Anime World CZ/SK - Příběhy

6. Zranění klauna Buggyho

Uběhlo pár dní a já se zotavovala dobře. Po týdnu jsem už začala chodit do školy s Lawem a Chopperem. Sice ta rána stále bolela, ale nebylo to tak hrozné. Law se o mě staral velice dobře a nedopustil, abych jsem dělala něco těžkého. A co klaun Buggy? Tak ten se za ten týden neobjevi. Všichni ho chodili po skupinkách hledat, jen já, Law a Chopper jsme zůstali doma. I mentor, jak jsme tomu starci začali říkat, který se nám každý večer ozval, jako hologram. Tvrdil že mám stále zůstat doma. Od toho incidentu už nakonec utekl celý jeden měsíc.

 

Po dlouhé době jsem šla na misi. Na hledání klauna Buggyho. Law i Chopper byli proti, ale i mentor souhlasil, abych jsem šla do akce. Byla jsem za to ráda. Na sobě jsem měla zase černé tílko, modré krátké kraťasy, zbraně a katanu. Byli jsme rozděleni do dvou skupin. Tentokrát jsem byla ve skupině s Luffym, Frankym, Chopperem, Brookem a Zorem. Law chtěl jít ve skupině se mnou, ale souhlasil s rozdělením bez řečí. Byl rád, že tam jsem i s Chopperem. Kdyby se mi něco stalo, že bude o mě postaráno.

 

Měli jsme za úkol prozkoumat par a cirkusy. Druhá skupina zatím měla za úkol prozkoumat město a uličky, kde se schovávaly děti. Každý si nesl v ruce vysílačku, abychom si dávali zprávy, jak co pokračuje.

 

Šli jsme parkem. S Chopperem jsem šla uprostřed. Luffy s Frankym šli jako první a skupinu uzavíral Brook se Zorem. Šli jsme mlčky. I Luffy mlčel, který je tak hlučný a upovídaný. Rozhlížela jsem se do všech stran. Nechtěla jsem, aby mi něco uniklo. Franky se řídil podle mapky, kterou jsme vyroili, kvůli umístění cirkusů. Protože Luffy ani Brook si nepamatovali, jako cirkus to byl. Luffy, Zoro ani já jsme neměli dobrou orientaci. Všichni jsme se drželi pohromadě a nikdo se od nás nerozdělil.

 

V parku jsme našli pár milujících párů. Trocu jsem jim záviděla, protože jsem chtěla být na jejich místě s Lawem. Ale měla jsem důležitější věci na práci, než mít rande v parku s Lawem.

„Chtělo by se to rozdělit, a prohledat park pořádně. Takto to odflákneme.“ pronesl Luffy do ticha.

„No jo Luffy, ale je tu pár lidí, kteří se neorientují a snadno se ztratí.“ protestovala jsem. „Ale jinak je to dobrý nápad.“ souhlasila jsem s Luffym na jednu stranu.

„Tak teda co? Rozdělíme se, nebo ne?“ zeptal se znovu Luffy.

„Hlasujme.“ navrhl Brook. Všichni jsme byli pro.

„Tak, kdo je pro rozdělení se?“ zeptal se Franky. Franky, Luffy, Brook i Zoro zvedli ruce.

„Koukám Choppere, že jsme byli přehlasovní.“ pronesla jsem rezignovaně.

„Jdu s Jane.“ ozval se hned Chopper.

„S Janey chci jít já.“ ozval se Luffy i Zoro najednou. Oba se na sebe podívali

„To by to teda dopadlo. Místo hledání klauna Buggyho, budeme hledat sami sebe.“ pronesla jsem ironicky.

„Musím na Jane ještě dohlédnout. Není úplně fit.“ vysvětlil všem Chopper.

„OK, OK.“ rezignoval Luffy. Nakonec Luffy šel s Brookem a Zoro s Frankym. Každý měl u sebe vysílačku, kdyby někdo něco objevil, aby se ozval ostatním. Rozdělili jsme se tak, že já a Chopper jsme šli na pravou stranu, Zoro s Franky na levou stranu a Luffy s Brookem rovně.

 

Jane a Chopper:

 

Šli jsme potichu, ani jeden znás nic neříkal. Rozhlíželi jsme se do všech stran. Bylo deset hodin večer. Viděli jsem samé milenécké páry, ale žádného klauna Buggyho.

