Anime World CZ/SK - Příběhy

3. Všichni touží po Jane

 

Nejdřív si všiml Fugiki, Verča a Misaki, jak se všichni vraceli. Teda Law se zbytkem posádky. Všimla jsem si, že se dívají za mě, tak jsem se otočila. Chystala jsem se Lawa zeptat, co po nich Kina chtěla, ale nestačila jsem vůbec nic říct, když ke mně přiběhl Bepo a chytil mě za ruce.

„Jane, ještě jsem ti nepoděkoval za tvoji pomoc, jak si mě táhla nahoru. Moc ti děkuju.“ vyhrkl Bepo. Zaregistrovala jsem, že mu zčervenaly tváře.

„T-to je v pohodě. Pro mě by si to taky udělal.“ dostala jsem ze sebe. Law začal zase žárlit. Ale snažil se to nedat najevo. Měl stále kamennou tvář, jako pokaždé. Ale nejen já, ale i Law nerozuměl tomu, co se tu děje.

„To je pravda.“ usmál se Bepo.

„Promiň, že jsem si nevšiml tvé krásy, Jane.“ řekl pro změnu Shachi.

„Eh...“ bylo jediné co jsem dokázala ze sebe dostat. Byla jsem překvapena. Nechápala jsem, co se tu děje. K těm dvou se přidal i Penguin a Jean. Law byl v klidu a vše sledoval z kamennou tváří.

„Lawe, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se Fugiki Lawa a postavil se na nohy. Law aniž by něco řekl jenom přikývl hlavou. „Vy dvě dejte na ni pozor.“ přikázal Verče a Misaki.

„Jasně neboj.“ řekla Misaki a podívala se na mě a usmála se.

„O co tu jde?“ zeptala jsem se těch dvou.

„Pak ti to vysvětlíme. Teď ještě ne.“ řekla Verča a poté jsmevšechny sledovaly ty čtyři, jak mi lichotí. Naštěstí ani jeden z nich se nepokusil se mě dotknout, ale stále říkali zamilované řečičky a zamilovaně se na mě dívali.

 

Rozhovor Fugikiho a Lawa:

 

Fugiki odvedl Lawa daleko stranou od ostatních, aby je nikdo neslyšel. Law se každou chvíli otáčel a sledoval Jane a zbytek své posádky. Bál se, aby jeho Jane nic neudělali. Když byli dostatečně daleko, otočil se na Fugikiho.

„Je oni dobře postaráno, bát se nemusíš.“ promluvil na Lawa Fugiki.

„O čem jsi chtěl mluvit?“ zeptal se přímo Law.

„Ty Jane miluješ, že?“ přešel rovnou k věci Fugiki. Law chvíli nehnutě stál a zíral na Fugikiho.

„Jak tě to napadlo?“ zeptal se Law, aniž by Fugikimu odpověděl.

„Jinak by si byl poblázněn jako ti čtyři. Kina má schopnost ďáblova ovoce Hype Hype no Mi. Je to schopnost, která tě uvede do takové hypnózy, že ty uděláš cokoliv, co Kina řekne. Na vás použila hypnózu lásky. Působí na všechny až na tebe. Protože ten kdo tu dotyčou, nebo dotyčného doopravdy miluje, tak to na tu osobu nepůsobí. A na tebe to nepůsobí. Choval by ses jinak.“ vysvětlil celou situaci Fugiki. Law ho chvilku mlčky sledoval.

„Proč to udělala?“ zeptal se Law, aniž by odpověděl a potvrdil to, že je do Jane zamilovaný.

„To nevím jaký důvod k tomu měla, ale jestli nechceš, aby Jane věděla, že ji doopravdy miluješ, tak se musíš chovat jako ostatní. Jinak budeš muset s pravdou ven. Tuším, že to nechceš udělat.“ pokrčil rameny Fugiki.

„Budu se chovat tak, jak se chovám. A když se zeptá jestli to na mě působí, řeknu že ano, ale že s tím bojuju, abych nepodlehl a neudělal kravinu.“ rozhodl se Law, že předstírat, že ji miluje nebude.

„Jak myslíš, ale já tě krýt nebudu. Teď bych to měl vysvětlit i Jane. Má právo vědět, co se tu děje.“ dodal Fugiki, co má v plánu udělat. Law mu v tom nebránil. Mlčky se otočil a vracel se zpět k ostatním. Fugiki rychle dohnal Lawa a šli spolu nazpátek.

