Zmrazen v čase - 19. kapitola
Informace:
Alekovo dobrodružství teprve začíná...
Alek se probudil, když s ním někdo jemně zatřásl. Chvíli mu trvalo, než si vůbec uvědomil, kde je.
„Vstávej.“ Sykl na něj povědomý hlas a znovu s ním zatřásl.
„Jsem vzhůru.“ Odvětil ospale Alek a uvědomil si, kde právě je. Nad ním se skláněl mladý kluk se skoro zrzavými vlasy. Přitom mu padaly neposlušně do očí a jeho chabé pokusy udržet je mimo svůj obličej úspěšně selhávaly. Chase se nad tím musel pousmát. Protřel si oči a snažil se, co nejrychleji probrat. Vstal ze země a rozhlédl se kolem. Jak si uvědomil, byla skoro ještě tma. Oheň už vyhasl a na jeho místě zbyla jen hromádka popela a několik kousků zuhelnatělých větviček. Arthur s Drakem pořád spali. Jen Tony byl vzhůru a netrpělivě přešlapoval na místě.
„Pojď tiše za mnou.“ Zašeptal Tony a vydal se tichým krokem k východu do jeskyně. Alek na nic nečekal a vydal se za ním. Když se ocitli dostatečně daleko od jeskyně, zastavili se.
„Kam jdeme?“ Ptal se Alek. Jestli mě chce zabít, tak to nebude tak lehké. Pomyslel si. Tonyho slova mu však tuto domněnku spolehlivě vyvrátila.
„Nevím, to musíš vědět ty, kde jsi nechal svého koně.“ Vysvětloval mu trpělivě. Teď bylo na Alekovi, aby se chopil slova.
Rozhlédl se kolem a pak neradostně řekl: „Já, ale nevím, kde jsme.“
Tony se zatvářil, jako by mu to právě došlo. Ukázal směrem k východu.
„Tímto směrem je Cathrina.“ Vysvětlil.
Alek se rychle zorientoval a vydal se směrem na jih. Tony na nic nečekal a následoval ho. Alek se uměl podle světových stran řídit docela dobře, otec ho to naučil už jako kluka. Několikrát mu to už hodně pomohlo, když se ztratil v okolním lese a ne jednou. Ani ne za půl hodiny došli na mýtinu, kde to Alek znal jako svoje boty. Odtud by tam trefil i poslepu. Za celou cestu sotva promluvili. Ještě než došli k místu, se Alek Tonyho zeptal.
„Proč to pro mě děláš?“
Alek nebyl hloupý, věděl, že k tomu Tony musí mít nějaký důvod. Jaký může být, na to se mu zdaleka nepodařilo přijít. Tony jen pokrčil rameny. Očividně nevěděl, co na to odpovědět. Dokonce vypadal nervózně. Proto to Alek raději nechal být, nechtěl být nevděčný. Ale to neznamená, že mu to přestalo vrtat hlavou. Ještě než došli k hájovně, se začalo ozývat radostné kňučení a škrábání na dveře. Tony, který to zaregistroval, se na místě zastavil. Z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst. Alek se na něj trochu provinile podíval. Došel ke dveřím a odklopil západku. Trochu do nich strčil, jen aby je pootevřel. Pak od nich rychle odstoupil. Zapřel se nohama o zem jako by čekal nějaký náraz. Tony se podezíravě zamračil, ale pozorný pozorovatel by dokázal vyčíst i lítost zračící se mu ve tváři. Alek si toho, ale zdaleka nevšímal. Upíral pohled ke dveřím hájovny. Nemusel čekat dlouho. V mezeře v pootevřených dveřích se objevila bílá tlapka. O sekundu později Tony viděl jen bílou šmouhu letící směrem k Alekovi. Ten nevypadal překvapeně a už vůbec ne vyděšeně. Ještě než měl Tony čas se vzpamatovat, zahlédl, jak se ze dveří vyhrnulo podobné zvíře jen s černo-bílou srstí a to si to rázovalo stejným směrem. Tony si uvědomil, že to jsou jen dva psi. Nevěděl, co čekal, ale v žádném případě tohle. Viděl, že Alek ustál nápor prvního zvířete, ale když na něj skočilo druhé, svalil se do trávy. Teď si je měl Tony šanci pořádně prohlédnout. Oby psi vypadali jako chrti s dlouhou srstí. Měli dlouhé nohy, štíhlé tělo a také delší čenich. První byl čistě bílý. Když se na něj, ale Tony zahleděl pořádně, všiml si hnědé skvrnky na jeho pravém uchu. Druhý pes nebyl, jak se ukázalo doslova černo-bílý. Měl bílé břicho a krk, ale jak se ukázalo jeho hřbet, ocas i hlava byly žíhaně černo-hnědé. Tony se na to koukal s otevřenou pusou. Ale když viděl, jak Alekovi radostně olizují obličej, musel se usmát. Poté co se Alek zvedl konečně ze země, se za ním vydal.