„Jak ti je?“ zeptal se mě po chvíli Chopper. Podívala jsem se na něho.

„Fajn.“ odpověděla jsem Chopperovi.

„Doufám, že ho brzy najdeme.“ pronesl Chopper.

„Jsem ráda, že jdu s tebou.“ řekla jsem Chopperovi, aniž bych jsem se na něho podívala.

„Proč?“ zajímalo Choppera.

„Máš dobrý čich a zbytek najdeš snadno, takže nehrozí, že bychom jsem se s tebou ztratila a taky jsi můj doktor.“ vysvětlila jsem to Chopperovi a podívala jsem se na něho a usmála jsem se.

„Nebuď blbá.“ radoval se Chopper, který vykazoval svou radost tím, že buď začal nadávat, červenat se a smát se zároveň. Musela jsem se nad tím pousmát.

„Tady Mega jedna, slyšíš mě Liško pět?“ ozval se hlas Luffyho ve vysílačce.

„Komu říkáš Liško pět?“ ozval se ve vysílačce Franky.

„Janey a Choppíkovi.“ řekl Luffy.

„Hele Mego jedna, nebo jak si říkáte. My nejsem Liška pět, ale Jane a Chopper. Děje se něco?“ ozvala jsem se do vysílačky. S Chopperem jsme se zastavili.

„Ne, nic se neděje. Jenom se nudím.“ vysvětlil Luffy.

„Tak to jsme se nemuseli rozdělovat.“ pronesla jsem maličko podrážděně. V tom ze křoví vyběhl muž v kabátu a otočil se na nás. Rozepnul kabát a ukázal se nám ve své celé kráse. „Luffy, počkej. Něco tu musím vyřídit.“ pronesla jsem do vysílačky. Vysílačku jsem podala Chopperovi, který se schovával za mě.

„Ty se nebojíš?“ řekl mužský hlas.

„Kdo to je? Co se u vás děje?“ ozval se hlas Luffyho.

„Janey...“ ozval se Zorův hlas ve vysílačce.

„Ne, nebojím se tě. Ty ÚCHYLÁKU!“ křikla jsem na chlapa a kopla ho do přirození. Oba jsme zasténali bolestí. Já se chytla za břicho a chlap za přirození. „To máš za to, že se tu snažíš strašit lidi. Hlavně milenecké páry.“ vynadala jsem muži.

„Choppere, jdeme.“ řekla jsem a vyrazili jsme dál na cestu. Muž se schoulil na zem bolestí.

„Kde jste? Hned tam budeme.“ ozval se Luffy a Zoro najednou.

„Vše je OK. Jen jsem zneškodnila jednoho úchyla, který děsil lidi.“ vysvětlila jsem všem.

„Jakého úchyla?“ zajímalo Luffyho.

„Přečti si noviny.“ řekla jsem Luffymu.

„Pravda. Už si vzpomínám. Četl jsem v novinách, že v parku se potuluje úchyl, který děsí milenecké páry.“ přiznal Chopper.

„Myslím, že děsit už nebude.“ řekla jsem Chopperovi.

„Taky myslím. Šel z tebe strach.“ přiznal se Chopper.

„A já o to přišel.“ povzdychl si Luffy.

„Nebylo o co. Šel z ní strach. Až jsem se bál i já.“ přiznal se Chopper.

„Teď budeme sledovat okolí a ozve se ten, kdo něco najde, nebo objeví.“ rozhodla jsem. Všichni se ozvali, že rozumí. Ale naše rozdělená skupina nic nenašla. Se zbytkem jsme se sešli na konci parku. Luffy s Brookem tam už čekali. Pak jsem čekali na Zora s Frankym, kteří se objevili jako poslední.. A všichni bez úspěchu.

 

Luffy a Brook:

 

Luffy s Brookem šli rovnou cestou. I oni se dívali kolem sebe jako ostříž a sledovali okolí. Luffy držel v ruce vysílačku.

„Neozveme se Janey a Choppíkovi?“ zeptal se Luffy Brooka.

