Anime World CZ/SK - Příběhy

4. Law se vyznává

 

Ráno jsem se probudila mezi prvními. Teda skoro. Law už byl vzhůru. Když si všiml, že jsem se probudila, tak mávl rukou, abych jsem se k němu přidala. Učinila jsem tak. Seděli jsme vedle sebe a mlčeli. Ani jeden z nás nevěděl, co říct. Nebo aspoň já ne.

„Skočím pro snídani. Žádní chlapi by tam nemuseli být.“ oznámila jsem po chvíli ticha. Law jenom přikývl. Ani se na mě nepodíval. Vstala jsem a šla do města, nakoupit pro všechny jídlo.

 

Law přemýšlí:

 

Měl jsem jí to říct. Pak může být pozdě. Kruci, jsem takový slaboch. Cora-san, kdybych nebyl takový slaboch, tak bych Janey už řekl co k ní cítím. Je pravda, že nejdřív musím porazit Doflaminga, ale nechci Janey ztratit. Měl bych jít za ní. Může se jí něco stát. Vždyť ty ženský můžou mít na Janey vztek, i když za nic nemůže.

 

Mezitím u Jane:

 

Šla jsem do městečka, kde se prodávalo pití, jídlo i oblečení. Peněz jsem moc u sebe neměla, ale na snídani to mělo stačit. Cestou jsem přemýšlela, proč se Law chová tak chladně, jako by ta hypnóza na něho nepůsobila. A ten jeho nepřípustný a chladný obličej. Za tu dobu co jsem u něho se ani jednou neusmál. Byla to pro mě záhada. Chtěla jsem se na to zeptat Bepa, jestli je takový pořád, ale ještě nebyla příležitost.

 

Došla jsem k jednomu stánku. Když jsem se vzpamatovala, ze zamyšlení a koukla na stánek, uvědomila jsem si, že se tu prodává sake a pivo. Už jsem chtěla něco říct, když ta paní vykřikla.

„To je ona! Ta která ukradla srdce naším mužům!“ křičela paní. Všechny ženy se na mě podívaly. Některé vylezly ven ze svých stánků.

„NA NI!“ křikla nějaká paní. A všechny ženský se na mě vrhly. Já začala utíkat, jak nejrychleji jsem dovedla. Sakra, Zoro by se jim postavil na mém místě. A co dělám já? Já utíkám jako malé vyděšené děcko. Mohla bych je jenom omráčit, ale a to bych nebyla hrdá. Přemýšlela jsem. V tom mě někdo zatáhl do uličky a dal ruku na má ústa, abych jsem nekřičela.

 

Cítila jsem, jak ten dotyčný dýchá na můj krk. Šel mi mráz po zádech. Nevěděla jsem kdo to je. Ale poznala jsem, že ruka na mých rtech patří chlapovi. Po chvíli jsem si všimla, že na hřbetě ruky má tetování. Law? Co ten tu dělá? Pomyslela jsem si.

„Buď potichu, pustím tě.“ zašeptal mužský hlas do mého ucha. Už podle hlasu jsem poznala, že je to Law. Law po chvíli pustil ruku zmých rtů. Ještě stále jsem se na něho lepila. Ale po chvíli jsem se na Lawa otočila.

„Lawe? Co ty tu?“ zeptala jsem se ho šeptem. Byla jsem stále překvapena.

„Došlo mi, že ti hrozí nebezpečí od těch žen.“ zašeptal Law. Už se chystal mě políbit. Chytil mě rukou za bradu. Ale já včas promluvila, než k něčemu došlo.

„Na tebe ta hypnóza nepůsobí?“ zeptala jsem se, a byla překvapena, že jsem se dokázala Lawa na to zeptat.

„Působí...Ale snažím se ovládat.“ odpověděl mi Law. Law si vduchu začal nadávat, že mi neměl hlát. Že hypnóza na něho nepůsobí, protože mě doopravdy miluje. Jenže toto jsem netušila. Hned jsem mu na to skočila a věřila mu. Law radši vykoukl ven. „Vzduch je čistý. Měli bychom se vrátit.“ dodal a podíval se na mě. V hlavě se mi honila myšlenka, jak teď má příležitost mě políbit. Radši jsem opatrně vylezla ven. Law si potichu povzdychl a šel za mnou. Oba jsme se vrátili na louku.

 

Na louce byli všichni už vzhůru. Určitě si říkali, kde jsme. Ulevilo se mi, když jsme se s Lawem vrátili. Ostatní se na nás podívali.

„Kde jste byli?“ zeptal se nás Fugiki.

„Chtěla jsem jít nakoupit něco k snídani. Ale napadly mě ženy z vesnice. Nebýt Lawa, tak nevím jak by to dopadlo.“ řekla jsem pravdu. Lawovi zčervenaly tváře. Já se na něho ani nepodívala, tak jsem si toho nevšimla.

„To bylo nebezpečné. Ještě štěstí, že jsi měla ochránce u sebe.“ oddychl si Fugiki. Tentokrát jsem zrudla já. Law se nakonec rozhodl k riskantnímu kroku.

„Omluvte nás. Můžete jít všichni sehnat něco k snědku?“ požádal všechny Law. Jedinému Fugikimu došlo, co má Law v plánu. Byla jsem překvapena. Už jsem chtěla navrhnout, že můžeme jít stranou a promluvit se, ale nestačila jsem nic říct.

