Anime World CZ/SK - Příběhy

1. Návrh

 

Přistáli jsme na ostrově Sabaody. Každý si šel po svých. Jenom Franky, Sanji a Usopp hlídali loď. Já se šla projít se Zorem. Podle madrovníku jsme věděli, kde kotvíme. Jenže jedna bublina nám zakryla sedmičku, takže místo sedmdesát jedna jsme si zapamatovali jedničku.

 

Procházeli jsme se a povídali si u toho. Koupili jsme si nějaké to sake a cestou popíjeli. Po nějaké době jsme se rozhodli se vrátit na loď. Začali jsme hledat madrovník číslo jedna. Cestou na nás zaútočili tři lovci odměn, nebo-li lovci pirátů. Ale ti na nás neměli. Se Zorem jsme je pobili a dobrovolně nám řekli, jak se dostat na madrovník jedna Poté jsme se Zorem vyrazili na cestu. Ale ani já a ani Zoro nemáme dobrou orientaci. Ale jsem maličko lepší než Zoro. Zoro neví, kde je pravá a kde levá ruka. To já zas jo. Po chvíli jsme narazili zase na ty tři. Nejakým způsobem jsme se vrátili na madrovník tři. Už jsme se chystali těm třem dát zavyučenou, když jsme zaslechli.

„Zoro, Janey...“ hlas patřil Luffymu, ale když jsme se se Zorem ohlédli, nikoho neviděli. V tom mě i Zora někdo čapl kolem pasu. Vzlétli jsme. Já přistála na Zorovi.

„Já tě zabiju...“ zanadával Zoro.

„Promiň.“ omluvil se Luffy a zazubil se na nás.

„Zoro promiň, ale musím se tě držet. Jinak spadnu.“ omluvila jsem se Zorovi a držela se pevně jeho kalhot. Ještě štěstí, že ne někde jinde. Zoro nic neříkal.

 

Po chvíli jsme byli na madrovníku jedna. Luffy se opřel o řidiče, aby už přistál. No, přistání se nepovedlo, jak původně mělo. Vlítli jsme do aukční síně, kde se prodávali otroci. Při nebezpečném přistání jem se neudržela a pustila se kalhot Zora. Odlétla jsem mezi kupující. Ani nevím ke komu jsem to přistála mezi nohy.

„Luffy, já tě zabiju!“ procedila jsem skrz zuby. Hned jsem se postavila na nohy. Když jsem hned zjistila, co se tu děje. Zrovna se chystali prodat do otroctví naší kamarádku, mořskou pannu, Keimi. Hned jsem jí přiběhla na pomoc. „Zahoď tu zbraň, nebo je po tobě!“ řekla jsem hrubě ženě, která patřila k Tenryubitům. Otočila se na mě.

„Jestli neodejdeš, je po ní!“ pohrozila mi ta žena. Už jsem se chystala zaútočit na ni katanou, když zazněla obrovská rána. Žena hned padla k zemi. Všimla jsem si staříka. Nevěděla jsem, kdo to je, ale něco mi říkalo, že je na naší straně. Přišel ke mně a ke Keimi. Podíval se na její krk, kde měla obojek.

„Odstup.“ přikázal mi muž. Nevím proč, ale poslechla jsem o nějaký ten krok dozadu. Ale katanu jsem měla stále v ruce. Muž nastavil ruku k obojkou Keimi a druhou stranou za sebe. Zazněl menší výbuch a obojek na Keiminině krku zmizel. Hned jsem byla u těch dvou. Katanu jsem si uklidila za záda.

„Keimi sedni si mi na záda.“ řekla jsem Keimi a otočila se k ní zády. Ta se mi podívala na záda.

„Ale...“ začala protestovat. Keimi.

„Poslechni ji.“ řekl ten muž. Keimi se mě chystala obejmout, když se ozval Franky.

„Naše...“ nedořekl to Franky. „Je mohu hledat a zbytečně.“ dodal, když se vzpamatoval. Hledal v zákulisí klíče od obojku.

„Kdo jste?“ zeptal se Luffy starce.

„Rayleight. Odneseme je do putyky, potřebují ošetřit.“ představil se nám stařec. Vzal na záda Hachiho.

