Anime World CZ/SK - Příběhy

12. Putování časem

Když jsem viděla ten artefakt, došlo mi, že muho museli dát. Že ho nějak získali a dali ho Crocodilelovi. Což jsem nechtěla. Ani jsem nečekala, že to udělají. Mamka s taťkou na to koukali s vykulenýma očima. Taky nemohli uvěřit tomu, že ho získal.

„K-kdo ti ho dal?“ dostal ze sebe taťka.

„Tady přátelé Jane, nebo mám říkat Janey?“ zasmál se Crocodile. „Perono postarej se o ty dva. Já se postarám o naši slečinku.“ dodal a přibližoval se ke mně.

„C-co chceš udělat s rodiči?“ dostala jsem ze sebe.

„Jen je přemístit a propustit.“ řekl mi Crocodile.

„A co chceš dělat s naší dcerou?“ zeptala se mamka.

„To vás nemusí zajímat, ale jedno vám řeknu a to, že poputujeme časem.“ zasmál se Crocodile. Mně bylo z toho zle. Polkla jsem na sucho. Crocodile mě postavil na nohy a odvedl do jiné místnosti.

 

V této mísnosti panovalo šero. Nebylo skoro vidět na krok. O něco jsem skobrtla a málem spadla na čumák, ale Crocodile mě zachytil. Naše pohledy se střetli. Hned jsem odvrátila zrak. Poté jsem pocítila smrad. Oči si už zvykly na to šero, tak jsem se rozhlédla po místnosti. Na pravé straně jsem viděla viset tělo Lawovi maminky. Udělalo se mi zle.

„Pokud nechceš zvracet, tak se tam nedívej.“ napomenul mě Crocodile.

„Proč si to udělal?“ zeptala jsem se a odvrátla zrak od mrtvého těla.

„Musel jsem. Jinak by mi neklapů můj plán.“ zasmál se Crocodile.

„Jaký plán?“ zeptala jsem se.

„To sama uvidíš.“ řekl Crocodile.

„Ales tím se dá cestovat jenom do minulosti.“ řekla jsem.

„Anoe, ale to co ti chci ukázat, aby se uskutečnil můj plán, je v minulosti.“ odpověděl mi Crocodile. Poté mě postavil doprostřed místnosti. Crocodile si stoupl naproti mně. Aktivoval časovač a mi zmizeli z temné místnosti na denní světlo.

 

Bungalov:

 

Ostatní leželi ve svých pokojích na posteli, ale ani jeden z nich nespal. Přemýšleli. Báli se o rodiče Jane i Lawa i o samotnou Jane. Law dokonce ležel na straně, kde spí Jane a tiskl se k jejímu polštáři. Dokonce mu ukápla i slza. Bál se o Janey a to hodně. Možná víc než o své rodiče.

 

Zoro se taky bál o Jane, ale něco mu tu nesedělo. Proto vstal a šel za Lawem do jeho pokoje.

 

Zaklepal na dveře. Čekal, kdy mu Law otevře dveře. Zevnitř se ozvalo dále a Zoro vstoupil.

„Neruším?“ zeptal se Zoro a zavřel za sebou dveře. Všiml si, kde Law leží, ale nijak to neřešil.

„Co se děje?“ zeptal se Law, který si usušil slzy a posadil se na posteli.

„Chci si promluvit o Jane.“ řekl na rovinu Zoro. Poté mu řekl o svých pochybnostech, že by ho Jane z ničeho nic jen tak začala milovat, když bylo vidět, že miluje Lawa. Law se zhluboka nadechl a vydechl a řekl Zorovi pravdu, jak to bylo. Zoro poslouchal a nic neříkal. „Takže takhle to tedy je.“ řekl, když Law dovyprávěl.

„Nezlob se na Jane, ale na mě. Byl to můj nápad vybrat si jako obětního beránka tebe. Janey chtěla vybrat Luffyho.“ požádal Law Zora.

„Neboj, nezlobím se. Sice mě to maličko mrzí, ale nezlobím se. Mělo mi to dojít, že to nebude jen tak.“ usmál se Zoro. I Law se usmál. „A já to neměl přijmout tak rychle. Měl jsem si s ní o tom nejdřív promluvit.“ dodal.

„Jediný, kdo to věděl byla Robin s Frankym.“ ještě přiznal Law.

„Jak to?“ divil se Zoro.

„Tak toulat se po ulici v takovém nebezpečí není dobré. A doma byla Robin s Frankym a hledali ten artefakt.“ vysvětlil Law.

„Už chápu.“ přikývl Zoro. Ale Law mu přeci jen něco zatajil. A to, že ho Robin miluje. „Zítra ráno všem řekneš pravdu, jak to je.“ nařídil Lawovi. Ten přikývl. „Teď se zkusme vyspat.“ dodal a vstal.

„Díky.“ poděkoval Law Zorovi.

„Za co?“ divil se Zoro.

„Že se nezlobíš.“ vysvětlil Law Zorovi.

„V pohodě.“ usmál se Zoro, který je jinak výbušný, ale strach o Jane byl tak silný, že dokázal snadno vše prominout, aniž by se rozčílil. Poté odešel do svého pokoje.

 

U Perony:

 

Perona počkala deset minut, jak byla s Crocodilelem domluvená. Poté svou silou přinutila rodiče Jane vstát a odejít do auta. Pak zasedla za volant a odjela s nimi pryč.

