprava bude za týden.“ přečetla Verča nahlas. Já se zarazila v půli útoku. Oneměla jsem hrůzou.
„C-cože?“ dostala jsem ze sebe. Katanu jsemhodila na záda.
„Janey, co se děje?“ zeptal se starostlivě Law. Hned byl u mě.
„A-Ace říkáš?“ dostala jsem ze sebe.
„Ano, proč?“ divila se Verča.
„Ace...Ace je můj bráška. Stejně jako Luffy.“ vysvětlila jsem všem. O Luffym už věděli.
„Kurz Marinefor.“ rozkázal Law posádce. Podívala jsem se na Lawa.
„T-to myslíš vážně?“ dostala jsem ze sebe.
„Ano. Jde o tvého bratra. Nechci tě vidět smutnou. Jen se bojím, že to nestihneme včas.“ řekl Law a objal mě. I já jeho objala. Byl pro mě velkou oporou. Ale já nebrečela. Neuronila jsem žádnou slzu.
„Díky Lawe.“ poděkovala jsem.
„Pro tebe cokoliv.“ zašeptal mi do ucha Law.
Pluli jsme, jak nejrychleji to šlo. Pluli jsme pod vodou. Bepo to snášel ze všech nejhůře. Vždyť je to lední medvěd a teplo a dusno mu nedělalo dobře. Ale věděl, že je to pro mě hodně důležité. Čím víc jsem se blížili, tím víc jsem se bála. Law mě varoval, že to stihnout nemusíme. A bohužel nestihli, ale taky díky že jsme tam pluli.
Když jsme připluli, tak jsme zjistili, že Ace je už po smrti. A nejen on. Ale i Bělovous, nebo-li Whitebeard. Luffyho držel nějaký rybák a rybáka klaun Buggy. Luffy byl v bězvědomí, stejně tak i ten rybák.
„Hned jsem hoď Slamáka-ya!“ křikl na klauna Buggyho Law. Ten se na nás podíval.
„Ty bastarde, hned je sem hoď! Nebo si pro tebe dojdu!“ křikla jsem na klauna Buggyho. Vyhoupla jsem se na kraj loďi. Když mě klaun Buggy uviděl a všiml si, že se na něho útočí, tak oba dva nám hodil. Jak Luffyho, tak i toho rybáka. Jean je chytil a pospíchal s oběma na operační sál. Law se podíval na Shankse. Bylo vidět, že ho obdivuje. Shanks si mě všiml a naznačil ať jsem zticha.. Law si toho všiml a podíval se na mě. Usmála jsem se na Shankse.
„Kapitáne, musíme rychle.“ naříkal Bepo. Už jsme se oba chystali odejít. Když se ozval klaun Buggy.
„Počkej chvilku.“ zarazil Bepa Law.
„Nemůžeme čekat.“ naříkal Bepo. V tom Law chytil slamák. Luffyho slamák. Poté jsme oba pospíchali na operační sál. Bepo za námi zavřel dveře a mi se začali potápět.
Já držela v ruce Luffyho slamák a sledovala jsem jeho operaci. I operaci toho rybáka. Bylo to zdlouhavé a náročné. Když jsme s Lawem vyšli na palubu, protože bylo po obou operacích, tak na palubě na nás čekalo překvapení. Na palubě byla shichibukai Boa Hancock. Jak jsem později zjistili. A ten rybák byl bývalý shichibukai Jibei.
„Jak je na tom Luffy?“ hned se zeptala na stav Luffyho Boa.
„Fyzicky bude v pořádku. Ale nevím jak psychicky.“ řekl chladně Law.
„Poplujme na můj ostrov. Tam se o Luffyho postaráme.“ řekla Boa rozhodně. Nikdo neprotestoval. Po pár minutách dorazila Boi loď a my se vydali za tou lodí na ženský ostrov.
Jedna náčelnice svolila, že můžeme zakotvit. Ale chlapi dál nemohli. Já se držela v blízkosti Lawa. Fugiki, Verča a Misaki vše sledovali z povzdálí. Bylo mi do breku, ale nešlo mi vůbec brečet. Lawovi to vrtalo hlavou. Ale nezeptal se. A nejen jemu, ale i mým sourozencům. Protože Misaki uronila nějakou tu slzičku.
Asi třetí den se probral Luffy. Lawovu loď poničil a hledal Aceho. Nedokázal si uvědomit, že zemřel. Jinbei šel za Luffym. I já chtěla jít, ale Law chtěl se mnou mluvit.
Šli jsme stranou. Law se tvářil vážně.
„Lawe, cose děje?“ zeptala jsem se na rovinu.
„Zůstaň se Slamákem-ya a svými sourozeci. Teď by nepřežil, kdyby zjistil, že i ty ho opouštíš. Až se někdy potkáme, tak si tě vezmu i stvou rodinkou zpátky.“ řekl mi, nad čím po celou tu dobu přemýšlel. Nechtěla jsem, ale věděla jsem, že má pravdu. Chtělo se mi brečet, ale nedokázala jsem uronit žádnou slzu. Beze slov jsem Lawa objala. I on objal mě. „Miluju tě a milovat nepřestanu.“ zašeptal mi do ucha.
„I já miluju tebe.“ zašeptala jsem. Law vzal mou bradu a něžně jsme se políbili. Pak Law opustil se svou posádkou ostrov. Já, Verča, Misaki a Fugiki jsme zůstali s Luffym. S ostatními z posádky jsme se měli sejít za dva roky na ostrově Sabaody. Všichni jsme trénovali a učili jsme ovládat královskou sílu haki od našeho učitele Rayleighta. Po dvou letech jsme se všichni sešli na ostrově Sabaody.