U Jane a ostatních:

 

„Proč mi to nemůžete říct teď?“ zeptala jsem se svých sester.

„Fugiki ti to řekne sám. Je o pár minut starší, než jsme my dvě, takže nebýt jeho, tak už jsme obě dvě mrtvé.“ vysvětlila mi Misaki.

„Takže je něco jako váš vůdce?“ zeptala jsem se těch dvou.

„Ano, dá se to tak nazvat.“ souhlasila Verča. Bepo, Shachi, Penguin a Jean mi stále říkali milostná slova ve stylu, zamiloval jsem se do tebe, choď se mnou atd...Bylo to otravné, ale zároveň to bylo dobře, než aby se všichni čtyři porvali. Všichni čtyři jsme my dívky pozorovaly. Po chvíli se vrátil Law a Fugikim. Všimla jsem si jich. Počkala jsem, až dorazí blíž k nám.

„Fugiki, co se děje?“ zeptala jsem se Fugikihohned a narovinu.

„Jsou zhypnotizovaný. Kina je zhypnotizovala svou mocí ďáblova ovoce Hypo Hypo no Mi. Všichni chlapi jsou do tebe zamilovaní.“ vysvětlil mi Fugiki, který si sedl mezi Misaki a Verču a Law ke mně.

„Ale proč to udělala?“divila jsem se.

„Důvod je mi neznámý.“ pokrčil rameny Fugiki. Law usilovně přemýšlel. Na důvod nejspíš už přišel.Uvědomil si totiž, že Kinu odmítl a ta mu řekla, že toho bude litovat.

„A jak se to dá zrušit?“ zeptala jsem se.

„To musí ona sama zrušit, nebo...“ nedořekla Verča.

„Nebo co?“ zeptala jsem se, protože mě to velice zajímalo.

„Budeš muset Kinu zabít.“ dořekl za Verču Fugiki. To jsem nečekala a dost mě to překvapilo. Sice je pravda, že jsem zabila už dost lidí, ale poslední dobou se snažím smrti vyhýbat, jak jen to jde.

„Jdu za ní. Promluvit si s ní.“ rozhodla jsem se a postavila se na nohy.

„Odvedu tě tam.“ nabídl se Fugiki. Souhlasila jsem. Na souhlas kapitána jsemse neptala. Prostě jsem se zvedla a šla s Fugikim.

 

Šli jsme mlčky. Já uvažovala, proč to ta Kina udělala, když jsem jí nijak neublížila. Fugiki si musel všimnout, že jsem zamyšlená. Tak radši mlčel taky. Šli jsme potichu. Nechal mě být, abych jsem přemýšlela. Ani ne za deset minut jsme byli před budovou, kde bydlela Kina. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Fugiki zaklepal na dveře. Chvíli se nic nedělo, ale asi do dvou minut se dveře otevřely a v nich stála Kina.

„Co tu chcete?“ zeptala se místo pozdravu Kina.

„Mohu dál? Chci s tebou mluvit.“ nechtěla jsem to řešit mezi dveřmi.

„Vím proč tu jsi. A ne tu hypnózu nezruším.“ byla v klidu Kina.

„Proč?“ zeptala jsem se a byla jsem maličko vytočena.

„Protože. Jestli chceš zrušit tu hypnózu, tak mě musíš zabít v souboji.“ řekla variantu, kterou jsem slyšet nechtěla.

„Dobře. Vyzývám tě na souboj.“ řekla jsem rozhodně a dala ruce v pěst.

„J-Jane?“ dostal ze sebe Fugiki. Toto nečekal.

„Dobrá, zítra ve dvě na louce.“ souhlasila Kina a zabouchla dveře. Vydechla jsem.

„Jsem to magor.“ dostala jsem ze sebe.

„Chápu to. Ještě to můžeš odvolat.“ nabídl mi Fugiki.

„To zase ne. Má hrdost mi to nedovolí.“ nesouhlasila jsem s Fugikim.

„OK. Chápu to.“ rezignoval Fugiki. „Nevrátíme se?“ navrhl mi.

„Spíš bych jsem se nejradši něčeho napila.“ přiznala jsem.

„Tak zajdeme na jedno sake, pak se vrátíme, aby se ostatní nebáli.“ řekl Fugiki. Vzpomněla jsem si, jak jsou všichni do mě zamilovaní.

„Tak koupíme dvě celé lahve sake, aby si mohli dát i ostatní.“ navrhla jsem místo toho jednoho panáka v hospodě.