„Myslím, že je nebudeme otravovat. Spíš hledejme.“ řekl Brook. Luffy sice souhlasil, ale nadšen nebyl. Dál sledoval své okolí.Nejradši by byl s Janey, aby si mohli povídat, ale nebyl s ní. Musel jít s Brookem. Ale přeci to Luffy nevydržel a Janey a Choppíkovi se ozval. Ale nastavil frekvenci tak, že to slyšel i Zoro s Frankym.

„Tady Mega jedna, slyšíš mě Ličko pět?“ ozval se Luffy do vysílačky.

„Luffy, co jsem ti říkal?“ napomenul Luffyho Brook. Luff se jenom zazubil.

„Nudím se.“ přiznal Luffy Brookovi.

„Komu říkáš Liško pět?“ zeptal se Franky.

„Janey a Choppíkovi.“ řekl a zazubil se Luffy.

„Hele Mego jedna, nebo jak si říkáte. Nejsem Liška pět, ale Jane a Chopper. Děje se něco?“ ozvala se ve vysílačce Jane.

„Ne,nic se neděje. Jen se nudím.“ dál se zubil Luffy.

„Tak to jsme se nemuseli rozdělovat.“ ozvala se Jane. „Luffy, počkej chvilku. Musím něco vyřídit. Dodala a pak nastalo ticho. Bylo slyšet jen šumění ve vysílačce.

„Kdo je to? Co se děje?“ ozval se Luffy. S Brookem se zastavili na místě a čekali na odpověď od Jane.

„Janey...“ ozval se ve vysílačce Zoro.

„Kde jste? Hned tam budeme.“ řekl Luffy i Zoro najednou.

„Vše je OK. Jen jsem zneškodnila jednoho úchyla, který děsil lidi.“ ozval se ve vysílačce hlas Jane. Luffymu i Brookovi se ulevilo.

„Jakýho úchyla?“ zajímalo Luffyho.

„Přečti si noviny.“ řekla Jane Luffymu.

„A já o tom přišel.“ povzdychl si Luffy.

„Nebylo o co.“ Šel z ní strach. Až jsem se bál i já.“ přizna ve vysíláčce Chopper.

„Teď sledujme okolí a ozve se ten, kdo něco najde, nebo objeví.“ řekla Jane. Všichni s tím souhlasili a že rozumí. Luffy stále držel vysílačku v ruce a měl co dělat, aby se Jane znovu neozval. S Brookem si nepovídal, protože se snažili oba dva něco najít. Ale bez úspěchu. Nakonci parku měli všichni sraz. Luffy a Brook byli první a čekali deset minut, než dorazila Jane s Chopperem. Po chvíli po této dvojici dorazil i Zoro s Frankym.

 

Zoro a Franky:

 

Zoro a Franky si povídali o různých věcech. Jen škola šla stranou. O té se ani jeden z nich nezmínil. Viděli několik mileneckých párů, jak se líbají. Možná i slyšeli sténání, ale jistí si nebyli. Prostě si páry užívali milostný život v parku. V tom se ve vysílačce ozval Luffyho hlas.

„Tady Mega jedna, slyšíš mě Liško pět?“ ozval se Luffy ve vysílačce.

„Komu říkáš Liško pět?“ zeptal se Franky, který si vzal vysílačku od Zora.

„Janey a Choppíkovi.“ ozval se Luffy.

„Hele Mego jedna, nebo jak si říkáte. Nejsem Liška pět, jsem Jane a Chopper. Děje se něco u vás?“ ozvala se Jane ve vysílačce.

„Ne, nic se neděje, jen se nudím.“ přiznal se Luffy.

„Tak to jsme se nemuseli rozdělovat.“ pronesla Jane. „Luffy, počkej chvilku. Musím něco vyřídit.“ dodala a pak nastalo ticho. Byly teda slyšet jen šumy. Ale nic jiného slyšet nebylo.

„Kdo je to? Co se děje?“ ozval se vyděšeně Luffy. Zoro a Franky se zastavili a čekali až se Jane ozve.

„Janey...“ nakonec si vzal vysílačku od Frankyho Zoro a ozval se do vysílačky „Janey...Janey...Janey...“ stále volal do vysílačky jméno Jane.

„Vše je OK. Jen jsem zneškodnila jednoho úchyla, který tu děsil lidi.“ ozval se hlas Jane ve vysílačce. Zorovi i Frankymu se ulevilo, že slyšeli její hlas.