„Já vezmu Keimi.“ řekl Franky, odstrčil mě a vzal Keimi na záda. V tom se objevili ze všech stran mariňáci. Ani jsem si nevšimla, že Luffy a dva kapitáni dvou piráských flotil, taky zmizeli. My ostatní začali bojovat proti mariňákům. Znovu jsem tasila svou katanu. Ale bojovala jsem i pěstmi a kopy. Nejen katanou. Boj trval maličko dýl, protože mariňáků, byla spousta. Ani jsem si nevšimla, že ostatní jsou taky pryč. Porazila jsem posledního mariňáka a běžela jsem ven.

Venku bylo několik mariňáků, jinak nikdo. Věděla jsem, že Luffy a spol. utekli, aby zachránili Hachiho a Keimi. Mariňáci si mě všimli a zaútočili. Chvilku jsme bojovali. Po chvíli mariňákům došlo, že na mě nemají, tak vzali nohy na ramena. Jejich velitel tam nebyl, tak radši utekli. Jenže kam se teď vydat? Prolétlo mi hlavou. Nevěděla jsem, jestli se vydali na pravou, nebo levou stranu Nakonec jsem se rozhodla jít po té pravé straně. Bohužel, nebo bohudík na tu špatnou.

 

Běžela jsem s katanou v ruce. Zdálky jsem slyšela další boje. To snad nemá konce. Pomyslela jsem si. Jenže, když jsem doběhla blíž, tak tam byl Shichibukai Kuma, který bojoval proti dvoum pirátům. Ani jednoho piráta jsem nepoznávala. Jediné co jsem věděla, že Luffy a ostatní tu nejsou. To my ještě chybělo. Pomyslela jsem si. V tom mě Kuma zmerčil a svým paprskem na mě zaútočil. Stačila jsem jen tak tak uhnout. Oba piráti se podívali, kam Kuma míří. Poté si mě všimli.

„Tady něco nesedí.“ procedila jsem skrz zuby.

„Mugiwara tu není.“ řekl povýšeně červenovlasý pirát.

„No a? Tak vám aspoň pomohu.“ ušklíbla jsem se na toho piráta a přiskočila blíž k nim. Toto není pravý Kuma. Snad není u ostatních. Zoro by to nepřežil. Strachovala jsem se. Druhý pirát vytvořil prostor a svou katanou chtěl zaútočil na Kumu,ale ten si ho všiml a zaútočil na něho svým paprskem. Všichni jsme museli uskočit stranou.

„Nepleťte se mi do toho!“ procedil na mě a toho druhého piráta ten červenovlasý pirát.

„Už jednou jsem ti řekl, že mi nemáš co rozkazovat Eustassi-ya.“ řekl s úšklebkem pirát v kloboučku. Měl hluboký hlas.

„A já poslouchám jen svého kapitána. A ne tebe.“ řekla jsem tomu pirátovi, u kterého jsem znala jména. Ale musela jsem být stále ve střehu. Kuma se chystal znovu zaútočit. Postřehla jsem jeho slabinu. A v tom zaútočil paprskem z ruky. Všimla jsem si, že tam nemá tlapky na rukou, jako měl pravej Kuma. „Ale to je...“ nedořekla jsem. Došlo mi, že se jedná o pacifistu, o kterém se zmiňoval pravý Kuma na ostrově Thriller Bark.

„POZOR!“ křikl na mě pirát v kloboučku. Rychle jsem se vzpamatovala a uskočila stranou. Dopadla jsem na břicho. Povedlo se mi ušpinit si oblečení.

„Do prdele!“ zaklela jsem. Rychle jsem se postavila na nohy. „Potřebuju od jednoho z vás pomoc.“ otočila jsem se na Eustasse a na piráta v kloboučku.

„Pche, já ti nepomohu!“ ušklíbl se Eustass.

„O co jde?“ zeptal se ten pirát v kloboučku.

„Potřebuju, aby si ho zaměstnal. Vím kde má slabé místo.“ vysvětlila jsem v rychlosti. A uhnula před dalším útokem.