„I to je možnost.“ souhlasil Fugiki. Vyrazili jsme směr městečko.

 

Cestou jsme mlčeli. Já si v duchu nadávala, že jsem se neudržela a nechala se vyprovokovat. Jen kvůli kravině. Když jsme došli do městečka, tak se okolo nás, hlavně okolo mě, začali shlukovat muži. Hned jak mě zahlédli, tak se mi chtěli vyznat a držet za ruku.

„C-co to?“ dostala jsem ze sebe překvapeně.

„Sakra. Použila tu hypnózu i na vesničany.“ zděsil se Fugiki. Dala jsem ruku v pěst. Měla jsem vztek, a ničeho nelitovala. Fugiki mě chytl za ruku a začali jsme utíkat na louku. Naštěstí chlapi za námi přestali běžet, ale už je pokřikovali.

 

Doběhli jsme k ostatním celý udýchaní. Sotva jsme popadali dech. Ostatní se na nás podívali.

„Co se děje?“ zeptal se nás Law. Byl stále chladný, ale Fugiki poznal, že se spíš o mě bojí.

„Udělala jsem kravinu.“ řekla jsem zadýchaně.

„Až se uklidníš, řekneš co se stalo.“ řekl Law. Chvilku jsem vydýchávala a po chvíli mohla mluvit.

„Vyzvala jsem Kinu na souboj. Zítra ve dvě tady.“ řekla jsem v klidu. Čekala jsem, že mi Law vynadá a donutí mě se jít Kině omluvit a požáda o odpuštění, ale nic takového se nestalo.

„Dobře. Půjdeme trénovat boj, aby si vyhrála.“ rozhodl Law. Tím mi vyrazil dech.

„A to není všechno. Všichni chlapi z vesnice jdou po Jane.“ oznámil všem Fugiki a vysvětlil, proč jsme utíkali. Kromě Fugikiho si nikdo nevšiml, jak se Law zděsil. Ale hned měl zase svůj kamenný výraz. A to mi na něm vadilo. Nevyznala jsem se v něm. Nikdy se neusmál. Jen kamenná tvář. Byla jsem jenom zaslepena, protože se dalo snadno na něm poznat, kdy je překvapen, kdy má strach o někoho atd...Jen já to neviděla. Ani jsem pořádně nevydechla a šla jsem s Lawem trénovat.

 

Svoji moc ďáblova ovoce nepoužil. Jenom jsme bojovali katana proti kataně. Občas jsem použila ruce a nohy, ale Law vše útoky vykryl. Čekal je. Věděl co mám v plánu. To byla pro mě záhada. Ale nevzdávala jsem se. Věděla jsem, že Kin bude těžký soupeř. Je uživatelka ďáblova ovoce, kdežto já ne. Law celou tu dobu mlčel. Ostatní nás sledovali a povzbuzovali. Všimla jsem si menší slabiny u Lawa. Podrazila jsem mu nohy, když chtěl zaútočit z vrchu. Ale maličko se to zvrtlo. Law dopadl na záda a já na něho, protože jsem neudržela rovnováhu. Dívali jsme si do očí. Skoro došlo i k polibku. Zrudla jsem. I Law zrudl, ale já si toho nevšimla.

„Eh...Promiň...“ dostala jsem ze sebe. Law nic neříkal. Všimla jsem si jeho kamenné tváře. Už zase Ten snad nezná emoce. Pomyslela jsem si. Slezla jsem z něho. Ani jsem nevnímala ostatní z posádky, kteří křičeli, jak to mohl Law dopustit. Oni totiž viděli, že jsme se políbili.

„Ignorujte nás.“ řekl Law podrážděně a znovu zrudnul. „Pro teď končíme.“ oznámil mi.

„To je dobře. Obstarali jsem jídlo a pití.“ ozval se Fugiki. Všichni jsme to uvítali. Při jídle jsme se všichni bavili, až na Lawa. Ten se najedl a pak pil sake. Ale nebylo poznat na něm opilost. Což byla další záhada.

„Jdu spát.“ pronesla jsem stejně s Lawem. Podívali jsme se na sebe.

„My taky půjdeme viď, Misaki?“ řekla Verča. Nakonec jsme spát šli všichni. Verča s Misaki si lehly vedle mě. Chěly mě tím ochránit před chlapi. Všichni usnuli hned. Jenom já a Law jsme byli vzhůru a sledovali noční oblohu plnou hvězd. Ale i my dva jsme nakonec usnuli.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.