Jak jsme se poznali I. - 2. Bratr a sestry
Informace:
Srdcoví piráti potřebují nové zásoby jídla a pití. Přistanou na ostrově, kde se seznamují s vládkyní Kin. Jane tu poznává své biologické sourozence, o kterých neměla ani potuchy.
Druhá epizoda této ságy :)
2. Bratr a sestry
Už nějaký ten den jsem plula s Lawem a jeho posádkou. Chvíli jsme pluli na povrchu a někdy pod vodou. Kajutu jsem sdílela s Lawem. Místo by se našlo, ale přesto jsem měla kajutu s Lawem. Nevadilo mi to, protože na palubě s Luffy jsem spala společně s chlapami, kdežto Nami s Robin ve vedlejší místnosti v posteli. Lawova posádka hodně mě vyzpovídala. Hlavně Bepo a zapojil se i Law. Každý večer jsme si povídali, nebo spíš jsem mluvila já. Ptali se na mou rodinu. Dozvěděli se, že kromě Luffyho a Aceho nemám. Když jsem jim vyprávěla, jak zemřeli mí rodiče. Že je zabil mariňák se schopnistí ďáblova ovoce, který ovládal lávu. Díky Lawovi jsem zjistila, že ten mariňák se jmenuje Akainu. Ale při těchto smutných vzpomínkách jsem neuronila žádnou slzu. Někomu to vrtalo hlavou a přemýšlel o tom. Ale přesto mlčel a nevyptával se.
Po pár dnech, co jsme vypluli od ostrova Sabaody, jsme se blížili k dalšímu ostrovu. Potřebovali jsme nějaké zásoby jídla i pití. Ostrov se jmenoval Hypnotic, ale nevěděli jsme co tu na nás čeká. Když jsme dopluli k ostrovu, tak jsme loď připoutali ke břehu.
„Půjdeme jenom my. Vy ostatní tu zůstaňte na palubě.“ rozkázal Law. Šli jsme já, Law, Shachi, Bepo, Jean a Penguin. Nevšimli jsme si, že blízko nás zakotvila jiná loď.
„Kdo jste a co tu chcete?“ zeptala se žena z ostra, která se k nám blížila
„Jsme piráti a jenom potřebujeme zásoby jídla a pití. Hned zase odplujeme.“ řekl vážným hlasem Law.
„Pojďte se mnou do vesnice. Dám vám vše, co budete potřebovat.“ řekla nám žena. „Jinak jsem Kin.“ představila se nám žena.
„Trafalgar Law, Jane Mizuki, Jean Bart, Bepo, Shachi a Penguin.“ představil sám sebe a nás Law. Poté jsem vyrazili za Kin.
Vedla nás lesní cestou. Nikdo nepromluvil žádné slovo. Law si Kin pozorně prohlížel. Bylo z toho poznat, že jí moc nedůvěřuje. Ale jinou možnost neměl, protože zásoby jsme potřebovali.
„Aaa...Už nemůžu.“ ozval se zezadu Bepo. Všichni až na Kin jsme se na něho podívali. Šli jsme totiž do prudkého kopce. Už ani mě to nebavilo.
„Chytni se mé ruky, pomohu ti.“ navrhla jsem Bepovi a nastavila jsem ruku, aby se ji Bepo chytil. Nejistě, ale přeci se té mé ruky chyil a vyrazili jsme zase na cestu. Jedna osoba slyšela, co jsem Bepovi řekla, a když si všiml té ruky, tak cítil že žárlí. I když se ujišťoval, že o nic nejde. Šlo se dál a mlčky. Nikdo nic neřekl. Nezaregistrovala jsem, že by tu mohl být člověk, který žárlí, a kdo se červená. Hleděla jsem si svého. Bepa jsem táhla nahoru dokopce. Bepo si přestal stěžovat a Kin si všeho všimla, oproti mě. Ale nic neřekla a mčela dál.
Asi po dvou hodinách jsme došli do vesnice. Hned k nám přiběhli tři osoby. Dvě dívky a jeden muž. Když se přivítali s Kinou, tak se podívali na nás. Já stále Bepa držela za ruku. Když jsem zaregistrovala jejich pohled, hned jsem Bepa pustila.