„Ale kapitáne nestačí, že by šli dva, nebo tři?“ zeptal se nešťastně Bepo.

„Ne, všichni.“ řekl rázně Law. Přemýšlela jsem, co se to s Lawem děje.

„Jdeme. Bude to pořádná snídaně.“ řekl Fugiki. Všichni se nešťastně zvedli a odešli. Když byli všichni pryč, otočila jsem se na Lawa. Musela jsem nadzvednout hlavu, abych mu viděla do očí. Law totiž měří sto devadesát jedna centimetrů a já pouhých sto padesát pět centimetrů.

„Lawe, co se...“ nedořekla jsem. Law mě chytil za bradu a sehnul se a políbil mě. Můj první polibek. Po chvíli se odtrhl.

„Zamiloval jsem se do tebe.“ zašeptal mi do ucha. Po chvíli jsem se vzpamatovala.

„Jasně, to říkají všichni.“ začala jsem se nejistě smát.

„Hypnóza na mě nepůsobí. Lhal jsem ti. Fugiki mi včera ještě řekl, že kdo je do dané osoby opravdu zamilovaný, tak hypnóza na něho nepůsobí. A já se do tebe zamiloval, jak si v aukční síni přistála u mých nohou.“ oznámil mi Law. Mluvil vážně, ale poprvé jsem viděla na jeho rtech úsměv. Dívala jsem se do jeho očí, které říkali, že mluví pravdu. Že tentokrát vážně nelže.

„Ale já si nepamatuju, že bych ti přistála u nohou u té akční síni. Prvně jsem tě viděla s Kidem bojovat proti pacifistovi.“ řekla jsem pravdu, kdy si pamatuju, že jsem ho viděla prvně.

„Myslel jsem si to. Jinak by si mě poznala už při tom boji proti pacifistovi.“ řekl Law, co si myslel. „Chápu, že potřebuješ čas na rozmyšlenou, ale nenech mě dlouho čekat. A taky důvod, proč jsem ti navrhl tuto krutou nabídku, aby si odešla od Slamáků a přidala se ke mně, byl takový, že jsem se zamiloval do tebe.“ vysvětlil mi Law.

„Není co rozmýšlet. Zkusme to spolu. Nevyznám se v lásce, ale když nad tím tak přemýšlím, tak bych nikdy jen tak nesouhlasila s tou tvojí nabídkou, kdybych jsem něco necítila. Jen tak zničeho nic odejít od Slamáků se mi nepodobá. Ale musím se s nimi ještě sejít a vše jim říct. Oznámit jim, že od nich odcházím.“ pousmála jsem se na Lawa a řekla pravdu, jak to cítím já. I když z toho polibku jsem byla překvapena, tak se mi to vlastně i líbilo.

„Opravdu?“ byl překvapený Law.

„Opravdu. A když se sehneš, tak tě taky políbím.“ usmála jsem se na Lawa. „Chci to s tebou zkusit. Nevím jestli nám to bude klapat, nebo ne, ale zkusit to chci.“ řekla jsem pravdu. Law se sehnul a sám mě políbil. Tentokrát jsem mu polibek vrátila. Líbali jsme se oba dva navzájem. Ostatní se zrovna vraceli, když viděli, jak my dva se líbáme.

„K-kapitáne?“ dostal ze sebe překvapeně Bepo. Oba jsme se od sebe odtrhli. Hned jsem byla rudá jak rak. I Lawovi zrudly tváře.

„To už jste tady?“ dostal ze sebe Law.

„Jane, ty věříš, že to kapitán myslí upřímě a vážně?“ zeptal se mě Shachi. Podívala jsem se na Lawa a pak na Shachiho.

„Ano vím, že to myslí vážně.“ řekla jsem pravdu a usmála jsem se.

„Ta hypnóza na Lawa nepůsobí. Myslí to vážně.“ řekl Fugiki a podíval se na zbytek posádky. Všichni jsme si sedli a mlčky se dali do jídla. Po jídle si šel Fugiki promluvit s Lawem.

 

Rozhovor Lawa a Fugikiho:

 

Oba stáli stranou od ostatních. Law možná tušil, co mu Fugiki chce říct, ale mlčel, dokud Fugiki nepromluvil.

„Nemám právi se vám dvěma plést do života a ani to v plánu nemám. Mám na tebe jednu prosbu.“ začal mluvit Fugiki.

„O co jde?“ zeptal se Law.

„Mohl by si mě, Verču a Misaki vzít na palubu? Chceme být nablízku Jane.“ řekl svou prosbu Fugiki. Oba si dívali do očí.

„Bez problému. Jen dneska už bych chtěl vyplout, ale záleží, jak dlouho potrvá ten souboj.“ souhlasil Law.

„Chápu. Možná dokážeš Jane přesvedčit, aby se omluvila a soubou zrušila.“navrhl Fugiki Lawovi.

„To neudělám. Nelíbí se mi to stejěn jako tobě, ale my piráti máme svou hrdost. A když někoho vyzveme na souboj, tak to nezrušíme a jdeme do toho i za cenu našeho života.“ vysvětlil Law, jak to u pirátů chodí. Fugiki jenom přikývl, že rozumí. Pak se oba vrátili k ostatním.

 

Když se Law a Fugiki vrátili, tak jsem šla zase s Lawem trénovat. Oba jsme chtěli, abych jsem vyhrála. Jen nevýhoda byla v tom, že se to týkalo boje proti ďáblovu ovoci, které já nevlastním.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.