 

Dojeli za město Tokia. Tam je položila do továrny a chtěla zase odjet pryč.

„Kde je naše holčička?“ zeptala se mamka Jane Perony.

„Netuším, kam ji Crocodile zavede.“ zasmála se Perona.

„On fakt ji odvede do minulosti?“ zdesil se taťka Jane.

„Ano, do minulosti.“ zasmála se Perona. „A teď to tu vydržte do večera. Večer si pro vás přijedou ostatní.“ dodala a odjela pryč. Rodiče Jane tam nechala sedět spoutané a opřené o zeď.

 

Putování časem – rozchod:

 

Dostali jsme se do minulosti mých osmnáctých narozenin. Na moji oslavu u nás doma až do té soukromé oslavy u Lawa.

„Je rozkošné vidět tvoji minulost.“ zasmál se Crocodile. „Ještě štěstí, že jsem nastavil, aby se to nezměnilo.“ řekl poté. Podívala jsem se na něho.

„Jak nezměnilo?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Uvidíš.“ řekl tajemně Crocodile.Pak jsem se dívali, jak jsem se milovala s Lawem. Nejdřív u nich ve sprše a pak v jeho posteli. A jak jsme si to oba užívali. Prožívali tu lásku. Poté se čas přesunul na pondělí. Jak Law zbledl v obličeji, když mluvil s Yuki. Poté jsem se ke škole blížila já a Law políbil Yuki. Všimla jsem si, že měl oči otevřené, ne jako, když líbal on mě, kdy je měl zavřené. I slzy v jeho očích. Bolelo to, i když jsem věděla, jak to bylo doopravdy. Přesto jsem na to nechtěla už myslet, ale teď jsem to měla před sebou a boleloti, jako by se to stalo včera. Uvědomila jsem si, že se na mě ostatní zlobí oprávněně. V podstatě jsem udělala to samé, co Law udělal před lety on mně.

„Zajímalo by mně, co mu Yuki řekla.“ zajímalo Crocodilela.

„Já to vím.“ řekla jsem mu a ten se na mě podíval.

„Povídej.“ vyzval mě Crocodile.

„To nemusíš vědět.“ řekla jsem ostře.

„Tak já to budu poštět znova a znova, dokud mi to neřekneš.“ vyhrožoval mi Crocodile. Ale vidětto znova a znova to jsem nechtěla. Bolelo to, tak jsem mu to řekla. „Tak tímhletím mu vyhrožovala. Jsem rád, že to tak vyřešil, protože vám dvěma to nepřeju.“ řekl nahlas. Došlo mi, že buď Lawa zabije, nebo mu ublíží tak, že zabije mě.

„Ty chceš zabít i mě, viď?“ zeptala jsem se Crocodilela.

„Chytrá holka. Tomu spratkovi to dlužím.“ procedil skrz zuby Crocodile.

„Proč takhle mluvíš o vlastním synovi?“ zajímalo mě a zároveň i překvapilo.

„Protože to není můj syn.“ řekl Crocodile. „Jeho otec je dávno po smrti. Zemřel na rakovinu plic, než se ten spratek narodil.“ vysvětlil mi, jak to ve skutečnosti je.

„Tak proč sis bral Lawovu mamku? Když jsi vědděl, že to dítě není tvoje.“ zajímalo mě.

„Protože jsem ji milovat.“ přiznal se Crocodile.

„Miloval? A proto si ji zabil?“ divila jsem se.

„Asi proto, nevím. Teď ti ukážu, jak to bylo.“ řekl Crocodile a posunuli jsem se zase v čase.

 

Putování časem – narození:

 

Putovali jsme do další, hlubší minulosti. Objevili jsme se v nemocnici. V nemocnici, kde umíral člověk a u jeho postele seděla žena. Těhotná žena a brečela. Na přístroji panovala rovná čára. Muž právě zemřel. Někdo položil ženě na rameno ruku. Byl to sám Crocodile, nebo-li adoptivní otec Lawa. Po tváři mi tekly slzy.

„Proč brečíš?“ divil se Crocodile.

„Je to tak smutné.“ přiznala jsem.

„Všechny jste stejné! Vše vám přijde smutné a dojemné!“ zlobil se Crocodile. Setřela jsem si slzy. Nechtěla jsem ho moc rozčilovat. Chtěla jsem ještě vidět své rodiče a ostatní, hlavně Lawa.

 

U ostatních:

 

Ráno byli všichni nevyspalí. Ale přesto všichni šli do školy. I když Law by se na tu školu nejradši vybodl a šel hledat Janey, ale když už porušili jeden příkaz, tak nechtěl porušovat další. Ale než se všichni vydali do školy, tak jim Law řekl o té habaďůře, kterou sehrál s Janey.

„Proč jste nám to neřekli?“ zlobil se Luffy.

„Protože jsme potřebovali věrohodný šok, kdy Janey políbí Zora. Ale Zora jsem Janey doporučil já. Janey chtěla políbit tebe Luffy.“ vysvětlil Law. Pak se vydali všichni do školy.

 

Ve škole panovalo velké pozdvižení. Studenti mluvili o krádeži místního muzea. Nikdo ale nevěděl o jaký artefakt se jedná. Jen Robin s ostatními to věděli. Ve škole jim to utíkalo velmi pomalu.

 

Když se ze školy vrátili domů, našli vzakz na botníku. Stálo v něm, že v továrně za městem se skrývají rodiče.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.