„Kdo jste?“ zeptala se jedna z dívek.
„Jsou to piráti, co potřebují doplnit zásoby.“ odpověděla Kin. Law se chystal nás všechny představit, když v tom promluvil muž, který byl rychlejší než Law.
„Smíme si promluvit s touto dívkou?“ zeptal se muž a pozoroval Kin.
„Mě se neptej. Zeptej se ji a jejího kapitána.“ řekla Kin a pokrčila rameny. Podívala jsemse na Lawa.
„Jak chceš ty. Jakmile budeme hotovi, tak tě vyzvedneme.“ pronesl Law, aniž by dal najevo nějaké své emoce. Ale v sobě dusil vztek i zárlivost. Ano Law je ta osoba, kerý žárlil celou cestu. A žárlit nepřestal.
„Dobře.“ souhlasila jsem, že si promluvím s těma třema.
„Budeme na louce.“ řekl muž, dívky mě chytly za ruce táhli mě na jednu louku, která tam byla.
Došli jsme na louku. Ti tři si sedli naproti mně. Já si sedla do tureckého sedu. Už jsem se chystala, že se jim představím, když v tom na mě vybalili věc, která mě šokovala.
„Jane, rádi tě vidíme. Jsem Fugiki a to jsou mé sestry Misaki a Verča. My jsme trojčata.“ představil sebe ten muž i ty dívky.
„J-jak znáš mé jméno?“ byla jsem překvapena. Ani mi v tu chvíli nedošlo, že mě můžou znát z plakátku hledaných osob.
„Jsi naše mladší sestra.“ řekla v klidu dívka, která se jmenovala Misaki.
„S-sestra?“ byla jsem ještě víc v šoku. „Já jsem jedináček.“ dostala jsem ze sebe.
„Jedináček nejsi. Podívej se na tyto medailonky.“ řekl Fugiki. Jako první mi medailonek ukázala Verča. Byla tam fotka narozeného dítěte. To dítě jsem byla já. Pak ukázal svůj medailonek Fugiki, kde byla fotka mé mamky. Nakonec svůj medailonek ukázala i Misaki, kde byla fotka mého taťky. Nemohla jsem tomu uvěřit.
„Ještě máme dopis od taťky.“ promluvila Verča. Fugiki z kapsy vyndal list papíru a podal mi ho. Hned jsem se do dopisu začetla.
„Milé děti,
omlouváme se, že vás opouštíme, ale jste vzácná trojčata. Každý z vás se narodil se schopností. Fugiki, ty ovládáš vzduch, Verča oheň a Misaki vodu. Museli jsme vás dát pryč, protože byvás chytili mariňáci a bůh ví, co by s vámi dělali. Máte o rok mladší sestru Jane, nebo-li Janey. Ta je bez schopností a budeme ji vychovávat. Snad se jednou setkáme a budeme všichni pohromadě, jako opravdová rodina.
S pozdravem
Taťka, mamka a Janey“
Přečetla jsem si celý dopis asi třikrát. Já mám sourozence? Proč mi to naši neřekli? Proč to tajili? Ptala jsem se sama sebe. Po chvíli jsem dopis vrátila Fugikimu.
„Už nám věřiš?“ zeptal se mě Fugiki.
„Ano, věřím. Máte ty medailonky, kde jsem já, mamka i taťka. A rukopis patří taťkovi.“ věřila jsem těm třem.
„Ty jsi pirát, že?“ zeptala se mě Verča. Jenom jsem hlavou přikývla na souhlas.
„Naši s tím souhlasí? A kde vlastně jsou?“ zeptala se Misaki.
„Nevím co by na to řekli, jestli by s tím souhlasili, nebo ne. Už tu nejsou. Zemřeli.“ řekla jsem těm třem pravdu.
„C-co se stalo?“ dostala ze sebe Verča. Poznala jsem, že je to šokovalo. Rádi by rodiče poznali.