„Takže tys mi lhal.“ Prohlásil Tony, ale neznělo to vůbec naštvaně, spíš pobaveně. V tu chvíli si ho všimli i oba psi. Postavili se ochranářsky před Aleka a začali na Tonyho vrčet. Ten se okamžitě zastavil v polovině kroku.
„Dost.“ Poručil Alek. „To by stačilo.“ Jeho tón byl pevný a psi na něj okamžitě zareagovali. Podívali se na něj se sklopenýma ušima a čekali.
„Je to přítel.“ Řekl už mírnějším hlasem Alek.
Oba psi si poslušně sedli.
„Jsou neškodní.“ Zavolal Alek na Tonyho.
Ten se zasmál. „Neškodní? To bych opravdu neřekl.“
Alek k němu přišel blíž a omluvně se na něj podíval.
„Promiň, nechtěl jsem ti lhát, ale bál jsem se, že bys mě sem nevzal, kdybych ti o nich řekl.“ Zkroušeně se podíval do země.
„To je v pohodě.“ Ujišťoval ho Tony. „Vlastně to je docela sranda. Jsem zvědavý, jak to budu vysvětlovat Kieranovi.“ Tvářil se zamyšleně, jako by si to představoval.
„Ty… to budeš vysvětlovat?“ Ptal se nechápavě Alek.
Tony se na něj podíval, jako by byl mimo.
„Samozřejmě. To já tě sem vzal, takže za to nesu zodpovědnost.“ Řekl, jako by to byla samozřejmost. Alek věděl, že to je blbost, ale nic neříkal.
„Takže, to s tím koněm byla blbost, že? A s těmi zásobami taky, co?“ Hádal Tony.
Alek ale místo odpovědi jen sevřel dva prsty mezi rty a zapískal na ně. Z hájovny vyklusal menší kůň s robustnější stavbou těla a s dlouhou mírně vlnitou hřívou a ocasem. Byl černý jako noc.
„Zásoby mám ještě uvnitř.“ Řekl Alek jen tak mimochodem. Ale nezdálo se, že ho Tony vnímá. Ten měl pohled upřený na krásného koně, který se k nim plynulým krokem blížil. Zastavil se těsně za Alekem a strčil ho jemně nosem do ramene.
„Asi bych vás měl představit.“ Vzpomněl si Alek. „Tohle je Storm. A ti dva rošťáci jsou Merlin“ ukázal prstem na bílého psa „a Lancelot.“
Tony pořád upíral pohled na koně, který si ho taky měřil pohledem. Alek jako by vycítil, na co klisna myslí, řekl. „To je v pořádku.“
Storm se viditelně uvolnila. Povolila napjaté svaly a hned začala okusovat listí z malého stromku.
„Tebe ty zvířata poslouchají.“ Vydechl obdivně Tony.
Alek se jen usmál. Obrátil se a šel dovnitř do hájovny. Vytáhl odtamtud sedlo a osedlal Storm. Potom na ni připevnil všechny zásoby, které měl uschované. Byly to většinou sušené potraviny jako maso nebo ovoce. Brzy měl vše hotové a byl připravený vyrazit na zpáteční cestu. Tony se do té doby naštěstí stačil vzpamatovat a tak společně vykročili zpátky k táboru.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.