„Jakýho úchyla?“ zajímalo Luffyho.

„Přečti si noviny.“ řekla Jane Luffymu.

„A já o to přišel.“ povzdychl si Luffy.

„Nebylo o co. Šel zní strach, až jsem se bál i já.“ přiznal Chopper.

„Teď sledujeme okolí a ozve se ten, kdo něco najde, nebo objeví.“ řekla Jane. Všichni řekli, že rozumí a šli zase dál. Zoro tentokrát celou cestu držel vysílačku. Cestou na nic nenarazili. Když došli na smluvené místo setkání, tak už tam ostatní byli.

 

Poté jsme se odebrali podle mapky ke stanům cirkusů. Když jsme byli na cestě, dostali jsem zprávu od Usoppa, že se objevil v jedné uličce klaun Buggy. Hned jsme se tam vypravili.

 

Druhá skupina:

 

Law, Ace, Sanji, Nami, Robin a Usopp šli městem a dívali se kolem sebe. Město je moc veliké a rozsáhlé,ale přesto to museli prozkoumat. Rozdělovat se nechtěli, a ani je to nenapadlo. Law celou tu dobu myslel na Jane, jak jí je, jestli to zvládá atd...Přesto se soustředil na cestu a díval se kolem sebe. Pár klaunů potkali, ale Law, Nami i Robin klauna Buggyho viděli, tak by ho určitě poznali. Zbytek týmu by ho určitě taky poznali podle obrázku, který viděli na plakátu. Prohledali celé město, ale nic nenašli. Cestou prolezli i různé díry, kde se potulovalyděti. Když nějaké našli, tak je hned posílali domů, nebo se o to aspoň snažili. Některé děti možná poslechly, nekteré se jen přestěhovaly jinam. Protože některé děti potkali znovu v jiné skrýši. Už to chěli pro dnešek vzdát, protože stále nic nenalezli, ale pak zašli ještě do jedné, poslední uličky, kde viděli klauna Buggyho. Law dostal vztek, ale ovládl se.

„Ozvěte se ostatním. Řekněte jim, kde jsme.“ nařídil Law. Usopp se chytil role a vysílačkou se ozval ostatním.

 

Když jsme přiběhli na místo, panoval v uličce chaos. Usopp s Nami na nás čekali před uličkou, aby klaun Buggy neutekl, a taky abychom je snadno našli. Podívala jsem se do uličky, abych viděla, jak to tam vypadá. Panoval tam chaos. Každý bojoval a kryl se před útoky klauna Buggyho a jeho noži. Tasila jsem zbraň a zamířila jsem na klauna Buggyho. Věděla jsem, že ho máme chytit živého. U klauna Buggyho zrovna nikdo nebyl, tak jsem na klauna Buggyho vystřelila. Všichni přestali bojovat, jak se lekli, protože toto nečekali. Klaun Buggy to schytal do ruky. Zařval jak pavián bolestí, rozdělil se na malé kousíčky a utekl nám. Ale ještě na Robin ukápla kapička krve z ruky klauna Buggyho.

„Omlouvámse.“ omluvila jsem se všem a hned uklidila zbraň. „Myslela jsem, že ho tím zastavím a chytíme ho.“ dál jsem se omlouvala. Všichni se na mě dívali. Já sklopila zrak. Nechtěla jsem vidět ty vyčítavé pohledy ostatních. Věděla jsem, že jsem udělala chybu. V tom jsem cítila objetí. Vzhlédla jsem. Law mě objímal. Opatrně jsem ho taky objala.

„V pořádku, hlavně se tobě nic není.“ řekl s úlevou v hlase Law.

„Nic si nevyčítej. Aspoň teď víme, že je raněný.“ řekl s úsměvem na rtech Sanji.

„Jasně, netrap se tím.“ řekla mi Robin. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Law, jako by věděl, že nechci, aby mě viděli ostatní brečet, tak mě stále objímal a přitiskl víc můj obličej na jeho hruď. Když jsem se uklidnila, tak jsem se od Lawa odtrhla a poté jsme vyrazili domů. Hned jsem zavolala mamče, že jsem v pořádku. Byla jedna hodina po půlnoci.

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.