„Když jsme z nějakého důvodu utíkali, tak nás našel jeden mariňák, Akainu se jmenuje, a rodiče zabil. Mě stačili ještě schovat. Našel mě tam jeden pirát a odté doby jsem pirátem.“ vysvětlila jsem těm třem ve zkratce.
„Takže si na rodiče moc nepamatuješ, viď?“ zeptal se mě Fugiki.
„Je mi to líto, ale víc nevím.“ projevila jsem lítost.
„V pohodě, ty za nic nemůžeš.“ řekla mi Misaki a usmála se na mě. Já se taky na ty tři usmála.
„Tak tady jste.“ ozval se za mnou vážný hlas. Patřil Lawovi. Hned jsem se na něho otočila.
„Můžeme jít?“ zeptala jsem se Lawa.
„Dnes tu přespíme. Za chvíli bude večer a na loď to nestihneme. Kin nám to povolila.
„Chci ti představit Verču, Misaki a Fugikiho. Jsou to mí starší sourozenci.“ představila jsem ty tři Lawovi. Law nedal vůbec najevo své emoce. Ale byl překvapený. Protože jsem se nikdy nezmínila, že mám nějaké sourozence. Hned jsem mu to vysvětlila.
„Jsi si jistá, že to nejsou podvodníci?“ zeptal se chladně Law.
„Ano, mají medailonky, kde jsou naše rodiče i dopis, který napsal taťka.“ řekla jsem rozhodným hlasem. „A toto je Law Trafalgar, můj kapitán.“ představila jsem těm třem Lawa. Law těm třem představil zbytek posádky. Všichni si k nám přisedli. Ale po chvíli byli všichni mužští předvoláni před totem. Kromě Fugikiho. Když se posádka vrátila, začaly se dít divné věci.
Rozhovor mezi Lawem a Kinou:
Law šel s Kinou do jejího domu. Kde byl sklad jídla a pití.
„Postarejte se o to.“ přikázal Law Bepovi, Jeanovi, Shachimu a Penguinovi. Všichni tři se dali do práce.
„Pochopil jsi, že potřebuju s tebou mluvit, že?“ promluvila Kina na Lawa a vedla ho do svého pokoje. Law Kinu mlčky následoval.
Když došli do jejího pokoje, naznačila mu, aby se posadil na postel. Ale Law zůstal stát.
„O co jde?“ zeptal se chladně Law Kini.
„Zůstaň tu a staň se mým mužem a vládcem tohoto ostrova.“ navrhl Kin Lawovi.
„Ne.“ řekl zárně a odmítavě Law.
„Proč? Miluješ jinou?“ byla stále v klidu Kina.
„Neodpovím. Je to moje věc.“ odsekl Law Kině.
„Vím, že miluješ tu dívku. Jane se jmenuje, že? Poznala jsem, že žárlíš.“ vysvětlila Kina Lawovi. Lawa to překvapilo, ale nedal nic najevo.
„Tak proč se ptáš, když to víš?“ zeptal se chladně Law Kini.
„Jen tak. Uvidíme, jak si povedeš u mého testu.“ řekla se zlým smíchem Kina. Poté Law odešel pomoci zbytku posádky.
Když měli vše hotové, tak se objevila Kina.
„Přespěte dneska na louce. Zítra můžete odejít. Za chvíli bude večer a na loď by jste to nestihli.“ nabídla Lawovi a jeho posádce Kina. Lawovi se to moc nelíbilo, ale musel uznat, že Kina má pravdu. Proto s tím neochotně souhlasil. Pak se zbytkem posádky se vydal na louku, kde měli nocovat a měla tam být Jane.
Když k nim přišli, tak se dozvěděli, že ti tři jsou sourozenci Jane. Law byl velice překvapený, ale nedal na sobě nic znát. Po nějaké době byli všichni chlapi až na Fugikiho, předvoláni k totemu. Law věděl, kde ten totem je, protože okolo něho procházeli.
Když se tam všichni mužští sešli, tak Kina řekla nějakou formulaci. Law nechápal o co tu jde. Ale když se vrátili k Jane a ostatním, tak se začaly dít věci.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.