„Jen si pro mě pojď.“ zakřičel pirát v kloboučku na pacifistu. On mi vážně pomůže? Podivila jsem se. Ale hned jsem se soustředila. Pirát v kloboučku chtěl udělat další prostor svou silou ďáblova ovoce. Pacifista se na toho piráta zaměřil. Já se rozeběhla proti pacifistovi. Pirát uhnul další jeho ráně.

„Kryj si záda, Kumo.“ procedila jsem skrz zuby a několikrát jsem ho sekla do zad. Objevilo se jeho kybortické tělo. Eustass taky zaútočil svou silou ďáblova ovoce. Pacifista se vzpamatoval, ale svými světelnými útoky útočil na vše, co bylo kolem něj. Eustass zasadil poslední ránu. Poté jeho ráně se pacifista už nevzpamatoval a ležel na zemi.

„Tak já se s vámi loučí. Příště tak mirný nebudu.“ zasmál se Eustass a se svou posádkou odcházel pryč. Já se chtěla vydat najít Luffyho a ostatní.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se mě pirát v kloboučku. Otočila jsem se na něho.

„Jo, jsem. Poradil by si mi, kudy se Luffy s ostatníma vydal?“ požádala jsem ho znovu o pomoc.

„Odvedu tě tam.“ odpověděl mi pirát. Usmála jsem se na něho.

„Ale kapitáne...“ protestoval lední medvěd.

„Klid Bepo, hned zmizíme.“ uklidňoval medvěda pirát. Hned jsme vyrazili na cestu.

 

Šla jsem za kapitánem. Byla jsem mu vděčná za dvojitou pomoc.

„Hele...Eh...Díky za pomoc.“ dostala jsem ze sebe. Neznala jsem totiž jeho jméno.

„Law. Law Trafalgar. A není zač.“ představil se mi pirát.

„Jane Mizuki.“ taky jsem se mu představila, i když on mé jméno znal. Poté jsme šli mlčky.

 

Došli jsme ke břehu vody. Kotvila tam naše loď. Ale nikde nikdo nebyl. Nejspíš šli do té putyky. Napadlo mě. V tom jsme zaslechli kroky, jak se někdo přibližoval.

„Někdo jde.“ zašeptala jsem.

„Vím.“ zašeptal taky Law.

„Pojďme na naši loď.“ zašeptala jsem. Všichni jsme vyskočili na naši loď a schovali se.

 

Lehli jsme si na břicho a mlčeli. Doufala jsem, že nikdo si nás nevšimne. Osoby se přibližovali. Byl slyšet hlas, který jsem hned poznala. Patřil Kumovi. Druhý hlas jsem nepoznávala.

„Co si s nimi udělal?“ zeptal se něčí mužský hlas. Ani nevím jestli ten hlas byl mužský, nebo ženský.

„Někam, měl jsem to nařízeno. Jsou od sebe odděleni. Ale žijí. Víc neřeknu.“ řekl Kuma druhé osobě. Rukou jsem si zacpala ústa a doufala jsem, že si toho nikdo nevšimne. Že neudělám nějakou chybu. Naštěstí jsem nic nepodnikla a hlasy za chvilku utichly. Vykoukla jsem ven. Ale jenom maličko, aby na mě nebylo vidět, a abych jsem zjistila, že je vzduch čistý. A byl. Postavila jsem se na nohy. Law a jeho posádka se ke mně připojila. Law mě chvilku pozoroval. Bylo poznat, že o něčem přemýšlí.

„Nevím, kde je tvá posádka, ale my musíme rychle zmizet. Dám ti návrh. Můžeš se k nám přidat, nebo tu zůstat. Ale myslím tím jít se mnou tak, že se ke mně připojíš napořád.“ navrhl mi Law. Zahleděl se do mých očí. I já se mu dívala do očí. Nadechla jsem se a vydechla.

„Dobrá beru to.“ souhlasila jsems návrhem Lawa, aniž bych věděla proč to dělám.

„Dobře, a teď na loď.“ rozkázal Law. Vydala jsem se za Lawem a jeho posádkou. Jejich loď, nebo-li ponorka nebyla od té naší lodi tak daleko. Naskočili jsme na loď a šli do podpalubí. Loď se rozjela a vzápětí ponořila do vody. A ak započalo mé dobrodružství s Lawem a jeho posádkou.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.